Šerm, film, divadlo a show... barevný svět Ing. Petra Barvíka

28. 08. 2020 08:00

Obrázky: 17

Autor: Gabriela Rotová Foto: Archiv Ing. Petra Barvíka Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 847 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Profesionální herec Malého divadla v Českých Budějovicích, filmový a divadelní šermíř (například filmy Eragon, V mlhách Avalonu, Dopisy pro krále, Marie Terezie, Poslední legie, ...), choreograf šermířských a bojových scén v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a ve Znojmě, lektor školy evropských historických bojových umění Magisterium a Akademie rytířských umění (Academy of Knight´s Arts), vedoucí týmu Kentaur, vicemistr pro boj na koni, ale i několikanásobný účastník Hip Hop Show Equitana v Essenu, Pferd und Jagd v Hannoveru a mnoha dalších... to všechno je Ing. Petr Barvík. Multifunkční muž, kterého se dnes pokusíme řádně vyzpovídat...:)

Šerm, film, divadlo a show... kde se v tobě tyhle geny vzaly? :) Odjakživa tě to táhlo tímto směrem?

Byl jsem úplně normální kluk, lítal jsem po dvorech, pral se s klukama, hrál fotbal, hokej, pořád jsem se někam hnal za dobrodružstvím. S tím je spojen zájem o sporty, později i bojové. Na škole jsem měl spolužáka, který dělal historický šerm, a bylo rozhodnuto. Tam to začalo opravdově. Do našich vystoupení jsme zapojovali různé kaskadérské kousky a k tomu jsme samo sebou museli mít i koně.  A tak jsme začali jezdit na koni. No... jezdit. Bylo to spíš vození se, ta zvířata si s námi dělala, co chtěla.

V té době mi ale nikdo nebyl schopen dát odpovědi na otázky ohledně techniky jízdy na koni, a tak jsem to opustil. Začal jsem se naplno věnovat divadlu a studiu šermu. Jízda na koni nebo lépe řečeno – výuka jízdy na koni – přišla až o pár let později. To jsem již profesionálně šermoval v zahraničí, kde nás angažovala jezdecká skupina die Tjoster pod vedením Wolfganga Krischkeho (ředitel Furstliche Hofreitschule Buckenburg). Wolfgang Krischke mi nabídl práci a začal mě s uměním jízdy na koni seznamovat. Byla to velká výzva a právě tam má cesta s koňmi opravdu začala.

Práce s těmito ušlechtilými zvířaty se brzy stala mojí prioritou. Díky této spolupráci jsem se záhy seznámil s jezdeckými kapacitami, jako je Hinrichs, Branderup, bratři Pignonovi, Oliver Jubin, Peters, Morales a mnozí další. Mohl jsem hodiny pozorovat, jak pracují s koňmi, jak se k nim chovají, seznamovat se s různými způsoby ježdění, od klasické drezury přes španělský způsob jízdy až po volnou drezuru a trikové ježdění. Různá plemena koní, různé způsoby práce s nimi. Brzy jsem dostal příležitost pracovat na show (Equitana, Pferd und Jagd, Nord Pferd a mnoho dalších), což mi otevřelo další obzory... setkával jsem se s dalšími a dalšími lidmi, kteří měli co ukázat. 

Co z toho všeho tě baví nejvíc?

Co mě baví nejvíc? Na to nejde jednoduše odpovědět. Procházel jsem různými obdobími, všechna mě ovlivnila. Postupně se mi odkrývaly další a další stránky nekonečné Knihy poznání, podle které jsem se učil a dodnes učím. Každý člověk i jezdec má jiné dispozice pro práci s koněm. Některé věci je dobré poznat, ale není potřeba se u nich zdržovat. Člověk si musí najít svoji cestu, cestu, která ho baví, naplňuje a obohacuje. Prošel jsem cestu od základní práce s koněm přes Doma Vaqueru až po trikové ježdění, které jsem využíval především v turnajích, později mě ovlivnilo barokní ježdění – dostal jsem se k lidem, kteří se mu věnovali. Poznal jsem boj na koni Ross fechten. To je další odnož, která mě ovlivnila i zaujala. Přes toto umění jsem se vrátil zpátky ke španělskému ježdění a práci Doma Vaquera. Jelikož neustále jezdím show, tak inklinuji k showridingu, což je další nové odvětví, které má co říci. Především Francouzi přinesli umění, vyjádření pocitů a vjemů, do svých představení. Je samo sebou, že jsem byl ovlivněn i prací s koňmi ve volnosti. I toto umění je úžasné a spoustu problémů mi u koní vyřešilo.

Na koho a co v této souvislosti nejraději vzpomínáš?

Bylo by hodně lidí, na které vzpomínám a nechtěl bych na nikoho zapomenout. Samozřejmě nejvíc vzpomínám na ty první, kteří mě ovlivnili – na Wolfganga a Kristýnu Krischke. Právě oni mě přivedli k opravdovému ježdění, ukázali mi směr a nesmírně mi v začátcích pomohli. Oba byli neskutečně otevření, na moje otázky odpovídali, v lekcích ukazovali, jak a co mám přesně dělat... dali mi možnost intenzivního výcviku a dali mi i práci. Nesetkal jsem se do té doby s takovou otevřeností a přístupem. Musím ale dodat, že spousta jezdeckých es byla – kupodivu – otevřená. Na nic si nehrála, ukázala mi spoustu věcí. Vždy jsem na velkých show seděl a koukal, jak tito lidé trénují a pracují se zvířaty. Nikdy mě nikdo nevyhodil, a pokud jsem měl po tréninku dotaz, vždy odpověděli. Takovými hvězdami jsou například Frederik a Jean François Pignon. Úžasní lidé, otevření a srdeční, s nesmírným humorem a vždy přichystaní vám pomoci. Obzvláště Jean François, s kterým jsme půl roku trávili společné chvíle v Číně na show Troy, je úžasně vyrovnaný člověk s nesmírnou energií. Ovlivnil prakticky celý tým a stmeloval jej po celou dobu našeho pobytu v Číně.

A tak bych mohl pokračovat. Roland Marx. Člověk, u kterého jednou za čas pravidelně trénuji a dělá mi korekce. Další otevřený člověk. Vždy odpoví na otázky, vždy je ochotný pomoci. Neustále je co se od něj učit. V současné době žiju ve Španělsku, kde se znovu věnuji španělskému ježdění. Pozoruji a srovnávám práci španělských jezdců, jejich metody a styly. Díky rodině Pina mám každý den možnost se něčemu přiučit. Opravdu nemohu hovořit o všech lidech, kteří mi pomohli, kteří mě ovlivnili a učili, protože by jich byla opravdu spousta a jsem jim všem neskonale vděčen. Jen doufám, že jich ještě mnoho přijde! :)

Možná... zmínil bych období, kdy jsem nepracoval jen s koňmi, ale i s velbloudy. Přišlo to v době, kdy jsem po autonehodě měl problémy s hybností, takřka rok jsem strávil po nemocnicích a rehabilitacích. Neměl jsem práci, a tak jsem přijal nabídku jít pracovat na Kamellfarm v Německu. Z dřívější doby jsem měl zkušenosti s těmito zvířaty ze show. Vystupovali jsme s nimi na různých akcích, jako byly závody na velbloudech. Na této farmě jsem nakonec strávil pár let. Pracoval jsem s velbloudy ve volnosti, obsedal je... možnost porovnat povahu, chování a metody tréninku koně a velblouda – to bylo nesmírně zajímavé.

Co vlastně považuješ za svůj největší úspěch?

