Tři jezdkyně, tři koně, na cestě dopředu a dolů. „Je o mně známo, že koním ukážu velmi rychle, v podstatě během pár minut, cestu dopředu a dolů,“ říká Knut Krüger. Je to možné? Redakce časopisu Cavallo si tohoto trenéra pozvala, aby to předvedl na třech různých koních. Jsou jimi narostlý Chicco s redaktorkou Barbarou Böke, senzitivní Juli s fotografkou Lisou Rädlein a pohodář Mio, školní kůň praktikantky Pauliny Ulherr. Knut Krüger trénoval u Paula Steckena a pracoval u jezdce GP, Waldemara Resse. 

Protažení vychází z přilnutí

Pro Krügera, který byl žákem legendárního Paula Steckena, je protažení dopředu a dolů předpokladem veškeré další práce. „Teprve, když si jezdec klade otázku, jak dostane hlavu koně zase nahoru, může znovu pomyslet na pracovní pozici,“ vysvětluje Krüger. Kůň při protažení může mít nos klidně až u země. „Nedržím se nějakého pevného bodu, jako např. nos ve výšce ramenního kloubu. My totiž nevíme, jak kůň cítí váhu jezdce. Odpovídá poloprázdnému nebo napěchovanému batohu? Jen kůň ví, v jakém držení těla se mu tento náklad dobře nese.“ Jednoho pravidla se však Krüger drží: při protažení dopředu a dolů je kohoutek vždy nejvyšším bodem koně. Jen tak je šíjový vaz natažený a kůň může jezdce nést, aniž by si ubližoval. „Mohou se tak budovat svaly krku, plece a hřbetu,“ vysvětluje Krüger.

Bolesti hřbetu kůň kompenzuje ochrannou pozicí

Podle Krügera je častou příčinou neochoty koně k protažení nedůvěra vůči ruce jezdce. „Někteří koně trpí tím, že jim otěže táhnou hlavu nahoru nebo ruka nejde dobře s pohybem.“ Pak je tu další důvod, proč mají koně problém se natáhnout – bolesti zad. „Mnozí pak zaujmou ochranné držení těla, ve kterém se cítí dobře a nechce se jim to měnit.“ Pokud se podaří ukázat jim cestu dolů, zjistí, že tahle pozice je příjemnější.

Pro natažení by se měl kůň naučit poddat se delší zádrži (parádě) a klesnout pak hlavou dolů. „Jakmile kůň zareaguje, je velmi důležité okamžitě povolit,“ zdůrazňuje Krüger. Tak kůň získá dva pozitivní pocity: zbaví se tlaku v hubě a pocítí úlevu v zádech. V následujících statích se dozvíte, jak tuto metodu využít u různých koní a co má po natažení následovat. 

Chicco: od ochranného držení těla k natažení a lepšímu pohybu vpřed

Prvním kandidátem je 19letý holštýnský valach Chicco. Po delší tréninkové přestávce ještě není tak nasvalený, jak se očekávalo. „Když bude pravidelně pracovat v natažení dopředu a dolů, velmi rychle si znovu vybuduje svaly, např. horní krční svaly,“ říká Krüger. Nejprve musí pro připravenost k natažení připravit spínač, který mu zatím chybí.

Předtím: Chicco se nenatáhne dostatečně do hloubky. Prověsí hřbet a krok přechází v pass.

Potom: Kohoutek je nejvyšším bodem těla, nos jde dopředu. V klusu lépe podšlapuje, může tedy vyklenout hřbet.

