Jak naučit: Dotkni se, přines, podej!

7. 12. 2020 06:00

Obrázky: 9

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 1989 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Pomalu ale jistě se blíží doba, kdy ti z nás, kteří nemají k dispozici halu, nebudou mít možnost se svými koňmi systematicky pracovat. Mocní nepřátelé – tma a mráz – nám už stojí těsně za zády. Ideální čas pustit se do výcviku triků a cirkusových kousků! Proč si nerozšířit obzory! Jeden nikdy neví, kdy se nám nějaká ta skopičina bude hodit. Ba co víc – výcvik tohoto typu dovedností rozvíjí jinak tak trochu zanedbávané explorační (pátrací) chování našich koní. Dnes tedy vzhůru do světa „malého cirkusu“ – dotkni se, přines, podej! :)

Dotkni se, přines, podej!

Pokud koně naučíme, aby se na povel dotkl určitého předmětu, můžeme tuto dovednost proměnit buď v klasický trik „Dotkni se – přines - podej“ anebo v klíč, který nám otevře dveře ke komunikaci s koněm za pomoci symbolů. Někoho tohle všechno samozřejmě vůbec nezajímá, pro jiné se ale může jednat o nový, atraktivní koncept práce, do kterého se může vrhnout se svým koněm. Podle mého názoru nikdy nemůže být na škodu, když náš kůň o nás přemýšlí anebo je schopen sdělit nám své preference! Nemusí být vůbec špatné, když budeme vědět, co náš kůň chce a co nechce! Anebo může? Kdoví, co nemilého bychom se od svého koně mohli dozvědět? :) V každém případě – proč to nezkusit?

V zásadě platí. Výcvik se nikdy nikam neposune ze dne na den, pravidelné opakování lekcí je potřeba. Na stranu druhou ale máme před sebou pár měsíců dlouhých a temných večerů a cvičit tyto triky můžeme třeba i ve stodole a s čelovkou! Dnes tedy celé toto téma začneme jakýmsi úvodem. Abychom totiž koně mohli něco z výše uvedeného naučit, potřebujeme vědět, jak učit a to celé bohužel nelze „napasovat“ do jednoho jediného článku. Proto si dnes budeme muset vystačit s úvodem ke cviku „Dotkni se, přines, podej!“ – jak na to. je totiž kapitola zcela základní...:)

Jak na to? Ideálně pozitivně! :)

Každý si samozřejmě můžeme výcvik jakýmkoli způsobem modifikovat, nikdy nikam nevede jen jedna jediná cesta. V zásadě je ale nejsnazší – alespoň tedy pro koně – učit cvik „Dotkni se!...“ za pomoci pozitivního posilování, které je založené na tzv. učení úspěchem – operantním podmiňování (druh učení, při kterém se mění pravděpodobnost výskytu aktů chování – operantů – na základě jejich důsledků). Výzkumy doložily, že tato výcviková metoda zlepšuje nejen efektivitu učení, ale i obecný zájem koní o člověka a jejich motivaci k účasti na tréninku. Postup při výcviku tohoto triku si tedy vysvětlíme za pomoci právě této metody. Není nezbytné, aby se z vás hned stali zatvrzelí „pozitivkáři“ – pozitivně vždy, všude a za všech okolností netřeba. Pozitivní posilování můžete používat jen a jen tady, v tomto jediném konkrétním případě. Jinde se klidně držte svých osvědčených tradičních modelů. Neučíme se žádnému náboženství ani demagogii! :) Vše lze kombinovat, můžeme si brát z každého šuplíku jen to, co se nám líbí.

Tvarování – shaping – postupná aproximace

Přestože tato slova zní divotvorně a mohla by nás snadno od dalšího čtení odradit, nelekejte se, neberte do zaječích! Tvarování není nic jiného než termín, který označuje specifický druh pozitivního posílení. Při klasickém kladném posílení koně odměňujeme jen za kompletně splněný akt chování (tedy operant), u tvarování ale následuje odměna i při dílčích úspěších. Složitější cviky tedy můžeme „rozfázovat“ – rozdělit na jednotlivé malé kroky. Pro pochopení. Nemůžeme naučit koně španělský klus bez toho, aby kůň ovládal španělský pozdrav a krok (samozřejmě až na výjimky). Bonus této výcvikové metody tedy spočívá v tom, že za pomoci tvarování můžeme koně naučit i unikátní – zcela nové – prvky chování a to relativně snadno. Náročný cvik se díky „rozfázování“ za pomoci tvarování krok za krokem přibližuje k plánovanému cíli – požadovanému výsledku, který může ve finále představovat i relativně složitý úkon, kupříkladu onen španělský klus.

