S Ing. Jiřím Machkem o Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem

31. 01. 2018 06:00

Obrázky: 7

Autor: Gabriela Rotová Spoluautoři: Ing. Jiří Machek Foto: Magdaléna Straková, Gabriela Rotová Rubrika: Počet přečtení: 2622 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Jak se Národnímu hřebčínu v Kladrubech dařilo v roce minulém, a jak se mu, doufejme, bude dařit v roce letošním? Samozřejmě nejen na to jsem se zeptala osoby nejpovolanější, pana ředitele NH Kladruby nad Labem, Ing. Jiřího Machka.

Přestože patříte v hipologickém světě ke známým osobnostem, je mezi našimi čtenáři jistě mnoho těch,kteří o Vaší „životní cestě s koňmi“, mnoho nevědí. Myslíte, že byste našim čtenářům mohl poskytnout krátký profesní životopis?

Pocházím z Kladrub nad Labem. Můj táta strávil celou svoji profesní kariéru v místním hřebčíně, mě a moji sestru doslova naučil mít rád koně a hřebčín. Po absolvování vysoké školy nemohl být jako můj první zaměstnavatel nikdo jiný než Národní hřebčín. Stalo se tak v roce 1993 za ředitele MVDr. Norberta Záliše. Po roce stráveném v hřebčíně jsem využil svobody cestování a rok strávil u koní v Holandsku. Pak jsem přibližně tři roky pracoval v soukromém sektoru a od roku 1999 jsem byl zaměstnancem ministerstva zemědělství. Nejprve ve funkci odborného referenta pro chov koní. Od roku 2007 jsem pak zastával funkci ředitele odboru živočišných komodit a od roku 2011 funkci vrchního ředitele sekce zemědělských komodit. V říjnu 2013 jsem se přesně po 20 letech vrátil do Kladrub.

Ve funkci ředitele Národního hřebčína jste se již jistě dobře etabloval. Co jsou pro Vás největší radosti a strasti?

Radostí jsou pro mě obecně koně, ale radost mám také z toho, že mohu ovlivňovat a kultivovat prostředí, kde jsem vyrostl a které mám rád. Strastí každého ředitele hřebčína je skutečnost, že řízení takového podniku není jen o koních, ale je třeba řešit spoustu jiných problémů, které s chovem koní přímo nesouvisejí. S tím jsem ale před svým nástupem na tuto funkci počítal.

Dokázal byste si vybavit, na který den v Národním hřebčíně vzpomínáte nejraději? A na který byste nejraději zapomenul?

Jedním z nejvýznamnějších dnů bylo 24. září 2015, kdy proběhlo slavnostní otevření hřebčína po jeho rekonstrukci se slavnostním programem na nádvoří a se mší v kostele. Všechno z nás ten den, jak se říká, „spadlo“. Ten den měl jedinečnou atmosféru.

Dalším nezapomenutelným dnem byl Den starokladrubského koně v roce 2016. V rámci hlavního programu na nádvoří hřebčína Dánové předvedli královské šestispřeží. Byla to pro nás velká pocta.

Nepříliš šťastné dny si člověk připomínat moc nechce, jsou to dny, kdy se nám něco nepovede tak, jak bychom si představovali.

Máte dojem, že rok 2017 přinesl hřebčínu něco zásadního, významného?

Téměř každý rok přinese něco významného. V roce 2017 byly dokončeny zásadní dokumenty týkající se naší žádosti o uvedení na Seznam světového dědictví UNESCO, a to komparativní studie a celá nominační dokumentace. Obrovskou práci v tomto směru odvedl státní tajemník ministerstva kultury Ing. Zdeněk Novák, místopředseda České komise pro UNESCO Mgr. Michal Beneš, CSc., dále Ing. et Ing. Tomáš Jiránek, a to především jako autor komparativní studie, Ing. Roman Zámečník, Ph.D. jako redaktor a Ing. Radek Václavík, MSc. jako manažer celého projektu.

V roce 2017 také došlo díky pochopení ministerstva zemědělství a státního podniku Lesy ČR k převodu některých lesních pozemků zpět na Národní hřebčín Kladruby n. L. Jedná se přes 160 ha pozemků, které dříve náležely ke kladrubskému hřebčínu, ale za socialismu o ně přišel a byla tím narušena určitá rovnováha téměř soběstačného hospodářského celku. Převodem se tak dosáhlo opět původní celistvosti pozemkové lesní struktury císařského dvorního hřebčína jako jednoho z předpokladů pro nominaci na Seznam světového dědictví UNESCO.

Dále si dovolím označit rok 2017 rokem, kdy světová vozatajská špička opět začala naše čtyřspřeží s jezdcem Jiřím Nesvačilem jun. brát skutečně vážně. Jirka si respekt vydobyl svými výsledky v celé sezóně, kdy měl především skvělé úspěchy v závěrečných překážkových jízdách. Vrcholem bylo jeho 11. místo na ME ve Švédsku. Zůstali jsme posledním hřebčínem chovající starou kulturní rasu koní, který je schopen na vrcholné úrovni prezentovat své produkty v soutěžích čtyřspřeží.

V jaké fázi je rekonstrukce hřebčína? Změny jsou udivující. Zbývá ještě něco, na co se aktuálně chystáte?

Zbývá toho ještě velmi mnoho. Letos na jaře dokončíme stavbu nového provozně stravovacího objektu, který nám umožní se zbavit staré administrativní budovy známé pod označením „parlament“. Tato nevzhledná budova z 80. let minulého století bohužel stojí v původní zámecké zahradě a hrubým způsobem narušuje historický ráz východní části hřebčína. Zbourat ji s přilehlou kotelnou a kočárovnou máme v úmyslu ještě v letošním roce. Dále pokračujeme v opravě budovy pošty na návsi, která by měla být hotova začátkem příštího roku a tím by se měla dokončit stavební rehabilitace všech budov v majetku hřebčína na kladrubské návsi.