Můj největší úspěch je jednoznačně to, že mohu dělat práci, která mě baví a naplňuje. Vlastně to není práce, každý den se těším, co nového mě potká, co nového koně naučím nebo co oni ukážou mě. To je to nejcennější, co mám. Mohu cestovat a poznávat nové lidi, učit se, poznávat nové styly, vidět nové a nové koně a zkoušet je. Já doufám, že ten největší úspěch teprve přijde! :) Pokud budu moci tuto práci dělat co nejdéle, pokud mě to bude neustále bavit, pokud budu stále odhalovat nové a nové věci a pokud mi každý den přinese něco nového, tak to bude asi ten největší možný úspěch! Na druhou stranu je to těžké pro osobní život. Pro moje děti, nezbývá tolik času se jim věnovat. Nikdy se mi nepodařilo úspěšně vše skloubit dohromady a to je můj největší hřích, hřích, na který nejsem zrovna pyšný. Jen doufám, že mi všichni jednou odpustí.

A inspirace? Kde bereš inspiraci?

V současné době se inspiruji širším spektrem věcí... Cením si především kreativity Francouzů. Jejich přístup k uměleckému ztvárnění koně a jezdce, jejich metody vyjádření citu i pocitu. Je mezi nimi spousta skutečných umělců, kteří vytváří neskonale úžasná díla, která mě skutečně okouzlují. Bartabas, Théâtre du Centaure... Líbí se mi hledání nových výrazových prvků v práci s koňmi, spojení divadla a koní. To je směr, který mě intenzivně oslovuje. Ale vůbec se nevyhýbám klasickému ježdění, které je v poslední době trochu v ústraní. Pro mě jsou to Nino Oliveira, Philippe Karl, Richard Hinrichs... Hodně mě ovlivnila i show v zábavném parku Puy du Fou – opět úžasná podívaná, bezkonkurenční práce s koňmi v různých interiérech i exteriérech, propojení s technikou. Z kaskadérské práce Mario Luraschi – pro mě velká osobnost v přípravě kaskadérských koní. Tuto branži posunul nesmírně vpřed, jak u filmu, tak i v show. Další velkou inspirací je pro mě v současné době španělské ježdění Doma Vaquera Alta Escuela. Učím se ve Španělsku a musím poděkovat rodině Pinů, jsou opravdovými mistry v těchto disciplínách.

Pracoval jsi také dlouho pro A.K.A (Academy of Knight´s Arts), to skončilo?

S A.K.A samozřejmě spolupracují i nadále. Jen jsme vše, myslím si, posunuli o kus dál k větší kvalitě. Začali jsme s Petrem Nuskem tak trochu na koleně a začátky se dobře uchytily, na to, s jakými problémy jsme se museli potýkat. Boj na koni je ovšem dosti specifická záležitost – náročná na koně i na jezdce – kůň už musí být v pokročilejší fázi výcviku a to samé platí pro jezdce. Pokud oba dva nezvládají základy, je velice obtížné se dostat dál. Je obtížné učit souběžně jezdce i koně, a tak jsme se posunuli do další etapy. Spolupracujeme se stájí Trojan, jejich koně mají dobré základy, a my se můžeme soustředit na výcvik jezdců. Český národ je ale trochu specifický v tom, že se domnívá, že vše jde velice rychle. Lidi musí mít trpělivost a hlavně vůli se vypořádat s neúspěchy, každý není talent, pílí ale lze dosáhnout mnoho.

Ne jeden z mladých jezdců sní o kariéře v šermířských představeních, u filmových koní... kam jít a co k tomu mají mít?

Šermovat na koni se samozřejmě dá naučit, naučit lze vše. Pokud se budeme bavit o této disciplíně, pak je nutné se nejprve naučit bojovat se zbraní na zemi, osvojit si praktiky. Je to disciplína, která k vám nepřijde sama od sebe. V současné době se šerm posunul již tak daleko, že vzniklo samostatné odvětví – filmový druh šermu a soubojů fightu. Mohu doporučit právě AKU, která má v několika městech své školy a je zde možné se pod vedením zkušených lektorů naučit i šermu pro film, divadlo atd.

Pokud se budeme bavit konkrétně o boji na koni, pak je nutné zvládnout práci s koněm jednou rukou, druhou totiž máte dost často zaneprázdněnou zbraní. Ovládat koně jednou rukou není úplně jednoduché, i to dá dost práce. Nezbytně nutné je seznámit se s různými druhy koní, poznat jejich povahy, vědět, jak a na co reagují. Opět věc vůle a ochoty věnovat dané věci dostatek času. Odjet turnaj není až tak obtížné, ale ukázat na koni, že to s ním skutečně umíte, něco předvést, vytvořit pro diváka obraz, to až tak jednoduché není.

