Mechanismy působení stresu na organismus jsou aktuální téma a stále existují otázky, na které nejsou k dispozici všechny odpovědi. Ani sama přesná definice pojmu prozatím ustálena nebyla, což samo sobě o mnohém vypovídá. Stále častěji jsou skloňovány termíny oxidační stres, chronický stres nebo stresová porucha. Co ale stres je a jak na organismus našich koní působí?
Obecně je stres fyziologická odpověď organismu na ohrožující podmět (stresor), se kterým se musí vypořádat. V poslední době je stres vnímán jako něco primárně škodlivého, tak jednoduché to ale není. Stres totiž nemusí být nutně nebezpečný. Může jedince motivovat k vyšším výkonům, a to jak fyzickým, tak i duševním, což problém není, spíše naopak.
Tento užitečný typ stresu se nazývá eustres a zabývat se jeho eliminací není třeba. Problém nastává, až když se dobrý eustres, v důsledku dlouhodobého anebo příliš často se opakujícímu vlivu stresoru, změní v tak zvaný distres, který už negativní vliv na organismus prokazatelně má.
Stres vzniká jako reakce organismu na působení stresoru. Stresory mohou být endogenní (vnitřní) nebo exogenní (vnější). Stresorem tedy může být pro koně prakticky cokoliv, nedostatkem potravy počínaje a různorodými změnami v prostředí konče. Dnes už je známo, že specifické stresory aktivují určité specifické adaptační mechanismy. Nic složitého. Při změně složení stáda se zapojují jiné adaptační mechanismy než při útoku velké šelmy.
Přesto ale samozřejmě existují určité pevně dané odpovědi, které organismus vlivem působení stresu vykonává. Posloupnost reakcí, které organismus v důsledku působení stresoru vytváří, se nazývá obecný adaptační syndrom (General Adaptive Syndrome, GAS).
Obecný adaptační syndrom má tři základní fáze:
Reakce organismu na stresor mají za úkol ochránit organismus před jeho působením. Stresor spouští v organismu celý komplex nespecifických odpovědí – behaviorálních, hormonálních i neuronálních. A tyto odpovědi mají prakticky všichni obratlovci stejné. Reakce organismu na zátěž stresoru je tedy shodná u člověka, u koně anebo třeba u morčete.
Je doloženo, že stresor v organismu jedince vždy aktivuje dvě takzvané stresové osy. Ta první je osa sympato-adreno-medulární (SAM), druhá pak osa hypotalamo-pituitárně-adrenální (HPA).
Osa SAM je stimulována produkcí katecholaminů (adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu), které produkují chromatinní buňky dřeně nadledvin a účinkují jako neurotransmitery. Činnost osy SAM lze vysledovat prakticky ihned po objevení vlivu stresoru. Adrenalin (epinefrin, hormon vyměšovaný dření nadledvin), zvýší tepovou frekvenci a sílu stahu srdce, zvýší se srdeční výdej. Způsobí také bronchodilataci (rozšíření průdušek). Noradrenalin (norepinefrin – hormon a neurotransmiter – rovněž vyměšovaný dření nadledvin) umožní organismu krátkodobě zvýšenou aktivitu, vyvolá vasokonstrikci (proces, při kterém dochází k zúžení cév, zejména tepen a žil) na periferii těla a v gastrointestinálním traktu. Reakce na stresor je všeobecně známá: stáhne se žaludek, mrazí v břiše, končetiny ztuhnou, prsty jsou ledové. Krevní tlak je zvýšený, srdce buší až v krku. Osa SAM, jakmile je aktivována, vyvolává metabolické změny. Dochází k aktivizaci glykogenolýzy, což je proces, při němž se štěpí polysacharid glykogen ve svalech a játrech na glukózu. Navýší se obsah volných mastných kyselin a laktátu v krevní plazmě.
HPA osa má pomalejší nástup, ale působí dlouhodoběji. Osu HPA spouští činnost hypothalamu, který produkuje a uvolňuje kortikoliberin. Ten stimuluje buňky adenohypofýzy, což vede ke zvýšení sekrece adrenokortikotropního hormonu (ACTH). Tento hormon je následně unášen krevním řečištěm až do kůry nadledvin, kde způsobí zvýšení produkce glukokortikoidů.
Glukokortikoidy vyvolají zvýšení hladin glukagonu (hormon produkovaný slinivkou břišní, působící proti účinkům inzulinu) v krvi, zvýší se glykemie a energie v podobě glukózy může být velmi rychle dopravena k orgánům, primárně k mozku. U stresovaného jedince dochází ke zlepšení kognitivních funkcí. Myslí rychleji, vidí ostřeji. Glukokortikoidy mají schopnost vyvolat rezistenci na inzulín v periferních částech organismu, aby se za přispění zvýšené tepové frekvence a vyššího krevního tlaku dostala glukoza skutečně až k mozku, což také následně aktivuje i centra hladu.
Nejen každý jedinec, ale i každý živočišný druh reaguje na působení stresu trochu jinak. Obecně u predátorů je typická reakce se zvýšenou aktivitou SAM osy, u býložravců naopak dominuje aktivita na HPA ose.
Primární odpovědí na stres je únava, jejímž projevem je pokles výkonu. I únavu lze považovat za určitý projev působení stresu na organismus. To je ale jen vrcholek ledovce. Stres toho umí víc. U pokusných zvířat, která byla chronicky stresována, bylo prokázáno zvětšení nadledvinek, atrofie brzlíku a lymfatických orgánů, což má velký význam pro obranyschopnost organismu.
Stres má tedy celkově významný vliv na funkci imunitního systému a tak i obranyschopnost organismu. Stres ovšem nemusí ovlivnit obranyschopnost organismu pouze ve smyslu snížení imunity. Imunitní systém může být v důsledku stresu i hyperaktivní, což vede k rozvoji alergických reakcí.
Mezi další běžně známé důsledky nadměrného stresu pak patří také úzkost, nechutenství, deprese, poruchy spánku, snížení schopnosti soustředění i snížení kognitivních schopností, především pak učení. K tomu přistupuje i celá řada somatických problémů, trávicí potíže, potíže s močením, bolesti svalů, poruchy reprodukčních funkcí.
Stres je součástí života. A je i nedílnou součástí všech interakcí s koňmi a i všech výcvikových metod. Ať už v nich slova „jemnost, welfare nebo citlivost“ prim hrají nebo ne.
To, který druh stresu ale bude ve výcviku převažovat, je už jen na vás.
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