Když však redaktorka Cavallo Barbara Böke (36) prodlouží otěž, Chicco lehce zvedne od kohoutku krk a nosem jde mírně za kolmici. Přitom ztuhne ve hřbetě a nohosled kroku přechází spíše do passu. Podle jezdkyně se s tímto problémem potýká při zahřívací fázi. „Problém je v tom, že pozice hlavy a krku není dost hluboko a kůň volí ochranné držení,“ vysvětluje Krüger. Chicco musí nejprve pilně vyšlapovat. „To je důležité, jinak si hřbet neuvolní.“ V tomto okamžiku musí majitelka ještě často pobízet. „Měl by však udržovat tempo sám od sebe.“ Proto má Barbara nejprve zapracovat na promptní reakci na pobídku holení. Při přechodu ze zastavení do vyššího chodu musí zareagovat na jemnou pobídku. „Jestliže nereaguje, krátce použijte bičík. Nakonec mu bude stačit jedna opravdu jemná pobídka. Je to pro koně příjemnější než neustálé pobízení.“

Aby se Chicco poddal, musí jezdkyně experimentovat s vydržujícími impulsy otěží. Když je v pořádku tempo, měla by Barbara Chicca naučit podvolit se delší vydržující otěži směrem dolů. „Trochu experimentujte, jednou na pravé, jednou na levé straně. Co nefunguje dvě, tři koňské délky, opusťte a zkuste to jinak.“ Jakmile Chicco projeví snahu poddat se, musí jezdkyně okamžitě povolit, raději více než méně. Pokud se Chicco natáhne dolů, pak teprve může jít na zcela volné otěži – a dochází k onomu dvojímu pozitivnímu efektu v hubě a ve hřbetu. Jestliže jde Chicco proti zádrži, pak musí Barbara vytrvat, dokud se nepoddá. „Jinak by se kůň naučil, že mu povolíte, jakmile jde proti ruce.“ Zpočátku není pro naši redaktorku snadné se prosadit. Knut Krüger pro to má pochopení: „Samozřejmě chceme být na koně jemní a máme špatný pocit, když je tlak otěží v určitém momentu větší, než bychom si přáli – a to je také v pořádku.“ Většina koní však velmi rychle ze zkušenosti pochopí povolující otěž a reagují pak na jemné signály. „Krátký, silnější tlak otěží je lepší než koně nechat dál chodit v poškozujícím držení těla.“

Chicco by měl pak zůstat s hlavou nízko déle: Jakmile hlavu zvedne, Barbara obnoví zádrž a znovu pak úplně povolí, když hlavu sníží. „Poprvé vlastně jezdíte bez ruky. Dokud není uvolněný, nepotřebujeme přilnutí.“ A co dál? Nejprve, když kůň zůstává hlavou dole, může jezdkyně pomůckou křížem přidat a pomalu obnovit kontakt otěží (Knut Krüger: „V lehkém klusu se nechte vyhodit jen minimálně, v sedle při vypružení pohybu překlopte pánev s mírným zpožděním.“). Ale: V chodech, ve kterých má tendenci sám od sebe zvedat hlavu, tedy v kroku a v klusu, je zpočátku pracovní pozice tabu.

A) (nahoře) Chicco se má poddat delší zádrži. Pozor: nejprve najděte bod, ve kterém se otěže neprověsí, a jen v případě nutnosti můžete zesílit kontakt. Tak dáte koni šanci, aby zareagoval na první podnět.

B) Ve fázi korekce musí Barbara použít i zpětný tah otěží, dokud Chicco nepovolí. Knut Krüger ukazuje, jak vycítit správnou míru.

C) Jestliže Chicco znovu zvedne hlavu, Barbara opět reaguje zádržemi. Jakmile kůň povolí, okamžitě otěže uvolní.

D) Ve cvalu pod Knutem Krügerem už zůstává kůň hluboko – najednou působí v natažení atleticky a pohybuje se mnohem víc uvolněně.

E) Krüger demonstruje, jak se dá pomocí kříže docílit pracovního držení těla. Aby se kůň uvolnil ve hřbetu, střídá drezurní a lehký sed.

