Domašovský teleport do středověku

1. 6. 2022 Michaela Burdová Autor fotek: Kamil Nemeckay

Počet fotografií: 21

V dámském sedu.

Sobota 21. května: v areálu JS Hobit Domašov u Jitky Bednářové Smíškové se třepetají vlajky s různými erby, pod rukama alchymisty to bublá, barevně dýmí a třaská, koně v dlouhých čabrakách, rytíři, dámy i malá pážata a dobové tanečnice předvádí své dovednosti.

21. května se ve středisku doporučené hiporehabilitace JS Hobit Domašov konal velmi pestrý Den otevřených dveří a současně se v předstihu oslavoval Den dětí. Téma dne – jak se asi žilo ve středověku a co v té době dělali koně? A samozřejmě hiporehabilitace a canisterapie.

O syndromu kočičího křiku a slepém rytíři

Akci odstartuje povídání o hiporehabilitaci, výchově koňských terapeutů, o tom, jak mohou pomáhat. Vlastně je to vyprávění o Emilce, která trpí vzácným onemocněním „cri du chat“ (syndrom kočičího křiku). Emilka byla sice v den cestování v čase do středověku nemocná, ale dozvěděli jsme se, jak ohromné pokroky udělala. Ve dvou letech ještě ani „nepásla koníčky“, ale jistě i hiporehabilitace mimo dalších terapií jí pomohla k tomu, že si už stoupá, začíná chodit, vezme do ruky lžičku …

Práce s koněm ze země - nevidomý rytíř Václav

Nevidomý rytíř Václav – práce s koněm ze země

A pak tu máme rytíře zraněného v boji. Přišel o zrak, částečně i o sluch. Rytíř se nevzdává a učí se koně ovládat jiným způsobem. Václav, který je nevidomý, dochází na hiporehabilitaci k Jitce Bednářové Smíškové už 7 let s jednou větší přestávkou. Poprvé k ní přišel, když mu bylo asi 6 let a stal se takovým klientem číslo 0, jak říká Jitka. Díky němu poznala, co se s koněm a postiženým člověkem dá dokázat ještě dřív, než se začala hiporehabilitaci věnovat. Přestože ho ten den nevidíme na hřbetě koně, ale v pozici vodiče, jeho vystoupení vyvolá respekt. Vede koně mezi sudy a kužely, nechá ho stoupnout na bednu (viz foto). Klisna Sophia White Art je trochu koukavá v rušném prostředí, ale na svého vodiče dává velký pozor. Empatie koňských terapeutů je jedním z darů, které nám dávají.

Canisterapie s NSDTR

Canisterapie a Hana Kresánková s veselou Anie zpestřila den hlavně malým dětem. Fenka plemene NSDTR (Nova Scotia Duck Tolling Retriever) vyhledávala a označovala schované předměty. Psi tohoto plemene pocházejícího z Kanady, tzv. tolleři, se využívají na přilákání vodního ptactva blíž k lovci (tolling). Vypadají tak trochu jako malý retrívr a jsou obdařeni inteligencí, trpělivostí s malými dětmi, mají spoustu energie a potřebují práci.

Canisterapie s fenkou plemene NSDTR Anie

Trikové ježdění

Trikové ježdění, džigitovka. Diváci, obohaceni výkladem o historii džigitovky, sledují výkon Melánie Špavorové, která u Jitky začínala a dnes je hlavní stálicí klubu. Neméně zdatnou jezdkyní je Tereza Klabasňová.

Melánie Špavorová – trikové ježdění

O džigitovce – akrobacii na cválajícím koni, se zmiňoval už Xenofón. Původ má pravděpodobně v Pontské stepi, ale obratnost v sedle samozřejmě plnila svůj účel v boji, proto určité způsoby trikového ježdění používali Peršané, Kurdové, Turci, Maďaři, Tataři, Berbeři, Arabové… i Čerkesové, od nichž převzali a pozvedli toto umění ruští kozáci v 19. století. Jezdci se uměli schovávat před nepřáteli za trupem koně, v plném cvalu viset hlavou dolů, zvednout se do sedla a pokaždé svými šípy trefit cíl.

V Domašově je trikové ježdění takovou „normální“ součástí všestranné jezdecké výchovy, koneckonců odtud pochází i mezinárodně úspěšná další generace. Jak víme, trikové ježdění se uplatní u kaskadérů, a protože jablka daleko od stromu nekonvenčního výcviku nepadají, jména Jakub a Michal Bednář rezonují v celé Evropě dechberoucími show. Michal Bednář se stal v roce 2019 nejúspěšnějším evropským trikovým jezdcem, když na světovém šampionátu v Rusku skončil v první desítce na 6. místě. Co je důležité – dokáže své umění předávat druhým a jeho semináře jsou velmi žádané. Momentálně (v čase psaní tohoto článku) veze koně na show do Elspe, kde bude vystupovat jeho bratr Jakub a další z Michalovy skupiny Haraldos. (Rozhovor s Michalem Bednářem si můžete přečíst ZDE.)

Koně sedláků i rytířů

Povídání o koních se dále neslo v duchu toho, jak pomáhali člověku – nejen k majestátu vyšší třídy. Tažnou sílu koně tehdy nemohlo nic nahradit, a tak přišla na řadu ukázka práce v tahu – s kládou i sáňkami, což členky klubu také zdatně předvedly. Ve vyšších vrstvách společnosti měli koně jinou úlohu. Ceremoniální, vojenskou, transportní. A také tu byla pážata...

