Výsledky uskutečněných studií a údaje, které poskytují majitelé koní, se v otázce významu přístřešků dost často až zásadně rozcházejí. Mnoho majitelů/chovatelů udává, že jejich koně vůbec přístřešek nevyhledávají, nebo v něm tráví zanedbatelné procento času. Vypadá to, že jejich koně jsou sparťanští válečníci, kteří jsou rádi pod širým nebem, tropickému slunci i mrazivé slotě navzdory. Čím to je? Skutečně někteří koně nemají potřebu užít si komfort, který přístřešky nabízejí, zatímco jiní luxus v podobě střechy nad hlavou nezbytně nutně potřebují?
Koně nejsou hrdinové, kteří se v létě rádi pečou a v zimě otužují. Jsou jen dobré a špatné přístřešky, přístřešky atraktivní a neatraktivní, přístřešky navštěvované a přístřešky zcela ignorované.
O tom, jak často a zda vůbec koně přístřešky navštěvují, rozhoduje celá řada faktorů – od sociální dynamiky stáda až po jejich umístění a konstrukci. Nikdy byste se proto neměli spokojit s prostým konstatováním, že koně přístřešek ve výběhu/na pastvině mají a je tedy postaráno o to, co potřebují. Platí totiž, že přístřešky, které nejsou atraktivní, zdraví koně nevyhledávají a hendikepovaná zvířata se do nevhodně umístěných, nevhodně konstruovaných a nedostatečně prostorných přístřešků často vůbec nedostanou.
Celá řada studií na různých vzorcích a plemenech koní prokázala, že koně dostatečně prostorné, vhodně konstruované a umístěné přístřešky při nekomfortních klimatických podmínkách (vysokých teplotách, nízkých teplotách kombinovaných s větrem a deštěm) a v době, kdy je vysoká míra aktivity hmyzu vyhledávají rádi a často. Několik studií nezávisle na sobě dokonce doložilo, že koně chovaní ve skupinovém ustájení, kteří mají k dispozici členité pastviny s dostatkem přirozeného stínu, tráví v přístřešcích při teplotách od +16 do +25 °C významně víc času než při nižších teplotách (a to i ve dnech, kdy teplota klesne pod -20 °C), obzvláště pak, pokud je vysoká aktivita hmyzu a je bezvětří. Přístřešky tedy skutečně mají svůj význam jak v zimním, tak v letním období.
Bez ohledu na faktory jako je plemenná příslušnost, věk, BCS – souvisí atraktivita přístřešků jak s velikostí a provedením, tak i s umístěním. Z mnoha studií, které se využívání přístřešků věnovaly, vyplývá, že s malým nebo žádným využitím úkrytu jsou spojeny následující aspekty.
Přístřešek musí mít dostatečnou vnitřní plochu/kapacitu, aby do něj měli bezpečný přístup v případě potřeby všichni koně ze stáda. Pokud se tam všichni pohodlně nevejdou, je nutné nabídnout další přístřešky. Nemocní, staří či sociálně nízko postavení koně mají v dané souvislosti zásadně ztížené podmínky, a proto je nutné jejich welfare věnovat zvýšenou pozornost. Pokud jsou ve vašem stádě právě takoví jedinci, je lepší řešení nabídnout místo jednoho velkého přístřešku dva nebo víc blízko sebe, případně instalovat plné dělicí stěny (spíše než částečné příčky) a vybudovat víc vchodů.
Uskutečněné výzkumy provedené v různých částech světa za různých klimatických podmínek naznačují, že potřeba vlastního prostoru (především v souvislosti s délkou a četností ležení) je u dospělých koní zřejmě významně vyšší než možnosti, které koně obvykle k dispozici mají. Ukazuje se totiž, že pokud dojde ke zvětšení rozměrů přístřešku, nejenže se prodlouží doba ležení, ale významně se sníží i počet nuceně ukončeného ležení koní s nízkým sociálním postavením. Studie také doložily, že koně chovaní ve skupinovém ustájení leží kratší dobu než koně v individuálním managementu. Individuálně ustájení koně leží během čtyřiadvaceti hodin obvykle tři až pět hodin, zatímco doba ležení u koní chovaných ve skupinovém ustájení se podle získaných dat pohybuje za stejný časový interval v rozmezí od jedné do dvou hodin. Data získaná z uskutečněných výzkumů též odhalila skutečnost, že až jedna třetina koní chovaných v managementu skupinového ustájení neleží každý den a koně nižšího postavení v otevřených stájích tráví málo nebo žádný čas vleže ve srovnání s koňmi vyššího postavení. To vše jsou data, která je třeba zvážit.
Aspekty jako je nevhodný stavební materiál (pohyblivé, skřípající, vrzající prvky, volné plachty), nedostatečná stabilita konstrukce (stačí jedna špatná zkušenost a koně mohou přestat úkryt vyhledávat), absence izolace, nedostatečná cirkulace vzduchu nebo naopak průvan, snižují atraktivitu přístřešků a to i významně. Je doloženo, že přítomnost alternativního přírodního úkrytu, který poskytuje dostatečnou ochranu před povětrnostními vlivy, vede ke snížení četnosti návštěv přístřešků. Je tomu tak proto, že většina koní preferuje přírodní úkryty před úkryty uměle vybudovanými. Stavební návrhy přístřešků by se měly pokusit tuto skutečnost co nejvíce zohlednit (transparentnost, více vstupů).