Další disciplínou, kterou je potřeba ovládnout, pokud něco takového chcete dělat, je kaskadérství. Zvládnout naznačit úder, umět bezpečně spadnout z koně, předvést nějaký trik tak, aby tomu divák uvěřil, a to i několikrát za den, to je v dnešní době věc nutná a samozřejmá. A to se neučí všude, je potřeba vyrazit třeba i do zahraničí a učit se od lidí, kteří se tím úspěšně živí. Čímž nechci říct, že takoví lidé v republice nejsou.

V neposlední řadě je potřeba i herectví, schopnost určitého exhibicionismu. Pokud zvládnete brilantně všechny předešlé disciplíny, ale na koni nic nezahrajete, veškerý dojem je pryč, všechna práce přijde vniveč. No a pak tu jsou všechny ty věci jako kostýmy, zbraně a zbroj a další podstatné věci, co jsou k tomu všemu potřeba – takže romantika …

To je jen krátký namátkový výčet toho, co vše je záhodno ovládat. Cesta, pokud se tímto směrem vydáte, se začne sama odhalovat a čím dál půjdete, tím více cest potkáte a je jen na vás, kterou se vydáte. Důležité je jít za svým cílem.

Je něco, co bys udělal jinak, kdyby ses mohl vrátit zpátky do minulosti?

To je na mě moc filozofická otázka... asi by se určitě něco našlo, ale my se nevracíme, musíme jít vpřed a bez chyb není život, bez chyb neohodnotíme to dobré. I kůň musí udělat chybu, aby se naučil dělat věc správně. Takže spíše jde o poučení, aby se chyby neopakovaly, jak v ježdění, tak v životě.

V současné době žiješ ve Španělsku...

Ano, v současné době žiji ve Španělsku. Je to tím, že mám rád slunce a teplo a mohu trénovat celoročně venku. Navazuji na svoje učení před lety, už jsem tu žil, ale o něco jižněji. Zajímají mě iberská plemena a způsoby přípravy a ježdění těchto plemen.

Máš ke španělským koním blíž než k jiným plemenům koní?

Mám rád iberská plemena. Oslovila mě už na první pohled, což souvisí s tím, že jsem se převážně ubíral cestou show a různých exhibicí. Jsem přesvědčen, že iberští koně jsou pro tyto účely ideální, líbí se mi jejich energie života, individualita, kterou vyzařují, a tím oslovují i diváky. Pokud se lidé jdou podívat na program s koňmi, chtějí vidět akci nebo estetiku a toho všeho nabízí toto plemeno koní vrchovatě. Proto se španělští koně tak hojně používají nejen pro film, ale i cirkusy a koňské show. Jejich velkou předností je to, že jsou krátcí, mají čtvercový rámec, a proto jsou obratnější na malém prostoru a jejich chody jsou vysoké, což ve výsledku umocňuje dojem z jejich pohybu. Jsou také velmi temperamentní, v rukou dobrého jezdce, který umí tento temperament předvést, z nich člověku běhá mráz po zádech. Tato jejich energie pomáhá i při výuce prvků vysoké školy a iberští koně v tom dosahují velkých úspěchů.

Jaké vůbec je Španělsko ve vztahu ke koním?

Španělsko je spojeno s kulturou chovu koní. Nejsou zde jen velké stáje, spousta lidí má jednoho dva koně doma. V období fiest se chce každý hombre předvést na koni. Koně zde i poměrně dlouho využívali Vaqueros pro práci s dobytkem, koně jsou ve zdejším terénu ideální. Ta tradice je tu daleko větší než v Čechách.

Na druhou stranu s příchodem turistiky a s popularizací tohoto plemene se začali koně chovat hodně na prodej, geneticky se upravovala jejich výška a mohutnost, což chovu obecně příliš neprospělo.

