Obřadní objížďky na koních...co je to?

Množství svědectví z průběhu 19. a 20. století dokládá existenci obřadních jízd na koních, které se konaly v období Velikonoc hlavně na Boží hod velikonoční, místy však také na Bílou sobotu, o Velikonočním pondělí nebo úterý, i na Boží hod svatodušní. V katolických enklávách s německým obyvatelstvem, zejména v severních Čechách, na severní Moravě a ve Slezsku, se obřadní objížďky na koních konaly ještě na počátu 20. století. K přerušení tradice obřadních velikonočních jízd došlo na počátku druhé světové války. Během války ani po ní už k jejich obnovení nedošlo. Jen v katolické části Horní Lužice se tento zvyk uržuje dodnes.

Tento sociokulturní jev je součástí katolické náboženské kultury a různé podoby velikonočních jízd jsou doloženy v Lužici, Polsku, Rakousku; na našem území pak zejména na severní Moravě, ve Slezsku, v severních Čechách, ale také v dalších enklávách střední a jižní Moravy. V těchto lokalitách jsou jízdy různě označovány: Saatreiten, Osterreiten, křižerjo, jízda kolem osení, křižacka procesija či jízda za Bohem.

Obecně lze obřadní objížďky na koních charakterizovat jako katastrální jízdy na koních spojené s objížděním fary, obce a obecních polností nebo vlastního hospodářství. Tyto jízdy jsou zakořeněny v lidové víře a náboženství a jejich cílem je podobně jako u pěších prosebných průvodů prosba za dobrou úrodu a ochranu polností před nepříznivými vlivy, přeneseně však také vyprošení Božího požehnání.

V hlavní roli pradávný magický ochranný kruh

Jedním z klíčových aspektů slavnostních průvodů jakožto obřadního jevu je pohyb a směřování průvodu v prostoru. Základem je archaický princip vytvoření (obcházení) magického ochranného kruhu. Obcházením pole, případně jeho oboráváním v pomyslném magickém kruhu se daný prostor vydělil od okolního světa, čímž se zabránilo přístupu škodlivých sil a ochránilo se to, co se uvnitř kruhu nacházelo. Kruh současně působil dovnitř a zapuzoval již existující negativní vlivy. V českém prostředí se vyskytovala také varianta neuzavřeného kruhu, aby škůdci mohli z kruhu vyběhnout. K posílení účinku samotného obcházení se využívaly i další různé další ochranné prostředky. V předkřesťanské době byl tento zakořeněný zvyk přejat, dostal nový ráz a byl naplněn novým obsahem. Objíždění či obcházení polí se zachovalo, ale místo objíždění pohanských kultovních míst bylo zavedeno objíždění kostela a návsi. Průvod, v jehož čele byl nesen kříž, směřoval do polí vítat probuzenou přírodu, prosit o požehnání úrody a oslavit zmrtvýchvstalého Krista.

        Velikonoční obřadní jízda v Ostropě (Ostroppa) v Horním Slezsku

A jak tyto obřadní jízdy na koních probíhaly?

Smyslem těchto obřadních jízd bylo požehnání úrodě, hospodářským zvířatům a především koním, ale také oslava zmrtvýchvstání Ježíše. Každý kraj měl v dané souvislosti trochu odlišné zvyky. Základní model ale byl vždy stejný.

Přípravy na tuto událost se odehrávaly již v postním období a především mládenci a dívky k ní upínali veškerou svoji pozornost. V každém hospodářství byl vybrán nejhezčí kůň, o něhož se náležitě pečovalo, a který byl od práce hájen více než ostatní. Selští synové a čeledíni se s vybranými koňmi scházeli několikrát do týdne, aby se cvičili v jezdeckých dovednostech. Poslední hlavní nácvik pak proběhl ve Svatém týdnu. Soupeřivá nálada, která byla vlastní tomuto obyčeji, se promítla nejen v porovnávání jezdeckých schopností, ale také ve výzdobě koní.

Mnozí sedláci si opatřili sváteční podsedlové dečky, sedla a postroje, případně si je půjčovali od panských úředníků nebo měšťanů z okolních měst. Dívky při této příležitosti obdarovaly své mládence kytičkami z umělých květin a věnečky vyrobenými z pšeničných klasů, jablíček, lískových či vlašských oříšků.

První průvod se na Boží hod velikonoční vydal do polí ještě před rozedněním. Mládenci na koních byli následováni svými rodinami i se služebnictvem, a společně za zpěvu velikonočních náboženských písní objížděli a obcházeli polnosti, do nichž zapichovali svěcené křížky a kropili je svěcenou vodou. Druhá slavnostnější jízda se konala po ranní bohoslužbě. Zatímco mladší chlapci před kostelem hlídali nazdobené koně, svátečně odění mládenci zaujali v kostele čestné místo. Po bohoslužbě dostali od kněze požehnání a přichystali se na nadcházející jízdu. Průvod mladíků na koních byl seřazen do dvojstupu, vepředu jelo obvykle šest až osm trumpetistů, za nimi následovali dva jezdci s kostelními korouhvemi a dále všichni ostatní mládenci. Za zvuku trubek a zpěvu velikonočních písní vyjeli z vesnice až k polím, a následně celou vesnici objeli kolem dokola. Zpravidla jeden z nejzdatnějších jezdců, tzv. Kreuzlevater, se pohyboval před samotným průvodem s křížkem v ruce, který dával políbit lidem, kteří na jezdce čekali u polí nebo v obci. Průvodu přihlíželo veškeré obyvatelstvo dané obce. Na předem určených čtyřech místech se jezdci zastavovali a kromě trubačů a vlajkonošů cválali za doprovodu hudby dokola ve velkém kruhu. Následně se průvod znovu seřadil a pokračoval dál obcí. Jízda kolem osení končila opět u kostela, kde už čekalo velké množství lidí a kam jezdci přijeli z opačné strany, než odkud vyjížděli. Mládenci v kostele odevzdali korouhve a po modlitbě se odebrali domů. Věneček a kytička byly chovány v úctě a po určitou dobu zdobily příbytky pověšené na stěně nebo na jiném viditelném místě.

Zapomenutá historie

Němci považují obřadní jízdy na koních za svůj národní zvyk, ačkoliv je známo, že tato tradice existovala již mezi lužickými Srby, a je to tedy zvyk staroslovanský. Co myslíte? Nestálo by za pokus udržet v živé paměti tak významný sociokulturní prvek našich nejstarších dějin? Obřadní objížďky na koních jím totiž dozajista jsou. Tak tedy jak? Přidáte se? Objedete i vy magický kruh kolem vaší stáje? 

  Velikonoční obřadní jízda v Mikulášovicích, Česká republika (2017)

Zdroje

Wikipedia

Eliška Filipová: Obřadní objížďky na koních. Velikonoční jízdy na území České republiky. Masarykova univerzita Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie.