Kořeny moderního teplokrevníka: Swynford

6. 2. 2022 Eva Holubcová Autor fotek: © archiv sporthorse database

Swynford a jeho potomstvo byli ve své době ztělesněním absolutní elity plnokrevníka. Není divu, že potomci jsou symbolem elity i u skokových koní. A nikdo menší než Diamant de Semilly je zástupcem linie Swynford v teplokrevném chovu.

Jak to vše začalo?

Swynford se narodil roku 1907 jako sedmé hříbě své matky a jako šlechtic v chovu 16. Lorda Derbyho v britském Lincolnshire. Proč šlechtic? Swynfordův původ je součástí mytologie plnokrevníků, neboť jeho otcem byl John´O Gaunt, syn fenomenální La Fléche, a otcem jeho naprosto mimořádné matky Canterbury Pilgrim byl Tristan – jeden z největších koní své generace. Zkrátka výsledek ztělesnění toho okřídleného rčení „spojovat to nejlepší s nejlepším a očekávat to nejlepší“.

Otec John O´Gaunt (Isinglass – La Fléche, St. Simon) ale byl příkladem toho, že se to rčení v praxi na 100 % povést nemusí. Byl po vítězi Trojkoruny Isinglassovi a jedné z nejlepších dcer fenomenálního St. Simona, La Fléche. Byl předurčen k velkým věcem. A jak to dopadlo? Byl velice dobrým koněm na dráze, ale postihlo ho typické prokletí „příliš velkých očekávání“. Za normálních okolností by byl oslavován jako slušný kůň, ale s jeho původem, se zlatou lžičkou v puse, se stalo to, že nebyl „dostatečně dobrý“. Přitom byl druhý v klasických 2000 Guineas i Derby. Co by za to většina plnokrevníků dala, že? Jenže jeho otec získal Trojkorunu a matka také vyhrála 3 klasiky. Ale jejich potomek? Fenomenální Pretty Polly ho ve svém debutu (!) dala o deset délek. A on sám dokázal jediné vítězství ze sedmi startů získat jako dvouletý.

John O´Gaunt byl odejit do chovu poté, co se zranil v přípravě na St. Leger. John O´Gaunt měl velmi špatné nohy, takže to nebylo překvapením. V chovu je dnes pamatován hlavně jako otec Swynforda, jinak ho už lze jmenovat pouze jako mateřského otce Supremuse. Supremus z linie Domino je mateřským otcem amerického Menow, který dal nejenom mimořádného Tom Fool. Jinak po John O´Gaunt nezůstalo prakticky nic. Ale i to „málo“ stačilo, aby ovlivnil historii plnokrevníka. Jako zajímavost, Swynford se narodil z prvního ročníku, z 9 hříbat.

Matka Canterbury Pilgrim (Tristan – Pilgrimage, The Palmer) byla nervózní, náladová a špatně trénovatelná klisna mimořádného talentu. Na dráze z 10 startů vyhrála hlavně klasické Oaks. V chovu dala hlavně Chaucera, kterého jsme zmiňovali u St. Simona, a pak Swynforda. Polobratr Swynforda Chaucer (St. Simon) byl jedním z mimořádných otců matek, kteří sehráli klíčovou roli v historii A 1/1, ale de facto i de iure byl Swynford mnohem lepším plemeníkem.

Mateřský otec Tristan (Hermit x Stockwell) byl tvrdým koněm, ale se špatným charakterem, který na dráze vyhrál Gold Cup, July Cup, Epsom Gold Cup, Hardwicke či Champion Stakes. Tristan běhal proti Iroquisovi i proti St. Simonovi, na všech možných distancích a patřil k největším koním své generace.

Na dostihové dráze

Swynford na dostihové dráze běhal již v majetku 17. Lorda z Derby. Přišel do přípravy věhlasného George Lambtona, který si o něm poznamenal, že je „silný jako býk a odvážný, ale zároveň dobré povahy.“ Již brzy zjistili, že Swynford bude výborným koněm a s velkými nadějemi ho debutovali v Exeter Stakes jako dvouletého. Swynford ale při debutu zklamal. Projevoval se nervózně jako jeho matka, veškerou energii promrhal v průběhu dostihu, když svého jezdce odvezl. Neumístil se a nadávkem k tomu brzo začal laborovat s nohama. Takže se na dráhu vrátil až jako tříletý. I jeho příprava v tréninku byla obtížná kvůli jeho horké hlavě. Debutoval rovnou v Derby, největším dostihu pro tříleté a odešel poražen, protože se v průběhu dostihu zranil. Nebylo to nic vážného, protože o dva týdny později už se objevil na prestižním mítinku v Royal Ascot. Poslali ho do velkého testu na míli St. James's Palace Stakes, kde přišel třetí. Na stejném mítinku o pár dní později ale trenér hřebce poslal do delšího dostihu, Hardwicke Stakes na 2400 m, kde hřebec poprvé vyhrál. Konečně přesvědčil všechny své skeptiky, včetně své stáje, kde mu věřil jen trenér a stájový žokej.