Místní koně jsou zvyklí na horko a sucho. V Andalusii jsme někdy dokonce museli kupovat vodu pro koně v marketu. Ale koníci horko zvládají velice dobře. Spíš se musí hlídat při převozu do středu Evropy, aby se zvládli vyrovnat s poklesem teploty a měli čas se adaptovat. To samé se týká i krmení. S jádrem tu problém není, sežene se vše, horší je to se senem. To zdejší koně prakticky neznají, možná na severu Španělska, ale zde na jihu se krmí převážně ovesnou slámou nebo čistě slámou. Máme zde možnost koupit vojtěšku. Musí se hlídat kvalita a cena se pohybuje podle ročního období, po novém roce vzroste, ale to je problém všude. Snažíme se tedy v létě zásobit a uskladňovat krmivo na zimu. Díky suchému podnebí se to poměrně dobře dá.

Španělé se chovají ke koním rozdílně, je to hodně o lidech. Španělé jsou temperamentní a hodně svázaní tradicemi, dělají to, co se naučili od svých otců a dědů, kteří jezdili a pracovali s koňmi tak, jak jejich otcové a dědové. Za posledních patnáct let se ovšem spousta věcí změnila. Protože chtějí prodávat koně především do států, jako je Německo, Holandsko, Belgie, začali s koňmi pracovat více drezurně, více lehce, hodně se jezdecky zlepšili. Dokážou také velice kvalitně předvést koně pro klientelu. Díky tomu, že mám možnost sledovat přípravu koní v různých stájích, tak mohu vidět i rozdíly v přípravě koní. Je to vždy o citu člověka, o jeho schopnosti rozpoznat typ koně a podle toho uplatnit tréninkový systém, najít takový, který bude vyhovovat. I tady jsou jezdci, kteří mají jen jeden systém. Když systém nefunguje, dají koně pryč. A jezdci, kteří jsou zkušení, a umí připravit i problémového koně.

Španělé obecně vyžadují po koni disciplínu a vyžadují ji hodně. Je to spojeno s tím, že tady se hřebci obvykle nekastrují, a tudíž nesmí jezdcům přerůst přes hlavu. Netvrdím, že zde valaši tu nejsou, ale koně se tu kastrují, jen pokud nevyhovují do chovu nebo jsou určení na práci s dobytkem, výjimečně proto, že jsou jako hřebci nezvladatelní.

Věnuješ se i prodeji?

Primárně se nezabývám prodejem koni, ale pokud se objeví zajímavý kůň a je možnost ho i prodat, pak samozřejmě proč ne. Pár koní jsem již prodal. Musím ale říci, že najít koně, který by vyhovoval mým kritériím, je dosti náročné. Úvaha spousty lidí v Česku – pojedu si koupit do Španělska svého koně – je lehce naivní. Pokud neznáte místní poměry, neumíte jazyk a nemáte zprostředkovatele, tak máte velice malou naději, že koupíte dobrého koně za přiměřenou cenu. Ceny koní jsou poměrně vysoké v poměru ke kvalitě. Pokud nejste profesionál, nemáte šanci, už jsem se také několikrát spálil.

Na druhou stranu se mi podařilo koupit i dobře a po pár měsících ježdění jsem koně dobře prodal. Ovšem nároky některých kupujících jsou velice těžko splnitelné. I když přijedou, koně si vyzkouší a vše funguje, mohou doma nakonec zjistit, že to tak není. Musíme brát v úvahu, jak byl ten který kůň ježděn, jak intenzivně se s ním pracovalo, je toho dost, co může ovlivnit jeho chování. To je ale jen můj názor, pokud bude někdo mít jinou zkušenost, tak to je jen dobře.

Oslovila tě některá ze sportovních disciplín, nebo pro tebe byl a je sport tabu? :)

Mě oslovují samozřejmě i sportovní disciplíny! Vše jsem si vyzkoušel, něco s většími úspěchy, něco s menšími. Vůbec se tomu nevyhýbám, baví mě v tom objevovat nové věci. A hlavně, vždy se přesvědčím, jak je to těžké. Každá disciplína je o hodinách příprav a odstraňování chyb. Vše stojí na detailu a opět – je to o přístupu a píli každého jednotlivce. Najít si cestu ke koni, být schopen brát ho jako individualitu a vytáhnout z něj to nejlepší. Žádná disciplína není lehká disciplína.

Máš před sebou nějaký projekt? Sníš o něčem?

V hlavě mám spoustu projektů, které bych chtěl realizovat. Zda se mi to podaří, je věc druhá. Nezahazuji ani projekty, které jsem již dělal. Chtěl bych je ale posunout dál, tak, aby se vyvíjely a rostly. Boj na koni, ukázky kaskadérského výcviku koně, rytířské turnaje, ukázky Vaquero ježdění a Garrochy, Alta Escuela a spousty dalších věcí chci pořád dělat a opět nejen v Čechách. Teď ovšem čekám, kdy se ukončí hysterie s koronavirem a bude znovu možné lidem předvádět práci a otevřeně cestovat.

Obvykle je to tak, že život sám ukáže, co právě dělat za projekt, kam se nasměrovat a co rozvinout. V současné době pracuji na sobě a mám pořád otevřenou složku show. V okamžiku ústupu viru se otevírá nový projekt, do kterého bych se chtěl dostat. Opět je to Čína a Asie. Stále spolupracuji s lidmi, kteří mají v koňském a jezdeckém světě co říci, což by nebylo špatné zúročit i v Česku, kde se již pár show odehrálo, ale poslední dobou vše ustalo. Mám projekty související se španělským ježděním. V České republice se podařilo zpopularizovat working equitation. Hodně lidí to nalákalo, i když k tomu přistupují spíše formou anglického stylu ježdění, a mohl bych pokračovat dále... práce v oblasti filmu, workshop výuky a jiných aktivit.

Co považuješ ve vztahu člověk&kůň za to nejdůležitější?

Vztah člověk a kůň... teď nechci být kýčovitý, ale já si svět bez těchto zvířat vůbec neumím představit. Myslím, že i v dnešní době je kůň velice důležitý, protože člověku dává úplně jiný úhel pohledu. A upřímně – kůň, nebo když to vezmu obecněji – zvíře vás nepodrazí, nepodvede, neokrade... je to jiný svět, svět, ve kterém se cítím velice dobře a pohodlně. Kolik času koni věnujete, tolik energie vám předá, vrátí. Kůň nevysává energii, je to pro mě vlastně – po setkávání se s lidmi – ozdravující. Všechna práce kolem koní, od místování po čištění, je fajn. Vždy se na ni těším, a i když jsem měl koně v pronajatých boxech nebo byli i jiných majitelů a jezdil jsem je, tak jsem si je i místoval a samozřejmě čistil. Nevidím smysl v tom si jenom zajezdit. To by měla být ta třešnička na dortu, protože až při této práci kolem koně skutečně poznáte jeho charakter. Jak se chová, zda je lekavý, nebo má jen špatnou zkušenost s lidmi a tak podobně.

Baví mě přemýšlet, rozebírat si každý trénink a vymýšlet strategii dalšího postupu. Jak odstranit chyby nebo jak se posunout v tréninku dál, zkoušet, která z metod bude lepší a naopak – co nedělat, kudy nejít, tak aby se progres nezastavil.

Kůň tvého života?

Kůň mého života... to je opět otázka, na kterou je těžké odpovědět. Snad ten první, El Gato, první hispano, typický kůň pro Doma Vaqueru. Nesmírně rychlý a obratný koník. Na malém prostoru se s ním dalo dělat velké divadlo. Pak bych mohl jmenovat další a další, prakticky na všechny vzpomínám. Většinou to byly takové individuality, že se na ně nedá zapomenout a čas s nimi strávený byl opravdu obohacením. Mnoho věcí mě naučili. Mnohdy mě posadili na zadek a donutili více přemýšlet, radit se s jinými jezdci a donutili mě hledat a najít i schopné lidi, kteří tě mohou naučit víc, než jsi schopen se naučit sám.

A současnost?

V současné době mám dva svěřence v práci. Vše ostatní jsem prodal ještě před začátkem korona pandemie. Jeden je hispano s hodně arabské krve pro Doma Vaqueru. S ním si připravuji Garrocha vystoupení, je to nesmírně energický kůň. Při jeho tréninku se musíte opravdu koncentrovat na každý svůj pohyb, na každou svou pomůcku. Extrémně rychle reaguje, takže vše musí být lehké a přesné. Už je prakticky hotový, i když je samozřejmě stále co se učit. V současné době čistíme letmé přeskoky, aby je nedělal tak hekticky a mohli jsme jít do fáze jedna jedna. 

Druhý koník je čistý PRE, je mladý, teprve tři a půl roku, ale nesmírně nadaný. Spíše ho vidím do sportu Doma clasica, uvidíme... tak talentovaného koně jsem opravdu ještě nikdy neměl. Nabízí spoustu věcí úplně sám, takže jsme zvládli španělský krok, pasáž a makáme na piafě. Začínáme s letmými přeskoky a to ho mám ani ne čtyři měsíce. Je neskutečný, až se musím hodně držet zpátky, abych ho nepřetrénoval... takže ježdění jen ob den a jinak práce na ruce a na lonži.

Co vlastně považuješ za největší překážku v harmonickém soužití lidí a koní?

Největší překážkou v soužití člověka a koně jsou sami lidé. Dnešní doba tomu příliš nenahrává – uspěchaná honba za penězi, snaha dosáhnout úspěchu za každou cenu... mohl bych jmenovat dál. Všichni samozřejmě stejní nejsou, je tu i velký rozdíl v tom, zda si koňmi vyděláváte, anebo máte koně jako koníček. Každý pak má své argumenty, kterými ospravedlňuje své počínání, ale vše by mělo směřovat k dobru tohoto ušlechtilého zvířete. Je důležité, aby se každý zamyslel, proč to chce dělat a co to koni v konečném důsledku přinese. Dnes si koně může pořídit kde kdo, pořídit si koně je to nejjednodušší. Ale člověk se musí o koně i starat, což už je mnohdy horší. Kůň potřebuje každý den pohyb, potřebuje kontakt. Ten mu musíme dát. Musíme se s koněm podělit o svůj čas a čas je v našich životech snad to nejcennější. A to je odpovědnost každého z nás.

Musíme koni dát i kvalitní trénink, popřípadě se radit s lidmi, co mají zkušenost. Musíme se dokázat smířit s tím, že každý kůň se vše nenaučí, že může mít i slabší stránky. Nelze ho lámat násilím nebo brutalitou, musíme být schopni ustoupit ze svého ega a pomáhat pomůckami, které opravdu ovládáme, a používat je s mírou a s ohledem ke koni. 

I mně se stalo, že jsem prostě koně neujezdil. Neměl jsem na něj. Pak je jen jediná cesta. Trenér a učit se pod jeho vedením pracovat s takovým typem koně. Tak, abych poznal úskalí a naučil se pracovat i s koněm, který je problémový. To samo o sobě často bývá problém při koupi koně. Ne každý je schopen rozpoznat, který typ koně je pro něj vhodný. Na tom ztroskotá mnoho majitelů a pak už se to jenom veze. 

Další věc... v poslední době je problém i aktivita ochránců zvířat. Některé věci nepochopím, často jsou to lidé, kteří nemají dostatek informací a ani zkušeností, aby mohli rozhodnout o tom, co je pro tato zvířata dobré a co špatné. Vyhledávají lehčí cíle než ty, které by měli hledat a kde by měli zvířata chránit. V této sféře mají i odborníci rozdílné názory – příkladem je použití pomůcek v tréninku koně – lidem, kteří úspěšně pracují v oboru, bych se já sám nikdy neodvážil říci, že nemají pravdu nebo se mýlí. Ale aktivista se postaví a řekne, že je to celé špatně, svůj postoj podpoří výroky celebrit a známých osobností, třeba i úplně mimo obor, a tak nesmírně komplikuje život lidem, kteří se koňmi živí, mají dobré výsledky a zvířatům se u nich daří dobře.

Takže opět – k problematice se musí přistupovat s rozumem. Dát si tu práci podívat se na ni ze všech stran a naopak tam, kde je problém do očí bijící a dokonce se opakuje, přistoupit velice razantně k zabránění týrání.

Je nějaký film nebo kniha, které bys doporučil? 

Filmy a knihy s koňskou tematikou jsou krásná věc. Rád se na ně podívám... ovšem, jak je člověk tou prací zdegenerovaný, hned hledá chyby nebo hodnotí, jak to ten či onen člověk odjezdil. Těžko se odpoutat od toho, jak se ve filmu vypořádali s technickým problémem. Takže se vždycky musím připravit, abych dokázal vzít film jako celek a nebyl prudičem. V knize je to jednodušší, tedy pokud není příliš ilustrovaná. :) Takže – určitě je spousta filmů, které jsou velice dobře udělané i co se týče řemeslné práce s koňmi, ale ať si každý najde ten svůj. Je jich opravdu spousta.

A místo, co stojí za vidění?

S tím je to podobné jako s filmy a knihami. Já si říkám – navštiv co nejvíce míst, kde se máš co naučit, kde můžeš pozorovat práci druhých, kde nabereš zkušenosti s prací s různými typy koní, no... je to vlastně celý svět. Musím ale podotknout, že mně se to samosebou nepodařilo. Ale mám ještě trochu času, tak uvidíme, kde mě příště zastihneš! Jestli zase ve Španělsku, v Číně, v Německu anebo konečně i v Česku.

Klasická otázka... co ti koně dali a co vzali?

Koně mě náhodou naučili spoustu věcí, které jsem rozhodně za mlada nedělal. Především mi dali jistý řád dne. Ráno krmení a kydání, čištění a trénink... A opět. I v tréninku je potřeba řád, systém. Nelze přeskočit určitou fázi bez toho, abych se k ní nemusel později vracet, je nutné dojít k cíli postupně, krok za krokem. Trpělivost je také součást základu, který umožňuje postoupit vpřed. Schopnost udržet se v klidu, zůstat uvolněný, potlačit agresivitu nebo přemotivovanost. Každý kůň má svou kapacitu chápání i fyzické síly. Je důležité si trénink rozvrhnout. Zahřátí, ohýbací a gymnastické cviky, zátěžový trénink, odlehčovací a uvolňovací pauzy, vyklusání, uklidnění a relax. Spousta věcí se v rámci jednoho tréninku vůbec nedá stihnout, proto si trénink připravuji minimálně na týden a měním ho dle progresu koně. Všechno ale musí mít nějaký systém.

Další vlastností, kterou jsem se kvůli koním musel naučit, je vůle jít si za svým cílem. Vůle hledat cíl, mít v sobě dostatek nadšení a ochoty se učit a ptát. Jít neustále dopředu, být schopen změnit celý trénink, přizpůsobit se individualitě koně a opět jít kupředu a motivovat se. Mít dostatek potřebné energie, obzvláště pokud pracujete sami a ne v týmu, taky vyžaduje vůli. Kůň už když ráno přijdete do stáje, ví přesně, v jakém rozpoložení jste. Je nutné být pozitivní, abyste dosáhli výsledku.

Neustále mám co měnit k lepšímu, jak jezdecky, tak i v oblasti teorie. Neustále se musím lidí ptát na řešení problémů, s kterými se u koní setkávám, konfrontuji je, přebírám a vytvářím si svůj celkový přístup a filosofii. Tyto systémy jsem nikdy nebyl schopen zapracovat do svého života, to mě naučili až koně. Taky mi dali dostatek klidu, abych se mohl zamyslet nad sebou samým a byl schopen si stanovit životní privilegia. Asi mi tento jeden život nebude stačit na to, abych se stal dokonalejším... Nu což, doufám, že přijdou další životy! :)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: