Šárka Kopecká: „Drezurní závody, a atmosféra na nich, mě nenaplňují...“

15. 07. 2021 06:00

Obrázky: 22

Autor: Gabriela Rotová Spoluautoři: Bc. Šárka Kopecká Foto: Archiv Šárky Kopecké Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 723 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Rozhovor se Šárkou Kopeckou, předsedkyní spolku Working Equitation Česká republika, z.s., jsem si nemohla naplánovat lépe. Šárka se před pár dny vrátila z mezinárodních závodů ve Wroclawi, kde členové obou českých workingových spolků, i Šárka sama, mimořádně zabodovali a Šárka se tedy do našeho rozhovoru pustila s elánem, plná nadšení a optimismu...

Šárko, před nedávnem jsem si povídala s tvojí workingovou souputnicí, aktuálně nejúspěšnější seniorskou jezdkyní spolku WEČR, Terezou Slabou. Ta se svěřila, že před čtyřmi lety pomalu netušila, že vůbec nějaký Working existuje. Jak jsi na tom v této souvislosti ty? 

Jak jsem na tom já? Jsem jedním z prvních zakládajících členů Working Equitation v České republice. Když tak nad tím přemýšlím, tak asi i poslední z těch úplně prvních původních zakladatelů, kteří s Workingem začali. Bylo to již v roce 2011. Se vší pokorou a úctou k ostatním bych se troufla nazvat základním kamenem Workingu tady v České republice.

Co tě na Workingu tak uhranulo, že jsi zakotvila právě v jeho vodách?

Můj příběh začal koupí mého vysněného koně z dětství, kterým se stal Colunguele. Tenkrát jsem se rozhodla vycestovat do Španělska a splnit si sen. No... moc dlouho jsem necestovala. Přijela jsem do prvního hřebčína a tam našla opravdovou perlu, bez které už jsem neodjela. Strávila jsem s ním celý víkend a padli jsme si neuvěřitelně do oka. Na koni jsem tenkrát seděla asi po dvanácti letech...

Colunguele je úžasný kůň a po příjezdu do ČR jsme zkoušeli trénovat drezuru. Protože neumím dělat nic jako hobby a beru vše smrtelně vážně, tak jsme se do toho opřeli. Nicméně po absolvování dvou soutěží jsem zjistila, že mě drezurní závody a také atmosféra na nich nijak nenaplňuje, a proto jsem začala hledat něco, co by bavilo mě, koně i diváky, kteří nás sledují. V životě jsem si prošla hodně sporty a všechny dělala nadoraz, prošla jsem si i kariérou reprezentantky v latinskoamerických tancích. Proto je pro mne asi přirozené i na koni dělat show pro lidi, a když se to povede, dělá mne to šťastnou.

Při hledání disciplíny jsem na internetu narazila na plakát Mistrovství světa Working Equitation v Rakousku. Nedalo mi to a jela se podívat. Disciplína mne pohltila už tenkrát. Byla to jasná volba pro mne a mého černého parťáka.

Working vnímám jako disciplínu, která je opravdu o jezdectví jako takovém. Ve vyšších úrovních je důležité, aby váš kůň zvládal cviky srovnatelné s nejtěžšími stupni drezury. Ve své podstatě mi working přijde dokonce obtížnější než drezura. Tady všechny ty cviky musíte zvládat mezi překážkami a musíte zvládnout v těchto cvicích uvést koně jednou rukou a ještě ho mít naprosto psychicky vyrovnaného, tak aby vydržel v klidu stát i déle jak tři vteřiny u nějaké z překážek a dovolit lidem, aby vám fandili, tedy vůbec nereagovat na okolí. Vidím ve Workingu opravdové jezdecké umění. A to byla pro mne výzva.

Jak ses vůbec dostala ke koním? Táhlo tě to tímto směrem vždy?

Moje rodina s koňmi vůbec nepřišla do styku, takže něco takového jako rodinné predispozice nemám. :) Nicméně mě rodina vždy velice podporovala ve všech mých sportovních činnostech. Ať to bylo plavání na sportovní základní škole, koně v době puberty – navštěvovala jsem jezdecký klub ve Svinčicích u Mostu a učila se tam základy – nebo již zmiňovaný tanec na gymnáziu a během studia Fakulty tělesné výchovy a sportu.

Ke koním jsem se naplno vrátila až poté, co jsem ukončila taneční kariéru, a má rodina mě stále maximálně podporuje a jsem jim za to neskutečně vděčná. Každý nekoňák žijící s koňákem, a ještě tak zapáleným, si umí představit, jaké to musí být odříkání pro mou rodinu. Vše se točí kolem mne, kolem mého programu a všichni se musí přizpůsobit. Je to velká rodinná oběť a já si toho neskutečně vážím. Bez nich bych Working nemohla dělat tak, jak ho doposud dělám. 

Kdo je pro tebe v tomto sportu celebritou? 

Tak jasnou celebritou je portugalský jezdec Pedro Torres, který Working proslavil snad na celém světě prostřednictvím svých videí z rychlostních jízd. To je určitě numero uno v propagaci Workingu. Můj obdiv však od začátku měla francouzská jezdkyně Caroline Poyet Brun, která se v současné době již na workingových kláních neobjevuje. Nicméně právě ona pro mě byla velkou motivací. Žena ve zralém věku, nízkého vzrůstu na španělském běloušovi, která se dokázala výkonnostně srovnávat s Portugalci a brala jim na mistrovství Evropy cenné body. Navíc byla nesmírně elegantní.

Šárka a francouzská jezdkyně Caroline Poyet Brun

A nemůžu vynechat zářící hvězdu Vasco Mira Godinha, který je i velice úspěšný ve světové drezuře v portugalském týmu. Mimo to je pro mne zatím jediným trenérem, který mi ve Workingu hodně pomohl.

Šárka a GinTonic na klinice s Vasco Mira Godinhem

Ještě musím zmínit, že tím, kdo mi v jezdectví skutečně otevřel oči, byla španělská jezdkyně Patricia Sanchez a z drezurního světa pak nejvíce obdivuji Josého Antonia Gracia Menu a Charlotte Dujardin.

Jak je na tom český Working? Doháníme již Evropu, nebo ještě ne? :)

Jsem neskutečně pyšná, že tuhle větu můžu napsat. Český Working JE!!! na světové úrovni. Potvrzují to výsledky z mezinárodních akcí a naši jezdci, kteří se kvalifikovali na mistrovství světa. 

A ne jen jezdecky! Pokud srovnám organizaci jednotlivých mezinárodních závodů, troufám si říci, že jsme i v tomhle na světovém výsluní. Především tým spolku WEČR, který mám kolem sebe, by zasloužil metál. Je pracovitý, precizní a při akci vše v harmonii plyne k dokonalosti. Opravdu – srovnám-li akce u nás v ČR a akce, které jsme doposud navštívili v zahraničí, tak jsme bezkonkurenční. S tímto týmem bych si troufla zorganizovat i mistrovství světa!! :)

Kdybychom chtěli sáhnout do šuplíku s označením nejvýznamnější úspěchy – co by v něm bylo? 

První zahraniční úspěch přivezla do ČR jezdkyně Kristýna Maternová s koněm GinTonic z rakouského Zuckermantelhofu, kde brala zlato v juniorské kategorii. Startovala v obtížnosti, která se jezdí na mistrovství Evropy juniorů. Porazila jak německé, tak i rakouské jezdkyně. To pro mne bylo velkým překvapením, když si uvědomím, jak dlouho Working jezdíme u nás v ČR a jak dlouho je Working doma v okolních státech.

Teď jsme navíc čerstvě po výjezdu ekipy spolku WEČR do polské Wroclawi, kde se naši jezdci účastnili mezinárodních závodů. Domů jsme si přivezli zlato, které vybojovala Jindra Kučerová na koni Lidka ve třídě S (tedy střední obtížnost), stříbro dovezl Břetislav Růžička na koni Legolas ve třídě P (pokročilá) a tři čeští jezdci zajeli nad limit pro kvalifikaci na mistrovství světa, které se, doufejme, bude konat příští rok ve Francii. 

Výhra Kristýny Maternové z rakouského Zuckermantelhofu

Jsem také pyšná na náš tým WEČR rozhodčích, kteří obdrželi velikou pochvalu od prezidentky mezinárodních rozhodčích a při akci v Polsku jí byli dle jejích slov velkou oporou. A nejen toto dokazuje kvalitu našich rozhodčích. Potvrzuje ji i to, že si je zvou jako hlavní rozhodčí do sousedních států, jako je Polsko a Slovensko.

Představila bys nám svoji bílou stájovou jedničku? GinTonica u nás asi zná každý, kdo o Working byť jen zakopl - takže nejen Pedro Torres, ale i on je tak trochu celebrita...:)

Lusitánský valach GinTonic je opravdu moje stájová jednička. Náš společný příběh začal tím, když mi zavolal kamarád, že kupuje od Pedra Torrese kobylu do chovu se dvěma hříbaty. Jedno hříbě si kamarád nechal a druhé mělo putovat původně do USA. Nicméně osud mu cestu do USA znemožnil, a tak jsem dostala možnost toto hříbě koupit já. GinTonicovi tenkrát byl rok a půl a já ho koupila jen podle fotky, kde vypadal doslova jako ošklivé káčátko.