Princip je ve své podstatě opravdu jednoduchý. Každý pokus koně o splnění našeho požadavku – náznak vhodného chování – označíme za pomoci sekundárního posilovače. Pro někoho bude tímto označením – sekundárním posilovačem (signálem neboli markerem) – slovo a pro někoho jiného kliknutí klikru, mlasknutí, písknutí na píšťalku atd. Kreativitě se meze nekladou. Následně toto vhodné – žádoucí – chování odměníme primárním posilovačem, kterým je potrava ve formě jakékoliv oblíbené mňaminy.

Je důležité si uvědomit, že sekundární posilovač – takzvaný marker (zvuk konkrétního slova/aktivovaný klikr) není odměna a není to ani povel. Povel použití sekundárního posilovače vždy předchází – povelem vždy začínáme. Marker – slovo nebo kliknutí – je signál, který přináší koni informaci o tom, že to, co kůň dělá, dělá dobře a odměna za toto jeho báječné chování bude velmi brzy následovat. Jde tedy vlastně o modifikaci známé hry: „Přihořívá, přihořívá, hoří!“.

Marker používáme ve výcviku koní, protože při nácviku nových druhů chování pomáhá koním rychleji a lépe pochopit, co od nich žádáme, a také proto, že nám umožňuje vše správně načasovat. Načasování je totiž velmi důležité nejen při klasickém výcviku, ale i při výcviku triků za pomoci tvarování. Aby bylo žádoucí chování přesně a důkladně propojeno s důsledkem (odměnou), mělo by vše probíhat téměř kontinuálně – mezi žádoucím chováním a odměnou by měla být co nejmenší časová prodleva.

Hrozí totiž, že pokud „zaspíme“, dojde k vytvoření spojení s chováním, které následovalo až po chování žádoucím – námi požadovaném. Tedy chováním, které nechceme. Vše musí být jednoduché a jasné. Zafixování nevhodného chování předcházíme tak, že vhodné chování ihned označíme markerem – signálem, a odměna pak může přijít o pár vteřin později. Marker je tedy jak o přesnosti, tak i efektivitě výcviku. Kdo někdy trénoval nějaký trik nějakou jinou metodou, jistě si vzpomene, jak těžké bylo dosáhnout toho, aby kůň pochopil, co to po něm vlastně chceme.

Shrnutí

Výcvik tohoto triku – s použitím markeru a pozitivního posilování/tvarování – zkrátka a dobře cestu „pokusů & omylů“ narovnává a zkracuje. Marker tedy nenahrazuje ani povel a ani odměnu, pouze označí chování, za které – za pár sekund – poskytneme koni odměnu. Takže ještě jednou – protože tady se vážně donekonečna chybuje – marker (slovo, kliknutí) musí zaznít přesně ve chvíli, kdy kůň vykonává činnost, kterou chceme, aby vykonával – marker koně utvrzuje v tom, že to, co dělá, dělá správně.

Nikdy nepoužíváme marker – tedy neoznačujeme – při povelu a ani při odměňování. A už vůbec markerem neoznačujeme nevhodné chování nebo chybu! Celá akce by pro koně naprosto ztratila smysl. Platí ale, že náš marker můžeme využít kdykoliv a kdekoliv chceme sdělit koni: „Ano, děláš to správně!“, pokud ho následně i odměníme. Z toho důvodu já sama nepracuji s klikrem, ale používám jako marker „signální slovo“. Při výcviku těžších cviků, či dříve i při práci v sedle, mohu marker využívat, i když „mám plné ruce“ úplně čehokoliv, včetně kupříkladu tlustých zimních rukavic. Co si ale vyberete vy, je ale samozřejmě plně ve vaší kompetenci. Ne každý je ovšem schopen dobře pracovat se slovy a intonací hlasu – jasně a srozumitelně nastavit jak povel, tak i marker. Pokud nemáte dostatek zkušeností s výcvikem koní, pak může být výcvik za pomoci klikru právě pro vás relativně snazší variantou. Klikr je přesný a transparentní – jasně odlišitelný od povelu a nabízí možnost rychlé a přesné odpovědi na vhodné chování koně.

