Specifika trávicího traktu koní

Pěkně od začátku, od žvýkání –kůň žvýká vždy na jedné straně a tyto strany v pravidelných intervalech mění. Délka žvýkání závisí zejména na vlhkosti krmiva. Žvýkání

jednoho kilogramu sena trvá koni přibližně 45 minut, jednoho kilogramu ovsa deset minut a jeden kilogram čerstvé trávy žvýká kůň asi sedm minut. Dopřejte koni dostatek času na to, aby se v klidu nažral.

Při žvýkání se v dutině ústní vylučují sliny, jejichž účelem je zejména zvlhčit krmivo a zabránit  „zakuckání" koně a také udržet optimální pH trávicího traktu. Na rozdíl třeba od slin prasat se sliny koně nevyznačují prakticky žádnou aktivitou trávicích enzymů.

Chemické trávení začíná u koně v žaludku. Jeho žaludek je poměrně malý (10–20 litrů), potrava se zde zdržuje krátce (zhruba dvě hodiny, ale záleží na složení a velikosti podávané krmné dávky, žaludek koně je málokdy úplně prázdný a značná část krmiva se v něm zdržuje až šest hodin). Mezi významné trávicí enzymy žaludku patří pepsin, jehož pomocí se tráví bílkoviny, lipáza trávící tuk je u jednokomorového žaludku koně málo aktivní a štěpí pouze dobře emulgovaný tuk, uplatňuje se zejména při trávení mléka u mláďat.

Hlavní trávení živin probíhá u koně v tenkém střevě. To je poměrné krátké, jeho délka se pohybuje okolo pětadvaceti metrů (u koně vážícího 450 kilogramů). Trávenina se zde také nezdržuje nikterak dlouho, části přijaté potravy lze najít ve slepém střevě už 45 minut po nakrmení (Frape, 2010). Vzhledem k rychlé pasáži tráveniny tenkým střevem zde musí docházet k velmi intenzivnímu vstřebávání živin. Vstřebávají se zejména sacharidy, bílkoviny (jejich rozklad začíná již v žaludku pomocí pepsinu, většina bílkovin se však hydrolyzuje až v tenkém střevě) a tuky, kterým se budeme podrobněji věnovat v některém z dalších článků.

Tlusté a slepé střevo koně jsou klíčovými prvky pro zisk energie ze strukturálních sacharidů tvořících těla rostlin; jedná se zejména o celulózu, hemicelulózu, pektiny a některé oligosacharidy.

Zde je na místě malá odbočka. Důvod, proč jsou starší pastevní porosty málo výživné, je ten, že čím starší jsou rostliny, tím je větší část jejich těl tvořena těžko stravitelnými sacharidy jako je například lignin, který je pro koně velmi obtížné rozštěpit a využít. Naopak mladé rostliny obsahují vysoký podíl snadno a rychle stravitelných cukrů, což je příčinou tloustnutí a někdy i přichvácení nenavyklých koní vyhnaných na jarní pastvu.

Slepé střevo koně je dlouhé asi jeden metr, objem má cca 30 litrů a je zodpovědné za většinu mikrobiální fermentace v trávicím traktu koně. Kůň sám o sobě totiž není schopen vyprodukovat takové enzymy, které by si se strukturálními sacharidy poradily a naštěpily je na vstřebatelné molekuly. Proto slepé střevo obsahuje velké množství mikroorganismů, které tyto sacharidy svou činností naštěpí a umožní tak koni jejich využití. Většina tráveniny se objevuje ve slepém střevě do tří hodin po nakrmení. Čas, za který krmivo projde celým trávicím traktem koně, se liší podle složení krmiva, nejpomaleji je tráveno seno, poměrně rychle se tráví jadrná krmiva a čerstvá pastva. Průměrný čas, po který se krmivo v koni zdrží, se pohybuje okolo čtyřiceti hodin. Čas průchodu krmiva trávicím traktem se zkracuje se zvyšujícím se množstvím přijaté potravy a také při příjmu hůře stravitelného krmiva (Frape, 2010).

Základní živiny

Základní přehled o tom, co se v koni s krmivem děje máte, abyste ale mohli zodpovědně sestavit krmnou dávku, musíte se také orientovat v problematice základních živin jako jsou energie, bílkoviny či různé minerální látky.

