Okamžik, kdy čas přestane existovat

Potkala jsem se s ní v předmluvě knihy Konečně mám koně od Melindy Folse, kde mimo nádherných slov o hloubce koňské duše je i mnoho o hloubce duše lidské. Především té ženské. A mnozí si odnesou možná i citaci, která říká, že jezdectví je ve středním věku spíše než sportem duchovní cestou.

Souhlasíte s tím, Simono? I Vás koně na té profesionální úrovni potkali až v pozdějším věku, nechala jste všeho, rok jste studovala, vyjela za moře a pak nedaleko Prahy začala s koučováním s koňmi. Prošla jste si sama tím v knihách zmiňovaným duchovním vývojem vedle koní?

Ano, přestože v mé blízké rodině nebyl nikdo, po kom bych svou lásku ke koním mohla zdědit, koně mě intenzivně přitahovali od mého dětství a jezdit na koni jako člen jezdeckého oddílu jsem začala, když mi bylo třináct. Tenkrát bych to určitě jako duchovní vývoj nepopisovala, ale dnes mohu každému z rodičů doporučit, aby své děti podpořili, pokud jejich děti budou mít o koně zájem. Naučila jsem se hodně o tvrdé fyzické práci, o každodenní rutině a neúprosnosti ročních období, o jednoznačném upřednostnění potřeb někoho jiného před svými vlastními a také o životě, který kromě lásky, radosti a úspěchů přináší ztráty, zklamání a nové výzvy.

Hříbátka se rodila a rostla a my se učili trpělivě čekat na ten den D a připravovat se na všechna rizika, dospívala a připravovala se na složitější úkoly, a my viděli, jak je jejich matky a celé stádo učí chápat vztahy a hranice, potom jim začalo období školy a složitějších úkolů, jako je práce pod sedlem, a my jsme měli možnost, někdy za cenu modřin, odřenin a otřesů mozku, zjistit, jak taková puberta může být bouřlivá. 🙂 Sportovní koně se připravovali na závody, a najednou se, ze dne na den, všechny naděje a očekávání rozplynuly, protože se kůň zranil … a my byli rádi, že ještě vůbec má naději na uzdravení. A nakonec jsme se s některými museli rozloučit, protože byli prodáni, nebo zemřeli na koliku. A to vůbec nemluvím o lekcích, které každý den zažíváte při jakémkoliv kontaktu s koňmi a při snaze naučit se jezdit, ve smyslu pochopení, jak pomocí svého těla usnadnit koni porozumění vašim požadavkům. To bylo moje dospívání s koňmi.

V Americe mi koně ukázali sílu a moudrost našich emocí a intuice, které vstupují jako důležitý prvek do všech vztahů (nejen s koňmi), které prožíváme. Přijala jsem jako fakt, že emoce jako energie je nástroj dostupný každému. Ukázali mi, jak intenzivně vnímají náš nesoulad, který vzniká, když chceme být někým jiným, než opravdu jsme. A vedli mě při odhalování přesvědčení a myšlenek, které mi brání v tom, abych někdy říkala, dělala, nebo nedělala to, co opravdu chci. Pochopila jsem, co znamená opravdu být v přítomném okamžiku. S koňmi to není o teorii, s koňmi to zažíváte každou buňkou svého těla.

A přesto, že moje racionální uvažování má stále problém, jak některé zážitky zpracovat. Zažila jsem a vnímala nějakou další dimenzi, která mi předtím zůstávala uzavřená. Vnímala jsem energii, kterou bych pro sebe nazvala "moudrost věků", a spojení, které právě koně s touto moudrostí mají, a kterou nám dokážou nabídnout. Víc k tomu nejsem asi schopná říct, protože to tak přesahuje moje dosavadní zkušenosti, že to lépe popsat neumím, a musím s tím ještě chvíli být.

Jak jste hledala vhodné koně pro svůj tým? Protože tito zkušení mentoři lidských duší jsou nejdůležitějším článkem týmu!

V tuto chvíli spolupracuji se dvěma koňmi pravidelně a oba se ukázali jako výborní partneři pro tuto práci. Obecně vhodní jsou koně, kteří mají lidi rádi a nevyhýbají se kontaktu s nimi. Nemusí mít vyloženě rádi fyzický kontakt, jako hlazení atd., ale rádi s lidmi tráví svůj čas a samozřejmě nejsou agresivní. Jinak své koně pečlivě sleduji, beru vážně jejich signály, se kterými klienty chtějí pracovat, případně signály, jestli vůbec chtějí pracovat. To se samozřejmě mění, tak jako u lidí. Každý den prostě není stejný a někdy se vám nechce. Obecně, výborní jsou starší koně kolem dvaceti let. Jejich zkušenosti, moudrost a trpělivost, kterou získali během svého života, z nich dělá skvělé mentory.