Mimochodem – myslím si, že tento výcvikový systém vlastně ani žádnou žhavou novinkou není. Že ho lidé, kteří úspěšně pracovali nebo pracují s koňmi, běžně používali a používají. Jen nám chyběla terminologie a některá data, která nám nyní dodal výzkum chování zvířat za pomoci operantního podmiňování. Mimoto jsme také nevěděli, že tresty nejsou ani zdaleka tak efektivní, jak se dříve myslelo.

Musíme zmínit ještě jedno pozor. Pokud pracujeme na formování nějakého triku, musíme si dávat velký pozor na to, zda kůň reaguje na námi zvolený marker – koni musí být jasné, že vhodné chování je označeno výhradně námi vybraným signálem – markerem. Opatrně tedy s doprovodnými gesty a dalšími nadbytečnými slovy či zvuky. Snadno se totiž stane, že kůň si námi zvolený marker (signál) vhodně neuloží, protože si to celé vyloží tak nějak po svém – jako marker (signál) si uloží něco jiného, než námi zamýšlené slovo/kliknutí. Může jít i o nevědomé gesto naší ruky, grimasu obličeje či sáhnutí do kapsy. Takže pozor si dávejte nejen na chování koně, ale i na své vlastní chování a zvuky, které vydáváte (grimasy, gesta, mručení, povzdechy). Něco málo víc o hlasových pomůckách ve výcviku koní je kupříkladu zde.

Chyby se objevují i proto, že kvůli nedostatečnému prokrmování dojde k vyhasnutí markeru. Nikdy si nesmíme myslet, že marker je odměna, protože marker odměna není. Marker pouze označuje chování, za které koně odměníme. Nikdy tedy nesmíme – alespoň v úvodu – přestat po markeru odměňovat, rozhodně ne dlouhodobě.

Dalším problémem může být i takzvané „nedostatečné spojení“. Odměna – mňamina – musí být pro koně skutečně dostatečně atraktivní. Každý kůň je jiný. Někdo má rád změnu chutí a ocení variabilitu odměn, jiný změny v repertoáru odměn přísně odmítá. Kůň ale musí mít motivaci. Pokud mu odměna nechutná, motivace bude malá. Přemýšlejte tedy i o tom, co vašemu koni skutečně chutná. Vodítko, jak se orientovat v tom, jaké chutě koně preferují, najdete třeba zde.

Jak tedy odměňovat

V souvislosti s „klikr tréninkem“ se poměrně žhavě diskutuje o kriteriích a přiměřené míře odměňování, které je s touto výcvikovou metodou neodmyslitelně spojeno. Dá se říci, že co trenér, to názor. A proto může být v této souvislosti každá dobrá rada drahá.

Základní linie výcviku je tedy jednoduchá. Jakmile kůň na povel provede požadované chování, trenér ho označí markerem a ihned po té odmění. Již víme, že v tréninku má zásadní význam jak přesné načasování označení žádoucího chování, tak i přesné načasování a míra odměny.

Obecně platí, že míra odměňování by měla být úměrná stupni výcviku koně, cílům výcviku, dané situaci a druhu odměny, přičemž míra odměňování je chápána jako počet označení (markerů) a tak i počet odměn podaných za minutu.

Běžně se u dobře ovládnutých cviků používá nižší míra (méně užitých markerů za minutu) odměňování než u cviků, s nimiž právě začínáme. Přesto to ale tak jednoduché není. Trenéři se do značné míry v názorech na aplikování odměn rozcházejí. Část trenérů odměňuje po každém označení markerem, část zastává názor, že zvířata se učí rychleji, pokud je někdy odměna vynechána.

Většina odborníků na výzkum chování zvířat jsou zastánci 100% odměňování vhodného chování. Námi požadované chování je tedy odměňováno vždy. Argumentem je, že odstranění primárního posilovače – odměny – oslabí spojení se sekundárním posilovačem, který by se mohl stát méně účinným při označování správného chování a při signalizaci příchodu odměny. Tento argument je založen na pozorováních, která ukázala, že když není spárováno primární a sekundární posílení, asociace, které se k tomuto spojení vážou, zanikají.

Existují ale i teorie, které tvrdí, že vhodné chování nemusí být odměněno vždy. Ti, kdo propagují myšlenku částečného vynechávání odměny – pamlsku – tvrdí, že tento postup může zvýšit motivaci a pozornost jedince a tak i zlepšit efektivitu výcviku. Podle této teorie tedy platí: jedinec, jehož správné chování je označeno sekundárním posilovačem (slovo, klikr), ale ne vždy je odměněno primárním posilovačem, se naučí novému chování rychleji než ten, kdo je vždy odměněn, protože motivace a pozornost subjektu jsou vyšší, pokud sekundární posilovač není vždy spárován s primárním posilovačem.

Jak se tedy máme rozhodnout? Ke které názorové obci se přiklonit? V tom by nám mohly pomoci výsledky studie, v rámci níž se na Vídeňské veterinární univerzitě pracovalo se psy. Cílem studie bylo zjistit, zda má částečné odměňování v rámci klikr tréninku vliv na rychlost učení a afektivní stav zvířete.

Co nám radí věda

V rámci studie byly srovnávány dvě skupiny psů, obě trénované za pomoci klikru. První skupina trénovala nový cvik v modelu 100% odměňování (odměna následovala po každém kliknutí), druhá skupina byla odměňována jen v 60 % případů, kdy cvičitel požadované chování kliknutím označil (použil marker). Sledován byl vliv odměňování nejen na efektivitu výcviku, ale také na afektivní stav psů – byla prováděna měření emoční reaktivity. Porovnáván byl počet pokusů potřebných k dosažení cíle a přítomnost a míra pesimistického zkreslení (tendence nebýt optimistický, opak optimistického zkreslení – důsledek frustrace v rámci výcviku) určovaná testem kognitivního zkreslení.

Kognitivní zkreslení jsou tendence myšlení, kvůli kterým můžeme docházet k neúmyslným chybným úsudkům – jsou výsledkem chybného myšlenkového procesu a podstatou předsudků a stereotypního myšlení. Optimistické a pesimistické kognitivní zkreslení se netýká jen lidí, objevuje se i u krys, ptáků a dalších zvířat.

rychlosti učení nebyl v rámci tohoto experimentu pozorován žádný rozdíl mezi skupinami. Psi, kteří byli v průběhu tréninku odměňováni jen částečně, ale vykazovali vyšší míru pesimistického zkreslení – vykazovali pesimistickou předpojatost (měli tendenci interpretovat informace negativně) – než psi, kteří byli průběžně odměňováni. Částečné odměňování tedy nezlepšilo a ani nezhoršilo efektivitu (účinnost) výcviku, ale bylo spojeno s negativně valencovaným afektivním stavem, což podporuje hypotézu, že částečné odměňování může negativně ovlivnit dobré životní podmínky. Takže – technika „částečného odměňování“ nevedla ke zlepšení efektivity tréninku, ale měla negativní vliv na duševní stav psů.

Výsledky studie jsou nepochybně mimořádně zajímavé i pro nás, majitele koní, protože je známo, že výcvik za pomoci operantního podmiňování lze úspěšně využít u široké palety různých živočišných druhů – koně tedy logicky vzato nevyjímaje. Rozhodnutí, jak budete primární odměnu používat, je ale samozřejmě na vás, nelze ovšem vyloučit, že absence odměny by mohla vést k frustraci. Pokud tedy nebudeme odměňovat na 100 %, riskujeme možnost negativního dopadu tohoto pracovního postupu na afektivní stav našeho koně.

Používání odměn ve výcviku koní je ale velmi široký a velmi hluboký rybník, ve kterém plave nejen mnoho názorů, ale i potenciálních problémů. Pokud tedy jste začátečník, nastudujte si problematiku odměňování důkladněji a vyberte si, co je právě vám ideově blízké.

Dnes jsme si tedy vyjasnili, jakým způsobem je možné trik „Dotkni se, přines, podej!“ trénovat, a i to, jakým způsobem je možné koně odměňovat. Příště proto už můžeme bez obav přecupitat od teorie k praxi!

Použité zdroje:

 

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com