Juli: od zatnutého hřbetu k uvolněnému natažení dopředu a dolů

Fotografka časopisu Cavallo Lisa Rädlein (41) má pod sebou výbušnou citlivku, oldenburskou klisnu Juli (8). V poslední době je klisna ztuhlejší ve hřbetě a hůře se v ní sedí. V protažení jde sice krk hluboko, ale nos zůstává za kolmicí. Co s tím tahle dvojice udělá?

Ježdění bez rukou pro uvolnění hřbetu: Juli potřebuje pro uvolnění hřbetu méně působení otěžemi. „Pokud držíme hlavu nahoře otěžemi, jedná se o falešné vzpřímení,“ vysvětluje Krüger, „snadno se pozná podle toho, že kůň sníží hlavu, jakmile povolíte nebo zahodíte otěže.“ Podle Krügera korektní pracovní držení naproti tomu vzniká jen za natažení dopředu a dolů. Aby Juli nezalezla za otěž, musí Lisa zpočátku jet na zcela volné otěži, v podstatě „bez rukou“ – což ostatně Krüger doporučuje na začátku každého tréninku. Juli však musí nejprve najít cestu do hloubky. Stejně jako u Chicca v tomto případě fungují delší zádrže. Jakmile Juli na zádrž zareaguje tím, že se za udidlem natáhne, Lisa jí podá otěž. Jde to: Juli vystrčí nos dopředu a znatelně se uvolní. „Už se mi zase lépe sedí,“ zjišťuje jezdkyně. Jestliže Juli zůstává natažená dopředu a dolů, může se Lisa pokusit kontakt otěží obnovit. Pokud se nos Juli ocitne za kolmicí, je třeba ji okamžitě znovu uvolnit.

Přechody bez otěží, aby nos zůstal před kolmicí: Stejně jako mnoho moderních sportovních koní je Juli jemná v týle. „U takových koní je potřeba při ježdění jen málo ruky, jinak se zarolují,“ vysvětluje Krüger. Proto má Lisa na kruhu provádět přechody krok-klus jen pomůckou křížem, a jen tehdy, když je Juli v korektním natažení. Pomocí přechodů se váha pomalu přesouvá na záď. Tím jde hlava a krk automaticky výš, aniž by si to jezdec vynucoval otěží – a vzniká korektní, opravdové pracovní držení těla. Při správném postupu se hlava zvedá pomalu, nikoliv trhavě. Cvičení Juli pomáhá, aby se při pohybu uvolnila.

Klíčem je první a druhá pomůcka váhou: Aby jezdec dokázal vycítit správnou pomůcku váhou, Krüger doporučuje maximálně natáhnout jednu ruku nahoru (podle Sally Swift „Centered riding“). Pomůcku křížem má Lisa Rädlein použít jen dvakrát: jednou pro nastavení tempa a podruhé pro zádrž. „To se kůň musí naučit. Jestliže nereaguje, přichází otěž,“ říká Krüger. Později lze použít pro krátké sebrání pomůcky váhou, přidat lehkou pobídku a zůstat bez otěží v pracovním držení.

A) Na začátku lekce jezdí Krüger bez otěží. Když je otěž zcela volná, kůň se také natáhne dolů, nos jde lépe dopředu.

B) Abychom dostali koně na otěž, je důležité, aby ruka následovala zcela automaticky kývavý pohyb.

C) Přechody klus-krok bez otěží: pomůcky křížem fungují, přičemž se Lisa Rädlein zvedá s minimální zpožděním.

Předtím: Juli sice nese krk hluboko, nos však nejde dopředu. Proto padá na předek.

Citlivá Juli se s důvěrou natáhne nosem dopředu jen na volné otěži.

Potom: Juli se otvírá v týle, šíjový vaz je korektně natažený, hřbet se tak může vyklenout a pružit.