Pokud budete koni sestavovat krmnou dávku, je také důležité vědět, kolik toho za den sežere:

Průměrně se množství přijatého krmiva v sušině za den pohybuje mezi 1,7–2,5 % z živé hmotnosti koně. U laktujících klisen a plemenných hřebců se pohybuje lehce nad dvěma procenty, u rostoucích a sportovních koní je příjem až kolem 2,5 % z živé hmotnosti.

Energie

Energie pro koně je udávána jako SEk, což je zkratka pro stravitelnou energii koní. Každé zvíře totiž využívá energii obsaženou v krmivu jinak, což je dáno právě odlišnostmi trávicích soustav. Například z celkové (neboli brutto) energie obsažené v ovsu, což je cca 19 MJ, si kůň vezme jiný podíl (11 MJ) než například skot (7 MJ). V případě koně je to základní živina, se kterou je třeba počítat, protože kůň je využíván zejména na produkci práce – skoky, drezura, dostihy. A zde je energie nezbytná.

Potřebu energie udávají krmivářské tabulky (například Zeman a kol., MZLU, Brno, 2005; ze zahraničních normy NRC, nejnověji z roku 2007). Vychází ze záchovné energie, kterou kůň potřebuje, aby měl zajištěné základní metabolické pochody, dále se připočítá energie nutná pro růst mladých koní, laktaci a březost klisen a energie nutná pro práci.

Energii kůň může získávat v zásadě ze dvou zdrojů. Rozkladem sacharidů nebo tuků. V případě sacharidů zde jsou nejčastěji (nikoli však pouze) obilná krmiva jako zástupce jednoduchých cukrů a dále vláknina jako zástupce cukrů složitých (neboli strukturálních). Škrobová zrna obilnin jsou rozkládána na glukózu, vláknina je přetvářena mikroorganismy na těkavé mastné kyseliny jako jsou octová, propionová nebo máselná. Tuk je štěpen na volné mastné kyseliny jako je například kyselina olejová.

Glukóza i mastné kyseliny potom organismu koně slouží jako substrát pro tvorbu energie. Organismus koně je mnohem lépe uzpůsoben získávání energie z tuku nebo vlákniny, nadměrný přísun obilovin (a tedy škrobu) může způsobit vedle zažívacích problémů například už zmíněné schvácení.

Zde potom zcela logicky narazíte na problém, jak do koně dostat potřebné množství energie a zároveň mu nezpůsobit trávicí potíže. Pro zdravý trávicí systém kůň potřebuje dostatek vlákniny a měl by tedy dostávat alespoň minimální dávku objemných krmiv právě pro zachování zdravého a funkčního trávicího traktu. Seno, senáž, tráva nebo také sláma jednak napomáhají pohybu střev a plynulému pohybu tráveniny zažívacím traktem, vyžadují zvýšené slinění koně, kdy sliny napomáhají udržení stálého pH v trávicím traktu a také napomáhají udržet stabilní mikrobiální populaci slepého střeva. Bohužel seno často neobsahuje dostatek energie, takže intenzivněji pracujícím koním jsou přidávána jadrná krmiva, která ale v nadměrném množství představují problém. Proto se často přistupuje k podávání krmných tuků, nejčastěji to bývají rostlinné oleje.

Bílkoviny

Bílkoviny slouží koni především pro obnovu různých tkání, tvorbu mléka u klisen i spermatu hřebců a jsou naprosto klíčové při růstu hříbat a mladých koní. Jsou to jakési stavební kameny organismu. Pokud máte kvalitní seno nebo pastvu, pak většina koní netrpí nedostatkem bílkovin, ba naopak. Jejich denní potřebu ve většině případů pokryje krmná dávka, aniž byste ji museli nějak zásadně propočítávat. To platí i pro většinu laktujících klisen či rostoucích koní. Velmi důležitá je také kvalita bílkovin neboli jejich aminokyselinové složení. Zde jsou nejdůležitější takzvané esenciální aminokyseliny, které si kůň neumí sám vytvořit nebo je vytváří pouze v malém množství. Pro koně jsou jedny z nejdůležitějších esenciálních aminokyselin lyzin, metionin a treonin. Pokud máte živinově průměrné nebo i podprůměrné seno, je většinou na místě koni doplnit také zdroj právě kvalitních bílkovin jako je vojtěška, sója, konopné nebo rýžové produkty.