GinTonic v roce a půl

Nicméně jsem do toho šla a rozhodně nelituji. GinTonic vyrůstal do 3,5 let na Ranči Bystrá nad Jizerou u Ondry Zalabáka. Po pokusech nechat ho vyrůst ve stádě byl nakonec vyřazen do samostatného výběhu, protože neustále někoho zraňoval a způsoboval tak ostatním koním flegmóny. Asi i proto, že nebyl úplně socializovaný a ze začátku neuznával autoritu.

GinTonic ve dvou a půl letech...

Když jsem si ho stáhla do Svinčic a začala ho pomalu obsedat, zjistila jsem, že to bude dobrý parťák. Při obsedání byl gentleman. Měl spíše zabrzděnou ruční brzdu, než aby vyhazoval. Pamatuji si, že jsem musela mít vždy minimálně dva lidi kolem sebe. Jeden držel lonž a druhý za ním běhal s bičem... Já seděla jak pytel brambor v sedle a všichni kolem mě běhali. :) Postupem času si začal být jistější a cca tak po roce se z něj stal rodeo kůň. Byl tenkrát ještě hřebcem a asi na to zrovna přišel. Když jsem tenkrát ve Svinčicích šla jezdit do haly, holky z jezdeckého kroužku prchaly pryč s proslovem: „Holky mizíme, Smrťák jde!“ :) 

GinTonic na klinice s Vasco Mira Godinhem jako čtyřletý

Nikdy jsem ještě koně neobsedala, byla to pro mne úplně první zkušenost, a nechtěla jsem nic pokazit. Proto jsem se snažila účastnit veškerých klinik s portugalskými trenéry. Přiznám se, že mi sedli mnohem více než naši čeští trenéři. Portugalci mají úplně jiný přístup k výcviku a jejich cesta mi přijde pro koně i jezdce srozumitelnější a jemnější. Nicméně i trenéři radili vykastrovat, protože začal být svému okolí nebezpečný. Je tedy nyní valachem a začíná být i při soutěžích spolehlivým parťákem. Letos je GinTonicovi deset let a bydlí se mnou na statku v Mutějovicích, kde spolu trénujeme na jízdárně, která má cca 25 x 25 metrů... 

V rámci jedné soutěže se ve Workingu startuje v jednom až čtyřech testech a výsledné pořadí v soutěži je dáno součtem WE bodů ze všech odjetých testů. Který z testů je pro tebe nejnáročnější a který máš nejraději?

Tak tohle je těžká otázka. Vždy byl pro mne nejtěžší drezurní test, protože jsem se neuměla dobře soustředit a tak trochu mne to i nudilo. Jízda od stěny ke stěně mne prostě nenaplňuje...:) Nicméně teď, když jsem v Master třídě, je to o něčem jiném. Jezdí se v podstatě Kür, který mne baví i díky typicky workingovým prvkům. Tedy v Master bych jako nejobtížnější viděla test ovladatelnosti, ve kterém záleží opravdu na maličkostech. Jsou to opravdu těžké kurzy, kdy musíte například točit osmičku kolem sudů s garrochou tak, abyste měli stejně velké kruhy se stejným počtem cvalových skoků s přeskokem přesně uprostřed mezi sudy. Stejně tak tu osmičku odcouvat s pravidelnými kruhy s otěžemi v jedné ruce.

V podstatě všechny překážky zde musí být projeté do detailu, přesně, s koněm neustále na kontaktu a co dělá nám největší problém, stát s koněm při stojacích překážkách, jako je branka, ulička se zvonečkem nebo džbánek, v klidu na všech čtyřech nohách. Je to test, kdy se musíte pekelně soustředit, zhluboka dýchat a snažit se udržet koně v rovnováze – jak fyzické tak psychické.

 

Nejoblíbenější je samo sebou rychlostní test. I když bych někdy na závodech měla jet na jistotu a udržet si pozici, nedá mi to a vždy jedu pro diváky, aby si jízdu užili se mnou. Je to to, co dělá Working atraktivní a já to téhle disciplíně nemám srdce vzít. Tedy vždy rychlostky jedu naplno se smrtí v očích a adrenalinem v krvi. :) Můj kůň to tedy miluje taky. On to pozná už na opracovišti, co ho čeká, a vážně se na to těší jako já. :)

Ve vyšších soutěžích se koně vedou jednou rukou... je to oříšek? Nějaká rada, jak se efektivně s tímto bubákem vypořádat? 

Na to je jasná odpověď. Pokud to jezdec s Workingem myslí vážně a má cíl se dostat do Master třídy, kdy se kůň vede jednou rukou, je třeba koně od začátku učit reakci na vnitřní holeň a rotaci kyčlí. Není to tedy jen o koni, ale i o přípravě jezdce, kdy je třeba učit se jezdit hodně sedem, využívat váhu těla a rotaci. Každopádně k úspěchu vede pečlivá příprava koně, který musí umět využívat svoji váhu, být maximálně flexibilní a obratný.

Základem úspěchu jsou stranové práce. Já osobně málo kdy jezdím jen tak rovně. Možná jen při prodlouženém klusu či cvalu. Můj kůň musí zvládat všechny cviky s kamkoli přistavenou hlavou, ven, dovnitř, posazenou nahoře, vytaženou dole. Jezdíme všechny cviky, jako je ustupování, překroky, plece dovnitř. Neustále měním pozici hlavy, i zádě, a ve všech těchto pozicích kůň musí cvik provést. Při každé lekci s Vasco Mira Godinhem jsem zjistila, že nejezdím, ale vozím se. To jsem se postupem času snažila odbourat a vídám to často i na našich seminářích u ostatních jezdců.

Konkrétně u mě mi mé spoluzávodnice a rozhodčí říkají, že jednou rukou jezdím lépe než dvěma. Přisuzuji to mé taneční minulosti. Když mám obě ruce před sebou, jsem taková více rozhýbaná a koně to ruší. Pokud ho držím jen jednou, snažím se být jasnější při vedení sedem a horní část těla je díky jedné ruce statičtější. Evidentně mému koni svědčí svázaná Šárka! :)

Šárka a Vasco Mira Godinho

Jaký by vlastně měl být ideální kůň na Working a jaký člověk, který se chce věnovat Workingu? :)

Na Workingu je krásné to, že ho můžou jezdit úplně všichni, což se nedá říci o žádné jiné jezdecké disciplíně. Tato disciplína lze jezdit jako hobby, tak i na profesionální úrovni. Můžete slušně odjet závody s koněm vytaženým z pastviny i se účastnit mistrovství světa s dokonale proježděným koněm. Nicméně pokud to budeme myslet vážně, a bude se kdokoliv věnovat Workingu jako sportovní disciplíně, je potřeba s koněm pracovat na společné důvěře (aby se nebál překážek a neměl problém někam s jezdcem vejít), tak i na uvolnění, proježděnosti, obratnosti. Všechny tyhle vlastnosti může mít jak český teplokrevník, starokladrubský kůň, tak i pony či jakýkoliv kříženec. Věřím, že pokud chce někdo jezdit Working vážně, a bude rozvíjet obratnost a důvěru se svým koněm, může se dostat vysoko. 

U jezdectví všeobecně jsou potřeba základní motorické dovednosti. Umět ovládat nezávisle na sobě nohy, ruce a trup. Ve sportovním jezdectví vnímám velký nedostatek rozvoje jezdce jako takového. Jsem přesvědčená o tom, že všichni jezdci, kteří chtějí něčeho dosáhnout, by měli trénovat rytmiku, posilovat střed těla, dbát na kompenzační cvičení a motorická cvičení. Vnímám, že většina jezdců se snaží dostat svého koně vysoko, ale zapomínají na to, jakými jsme partnery pro koně my. Osobně si myslím, že pokud po koni chci nějaký výkon, musím ho chtít i po sobě. 

Trénuješ sama, nebo s někým spolupracuješ?

Po většinu roku trénuji sama. Před koronavirem byl tradičně dvakrát do roka seminář s Vascem Mira Godinhou, který nás všechny zde v ČR posouval dále. Při každém semináři jsme skutečně vždy postoupili o krok výše a vždy dostali něco za domácí úkol, abychom při dalším semináři mohli udělat další krok vpřed. Tohle mi naprosto vyhovovalo a dávalo smysl. Práce na konkrétní věci, konkrétním problému s jasným výsledkem. Myslím si, že právě Vasco mi ukázal krásu jezdectví a Workingu. V dnešní době mi dost pomáhá právě Tereza Slabá, tak nějak navzájem si komentujeme, kritizujeme naše jízdy a jedna druhé dáváme tipy, jak to zkusit vyřešit. 

Šárka ve společnosti Joseho Antonio García Mena a Patri Sanchez 

Co je podle tebe při přípravě koně pro Working důležité? Čemu máme věnovat největší pozornost?

Pokud to vezmu úplně od začátku, vždy bych začala důvěrou. Práce na ruce, postupně koni ukázat všechny překážky. Pokusit se koně přes ně převést bez zbytečného tlaku bičem či špornou. Věřím, že jen když kůň bude důvěřovat, že mu nehrozí nebezpečí či bolest ve vaší blízkosti, bude do budoucna rád spolupracovat i ze sedla. Dodnes při tréninku koni nejdříve ukazuji překážky v kroku a až pak ve cvalu, aby věděl, co ho bude čekat. A pak zmiňovaná obratnost, na té se musí pracovat neustále.

A co považuješ za důležité při práci s koňmi obecně? 

Při práci s koňmi obecně je pro mne důležitý vzájemný respekt, schopnost být si vzájemně partnery. Při ježdění pak uvolněný spokojený kůň a jezdec pracující nejen na proježděnosti koně, ale i pracující sám na sobě. 

V čem jezdci nejčastěji chybují? Kde je zakopaný pes těch, kteří zůstávají výkonnostně na stále stejné úrovni?

Netroufám si říci, že někdo v něčem konkrétním chybuje. Každý máme trochu jinou cestu, jak se dostat k cíli, a záleží na každém, jakou cestu si vybere. Ale často jsou to chyby vyplývající právě z nedostatku důvěry nebo ztráty rovnováhy či síly na zádi. Ale to jsou všechno věci, na kterých jezdci WE určitě pracují a vědí o tom, nebo jim to alespoň jejich trenéři říkají. U některých koní jsou problémem naučené zlozvyky z předchozích sportovních kariér, které už se třeba vzhledem k pokročilejšímu věku koně těžko odbourávají. Nicméně co vnímám na kolbištích jako problém, je neodpovídající příprava koní v některých jezdeckých klubech. To mne dost mrzí kvůli dětem, které pak nemají hezké zážitky ze závodů. 

Sny a cíle? Co by sis přála, kdybys chytla onu pověstnou zlatou rybu? :)

Nikdy jsem neuměla dělat sport na půl plynu a myslím si, že pro sportovce musí být úplnou Nirvánou, když je pro mladší generaci motivací. Přála bych si zažít den, kdy ke mně přijde jezdec a řekne mi, že Working začal jezdit díky mně a že jsem ho motivovala k stále lepším výkonům a že chce jezdit jako já...:) :) :) Asi proto se snažím na sobě pracovat... aby i ti ostatní byli TOP! A ta zlatá rybka? To by pro mne byla asi právě tahle třešnička na dortu, ale uvědomuji si, že bez výjimečných výsledků motivací pro ostatní být asi nemůžu... Takže se určitě ve svém životě budu nadále snažit reprezentovat ČR na mistrovstvích a třeba se tam rvát o podium s Portugalci, Němci, Rakušany, atd... Ale to je zatím sci-fi. Příští rok bude pro ČR první debut účasti na takové akci jako MS, jsem tedy nohama na zemi, ale věřím, že jednou se boje dočkáme. I kdybych to neměla být přímo já. Máme již nyní v našich řadách velmi talentované juniory a mladé jezdce. Určitě se dočkáme. Tím jsem si jistá!  

Ale mám i jiné cíle, třeba dostat workingovou show na Prague Playoffs nebo vyzvat přední drezurní a parkurové jezdce k nějakému jezdeckému souboji. :)

Co ti koně dali a co vzali?

Koně mi dali přátelství, rodinu, životní styl, který mne naplňuje, dělá mne šťastnou a udržuje v kondici. Vzali mi volný čas a svobodu pohybu...:)

A ještě taková ta klasická otázka „na předsedu“...:) Kam letos za Workingem? 

U nás se s Workingem můžete setkat na akcích ve Rtyni nad Bílinou, Pticích nedaleko u Prahy a Mělníce. Akce, kterou by nikdo neměl vynechat, pokud ho alespoň trochu WE zaujalo, je Mistrovství Working Equitation Česká republika, které se bude konat v Královickém Dvoře společně s Královickými dožínkami ve dnech 3.–5. 9. 2021. Ve světě je to kvůli covidové a herpesové situaci velmi omezené. Zrušila se většina kvalifikačních závodů. Doufám ale, že se na podzim uskuteční závod v Zuckermantelhofu nedaleko Vídně, kam bychom rádi vyrazili. Takže za Workingem můžete případně vyrazit i tam!

 

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com