Dun

Dalším zesvětlujícím genem je D - Dun.

Tento gen způsobuje plavé zbarvení „divokého typu", jak jej známe například u Převalského koně nebo hucula. Dominantní alela zesvětluje pheomelanin i eumelanin. Červené zbarvení těla je ředěno na růžově-červenou, žlutě-červenou, hnědavou nebo žlutou; černé na šedou. K zesvětlení srsti dochází díky jednostrannému nahromadění pigmentu. Nejedná se o směs tmavých a bílých chlupů.

Nejvíce je zesvětlen trup. Hlava, hříva, ocas a distální část končetin mají tendenci zachovávat tmavou barvu. V hřívě a ocasu se mohou objevovat světlé žíně.

Převalského kůň (foto: RNDr. Pavel Hanžl, Dr.)

Typické jsou tzv. primitivní odznaky: úhoří pruh na hřbetě (ostrý, ohraničený); „zebrování" končetin v horizontálních pruzích, které najdeme u většiny koní dun; někdy může být přítomno pouze v náznaku. Méně často „pavoučí síť" na čele, tmavá maska; tmavé obrysy a pruhy na uchu a oslí kříž (tmavý, nejasně ohraničený širší pruh na plecích).

Primitivní odznaky se mohou objevit i u koní, kteří alelu D nenesou a nemají zesvětlenou srst! Nejnovější výzkumy odhalily dvě recesivní alely, d1 a d2, přičemž d1 je asociována s primitivními odznaky, d2 nikoliv. Jedinci s genotypem d1d1 nebo d1d2 tedy mohou mít viditelné primitivní odznaky (homozygoti d1d1 je budou mít obvykle více vyjádřené), přestože srst zesvětlena nebude (základní barva koně velmi ovlivňuje viditelnost odznaků: např. u velmi tmavých koní nebudou patrné!). Rovněž může být velmi problematické určit, zda srst je či není zesvětlena - např. u tmavého hnědáka nesoucího alelu D. Homozygoti d2d2 nemají primitivní odznaky vůbec. Úhoří pruh či další primitivní odznaky se často objevují u hříbat. Většinou po přelínání zmizí - tyto koně nepovažujeme za dun.

Zatímco předcházející Cream gen vykazoval neúplnou dominanci, Dun je úplně dominantní - při pouhém pohledu na koně nelze rozlišit dominantního homozygota od heterozygota. Dun kůň bude mít tedy genotyp DD nebo Dd (resp. Dd1 nebo Dd2).

Black dun - grullo/grulla

Vraník nesoucí alespoň jednu alelu D. Alela D zde ovlivňuje eumelanin a mění barvu trupu do šedivého odstínu. Hříva, ocas a distální části končetin a hlava jsou obvykle tmavé. Jsou přítomny primitivní znaky.

Black dun

Bay dun

Hnědák nesoucí alespoň jednu alelu D. Velmi častá forma dun a také velmi často zaměňovaná za buckskina. Barva těla je nejčastěji světle žlutá až hnědavá. Může se pohybovat od krémově žluté, po hnědou. Úhoří pruh je tmavohnědý nebo černý. Světlí koně mívají bílou kštici a část žíní hřívy a ocasu (např. u fjordského koně). Zebrování nohou začíná obvykle černou barvou od zápěstního a hlezenního kloubu a směrem nahoru hnědne.

Bay dun

Bay dun

Bay dun; úhoří pruh (foto: Ing. Martina Chmelíková)

Bay dun; úhoří pruh (foto: Mgr. Kristýna Hrdličková)

Chestnut (red) dun

Ryzák nesoucí alespoň jednu alelu D. Trup je zbarvený do světle červeného, oranžového, často až meruňkového odstínu. Úhoří pruh je červený nebo červenohnědý, vždy tmavší než podkladová srst.

Red dun

Úhoří pruh (red dun)

Zebrování končetin (red dun)

Buckskin, nebo dun?

Někteří non-dun koně mohou mít „falešné" primitivní odznaky, velmi podobné jako u dun (především pokud nesou nějaké alely pro zesvětlení barvy srsti).

Na levém obrázku je buckskin s tmavým stínováním hřbetu - tzv. countershading. Rozlišení těchto odznaků nemusí být vůbec snadné. Vpravo je světlý bay dun. Jak už bylo zmíněno, nesmíme se nechat zmást odstínem! Dva koně mohou mít naprosto shodnou barvu srsti, přesto genetické založení nemusí být stejné!

<- buckskin

 

dun ->

 

 

 

 

 

 

 

Aby toho nebylo málo, samozřejmě se může stát, že kůň ponese několik „ředících" alel, což může výrazně ztížit identifikaci. Uveďme například dunskin (dun + buckskin) nebo dunalino (dun + palomino).

Zdroje:

• BOWLING, A. Horse Genetics. Cambridge: CABI Publishing, 1996. 224 p. ISBN 0851991017.
• BOWLING, A. Genetics of Colour Variation. IN BOWLING, A., RUVINSKY, A. The Genetics of the Horse. Cambridge: CABI Publishing, 2000, p. 53-70. ISBN 0 85199 429 6.
• GOWER, J. Horse Colour Explained: A Breeder´s Perspective, The Crowood Press, Ramsbury - Marlborough, 2000. 144 p. ISBN 1 86126 384 8.
• IMSLAND, D., MCGOWAN, K., RUBIN, C.J., HENEGAR, C., SUNDSTROM, E., BERGLUND, J., SCHWOCHOW, D., GUSTAFSON, U., IMSLAND, P., LINDBLAD-TOH, K., LINDGREN, G., MIKKO, S., MILLON, L., WADE, C., SCHUBERT, M., ORLANDO, L., PENEDO, M.C.T., BARSH, G.S., ANDERSSON, L. Regulatory mutations in TBX3 disrupt asymmetric hair pigmentation that underlies Dun camouflage color in horses. Nature Genetics, 2016, Vol.48., No. 2, p. 152-158.
• SCOTT, G. The Horse Genetics Web Site. [online]. Dostupné z: <http://www.horse-genetics.com/>.
• SPONENBERG, D. P. Equine Color Genetics. 2nd ed. Iowa State University Press, Blackwell Publishing, 2003. 215 p. ISBN 0-8138-0759-X.