V roli pážat se představili Michaela Troščáková, Veronika Troščáková, Adam Vaverka a Bára Tvarůžková

Pážata původně sloužila nejen k nalévání vína šlechticům. Musela ovládat zbraně i koně. Děti se v Domašově cvičí ovládat jemnou motoriku cvičením s holemi (a to je samozřejmě hodně baví, když s nimi mohou i šermovat) a předvedly se v kostýmech pážat ve čtverylce na koni i ze země.

Nástup na cvičení s holemi – budoucími dřevci

Středověká osada, hudba, tanec a krmě

Mezi dobovými vojenskými stany se prochází dívky oděné v šatech z 16. století, do arény vjíždí koně v dlouhých čabrakách.

Kůň je vysoký a vyprávění se tak nese v duchu otázky, jak se kdysi dávno jezdci mohli rozhlédnout z výšky po kraji, kde nebyl poblíž strom ani kopec, nabízí se jediné řešení… stoupnout si na koně. Jezdkyně Adélka Šrámková a Melánie Špavorová na koni přijíždí vestoje. Dokonce si umí vyměnit koně – přestoupit z jednoho na druhého.

Z koňských hřbetů se rozhlédly po kraji Adéla Šrámková a Melánie Špavorová

Návštěvníci se leccos dozvěděli i o středověké hudbě a atmosféru věrně dokreslovaly skupiny Stela Betula a Barbar Bards, které si na konci dne zahrály dohromady. Jedlo se, pilo a hodovalo. Maminky napekly koláče a vůně domácího uzeného, klobásek a salámu dovezených až z Plzně se nesla v čerstvém větru až za ohrady.

Skupina Stela Betula dokreslovala atmosféru středověkou hudbou

Také dorazilo svěží medové pivo, pro ne-alko vyznavače pravá, domácí „domašovská“ bezová limonáda. V dobových stanech si mohli návštěvníci koupit obrazy a šperky.

Tanec v podání členek JS Hobit Domašov

A tančilo se. Jízda na koni je taková blízká příbuzná tance. Tanečníci musí být obratní, mít cit pro rytmus, koordinovat své tělo s tělem druhého. V podstatě platí, že špatný tanečník nemůže být dobrý jezdec. Taneční vystoupení nepřijela předvést nějaká profi skupina, ale členky klubu. Je neuvěřitelné, co všechno se dá u koní nacvičit.

Alchymie a alchymisté nemohou ve středověku chybět

Děti zvědavě sledovaly, co se bude dít, když alchymista s vážnou tváří přelije něco z jedné baňky do druhé. Mimochodem, v období středověku bylo bezpečnější být alchymistou než čarodějem. Kromě ukázek a jídla a pití a hudby tu nechyběl ani dětský koutek. Na řadu přišly i děti koňské...

Domashov Rousien

Nejprve se předvedla roční klisna Domashov Rousien, která ukázala, že už v roce zvládá spoustu prvků, se kterými mohou mít problémy i dospělí koně. Loni jsme měli možnost ji vidět s adoptivní matkou, neboť její vlastní hodinu po porodu zemřela.

Appaloosa – Sawanah Rock Star

Následoval křest hříběte s typickým zbarvením appaloosy, což bylo ovšem poněkud netypické právě pro Domašov. Jitka totiž chová velše od A do D a appaloosa se tomuto chovu poněkud vymyká. Nicméně hříbě se narodilo klisně, která sem přišla z důvodů zdravotních problémů. Ty se zde vyřešily, klisna zůstala a kráska Sawanah Rock Star je tu takovou malou VIP osobností.

Křest završil výlet do středověku a jako obvykle následovalo ještě vození dětí na koních. Celým středověkým dnem návštěvníky provázela slovem písničkářka a spisovatelka Petra Bohemi. V dětském koutku se mohli malí návštěvníci seznámit i s její knihou "O stromech a lidech vypráví malá Moul" (S Malou Moul se vrátíte do světa, který je tak kouzelně jednoduchý, že se po pár stránkách začnete usmívat a každé ráno si řeknete, na co máte chuť a co chcete zažít!). Kniha je nyní dostupná i v audioverzi.

Malířka, učitelka, organizátorka, trenérka, rozhodčí ...

Připravit koně a malé, větší, začínající i zkušené jezdce na takovou akci a ještě cestou do středověku seznámit diváky s hiporehabilitací a canisterapií vyžaduje odvahu, čas a mnoho rukou. A samozřejmě dobře nachystané koně.

Jitka Bednářová Smíšková, učitelka, malířka a trenérka, pracuje s koňmi mnoho let prostřednictvím principů přirozené komunikace, ač sama začínala v klasickém oddíle. Jezdívala parkury na úrovni „S“, dělala rozhodčí v parkurech, drezuře i military. Závodění už ji neláká. Zjistila, že ji víc naplňuje pomáhat lidem. Jak sama říká – nejvíc ji baví otvírat jim hezčí pohled na to, jak mít skvělé partnerství se svým koněm. Její záběr je široký – od anglického stylu, westernu, tahu až po show, trikové ježdění a základy kaskadérství, v poslední době se věnuje extrem trailu. Pořádá semináře a od rána do večera jí zvoní telefony od lidí, kteří potřebují radu nebo konzultaci. A kde sehnala tak rychle tolik kostýmů, to je jasné. Vždyť její syn Michal jich musí mít spoustu v zásobě na svá vystoupení. Budeme se těšit na další podobnou akci a uvidíme, kam nás v Domašově teleportují příště.