Každý chce koně, který je důvěryhodný a spolehlivý. Prožívat v sedle noční můry, namáhavě se každý druhý den sbírat ze země není nic, co by vás bavilo. Jak ale vybudovat funkční partnerství? Na co je dobré pamatovat?
Systém versus eklekticismus
Pořádek dělá přátele. Proto si ještě před tím, než s jakoukoliv prací se svým koněm začnete, sestavte tréninkový plán. Měli byste mít jasno v tom, kam má výcvik směřovat a jak (plus mínus) má postupovat. Určete si cíle, kterých chcete dosáhnout a také časový horizont, v rámci kterého je chcete naplnit. Dané vize se pokud možno držte. Samozřejmě není třeba jít přes mrtvoly, plán je možné (a někdy i nutné) podle aktuální situace měnit. Do hry vstupují proměnné, které ovlivnit nemůžete. Ať už jde o zdravotní stav anebo obtížně řešitelné výcvikové kapitoly. Každý jezdec je jiný, každý kůň je jiný. Výcvik proto nikdy neprobíhá bez zastávek a škobrtnutí a nikdy nepostupuje ideálně po předem načrtnuté lineární přímce. Někdy se něco daří jedna báseň, jindy se zaseknete na místě třeba na měsíc.
Možností čerpat inspirace jsou dnes takřka neomezené. Svět je plný výukových videí, všemožné literatury i různorodých vzdělávacích seminářů. Není od věci hledat v relevantních zdrojích informací, je dobré mít oči a uši otevřené, jen nesmíte být příliš eklektičtí. Všechno bez ladu a skladu do pomyslného výcvikového dortu nacpat zkrátka nelze. To už transparentně doložil i Čapkův pejsek s kočičkou😊. Pamatujte tedy – nemá valný smysl zakomponovat do své práce s koněm tu to, tu zas ono, dnes pracovat tak a zítra zase onak. Výcvik koní opravdu nelze postavit na nekonečném míchání jablek s hruškami a ani na stále nových a nových začátcích. Vaše snažení musí mít jasný cíl a pevně daný systém. Pokud nemáte dostatek zkušeností, požádejte o radu svého cvičitele anebo si vhodného trenéra najděte. Je jedno, zda je vaším cílem soutěž v trailu, korektní nacválání či klidná vycházka ven do přírody. Vždy je potřeba přesně vědět, kam v práci se svým koněm v krátkodobém, ale i dlouhodobém horizontu směřujete, jaký je postup a cíl.
Důslednost, spravedlnost a přiměřenost požadavků
Při výchově koní platí v podstatě tatáž pravidla jako při výchově dětí, nicméně je třeba nezapomínat, že kůň není dítě. Až překvapivě často se můžete setkat s majiteli, kteří svým koním přisuzují s lidmi srovnatelné kognitivní schopnosti a kteří věří, že koně jako lidé i uvažují. Antropomorfizace nikdy nic dobrého nepřináší. Ano, můžete koně upřímně milovat, ale vaše láska by nikdy neměla přesáhnout jisté hranice. Kůň nesmí být polidšťován, jeho reakce dešifrovány mimo rámec jeho druhu. Také byste ho neměli rozmazlovat. Komunikace, pochvala a snaha motivovat jsou skvělí průvodci, všeho moc ale vždy škodí.
Kůň, který nemá jasně definovaný kodex přijatelného chování, se dříve nebo později stává nezvladatelným a někdy i nebezpečným. Proto nikdy nezapomínejte, že mezi vámi a koněm existují hranice, které byste neměli – ani v dobrém úmyslu – překračovat. Ve své podstatě jste třídní učitel, jen učíte v trochu jiné škole😊. Naučit se být neústupnými, trvat na svých požadavcích, aniž byste ale byli přehnaně tvrdí a druhého nesnížili, samozřejmě není jednoduché. Přesto je ale třeba se tomuto způsobu jednání naučit, pokud chcete respektovaným a dobrý třídním učitelem být. Kůň musí akceptovat vaše požadavky, ale neměl by si z lekcí odnášet nepříjemný dojem, prožívat v nich stres a negativní emoce. Chcete koně vycvičit, nikoliv navždy otrávit! Vaše požadavky musí plně respektovat jak biologické a sociální potřeby, tak individualitu koně. Výcvik by měl být pro obě strany především o zábavě a o radosti. Věřte, že to jde!