Každý kůň je jiný, dá se třeba říci, že každý kůň se „specializuje" na jinou emoci, na něco se nacítí lépe nebo raději než jiný?

Ano, vlastní osobnost koně hraje velkou roli, a také jeho životní zkušenost. Proto nechávám velký prostor právě výběru koně, se kterým bude určitý člověk pracovat, a někdy je již samotné vybírání svého partnera zajímavou součástí celého procesu. Ale je důležité říct, že je to vždy aktuální pro danou situaci, daný den, když přijede ten samý klient podruhé, může to vypadat úplně jinak. Nejde jen o jednu emoci, ale o celkové nastavení a rozpoložení daného klienta a co je pro něj v tento okamžik důležité.

Jsou koně univerzální? Nebo klisny se lépe naciťují na ženy a hřebci, valaši na muže? Nebo jinak – může ve mně mou vůdčí klisnu vzbudit a mohu ji procítit prostřednictvím hřebce, nebo tam pohlaví obou aktérů hraje zásadnější roli?

Tak jako každý z nás, žena i muž, máme v sobě a používáme ženskou i mužskou energii, má ji v sobě i každý hřebec/valach či klisna. V různé míře. Důležité je, aby tyto energie byly v rovnováze a abyste se je nebála přirozeně zapojit, adekvátně situaci. Takže, i když by se dalo říct, že ženy mají více ženské energie, často se naučily používat naopak více mužské energie, například aby uspěly v práci. A naopak někdy potřebují tu mužskou energii aktivovat více, aby se uměly více prosadit, aby se dokázaly rozhodnout, atd. Muži se někdy potřebují naučit pochopit svou ženskou stránku, což jim umožní být úspěšnější ve vztazích a například být lepším šéfem. 🙂

Hodně jste se učila v zahraničí, v USA. Hraje tam roli i mentalita národa, ve kterém se koučink odehrává? Životní styl je tam jinak a mnohem více možná spojen s koňmi, to všechno může hrát roli. Je něco, o čem víte, že jste se naučila pouze tam, a k čemu by cesta tady v ČR byla příliš složitá či přímo nemožná?

Vnímám mentalitu a kulturu národa jako nadstavbu, jako vrstvu, která je vytvořená až později. Když se bavíme o koučování s koňmi a o tréninku s Kathy Pike, je to o těch mnohem starších vrstvách, které máme dle mého všichni společné. Jako lidé. Ale i jako živé bytosti.

Rozdíly v té kulturní vrstvě se potom mírně promítají například do skupinových aktivit, pokud tedy vůbec mohu z tak malého vzorku lidí usuzovat, kdy v Americe to bylo takové mnohem jasnější, přímější a opravdovější. Skupiny tady doma jsou takové tišší a trvá to déle, než se někdo začne projevovat. 🙂
Pokud jde o tradici propojení s koňmi, tak pro mě osobně bylo důležité vnímat propojení s odkazy na šamanské spirituální propojení původních obyvatel s koňmi, ale i obrovské množství divokých koní, mustangů, kteří žijí svým přirozeným životem. (S vědomím celé kontroverze, která kolem tohoto tématu vzniká, ale to je na jiný článek).

Láska ke koním, láska k lidem – ideální spojení pro koučku pracující s koňmi a lidmi. Když byste to měla zjednodušit – co mají lidé a koně společného? Kde jsme schopni se s nimi přirozeně plně propojit?

Jsme schopni se s nimi přirozeně propojit, když jsme sami sebou. Když dokážeme zůstat v přítomném okamžiku a naše cíle jsou vedlejším produktem a neupínáme se k nim jako k něčemu, co určuje naši hodnotu.

Společné máme vědomí, že prospívat jako jednotlivci můžeme jenom ve skupině, a proto jsou pro nás i pro koně vztahy tak důležité. My lidé si to tedy umíme pořádně zkomplikovat naší přetíženou levou stranou mozku. 😉

Ráda bych zmínila i knihy Lindy Kohanov, která se tématu terapií koněm věnuje velmi obsáhle a do velké psychologické až duchovní hloubky. Pro mne to bylo první setkání s terapií koněm. Kde jste Vy sama poprvé uslyšela o této metodě?