Řešení přístupu do přístřešku má také významný vliv na délku a četnost jeho využívání. Přestože uzavřené přístřešky potenciálně poskytují lepší ochranu před větrem, přístřešky s pouze jedním vchodem byly v rámci studií vždy využívány výrazně méně než otevřenější přístřešky s více vchody. Koně tedy prokazatelně preferují více přístupů do přístřešku. V přístřešcích se dvěma samostatnými vstupy koně tráví více času a současně i méně trpí stresem (měřena hladinoa kortizolu v krvi, trusu, slinách). Nevhodný je také úzký vchod, koně obecně nemají rádi úzké profily, a proto se jim i vyhýbají. Čím větší je stádo, tím vyšší je pravděpodobnost úrazů, a to především v tak frekventovaném místě, jako je vchod do přístřešku. Úzký vchod se rovná nízká atraktivita, především pro zvířata, která nejsou dominantní.
Trocha bláta jistě nikoho nezabije, ale pokud koně musejí při cestě do přístřešku často překovávat bahno a louže, může atraktivita přístřešku klesnout na nulu, a to obzvlášť v případě, pokud je stádo větší. Přístřešky je tedy vhodné budovat na dobře odvodněném místě, případně je nezbytné zpevnit okolní plochy/povrchy.
Přístřešek by neměl být umístěný nízko v terénu. Koně preferují, pokud mají přehled o dění v okolí, a tak i pocit bezpečí. Obecně se mohou zdráhat vstupovat do oblastí, kde nemají dostatečný přehled. Atraktivní není ani přístřešek umístěný daleko od krmiště a frekventovaných zón pohybu – na každé pastvině jsou oblasti, kde se koně přirozeně rádi a často zdržují. Mohou souviset s umístěním vstupu na pastvinu (donáškou krmiva, odchodem do stáje), kvalitou travního porostu, už zmíněnou vyvýšenou lokalitou. Pokud je přístřešek daleko od oblíbené domovské zóny/krmiště, je pro koně málo atraktivní, a tudíž i málo navštěvovaný.
Podestýlka je v posledních letech v popředí zájmu a ukazuje se, že by jí měli věnovat zvýšenou pozornost jak chovatelé koní ustájených v individuálním, tak i venkovním skupinovém ustájení, protože údaj o četnosti a délce ležení se stal dobrým a akceptovatelným ukazatelem kvality dobrých životních podmínek a lze ho využít i k porovnávání kvality různých typů a systémů ustájení koní z hlediska welfare.
Výsledky uskutečněných výzkumů doložily, že doba ležení je významně delší, pokud je k dispozici plocha nastlaná pilinami nebo slámou. Absence podestýlky a malá velikost lože má proto prokazatelně negativní vliv na pohodu ustájených koní – celkovou délku ležení, kvalitu odpočinku a v zimě i tepelný komfort.
Přibližně třicet minut, které kůň tráví v REM fázi spánku, je vázáno na úplnou svalovou relaxaci, která tuto fázi spánku doprovází, proto si kůň musí lehnout. Pokud z jakéhokoliv důvodu neulehne či neleží dostatečně dlouho, dostaví se REM nedostatek spánku – objeví se poruchy spánkového rytmu a později i spánková deprivace. Nedostatečná kvalita spánku vede k celkovému zhoršení všech funkcí organismu. Z toho důvodu nejsou snahy snížit na minimum atraktivitu ulehnutí v přístřešcích v souladu s welfare. Na pevném podkladu – nenastlaných tvrzených rohožích, betonu, panelech – leží významné procento koní kratší dobu než potřebných třicet minut za čtyřiadvacet hodin. Celková doba odpočinku v přístřešcích se prokazatelně zvýší, když jsou prostory určené k ležení podestlány. Doba ležení je tedy závislá na dostupnosti vhodného měkkého povrchu. Tuto skutečnost doložily i studie s jinými druhy býložravců.
Koně přístřešky rádi a aktivně využívají, ovšem jen v případě, že kvůli pobytu v nich nemusejí obětovat jiné důležité potřeby nebo pocit bezpečí – potřebují mít přehled, mít v dosahu zdroj krmiva a vody, nechtějí riskovat, že se zraní, uvíznou v bahně či budou v přístřešku uvězněni nebo konfrontováni sociálně výše umístěnými členy stáda.
Daný výčet kladů a záporů přístřešků samozřejmě není a nemůže být kompletní. Každý kůň je individuum s do jisté míry specifickými potřebami a prožitky. Vhodné nastavení managementu ustájení tak může být i docela tvrdý oříšek. V každém případě platí – přístřešek není zimních a ani v letních měsících marnotratný luxus. Pro celkovou tepelnou i psychickou pohodu zvířat je z mnoha důvodů velmi důležitý. Jestliže tedy budujete nebo hledáte ustájení pro svého koně, věnujte pozornost nejen zázemí, ale i velikosti, umístění a kvalitě přístřešků. V mnoha komerčních chovech je přístřešek brán jako něco, co je potřeba zmínit na seznamu dostupných služeb, ale ne sofistikovaně řešit. Jestliže ale mají koně spokojeně žít – a to nejen pokud jsou v režimu 24/7 – pak je dobře umístěný a nepřetížený přístřešek opravdu nezbytnost. A podestýlka? To je na zvážení každého z vás. Ano, podestýlku v přístřešcích koně vždy znečistí, jde tedy především o to, kolik jste ochotni do kvality welfare svých koní investovat.
Použité zdroje:
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