K 31. lednu měla být předložena oficiální nominační dokumentace Centru světového dědictví v Paříži. Jak vidíte naše šance na úspěch a co si od případného zápisu na seznam kulturního dědictví UNESCO slibujete?

Všichni, co se na tomto projektu podílíme, jsme přesvědčeni o výjimečnosti „Krajiny pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem“ a to ve světovém měřítku. První „bitvu“ jsme vyhráli, každá členská země může každý rok navrhnout Centru světového dědictví UNESCO k zápisu jen jednu hmotnou památku.

V roce 2018 požádala Česká republika o zápis krajiny našeho hřebčína. V tomto smyslu se již hřebčín v rámci ČR dostal do určitého elitního klubu, tato země tímto zcela jasně deklaruje, že k významnosti hřebčína přistupuje s naprostou vážností. Teď nás čeká obhajoba oproti jiným obdobným památkám z celého světa. Případný zápis by byl potvrzením světových hodnot, z tohoto pohledu nejvyšším uznáním a významným přispěním k záruce, že hřebčín zůstane zachován ve své ryzí podobě pro další generace.

Předpokládá se, že v dohledné době započne rekonstrukce výcvikového střediska v Heřmanově Městci, nebo jsou plány na jeho obnovu odloženy?

Stáje v Heřmanově Městci jsou zatím takovou nedoceněnou perlou v rámci Národního hřebčína. Chceme jim vrátit jejich lesk. Nejprve bylo nezbytné nechat provést stavebně historický průzkum, ten je již hotov. V současné době se připravuje projektová dokumentace. Ta bude vzhledem k rozsahu prací hotová až ke konci tohoto roku. Až teprve potom bude možné soutěžit zhotovitele a začít opravovat. Nejde vše tak rychle, jak by si člověk přál. Nicméně v letošním roce budeme v Heřmanově Městci opět pořádat závody spřežení Memoriál Jiřího Škodného, a to 8.–9. září.

V dubnu minulého roku jste osobně navštívil dánské stáje, které obývají „naši starokladrubáci“. Mohl byste nám o tom, jaký měla Vaše návštěva průběh a jak si kladrubáci v Dánsku žijí, říci pár slov? Kde všude kladrubští koně v zahraničí reprezentují naši republiku? Lze očekávat zájem o další spolupráci? 

S kolegyní Ing. Zuzanou Šancovou, která má prodej koní pro královské stáje na starosti, jsme přijali pozvání od tehdejšího podkoního dánské královny Per Stangby Thuesena k návštěvě jejich stájí. Vedle prostor, které jsou přístupné běžným turistům, jsme se samozřejmě dostali i do „zákulisí“ královských stájí, ale i do některých částí královského paláce, kam nemá veřejnost přístup. Vrcholem návštěvy byla projížďka v jejich kočáře centrem Kodaně s obsluhou v královských uniformách. Až při ní jsem si plně uvědomil, jak je naprosto úžasné, že starokladrubští koně odchovaní a vycvičení v klidném prostředí kladrubského hřebčína absolutně bez problémů psychicky prostojí radikální změnu prostředí. Stáje jsou přímo v historickém areálu královského paláce Christiansborg, při výjezdu kočáru z tohoto komplexu se koně ocitnou ihned v rušném centru Kodaně.

Jinak lze bez nadsázky říci, že bílý starokladrubský kůň je jedním ze symbolů Kodaně. Téměř na všech turistických propagačních prospektech je nějaká fotografie paláce Christiansborg se starokladrubskými  koňmi. Je to z toho důvodu, že právě nádvoří tohoto paláce slouží k výcviku našich koní, jsou tam dokonce pro ně i dva výběhy. Takže i turisté mířící k tomuto paláci nemohou starokladrubské koně minout.

Vedle Dánska ještě starokladrubští koně slouží v rámci Švédské královské jezdecké stráže. Tam na bělouších jezdí trumpetisti, tzn. hudebníci, kteří jsou součástí tohoto jízdního oddílu. Zástupci z obou skandinávských států jsou s našimi koňmi velmi spokojení a plánují další nákupy koní od nás.

Kalendář akcí 2018? Na co všechno by se měli návštěvníci NH těšit a kde všude kladrubské koně budeme moci vidět?

Z těch velkých tradičních akcí budeme pořádat mezinárodní závody spřežení Rudolfův pohár (19.‒22. dubna), Den starokladrubského koně (26. května) a Kladruby naruby (15. září). Prestižní záležitostí je pro nás ve dnech 22.‒23. března pořádání konference sdružení ESSA (European State Studs Association), jejímž jsme členem. Očekáváme, že nás v této souvislosti navštíví ředitelé významných evropských hřebčínů.

Ke 100letému výročí vzniku Československa připravujeme výstavu na téma „Kůň ve službách československého prezidenta T.G. Masaryka“. Také děláme vše pro to, aby se naše čtyřspřeží pod vedením Jiřího Nesvačila jun. v září zúčastnilo Světových jezdeckých her (WEG 2018) v americkém Tryonu.

Kdy očekáváte první letošní hříbě a kolik by jich v letošním roce mělo být celkově? 

První hříbě očekáváme na přelomu ledna a února. Celkem jich za celý Národní hřebčín čekáme kolem osmdesáti.

 

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com