Majitelé koní mají dnes v souvislosti s dávkováním sena tři možnosti. První možností je krmení senem ad libitum (podle libosti), druhou je používání takzvaných pomalých podavačů (síť na seno a podobné systémy) a třetí používání automatických podavačů, u kterých lze nastavit intervalový přístup k objemovému krmivu.

Dávkování objemového krmiva je vždy velký zásah do welfare, protože koně by v přirozených podmínkách přijímali objemové krmivo kontinuálně po většinu dne i noci. Brazilský výzkumný tým vedený Jéssicou Seabra se proto rozhodl porovnat účinky krmení koní senem ad libitum s účinky krmení za pomoci tak zvaných pomalých podavačů sena (sítě na seno, boxy s mříží na seno) a automatických podavačů sena. Patnáct pólo koní bylo průběžně sledováno kamerovým systémem a bylo analyzováno jejich chování. Před začátkem studie a po ukončení každé části testu byl každý kůň zvážen a bylo vypočteno jeho skóre tělesné kondice (BCS).

Koně byli rozděleni do tří skupin. Každá skupina koní byla po dobu patnácti dní ustájena ve třech typech režimů s různým přístupem k senu:

• Volný přístup k senu ad libitum, seno volně k dispozici v krmelci
• Volný přístup k senu v krmelci zakrytém sítí – příjem krmiva  se zpomalil (pomalý podavač)
• Seno v automatickém podavači – seno k dispozici v časově omezených intervalech. Podavač byl nastaven na otevření šestkrát denně, vždy na 45 minut. Seno bylo koním k dispozici pouze v těchto časových obdobích

Co odhalila analýza?

Analýza dat doložila, že skupiny s volným přístupem k senu zkonzumovaly a vyplýtvaly významně víc sena ve srovnání se skupinami, které měly k dispozici pomalý a automatický podavač. U všech koní ve skupině, která měla volný přístup k senu ad libitum, byl zjištěn přírůstek hmotnosti. Krmení senem ad libitum tedy zřejmě není vhodná metoda pro koně s metabolickými problémy a nadváhou. Každý kůň ve skupině ad libitum zkonzumoval v průměru 16,58 kilogramů sena za den.

Oproti tomu ve skupině s pomalým podavačem zkonzumoval každý kůň v průměru 10,39 kilogramu sena za den. Koně ve skupině s pomalým podavačem strávili více než 50 % času sháněním potravy a konzumací potravy.

Každý kůň ve skupině s automatickým podavačem zkonzumoval v průměru 9,3 kilogramu sena za den.

Při podrobnější analýze videozáznamů byl ovšem odhalen znepokojivý fakt. Bylo zjištěno, že automatický podavač sena měl negativní dopad na chování koní. Koně v této skupině vykazovali nežádoucí chování, jako je kousání a kopání, častěji než v ostatní dvou skupinách, a to pravděpodobně proto, že soutěžili o omezený zdroj. Tato skupina koní trávila konzumací objemového krmiva v průměru pouze 25,81 % svého času. U této skupiny bylo také (jako u jediné) pozorováno pojídání vlastních výkalů, což je rovněž považováno za abnormální chování. Koně rovněž stáli delší dobu na místě a byli neustále v napětí – pravděpodobně proto, že čekali, až se automatický podavač znovu otevře.

Závěr?

Výběr správné metody krmení senem může prodloužit dobu, po kterou koně projevují přirozené chování, a tím snížit výskyt chronického stresu, a má rovněž potenciál z dlouhodobého hlediska omezit vznik abnormálního a stereotypního chování.

V souvislosti s tímto výzkumem samozřejmě nelze činit zásadní závěry či zobecnění. Na to bychom potřebovali větší množství podobně zaměřených studií. Přesto ale tento test naznačil, že varianta s časově omezeným přístupem k senu přes automatický podavač byla ve zvoleném kontextu nejméně efektivní a byla variantou, se kterou se koně se měli z hlediska welfare nejhůř. A o tom můžeme přemýšlet již dnes.

To, jak nastavíme automatický podavač krmiva – jak často se otevře a kolik sena koním poskytne – může být podstatnější, než si možná myslíme. Pokud tedy používáte automatický podavač, měli byste sledovat, kolik vaši koně za dobu, kdy je podavač otevřen, sežerou, jak se chovají a v jaké pohodě jsou. Jestliže máte pocit, že stav není optimální, upravte dobu otevření automatického podavače nebo nastavte delší časy krmení. Na to, že „někdo“ krmí za vás, je totiž lepší se plně nespoléhat.

Použité zdroje

Studie: "Effects of Different Hay Feeders, Availability of Roughage on Abnormal Behaviors and Cortisol Circadian Rhythm in Horses Kept in Dry Lots" od Jéssicy Carvalho Seabry, Tanji Hess, Marcose Martinez do Vale, Katherinne Maria Spercoski a Ryana Brookse byla publikována v listopadovém čísle 'Journal of Equine Veterinary Science' a v anglickém jazyce ji v plném znění naleznete zde.