Vitaminy a minerály

Dostatečný přísun vitaminů pro zdravého koně ve většině případů nepředstavuje problém. Požadavek koňského organismu na vitaminy není obvykle problém uhradit běžnou krmnou dávkou. Některé vitaminy si kůň dokáže z vhodných substrátů vytvořit sám (vitamin C v játrech), některé (jako třeba vitamin K, vitaminy řady B) se tvoří za pomoci mikrobiální populace trávicího traktu. Často deficitní bývá ale u koní vitamin E (zejména u zvířat bez přístupu k pastvě), u chovných koní je vhodné se zaměřit na dostatečný přísun betakarotenu, který je prekurzorem vitaminu A. Co se týče minerálů, hlavní roli hraje vápník a fosfor. Tyto dva prvky se vždy musejí posuzovat společně, protože jejich metabolismus je velmi provázaný. Nejdůležitější je jejich vzájemný poměr, který se pohybuje okolo 1,7:1 vápník ku fosforu. V praktických krmných dávkách obvykle 2–2,5:1. Výrazný přebytek fosforu může narušit vstřebávání vápníku až o 50 % (Frape, 2010). Důležitou roli v metabolismu vápníku hraje vitamin D, který v organismu vyvolává tvorbu transportních bílkovin pro vápník, které jsou důležité při zvýšených nárocích zvířete na vápník (např. laktace).

Dále zde je draslík, sodík a chlor, které jsou důležité pro acidobazickou rovnováhu organismu a vyrovnaný osmotický tlak. K jejich nedostatku dochází zejména při práci a nadměrném pocení koní a budeme se jim věnovat v článku o krmení sportovních koní a problematice elektrolytů. Většina koní by pro optimální dotaci sodíku měla denně dostávat 1–2 lžíce soli denně při žádné až lehké práci. Nejčastěji pak kromě sodíku v krmných dávkách neobohacených přidanými minerály chybí zinek, selen a měď.

Voda

Samozřejmě je důležité zmínit i vodu, protože bez té to zkrátka nejde. Ideální je, pokud má kůň nepřetržitě přístup k čisté pitné vodě. Voda je důležitá pro udržování stálého vnitřního prostředí, účastní se metabolických pochodů a hraje klíčovou roli při tvorbě moči a pocení. Ke ztrátám vody dochází také při procesu dýchání odparem z plic. Voda je důležitá pro posun tráveniny trávicím traktem koně. Nedostatek vody mimo jiné snižuje u koně chuť k jídlu. Důležitá je zejména pro hříbata a mladé koně, protože jejich těla jsou tvořena vodou až ze 71 %, s věkem se obsah vody v těle koní snižuje, průměrně se pohybuje mezi 62–68 % hmotnosti těla. Nároky na vodu se také zvyšují u laktujících klisen, klisna o hmotnosti 500 kilogramů denně vydá mlékem asi 12 kilogramů vody.

Pro představu uvádím ještě potřebu vybraných živin pro koně o hmotnosti 500 kg tak, jak je uvádí Zeman a kol. (MZLU, 2005). Norma NRC z roku 2007 se pak v některých parametrech mírně liší. Normy se průběžně upravují a mění a zejména normy na obsah energie se v praxi ukazují jako podhodnocené.

Uvedená tabulka nezohledňuje přídavek energie na práci. Pokud kůň pracuje lehce, jeho potřeba energie vzrůstá cca o 25 %, při střední práci je nárůst 25–50 % a při práci těžké vzrůstá energetický požadavek o 50 % a více. 

Za lehce pracujícího lze označit koně, který chodí na běžné vyjížďky trvající do dvou hodin bez zvýšeného pocení, převážně krokové a klusové, s občasným cváláním zhruba 4x týdně.

Střední práce je pravidelná práce na jízdárně, skákání, vyjížďky s aktivním klusem a cvalem, které jsou delší než dvě hodiny. Kůň se zvýšeně potí a domů se vrací lehce unaven.

Za těžce pracující lze považovat koně pracující v lese, distanční a dostihové koně na vyšší úrovni. Tito koně se při práci silně potí, domů se vrací očividně unavení a může docházet i ke ztrátě hmotnosti.

Na závěr bych ráda zmínila, že je vždy třeba zohlednit výživný stav jednotlivce, jeho aktuální kondici, zdravotní i psychický stav a v neposlední řadě podmínky ustájení. Například kůň, který je v zimě 24/7 držen venku, bude v zimě potřebovat vyšší příjem energie, aby se vyrovnal s nízkými teplotami. Tato energie na zahřátí by měla být zajištěna zejména vlákninou, tedy senem.

Každý kůň je svým způsobem individualita a co platí na jednoho, nemusí platit na druhého.