Milo: od šetření energií ke svižnému pohybu v natažení

Tinker Milo je opravdický „spořič“ energie. Je to jasné od prvního přechodu ze zastavení do kroku, kdy ho redaktorka Cavalla Paulina Ulherr (20) musela pobídnout holení. „Tady už jsme měli tři pomůcky, aby se dal do pohybu,“ poznamenal Krüger. Kůň se pohybuje stále stejně. 19letý valach se nechá pobízet do každého kroku a málo podšlapuje zadníma pod tělo. „Jeho zadní nohy došlapují o dvě až tři stopy víc do strany než přední nohy,“ všímá si trenér. Když mu jezdkyně nabídne natažení, pak částečně vyhoví, většinu času se však krk zvedá od kohoutku a také hlava je stále vysoko. Milo se nenatáhne. Hřbet je prověšený, ale vzhledem k jeho přestavěnosti je to ještě pro Mila pohodlné. „Vzhledem k jeho stavbě těla pro něj nebude snadné došlapovat pod těžiště,“ říká Krüger.

Než začne Milo s natažením, musí jít dobře dopředu: „Jít dopředu je pro něj alfa - omega, aby se vůbec dostal ze svého zaběhnutého modu,“ vysvětluje trenér. Přitom Paulině ukáže, jak docílí promptní reakce na holeň. „Když nereaguje, zesílíme pobídku bičíkem.“ Milo musí udržovat stálé tempo. Pokud zpomalí, měla by podle Krügera jezkyně tempo zvýšit. „Zpomalovat a zrychlovat pro něj bude náročnější, než udržovat stejné tempo.“ Aby šel Milo Paulině dopředu, vždy na dlouhých stěnách přidá, přičemž nechá otěže ležet na krku nebo je drží za přezku. Při ježdění na kruhu Krüger radí, aby držela bičík ve vnější ruce a limitovala tak vnější plec. „Vnitřní otěž ho vyvádí z rovnováhy, proto na kruhu vytáčí hlavu ven.“ Navíc při působení otěží nejde Milo dopředu.

Dlouhé zádrže a pak nechat vytáhnout otěže a odžvýknout: Až když jde Milo dobře dopředu, začíná mu Paulina pomocí dlouhých zádrží ukazovat cestu do hloubky. „Jestliže není kůň na pobízejících pomůckách, nelze ho brát na otěž, jinak bych ho jen tahal zpátky,“ vysvětluje Krüger. Stejně jako Chicco a Juli se má Milo naučit správné reakci na delší zádrž. Vzhledem k tomu, že to valachovi činí problémy, má ho Pauline chválit i za malé pokroky. „U něj stačí, když zpočátku aspoň kývne hlavou dolů, aby si zasloužil povolit.“ Jestliže hlavu zvedá, měla by Pauline znovu vyvinout tlak; pokud se natáhne, otěž úplně povolí. „Když cítí tlak nahoře i dole, neví, co je správné.“ Milo rychle pochopí a natáhne se dolů. Na konci tohoto výukového procesu může Paulina otěže po kouskách nechat vytáhnout. „Váš program na příští týden: svižně dopředu a nechat v kroku vytáhnout otěže a odžvýknout,“ radí Krüger.   

A) Jemné impulsy: Knut Krüger položí ruku pod postranici a říká Paulině, kdy cítí, že se její lýtko napne – velmi brzy!

B) Jestliže Milo nereaguje na holeň, má Paulina zesílit pobídku bičíkem.

C) Otěže nechat na krku a zrychlit, což má valacha podpořit k podšlapování a pružení hřbetu. V obratech se osvědčí bičík ve vnější ruce.

Správnou cestou k natažení je pro Mila svižný pohyb vpřed.

Předtím: Milo má pevně zafixované ochranné držení těla, jen vzácně projeví snahu o natažení, je velmi tlačivý a prohnutý ve hřbetě.

Potom: Milo lépe vyšlapuje, natáhne hlavu a krk. Navzdory přestavěnosti klene hřbet.

Tento článek obsahuje originální materiály z německého časopisu CAVALLO vydávaného společností Motor Presse Stuttgart GmbH & Co.KG.