Jak ano, jak ne?
- V rámci výcvikových lekcí byste se měli snažit minimalizovat stres a napětí. Pokud se tito bubáci objeví, pokuste se výcvikovou lekci rychle vrátit zpět do pohody. Ve stresu se můžete vypnout k výkonu, vydat ze sebe už naučené, ale nemůžete se učit něco nového. Čím víc stresu v rámci lekce kůň pociťuje, tím pomaleji probíhá proces učení. Ve výcviku koní proto buďte přiměřeně nároční a dostatečně tolerantní. Vždy by mělo platit, že duševní a fyzická pohoda koně je vaší nejvyšší prioritou. Proto musíte akceptovat reálné schopnosti a předpoklady svých koní (nepřeceňovat, nepodceňovat, nepřepínat) a také reflektovat zkušenosti, které kůň v průběhu života získal. Zkušenosti totiž neformují jen vás, ale i koně. A každá změna vždy chce čas!
- Cvičitel se musí snažit být čitelný, srozumitelný a předvídatelný. Výcvikové lekce je třeba vést tak, aby kůň měl vždy dostatek času pochopit a akceptovat dané požadavky, porozumět pravidlům hry. Své požadavky nestupňujte příliš rychle, nebuďte nad míru tvrdí. Křik, vztek, ani rána bičíkem nejsou pomůcky učitele, ale mučitele. Pokud vám kůň nerozumí, musíte ubrat, zpomalit, vrátit se o kousek zpět. Nejde to? Zkuste svůj požadavek předložit jinou formou, rozdělte úkol na dílčí kroky, propojte známé s neznámým. Jestliže něco nejde podle plánu, hledejte chybu u sebe, ne u koně. Je pravděpodobnější, že v danou chvíli jste vy špatný učitel, než je kůň špatný žák. Vždy oceňujte snahu, nejen výsledek! Trénujte v radostném duchu a odměňujte i ty nejmenší pokroky. Začátky jsou vždycky těžké a pochvala je nejen zadarmo, ale je to i ta nejlepší možná motivace k další práci.
- Čas je nejdůležitější komodita, kterou můžete svému koni věnovat. Než vás kůň důvěrně pozná a než pochopí požadavky, které jsou na něj kladeny, nějakou dobu může trvat. Nadměrné požadavky jsou nejčastější příčinou odporu. Pokud se budete snažit věci uspěchat, budete na koně tlačit, nikdy se vám nepodaří vybudovat pevné základy, na kterých budete moci začít stavět. Vše, co na odfláknutých základech postavíte, je totiž obvykle značně nestabilní. Nikdy také nezačínejte pracovat na problému, pokud máte špatný nebo náročný den, nemáte dostatek času a prostoru nebo panují nevyhovující klimatické podmínky. Není horšího výsledku než lekce, která nebyla dotažena až do svého ideálního konce.
- Buďte trpěliví. Pokud kůň nerozumí tomu, co po něm žádáte, ačkoliv by podle vašeho přesvědčení rozumět měl, zachovejte klid. Negativní emoce nepotřebujete, skutečně snižují efektivitu učení. Nervózní a vzrušený kůň přestává přemýšlet, ztrácí soustředění, není schopen aktivní spolupráce. Pokud za dané situace neúměrně vystupňujete tlak a jste na koně tvrdší v domnění, že důraz povede ke změně chování, jste na přímé cestě k narušení vzájemné důvěry a nikoliv na cestě k cíli. Každá chyba, každá špatná odpověď je pokus, snaha koně vyhovět vám nějakým způsobem. Každý chybný pokus vnímejte pozitivně, i chyba je krok k cíli. Nejde to? Zamyslete se! Je váš požadavek srozumitelný? Nelze o cvik požádat jinak? Rozdělit ho do dílčích kroků? Pokud vytrváte a budete si cenit každé snahy o splnění úkolu, precizní dovednost se brzy dostaví. Frustrace z neúspěchu a trestání nesprávných odpovědí odradí koně od dalších pokusů.