Zhruba před sedmi lety jsem se začala zajímat o vzdělávání s koňmi. Kniha Lindy Kohanov Tao koně, kterou přeložila Katka Lipinská, byl první moment, kdy jsem se setkala i s duchovním přesahem, který nám koně mohou zprostředkovat. Kathy Pike, u které jsem absolvovala roční program, je jednou z prvních ze studentů Lindy Kohanov. Vybrala jsem si Kathy, protože se mi líbil její strukturovaný a velice profesionální přístup, zapojení těla (a tím zvědomění některých informací) do koučování a také nádherné příběhy o jejích koňských partnerech.

Nejsilněji v knize Melindy Folse působí situace, ve kterých klient jde za koněm s jakýmsi záměrem a kůň ho naprosto ignoruje nebo se zachová způsobem, který člověka zahanbí. Bolest, zklamání, frustrace – najednou to všechno vyplave na povrch jako před tabulí ve škole. Abychom odbourali strach klientů, řekněme, že se nám toto přihodí. „Ten kůň mě ignoruje!" Jak potom koučování a pochopení pokračuje, jaký je další postup?

Pocit "ten kůň mě ignoruje!" nebo "můj muž mě ignoruje", "moje dítě mě ignoruje!",… můžete doplnit dle svého uvážení, je výborným výchozím bodem, aby se člověk zastavil a zjistil, co se OPRAVDU děje. Jiný člověk v obdobné situaci řekne, že je to skvělé, že mu ten kůň nechává prostor a čas, než se začne soustředit. (a zřejmě to také tak bude)

Kůň nemá žádnou koncepci o zahanbení, neposuzuje váš úspěch nebo neúspěch. Prostě jen reaguje na to, s čím jste za ním přišli. Vaše cíle, vaše pochybnosti, vaše přesvědčení, co by jak mělo být, kdy a jak by to mělo vypadat a vaše předchozí zkušenosti, to je ve skutečnosti to, co ve vás vyvolá pocit zahanbení a spustí emoce, které se bojíme cítit.

Pomocí koučování se zaměřením na to, co se děje ve vašem těle, vytvoříme situaci, kdy se budete moci jasněji sami podívat na celou situaci z jiné perspektivy. Uvědomit si, co se ve vás děje. A získat tak možnost změnit, "přeprogramovat" svůj postoj a své chování. Někdy si například člověk dokáže připustit, že měl vlastně strach, že se k němu kůň přiblíží a co se bude dít.

V tu chvíli se většinou mění celý vztah s koněm. Takové zvýšení uvědomění o sobě samém má okamžitý vliv na vyšší míru důvěry, blízkosti a respektu ze strany koně.

A to je pro člověka velkou odměnou a motivací.

Stává se, že kůň z člověka vytáhne trauma nebo prožitou a dokonale pohřbenou bolest, o které už nevíme, a vyvolá to doslova šok a silnou emocionální reakci?

Ano, i to se může stát. Dokonale pohřbená bolest neexistuje. Pokud jsme něco potlačili a jen zasunuli někam, aby nás to moc neobtěžovalo, bude se to projevovat například psychosomatickým onemocněním a bude nás to dále ovlivňovat na nevědomé úrovni. To, že to nevíme, bohužel nesnižuje intenzitu tohoto vlivu.

Setkání s koněm může být něčím, co takový člověk potřebuje, aby se odvážil se svým traumatem být, a na své cestě za jeho zpracováním udělat další krok.
Pokud však víte, že vám vaše trauma zasahuje do života, určitě doporučuji vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta.

Léčivý pocit, kdy nás kůň „obejme" svou energií a dá nám místo ve svém stádě, tedy místo na světě, je tím, proč lidé tuto terapii vyhledávají. Se kterými tématy za Vámi lidé nejčastěji chodí?

Okamžik, kdy máte pocit, že čas přestal existovat, a vy cítíte jen klid a naprosté přijetí, je nepopsatelný a léčivý sám o sobě a pro každého. Je to chvíle, která vám dává sílu, laskavost, sebedůvěru a odvahu. A to jsou atributy, které vám pomohou s jakýmkoliv tématem, které je pro vás zrovna aktuální.
Sdílím Váš povzdech nad tím, jaký dluh vůči koním za ta tisíciletí člověk má. A snad teprve nyní začínáme v prvních náznacích oceňovat to, co pro nás dělají už jen svou pouhou přítomností. Doufejme, že tento trend se bude nadále rozšiřovat a lidí, kteří věnují svůj život koním a jejich poslání, bude stále víc.

Děkuji za rozhovor.