Řeč těla je nedílnou součástí projevu každého z nás. Mimická gesta a postoje jedince vyjadřují vědomé i nevědomé emoce a jsou dobře čitelné a srozumitelné jak v rámci našeho živočišného druhu, tak i mimo něj. Signály, které prostřednictvím držení těla, gest a mimiky obličeje projevujeme, totiž bezchybně dekódují nejen domestikovaní psi a koně, ale i evolučně vzdálené živočišné druhy. Ukazuje se dokonce, že informace o tom, v jakém jsme emociálním rozpoložení – a co tedy od nás lze s velkou pravděpodobností očekávat –, jsme schopni předávat i prostřednictvím neviditelných chemických signálů, které produkuje naše tělo.
Protože koně jsou sociálně velmi sofistikovaní, dokáží řeč těla efektivně dešifrovat. O tom, jak úspěšnými trenéry jsme, proto rozhoduje široká škála detailů, ke kterým patří i naše emociálního naladění.
Přestože někteří trenéři a školy s řečí těla, jakožto tréninkovou metodou, pracují, nebylo doposud provedeno mnoho výzkumů, které by se reakcím netrénovaných koní na specifické držení těla člověka, věnovaly. Zajímavá je proto v této souvislosti nedávno publikovaná studie vědců z University of Sussex v Anglii.

V rámci studie byla testována míra ochoty koní přiblížit se k jedincům vykazujícím různé typy řeči těla. Do studie bylo zavedeno 45 koní a pět párů modelových osob, které s danými koňmi nikdy nebyli v kontaktu. Všechny modelové osoby byly ženy, přibližně stejné výšky a stavby těla, oblečené v podobném oděvu. Jejich tvář byla zakryta tmavým nákrčníkem až do výše očí, aby se minimalizoval vliv mimických projevů obličeje.
V první části experimentu, který měl za cíl motivovat koně ke kontaktu, zaujaly dvě osoby neutrální polohu těla, stály čelem k sobě s nohama mírně od sebe a hlavou směřující mírně dolů Poté, co se k nim jednotliví koně přiblížili, byli odměněni potravou. V další části experimentu osoby zaujaly odlišné postoje: Jedna osoba zaujala dominantní pozici, držela své tělo vzpřímeně a ruce měla v bok, zatímco druhá stála s mírně pokrčenými koleny, svěšenými rameny a založenýma rukama, aby vyjádřila submisivní postoj. Kůň měl v rámci této části experimentu na výběr, zda přistoupí k osobě s dominantním či submisivním držením těla.

Pozice demonstrantů během první a druhé fáze testu testu (dominantní vlevo, submisivní vpravo)
Koně v rámci experimentu vykazovali významnou preferenci pro submisivní držení těla. K „submisivní“ osobě se přiblížili 90krát, k „dominantní“ osobě jen 27krát, přičemž žádný jedinec nevykazoval celkovou preferenci přiblížit se k osobě v dominantním postoji.

a Frekvence prvního přiblížení podle typu pozice; b frekvence preferenčních skóre podle typu držení těla
Tyto výsledky dokládají schopnost koní spontánně rozlišovat mezi pozicemi lidského těla, a to bez explicitního tréninku a vůči neznámým jedincům. Přesto ale nelze jednoznačně říci, že máme do kontaktu s koňmi vstupovat výhradně v submisivním postoji. Je totiž vysoce pravděpodobné, že koně (a i další druhy vyšších živočichů) dávají přednost společnosti submisivních jedinců v některých kontextech a dominantních jedinců v kontextech jiných. Příklad? Při příjmu potravy nebudou koně jednoznačně preferovat blízkost dominantních jedinců, a to ze strachu z agrese. Jiný postoj ale nejspíše zaujmou, pokud bude stádo v ohrožení. Jiné uskutečněné studie také kupříkladu ukázaly, že koně se rychleji učí od dominantních členů skupiny než od jedinců submisivních. Kontext tedy nejspíše skutečně hraje významnou roli!

Dnes již víme, že emoce mají vliv na způsob, jakým nás koně vnímají a desítky uskutečněných výzkumů ukazují, že koně jsou na emociální podněty velmi vnímaví. Nejen, že efektivně detekují a vyhodnocují výraz naší tváře, mimická gesta, držení našeho těla a pachy, které vydáváme, ale překvapivě dobře dešifrují i emociální obsah, který je daný modulací našeho hlasu a neverbálními zvuky – například smích či pláč, které v určitých situacích naše vokalizace doprovází. Koně tedy velmi dobře vědí, co se s námi děje, když se smějeme, když pláčeme, a odpovídajícím způsobem reagují i na změny úrovně lidské úzkosti.
Přesvědčení, že osoba manipulující a trénující koně musí být dominantní a stát na tzv. nejvyšší pozici (tj. v pozici alfa) vůdce stáda, může mít na koně negativní vliv a může mít za následek vyhýbavé chování, které snižuje efektivitu výcviku, a proto je kontraproduktivní. S dominantním přístupem lidí ke koním je spojena celá řada výcvikových postupů, které mohou být ve výsledku při nejlepším nespravedlivé, při nejhorším nehumánní a téměř vždy kontraproduktivní ve vztahu k celkové efektivitě výcviku.
Doufejme tedy, že se uskuteční i další výzkumy, které pomohou najít odpovědi na otázky týkající se flexibility mezidruhové komunikace. Mohly by nám totiž pomoci lépe pochopit, jak zvířata komunikují prostřednictvím řeči těla a jak vnímají řeč těla člověka. Již nyní bychom ale měli věnovat maximální pozornost jak signálům, které v rámci komunikace s koňmi vysíláme, tak i signálům, které koně vysílají k nám. Můžeme se tak vyhnout možným konfliktům a zefektivnit naše vzájemné interakce jak v běžné manipulaci s koněm, tak i na kolbišti.
Zajímá vás tato problematika? Můžete si přečíst i některé z dalších článků, které Equichannel na dané téma publikoval.
Nové možnosti komunikace mezi člověkem a koněm
Chcete se stát „zaříkávači koní“? Věda už zřejmě ví, jak na to!
Hlasové pomůcky v tréninku našich koní
Použité zdroje
Amy V. Smith, Clara Wilson, Karen McComb, Leanne Prooops: „Domestic horses (Equus caballus) prefer to approach humans displaying a submissive body posture rather than a dominant body posture“, Animal Cognition 2018
Henshall C, McGreevy PD (2014) The role of ethology in round pen horse training—a review. Appl Anim Behav Sci 155:1–11. doi:10.1016/j.applanim.2014.03.004
Smith AV, Proops L, Grounds K et al (2016) Functionally relevant responses to human facial expressions of emotion in the domestic horse (Equus caballus). Biol Lett 12:20150907. doi:10.1098/rsbl.2015.0907
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...