Příprava sena je tradiční konzervační metoda, která nespočívá pouze v odsušení volné vody, ale je ovlivněna i dalšími fyzikálně–biochemickými faktory. Při výrobě sena je proto nezbytné respektovat, že pokosená píce je biologicky velmi aktivní materiál, ve kterém dochází k rozkladným přeměnám, které mohou významným způsobem ovlivnit výslednou koncentraci živin.
Pokud má být sklizeň úspěšná a kvalita sena vysoká, je třeba věnovat velkou pozornost obsahu vlhkosti píce při sklizni. Také dodržení technologie výroby a správné skladování je při výrobě suchých objemných krmiv zásadní. Při nerespektování potřebného obsahu sušiny totiž vždy dochází k extenzivnímu zahřívání, následnému plesnivění a celkovému znehodnocení a každý nadlimitní výskyt plísní je spojen s nedostatečnou technologickou disciplínou a je indikátorem špatných skladovacích podmínek – tepelného poškození, nerovnoměrného stupně zavadnutí nebo vyššího výskytu ruderálních plevelů s obtížnějším zavadáním.
Pokud bylo sbaleno a uloženo do skladu seno, které obsahovalo více než 20 % vody, existuje riziko samozáhřevu. Při samozáhřevu začnou v balících sena probíhat v různé rychlosti a rozsahu složité biochemicko-mikrobiální procesy, které doprovází snížení stravitelnosti a nutričních hodnot krmiva, mikrobiální aktivita a tvorba mikrobiálních metabolitů.
Samozáhřev sena je tedy poznamenaný jak vysokými ztrátami živin, tak i významným zhoršením hygienické kvality. Toxigenní druhy plísní totiž produkují v důsledku samozáhřevu hygienicky velmi závažné mykotoxiny. Jde především o ochratoxiny A, B a C, které jsou produkovány plísněmi rodu Aspergillus (A. ochraceus), Penicillium (P. viridicatum, P. verrucosum aj.), mykotoxin T-2 (též toxin T-2, T-2 mykotoxin, T-2 toxin) což je trichotecenový mykotoxin, přirozený vedlejší produkt plísně Fusarium spp a také trichotheceny.
Z krmivářského hlediska je proto nutné konstatovat, že každý samozáhřev, každé tepelné poškození naskladněného sena, je nežádoucí, protože dochází nejen ke snížení dietetické a nutriční hodnoty krmiva (snížení energie, výrazná redukce stravitelnosti organických živin), ale i využitelnosti bílkovin, včetně vzniku nestravitelných produktů Maillardovou reakcí (neenzymatická reakce mezi redukujícími sacharidy nebo produkty jejich degradace s aminokyselinami, nebo bílkovinami).
Optimální termín seče pícnin je obecně prvním a základním předpokladem k získání kvalitního objemného krmiva. Příčinnou samozáhřevu lisovaného sena je buď slisování příliš vlhkého sena, dodatečné ovlhčení vlivem vzlínání z půdy (pozdní svoz balíků z luk) nebo jde nevhodné skladování. Rizika zaplísnění a samovznícení jsou odvislá od vlhkosti sena. Jestliže je obsah vody před sbalením:
Prevencí proti samozáhřevu sena a zejména samovznícení je vedle důsledného dodržování technologických zásad a skladování také pravidelné měření teploty, především pokud je seno skladováno ve větším množství ve vnitřních prostorách. Teplota sena by nejen z hlediska technologického, ale i výživářského nikdy neměla překročit hranici 50- 60 °C. Měření teploty je důležité i proto, že proces samozáhřevu může trvat i několik týdnů, ne jen pár dní po naskladnění. Po uskladnění sena by se proto měla kontrolovat teplota uvnitř balíků a to nejméně jednou týdně dva měsíce po sklizni. Pokud teplota stoupne na 65 °C, je nezbytné seno vyskladnit a zchladit. Pokud je teplota balíků vyšší než 80 °C, už se senem nemanipulujte a kontaktujte hasiče.
Pokud naměříte:
Seno, které po slisování tvoří teplo, nemusí být bezpečné krmit ani po dokončení posklizňové fermentace, protože vysoký obsah vlhkosti je ideální prostředí pro vznik a rozvoj plísní. Pokud seno voní po karamelu nebo tabáku a změnilo barvu ze zelenavé na hnědou, až tmavě hnědou je bezpečnější ho nekrmit.
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