Po pauze vyhrál Summer Cup a do St. Legeru nastoupil proti tohoročnímu derby-vítězi Lembergovi. Lemberg byl favoritem, ale tady prohrál. Swynford jako opravdový vytrvalec do dostihu nastoupil s instrukcemi, aby šel start-cíl, protože věřili, že to prostojí i proti kvalitním koním. Swynford dostih vyhrál a sezónu uzavřel walk-overem v Liverpool St. Leger. Na dráze se objevil znovu jako čtyřletý výhrou v Chipenham Plate a pak nastoupil 4x proti Lembergovi v dalších startech. Úvodní střet Coronation Cup prohrál, ale pak 3x v řadě zvítězil, a to v Princess of Wales Stakes, Eclipse Stakes a znovu v Hardwicke Stakes. Kariéru Swynforda na dráze a málem i jeho život ukončilo vážně poranění spěnkového kloubu na přední noze v tréninku. Swynforda hodinu nakládali, aby ho odvezli na operaci. Horší bylo ho o třech nohách dostat zase ven, ale povedlo se. Operace se povedla také. Trenér k tomu řekl, že to byl nejhorší den v jeho životě a že Swynford přežil díky pečlivé práci veterináře Litlocka a také díky jeho dobré povaze, která umožnila zvládnout pooperační dlouhé období hojení.

Celková bilance Swynforda na dráze činila 12 startů – 8 vítězství a dvě umístění. Odešel do chovu na Woodlands Stud, kde začal připouštět roku 1913 a také tam stál až do konce svého života, kdy náhle uhynul ve věku 21 let roku 1928.

Swynford v chovu

Swynford si v chovu rychle vybudoval takovou pozici, že je i století poté ztělesněním elity a klasicity plnokrevníka. Před druhou světovou válkou byl on a jeho dynastie na absolutním vrcholu, a to i přesto, že první ročníky byly negativně ovlivněny probíhající první světovou válkou.

Jenom bilance v anglickém derby před druhou světovou válkou z pohledu linie Swynford je jednoznačná. On sám dal derby-vítěze z roku 1924 – Sansovino, ale jeho nejlepší syn Blandford v chovu dal vítěze v letech 1929, 1930, 1934 a 1935 jmény Trigo, Blenheim, Windsor Lad a Bahram. Blenheim do dynastie přidal Mahmouda, vítěze z roku 1936.

Souhrou okolností a nástupem dalších silných linií, včetně Phalarisovské revoluce došlo k tomu, že linie ustoupila ze své slávy, ale nikdy nevymizela, vždy tvořila naprosto neodmyslitelný prvek rodokmenů velkých vítězů a plemeníků.

Linie Swynford může mezi své elitní zástupce na dráze či v chovu (či obojí) počítat například Acropolis, Alpenkönig, Alycidon, Alcide, Badruddin, Big Game, Blandford, Blenheim, Bahram, Brantome, Busted, Bustino, Crepello, Dschingis Khan, Donatello II, Königsstühl, Le Haar, Lucky Debonair, Manduro, Mahmoud, Midstream, Monsun, Mourne, Mtoto, Novellist, Persian Gulf, Presenting, Shirocco, Snob, Tamerlane, Val de Loir, Vieux Manoir… pouze velmi namátkově z elity.

Franco Varola v knize Typologie plnokrevníka napsal: „Zdali se ještě někdy vrátí časy nadvlády linie Swynford, je těžké říci, ale bylo by k tomu potřeba plemeníka zahrnujícího v sobě umocněné kvality Nearca, Nasrullaha, Hyperiona a Ribota dohromady, protože jedině tak by dnes mohl zopakovat to, co dokázal Blandford ve dvacátých a třicátých letech.“ Dále pokračuje: „Blandford tvořil talent ve svém potomstvu v podstatě sám“. A dodává: „Dosáhnout nyní takového stupně klasické dominance je téměř nemožné, protože dnes i nejsilnější individuálně dominantní plemeník produkuje elitní jedince na mezinárodní úrovni s využitím mnoha vlastností jiných špičkových linií.“ To bylo napsáno v knize vydané roku 1974 a od té doby se na tom nic zásadního nezměnilo.

Jak jste si mohli odvodit z předešlého textu, Blandford byl nejlepším synem Swynforda.

Nejlepší potomci Swynforda na dráze a v chovu

  • Blandford – šampión plemeník a Chefs-de-race, otec 4 derby-vítězů a skvělého francouzského Brantome. Založil tři hlavní větve skrze Blenheima, Brantome a Bahrama, „vedlejší“ pak skrze Badruddina (supervýznamný v Argentině), Midstreama, Umidwara, Windsor Lada… atd. Rozebírat samotného Blandforda a jeho potomstvo si zaslouží samostatnou knihu, takže raději takto stručně.
  • Challenger II – šampión plemeník v USA
  • Germans – druhý z Derby, i přes nízkou plodnost otec dobrých koní Twenty Grand, Bold Venture a The Rhymer
  • Sansovino – vítěz Derby
  • další dobří hřebci byli Silurian, Hainault, Lancegaye, Under Fire atp.

