V posledních desetiletích se totiž stavy divokých koní v Austrálii řešily opakovaně a přijatá opatření nikdy nebyla přijímána bez výhrad. Snahy usměrnit populaci divokých koní kontrolou fertility nebo odchytem a přesunem do jiných lokalit vášnivé protesty nevyvolávají. Odstřel koní z vrtulníků už ale jednoznačně ano.

Už v roce 2000 bylo metodou vzdušného odstřelu nárazově zlikvidováno více než 600 divokých koní. Akce si prakticky ihned vysloužila mimořádně silnou vlnu kritiky ze strany veřejnosti a byla následně zakázána. Proč? Při likvidaci divokých koní z vrtulníků je totiž vysoká pravděpodobnost, že se zvířata nepodaří zasáhnout střelami tak, aby následně dlouze netrpěla. Snižování stavu divokých koní touto metodou je z tohoto důvodu obecně přijímáno jako řešení mimořádně nehumánní.

Včera ovšem australské úřady vzdušný odstřel divokých koní v národním parku Kosciuszko znovu povolily.

Kde je problém

Okolí hory Mount Kosciuszko bylo vyhlášeno národním parkem dne 1. října 1967 a rozloha tohoto chráněného území činí 690 tisíc hektarů. Kosciuszko National Park zahrnuje nejvyšší polohy Australských Alp a je největším národním parkem Nového Jižního Walesu. Území tohoto národního parku náleží k Jihovýchodoaustralské floristické provincii a bylo zde zaznamenáno celkově asi 212 původních taxonů vyšších rostlin, z nichž úzce endemických je 21 taxonů. Původní australská flora si ale samozřejmě nerozumí s nepůvodními druhy živočichů a je proto pochopitelné, že v národním parku není pro brumby místo.

V oblasti NP Kosciuszko ale v současné době žije asi 19 000 divokých koní a úřady státu Nový Jižní Wales se proto rozhodly snížit jejich populaci do poloviny roku 2027 na 3000. A v rámci likvidace má být využit i tolik kontroverzní vzdušný odstřel.

Toto nešťatsné rozhodnutí přijala Austrálie pro ochranu místního ekosystému a to navzdory tomu, že velké množství obyvatel Austrálie považuje divoké koně za součást národního kulturního dědictví a  brumbyové se z toho důvodu objevili i na zahajovacím ceremoniálu olympiády v Sydney v roce 2000.

Problém jménem brumby

V současné době žije v Austrálii statisíce brumbyů, geneticky poměrně homogenních potomků arabských a anglických plnokrevníků, ponyů, klusáků i různých plemen chladnokrevníků, kteří svůj původ mají ve 20-30 úspěšných generací volně žijících předků.

Na australském kontinentu koně původně nežili. První jedinci se sem dostali až v roce 1788 společně s bílými kolonizátory. Ovšem již roce 1860 žilo v Austrálii 160 tisíc zdivočelých koní a už tehdy je část obyvatel začala vnímat jako závažný problém. A od té doby se toho moc nezměnilo…

Život brumbyů v Austrálii není snadný. Probíhá zde velmi tvrdý přirozený výběr. Epizody sucha, které se v Austrálii opakují zhruba jednou za deset let, přežívá jen okolo 25 % populace brumbyů. Koně se ovšem na náročné podmínky dokázali adaptovat. Ročně se totiž počty brumbyů zvyšují přibližně o 20 %  a také data získaná v Novém Jižním Walesu naznačují, že počty koní se i zde každoročně zvýší o 15 až 18 procent. Z ekologických důvodů je proto skutečně nezbytné tento nepůvodní a vlastně i invazivní druh uměle regulovat. Jde o to jak.

Proč chápeme, jde o to jak

V ekologicky cenných lokalitách národních parků je množství divokých koní už dlouhodobě snižováno odchytem do pastí a přemísťováním či odstřelem ze země. Podle vyjádření odpovědných úřadů ale tyto metody nestačí a znovu tedy je povolen i vzdušný odstřel. Nepůvodní druhy a především ty, které se stávají invazními, představují z hlediska biodiverzity vždy závažný ohrožující faktor. Přesto ale existují humánnější a možná i efektivnější cesty.

Doufejme, že je Austrálie urychleně začne řešit v dané souvislosti otázky welfare a tato nešťastná praxe bude znovu zakázána. Přece jen žijeme v civilizované společnosti 21. století.