- Nikdy to nepřehánějte s drilem. Opakování sice je matka moudrosti, ale všeho přiměřeně. Snažte se nechat koni nějaký prostor, dejte mu možnost přemýšlet a samostatně jednat. Jízda na koni by neměla být jednotvárným monologem jezdce. I kůň potřebuje, abyste brali v potaz jeho sdělení, i kdyby šlo o projev vzdoru nebo neposlušnost. Zlobí? Přemýšlejte o příčinách! Možná koně něco bolí, možná má jen moc energie nebo je unavený. Příliš svíravý přístup při výcviku nutí koně ke kognitivní pasivitě, snižuje motivaci k výkonu a vede k poklesu soustředění a aktivity. Stokrát nic umořilo osla. Výcvik musí být pestrý, nuda je vražedný nepřítel!
- Určitě jste viděli koně, kteří věděli, co dělají a proč. Pohled na takovou spolupráci koně a člověka je povznášející a dechberoucí, proto byste koně měli vzdělávat tak, aby využíval výsledky vlastního učení. Nikdy bychom proto neměli pohlížet na koně jako na objekt, nýbrž jako na partnera určité interakce. Netrénujte, hrajte si! Alespoň někdy.
- Výcvik byste měli vést tak, aby se kůň stal sebevědomým a vyrovnaným a naučil se pracovat se svými emocemi. Kůň musí věřit tomu, že všechny úkoly, které vy zadáte a on má splnit, bez potíží zvládne. Musí sobě i vám důvěřovat a díky tomu růst. Přestože to tak nemusí vypadat, právě systematická práce a postup od jednoduchého ke složitějšímu je metoda, která koně činí sebevědomým. Sebevědomí se významně podílí na výsledcích a nemělo by být vyhrazeno jen nám, jezdcům!
- Naučte se pracovat s odměnou. Je jedno, jaké preferujete výcvikové metody. Co je pro vás trest a co odměna. Vždy ale musí být mezi těmito dvěma póly dokonale jasno. Vaším úkolem je vysvětlit koni, které chování je žádoucí a je proto odměňováno a které je nežádoucí a proto potlačováno. Výcvik je na tomto principu založen. Kůň musí mít dostatek prostoru, aby pochopil, co je dobré a co špatné. Míra tlaku, míra vynaložené námahy, se bude s tím, jak bude výcvik postupovat, snižovat. Pokud kůň pochopí tyto základní principy, budete ho pomocí nich vést dál a dál. Čím déle tedy budete koně trénovat, tím lépe a rychleji vám bude schopen porozumět a výcvik bude plynuleji a snáze kráčet kupředu. Ještě jednou tedy – v rámci výcviku se snažte chyby netrestat a samozřejmě ani neodměňovat. Vnímejte chyby nikoliv jako selhání, ale jako informaci, kterou aplikujete do dalšího učení. Ano, fyzické tresty mohou být v určité situaci velmi efektivní, celkově ale brzdí proces učení. Pokud s tímto typem trestů pracujete, aplikujte je maximálně racionálně a vždy důkladně promyslete, zda je jejich načasování přínosem. Pozitivní motivace je efektivní cesta, není to jen prázdné hypermoderní slovo. Všechny reakce koně nabízejí zpětnou vazbu, umožňují vám interpretovat jeho chování. Nejde o to, zda kůň provedl cvik dobře nebo špatně. Jde o ochotu komunikovat, o snahu vyhovět.
Uvázli jste na mrtvém bodě, máte pocit, že nevíte jak dál, vaše sebedůvěra v roli cvičitele mizí za obzorem? Nevadí! Nejistota a pochybnosti jsou zdravému člověku přirozené a patří proto jak do života, tak i do výcviku. Pochybnosti jsou naši přátelé, nikoli nepřátelé! Jsou to ukazatele na cestě k úspěchu, k vysněnému cíli. Nejde ani tak o to, jak myslíte, jako spíš o to, jak dokážete své nejistoty a pochybnosti zvládat a ovládat a jakým způsobem je dokážete zahrnout do svých aktivit. Nejste neomylní, nejste vševědoucí. Pochyby jsou přirozené a také zdravé. Nevíte si rady? Poraďte se, konzultujte s autoritou! Víc hlav víc ví, to platilo a vždy platit bude!
