Nová kniha na trhu: Tao koně

17. 09. 2014 06:00

Obrázky: 1

Autor: Katka Lipinská Foto: Nakladatelství Synergie Rubrika: Recenze, testy Počet přečtení: 9556 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

I když knížek o koních je na trhu opravdu hodně, tahle kniha je unikát, který přinejmenším překvapí. Vlastně váhám, zda ji lze vůbec označit za knihu pro „koňáky“, přestože jejím hlavním tématem je právě vztah člověka a koně, který zkoumá velmi hluboce a z různých perspektiv. Jak z té, kterou dobře známe – tedy vztah koní k lidem s problémy, který umožňuje jeho terapeutické využití, tak z perspektivy, která nám, kteří jsme zvyklí být s koňmi dennodenně, už úplně zevšedněla a asi jsme ji i trochu zapomněli. Není ale na škodu si občas vzpomenout, jak jsme byli koňmi fascinováni, když jsme měli možnost vídat je pouze zdálky.

Vše začíná osobním příběhem. Vysněné autorčině klisně, černé arabce jménem Rasa, je diagnostikována osteochondróza. Tím končí její vyhlídky na budoucí sportovní i plnohodnotnou jezdeckou kariéru a před její majitelkou stojí otázka, co dál. Svou klisnu přestěhuje na pastvinu spolu se svým druhým koněm, jehož příběh paralelně sledujeme také. Starý mustang Noche toho má hodně za sebou a v důsledku lidského zneužívání se zcela uzavřel do sebe. Zbavená možnosti vážnější práce s koňmi, ale o to víc si užívající jejich blízkosti, tráví Linda Kohanov celé dny v jejich výběhu nebo toulkami přírodou. Možná díky vrozené citlivosti nebo snad velkému úsilí a mnoha hodinám strávených „koňským" životem se učí stát se opravdu „jednou z nich".

Tady někde se začíná racionální příběh prolínat s popisy intuitivních obrazů a seriózními výzkumy a fakty, střídanými sny, rozborem mytologie a alegoriemi pokračuje až do konce. V legendách a vlastně v celé historii byli koně považováni za prostředníky mezi duchovním a materiálním světem a i v této knize se dovedně prolíná duchovní a materiální svět. Autorka začíná cítit natolik silné vnitřní sepětí s koňmi, že hledí na svět jejich očima a slyší, jak k ní promlouvá prastará moudrost koní. Tyto iracionální stavy ji nutí pátrat v historii soužití člověka a koně a také se zajímat o to, jaká zvířata vlastně koně jsou. Výsledkem je neobyčejná kombinace vlastních zážitků s koňmi, alegorických a básnických popisů pocitů autorky „v kůži koně", ale zároveň i vědeckých (i pseudovědeckých) faktů, pátrání v historických pramenech a rozborů mýtů a legend, zabývajících se koňmi.

Motám se se svým stádem na rozlehlé pastvině. Rasa se courá opodál a dotýká se nosem břicha, signál, že chce, abych ji poškrábala na špatně přístupném místě. Když to správné místo na jejím břiše nahmátnu, oplácí mi laskavost současným oštipováním mých zad pysky. ... Noche se pase v odstupu. Najednou jeho hlava vyletí vzhůru a uši se nastraží dopředu. O zlomek vteřiny dříve, než Rasa zareaguje stejně, se cítím, jako by mě někdo kopl přímo do žaludku. Zježí se mi chlupy na krku; začnu dýchat rychle a mělce a jsem připravena prchnout kterýmkoli směrem. Ani já, ani Rasa jsme neviděly, co u Nocheho odstartovalo tento tichý alarm, ale vlna obav z jeho těla ovlivnila i naše nervové systémy dříve, než se skutečně otočil a běžel k nám.

Pokud byste chtěli projít podobnou cestou jako autorka, pak prvním krokem je naučit se těšit se z nicnedělání. Nejen fyzického, ale také duševního. Na nic nemyslet, nic neplánovat, ztratit pojetí o čase a především, nesnažit se poznat svět pomocí myšlení. Myšlení naopak musí umlknout, aby mohl promluvit cit a intuice. Pak ucítíte, jaká zvířata koně vlastně jsou. Navzdory své síle, rychlosti a impozantnímu zjevu se jedná o zvířata nesmírně mírumilovná, snažící se vyhovět a v ohrožení volící raději útěk než útok. Jak jinak by bylo možné, aby si toho nechali tolik líbit?

fwsKůň v přírodě spadá do kategorie lovné zvěře, podobně jako jeleni nebo antilopy, a i když je mnohem silnější, tento fakt velmi výrazně ovlivňuje jeho chování a povahové založení. Není bojovný - jeho zuby a kopyta sice dokáží ublížit, ale neútočí, a pokud nemusí, do konfliktu se nepouští. Koně navíc nejsou teritoriální zvířata, jsou svým založením kočovníci, postrádají tedy i motivaci k obraně svého území. Je jim cizí přímočaré logické myšlení, úzce zaměřená pozornost a koncentrace na jediný cíl, tedy vlastnosti, které si velice dobře osvojil člověk a vynesly ho až na vrchol živočišného žebříčku. Koně naopak svou pozornost vždy dělí mezi to, co právě dělají (pastva, odpočinek, společenský život) a okolí. Navíc ale disponují jednou zásadní schopností, kterou předčí nás lidi a jíž nás uvádí v úžas. Je to sociální inteligence. Koně dokáží rozeznat rozpoložení člověka, který vstoupí na pastvinu, už ve chvíli, kdy je od nich ještě několik desítek metrů vzdálen. Okamžitě mění své chování podle toho, kdo k nim přistupuje. Je dokonalým zrcadlem vašich vnitřních kvalit a pocitů. Nežádá po člověku, aby byl dokonalý. Je nesmírně tolerantní, dokáže vám odpustit téměř cokoli, ale pouze pokud si to přiznáte. Pokud ke koni přistoupíte se strachem, který budete maskovat, přijme vaši hru. I hodný kůň zamaskuje, že je hodný a začne vás „strašit". Pokud k němu ale přistoupíte a upřímně si své pocity přiznáte, dočkáte se z jeho strany pochopení a laskavosti. A jak Linda Kohanov ve své knize vysvětluje tuto neuvěřitelnou schopnost koní vycítit naše rozpoložení? Rezonancí střev! Zní to šíleně, že? Při podrobnějším hledání jsem ale našla tuto teorii stručně zmíněnou i v dalších etologických publikacích, např. Velká etologie koní od Michaela Duruttyi.

V každém případě, ať je již vysvětlení této schopnosti jakékoli, pro koně jako lovná zvířata je životně důležité být senzitivní a včas vycítit možné nebezpečí. Jejich vytříbená intuice jim také radí, jak jej co nejméně konfliktně vyřešit. Jsou pro nás v tomto směru vynikajícími učiteli a to není žádná novinka. V mnoha bájích a pověrách jsou koně ztělesněním dávné intuitivní moudrosti, poslové, průvodci, prostředníky přijímání zpráv z „jiných světů", a jsou proto obdivovaní i obávaní. Linda Kohanov uvádí, že přímočaré myšlení je typické pro predátory (člověk, ač v přírodě je často kořistí, se chová spíše jako predátor), zatímco tato intuitivní moudrost je moudrostí lovné zvěře. Člověk v sobě kombinuje obojí - a nejedná se o nic jiného než o střet tzv. mužského a ženského principu. Moderní doba přeje spíše silovému, přímočarému myšlení predátora, zatímco intuitivní moudrost, vlastní především ženám, se ze světa vytrácí. V důsledku toho se mnoho lidí cítí nezačleněno do společnosti, vyvrženo a trpí psychickými problémy.

Koně jsou prostředníky, kteří nás dokážou vrátit zpět k prastarému pramenu přírodní ženské moudrosti tak, jako k ní vrátili Lindu Kohanov. Zřejmě toto ji inspirovalo, aby se začala více zajímat o terapeutické možnosti koní. Na několika kazuistikách nám ukazuje, jak moc se dokáží koně vcítit do člověka, odhalit jeho skrytá traumata a pomoci mu v jejich zpracování. Poté se autorka opět navrací více do sféry intuice, mytologie a nadpřirozena. Připomíná, co všechno s námi koně v průběhu dějin nedobrovolně prožili a hledá odpovědi a vysvětlení jak jejich chování, tak jejich neuvěřitelné schopnosti odhadnutí, vcítění se do lidí, předvídání jejich chování a poskytování zpětné vazby. Ve vysvětlování těchto jevů se nebojí i poměrně odvážných teorií - a vše podkládá informacemi z literatury, takže zvídavý čtenář má možnost si skutečně příslušné teorie dohledat. Zabývá se i kontroverzní teorií morfogenetických polí Ruperta Sheldrakea (autora např. knihy Váš pes to ví, v níž pojednává o neobjasněných schopnostech různých zvířat), k níž hledá důkazy. Popisuje příběh hřebce Merlina, velmi nebezpečného koně, ke kterému našla cestu prostřednictvím věšteckého snu, který jí odhalil, jaké vzpomínky hřebce trápí.

Výraz Tao koně lze v podstatě přeložit jako „cesta koně" - s důrazem na léčivé a transformační vlastnosti této cesty. Interakce s těmito zvířaty může působit velmi terapeuticky ve smyslu fyzickém, duševním i duchovním; pomáhá lidem znovu probudit dávno zapomenuté schopnosti, které dokáží uzdravovat choroby, pramenící z nerovnováhy moderního života. V době, kdy po koních už nepožadujeme práci na polích, ani nechceme, aby nás nosili do válek, pro nás mohou udělat něco mnohem důležitějšího - pracovat na zlepšování nás samých.

Tato krátká ochutnávka naprosto nedokáže postihnout vše, o čem kniha pojednává. Poselství je ale zřejmé - koně nám dokážou dát mnohem více než jen rychlé nohy, pohoupání na pružném hřbetě nebo dobře popsatelný pocit z ježdění. Mají slovy těžko postižitelné léčitelské a terapeutické schopnosti a zdá se, že pokud je člověk ochoten a schopen naslouchat, může mezi ním a koněm dojít až k magickému propojení a souznění, které mnoho jezdců poznalo na vlastní kůži. Zkrátka, co se týče přírodní moudrosti, máme se od nich hodně co učit a to zejména nyní, kdy je náš svět ve velké nerovnováze ve prospěch silového „mužského" principu.


Knížku si můžete objednat přímo v nakladatelství Synergie: http://www.synergiepublishing.com/cs/search/?search_inall=Tao, nebo ji je možné zakoupit v prodejnách sítě Neoluxor.

Bude k dispozici i na stánku EQUICHANNELu na výstavě v Lysé n. L. ve dnech 19.- 21. 9. 2014.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Daniella21

    :-))

    09:35 - 17. 09. 2014

    Není to kniha pro každého, ale každý by se měl zamyslet alespoň nad tím, co je napsané zde ve vaší recenzi. Mě nejvíce dostává tato věta: "Je dokonalým zrcadlem vašich vnitřních kvalit a pocitů. Nežádá po člověku, aby byl dokonalý. Je nesmírně tolerantní, dokáže vám odpustit téměř cokoli, ale pouze pokud si to přiznáte." Můj nový první kůň se mnou nechtěl odcházet z pastvy od koní, nechal si dát ohlávku, ale když měl jít od koní byl neuvěřitelně protivný, zastavoval, šel velmi pomalu... Trénuji ho společně s jedním pánem, jeden den jsme s ním pracovali ze země na 2 lonžích, šlo vidět, že nemá svůj den, pracoval s ním můj známý, asi na něj kladl příliš moc velký tlak a kůň rázně a cíleně vyhodil, naštěstí ho netrefil. Já doma neustále přemýšlela, co se stalo, že tak hodný kůň na nás použil tak silné varování. Celou noc mi to nedalo spát, druhý den jsem za ním hned šla na pastviny. Bylo mi strašně líto, že jsme na něj kladli vysoké nároky, které ten den nebyli v jeho možnostech, pokorně jsem k němu došla pohladila ho, omluvila se mu. Dala jsem mu ohlávku, vodítko očekávajíc, že se mu z pastvin opět nebude chtít, ale kůň se rozešel a ani jednou během cesty ke stáji nezastavil. Od té doby se mnou vždy z pastvy bez problému odchází a já si myslím, že je to tím, že jsem mu vyjádřila to, že jsem si vědoma lidské nedokonalosti. Někomu to jistě může připadat, že jsem upadla na hlavu a něco takového není možné. Já od té doby víc, že koně k nám mají velice silnou empatii :-) Jinak co se týče mého rozpoložení předtím než se tohle stalo, tak jsem se k němu chovala spíše vůdcovsky, on mi ukázal že to jde i srdcem a empaticky s vyslechnutím si jeho názoru :-)

  • 2. Katka K.

    Re:

    10:07 - 17. 09. 2014

    Děkuji. Kdyby se chtěl trefit, tak se trefil, tohle bylo skutečně jen varování. S odcházením z pastviny mám úplně stejnou zkušenost, když pominu první dny po přesunu koně do nového prostředí/stáda, je jeho rekace při mém příchodu vždy odrazem jeho ochoty jít se mnou a pracovat. Kůň mi nemusí jít naproti, ale pokud jde ode mě, nebo nechce jít se mnou, vždycky mi tím říká, že buď jsem to minule přehnala, nebo má nějaký problém. Běžně se mi to nestává, ale stalo se mi, že můj jinak ochotný valach několik dnů po sobě vždy při mém příchodu udělal několik kroků ode mě. Nechápala jsem proč, věděla jsem, že jsem to nepřehnala, čtvrtý nebo pátý den začal při práci kulhat - zjevně už předchozí dny se necítil úplně dobře na práci a takhle mi to dával najevo, bohužel jsem to nepoznala.

  • 3. Linda

    TAO koně, S koněm mezi světy

    22:06 - 08. 02. 2018

    Kdyby mi někdo knihu doporučil, když jsem s koňmi začínala, asi bych jí odložila po pár stránkách. Po třiceti letech života s nimi jsem jí přečetla jedním dechem a hned na to přečetla i druhou - S koněm mezi světy. A to nejsem žádný zvláštní čtenář. Patrně se musí pro čtení této knihy dozrát, za mě bomba čtení . Ale určitě ne pro zarputilé materialisty. Příběhů s koňmi mám taky mnoho a pořád jsem přemýšlela jak je TO možné. Tyto knížky mi ledacos osvětlily. Moje první klisna byla taky černá :-) letos jí bude 32 a určitě nejsem sama kdo má sny ve kterých nám naši mazlíci něco sdělí jako Lindě Kohanov.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: