Už po první hodině bylo vidět, že se mu dost ulevilo. Krom toho, že zcela přestal chrčet, i jeho pohyb byl živější, lehčí. Bohužel Anke – přes veškerou snahu – stále zcela nezměnila styl svého ježdění. Myslím, že vzhledem k tomu, že tato jezdkyně tak dlouho a tak intenzivně jezdila „tvrdým německým stylem“, změna návyků není a nebude vůbec snadná. Jejím největším problémem je neustálé pobízení, které koně otupuje a bere mu veškerou lehkost a reaktivitu. Na druhou stranu bylo třeba Anke pochválit za to, že jezdile citlivěji a kontrolovala svoji rozčilenost v sedle, pracovala s koněm v klidu a bez trestání.

Už první hodinu bylo vidět, že kůň se naučil celkem spolehlivě vytahovat za otěžemi. Dvojice se předvedla v běžných jízdárenských figurách, přechodech a také v práci na dvou stopách. Anke musí myslet na to, že její kůň potřebuje od samého začátku „probrat“, proto má jezdit hodně přechodů, často střídat ruce i cviky, na začátek hodiny nedávat příliš mnoho práce na dvou stopách, protože ta má tendenci koně zpomalit (proto je vhodné pro koně příliš „utíkavé“). Musí dávat pozor na své neustálé pobízení; je sice pravda, že kůň potřebuje čas od času oživit krok, Anke to však nesmí chtít pobízením patami, ale raději má použít tušírku. Neustálé dloubání koně ve stranových pohybech taky kazí měkké přilnutí. Další věcí, na kterou si musí dát jezdkyně pozor, je sedět při stranových pohybech vždy do směru pohybu. Koni to výrazně ulehčí provedení cviku.

Problém Anke je obecně v tom, že má příliš zatnuté nohy. Používá je silně, nemá je dostatečně uvolněné, neumí je „pověsit“. Krom toho, že to vyvolá celkově silové ježdění a neustále to otupuje koně na holeně, má díky tomutu zvyku tendenci příliš ho tlačit i do polovičního překroku. Vnější holeň má být v tomto cviku jen lehce přiložená, má být pro koně signálem k překroku, nikoli donucovacím nátlakem. Ve cvalu měl kůň problém projíždět rohy – lekal se a neustále utíkal plecí do jízdárny. Anke proto musela cválat stálým tempem a kontrolovat projetí rohu tím, že nechá vnitřní ruku dole a vnější dá od koně, čímž udrží jeho předek na stěně.

Druhou hodinu po opracování, při němž se hnědák předvedl opravdu dobře a na svůj styl velmi lehce, pracovala dvojice na stranových pohybech. Nejdřív v kroku, pak v klusu. Právě v klusu musela Anke dbát na to, aby si koně nejdříve řádně připravila, a to jak tempo, tak ohnutí na malém kruhu, až pak mohla zahájit dovnitř plec na stěně. Klus pro stranové pohyby musí být pomalý, ale prostorný a kůň musí dobře křížit nohy. Valach měl tady ještě tendenci lehat si do ruky, což Anke ihned napravovala demi-arrety a vyšším držením rukou. Při traveru musela dávat velký pozor na lehounké působení vnější holeně. Pokud na ni kůň nezareaguje hned, nesmí ho holení více tlačit či dloubat patou, ale hned ho musí klepnout tušírkou.

Stranové pohyby často prokládali oživením klusu na velkém kruhu s vytažením krku. Při polovičním překroku v klusu měl valach problém s výraznějším pohybem do strany, zaostával předkem. Anke se to snažila řešit tím, že do směru pohybu vytlačila vnější otěží, což pak zase vedlo k tomu, že spíš šli po diagonále než v překroku. Místo toho má otevřít vnitřní otěž; je to pro koně menší nátlak, oživí mu to hubu a přiměje se také lépe ohnout. Poloviční překrok je dobré procvičovat na diagonále. Pokud se nedaří, je zde dostatek místa ho nechat jít pár kroků rovně – ale zachovat dobré ohnutí – a pak se může zase vrátit na diagonálu do překroku.

I další hodinu procvičovali práci na dvou stopách. Zde jsou další rady, jak je vhodné dělat tyto cviky s těžkopádnějším koněm s tendencí lehat si do rukou:

- Před prací na dvou stopách si koně oživit na přechodech; myslet na pravidla leg-lesson! Až pak lze chtít práci na dvou stopách.

- Nikdy nezačínat stranový pohyb s nízkýma rukama, protože kůň bude na předku a už se z toho nedostane.

- Netlačit koně do strany holení – holeň je jen od toho, aby mu dala signál ke křížení nohou, kůň to musí provádět sám o sobě. Holeň se tedy koně jen dotkne a on musí udělat krok: dotyk – krok – dotyk – krok atd. Pokud ho do stranového pohybu bude jezdec tlačit holení, kůň možná provede dva-tři kroky dobře, ale pak ztratí výraz a omezí křížení nohou.

- Pokud kůň jde v polovičním překroku nebo traveru příliš do strany, není dobré na to reagovat tím, že „dám více vnitřní holeně“, ale začít tím, že „dám méně vnější holeně“. Raději ubrat toho, čeho je moc, než ještě něco přidávat.

- Při dovnitř pleci působit vnitřní holení opravdu na podbřišníku, to vyvolá výrazné křížení předních nohou do strany.

Pokud jezdíte koně, který má od přírody kvalitní pohyb, prostor a kmih, musíte po něm chtít méně práce. Takový pohyb, i když je koni vrozený, je totiž vždy namáhavější a kůň se dříve unaví než ten, který kroky drobí a pohybuje se nevýrazně. Pohybově nadané koně je proto velmi sandné při ježdění přetáhnout!

Pokud se kůň umí spolehlivě natahovat dopředu a dolů, nemá smysl ho jezdit na páce (foto je ze září 2007, kdy ještě ono vytahování tak dokonalé nebylo).

Domácím úkolem Anke a jejího hnědáka zůstává neustále zlepšovat reaktivitu na holeně. Vytahování krku už dvojice zvládla. Z toho důvodu už nemá smysl pracovat na plné uzdě (kterou použili v roce 2007 právě z důvodu zlepšení vytahování koně dopředu a dolů).