U Swynforda platilo to, že klisny, které byly dobré na dráze, v chovu nevynikly a naopak.

  • Tranquil – nejlepší dcera, vítězka klasik 1000 Guineas a St. Leger
  • Saucy Sue – velmi suverénní vítězka 1000 Guineas a Oaks
  • Keysoe – vítězka St. Leger a matka Caissota, který dal v Maďarsku Intermezzo a City. Intermezzo založil hřebčí linii, jejímž vrcholem byl maďarský Kůň století sweet lavender Imperiál a příběh Cityho známe také dobře, protože u nás se po něm narodil nikdo menší než Masis…
  • další dobrá jména pak Ferry a Bettina, které obě vyhrály 1000 Guineas

Z dostihově nevýznamných klisen a z jejich rodin ale vzešli např. Heliopolis či My Babu, Nearctic (otec Northern Dancer), Amber, Ambiorix, Star Kingdom … atd.

Linie Swynford v současné době

Linii Swynford potkala po druhé světové válce řada událostí, která ji postupně odsunula na druhou kolej (např. hlavně prodej Bahrama do USA a dalších klíčových jedinců jako Val de l´Orne mimo prostředí, kde byli úspěšní; dále problémy s plodností u St. Germans, neplodnost skvělého Twenty Grand a to samé i u vítěze Trojkoruny Assaulta …), ale především to bylo kvůli phalarisovské revoluci. Přesto dlouho bojovala o přední pozice. Nejen v Evropě, ale i v USA (kde vydržela úspěšná až do začátku 70. let) a Jižní Americe; i jinde. V kolébce turfu to byl například mimořádný Crepello, anglický derby-vítěz z roku 1957, který dal skvělého dostihového koně i plemeníka Busteda; a ten Bustino, který svedl nezapomenutelný souboj s Grundym o King George 1975. Prohra Bustina v King George po tvrdém souboji symbolicky zaznačila definitivní ústup linie Swynford ze slávy. V 80. letech ji na Ostrovech reprezentoval nejlépe syn Bustina Mtoto, také vítěz King George, ale … to nestačilo.

Krátký záblesk nové naděje pro linii Swynford se mihl, když roku 1996 zvítězil v anglickém derby dnes již zapomenutý Shaamit (Mtoto) a jeho syn Bollin Eric vyhrál St. Leger 2002. Ale ti nebyli ani zdaleka považováni za dobrá zvířata, nicméně pomyslně předali štafetu do 21. století. Pro linii, která v posledních dekádách v Anglii fungovala hlavně na mateřské straně původů a nebo v překážkovém chovu. Ostatně, to také nesmíme opominout, mezi překážkové hvězdy z linie Swynford lze určitě vítěze Velké národní E.S.B., Ayala, Seagram, Rough Quest, Bobbyjo, Silver Birch, Ballabriggs a dále velké hvězdy jako Midnight Court, First Gold, War of Attrition, Denman, Niche Market, Bluesea Cracker, Mill House, Omerta, Runway Romance, Corps A Corps, Umm, Chivas Regal atd., atp.

Byli to Němci a jejich chov, ne kolébka turfu, kteří udrželi linii Swynford v aktivní a úspěšné otcovské roli až do 21. století. A právě díky nim v nedávné době zažila nevídané „zmrtvýchvstání“, když německý Monsun (nar. 1990) během pár let dal skutečné světové šampióny – Manduro, Shirocco a favorita Arc Novellist, kterého po zranění koupili Japonci do jejich chovu. A řadu dalších jmen. Ano, Monsun byl téměř tím předurčeným, který na chvíli lehce pootočil hru linií v extrémně těžké konkurenci, a to s klisnami „lokálního chovu“. Ale v chovu, na dráze, vlastně ani v životě neplatí slovíčko „téměř“, protože ani jeden ze synů zatím (!!!) nedokázal být stejně dobrý nebo ještě lepší než jeho otec.

Shirocco nenaplnil úplně očekávání, když nejlepším potomkem zatím byla zázračná překážková klisna Annie Power a německý derby-vítěz Windstoss či skvělý Brown Panther, takže dnes je prezentován jako překážkový plemeník, i přes dobré výsledky na rovině, no ale jistě neřekl poslední slovo. Novellist ve službách Japonska se také zatím nezdá být tím pokračovatelem. Nejlépe se osvědčil Manduro, který dokázal dát řadu špičkových koní, a je univerzální, když dal dobré koně různě po světě a v rozsahu od špičkového dvouletka jako Ultra po pozdního ultravytrvalce Vazirabada. A další po Manduro zcela jistě přijdou na scénu. Každopádně ale díky těmto výsledkům na dráze i v chovu nastal celosvětový zběsilý hon na syny Monsuna, kdy každý jen trochu potenciálně vhodný byl angažován do chovu; a to se týkalo i zde běhající potenciálního derby-koně Bathyrhona, který stojí ve Francii. Řada jich teprve v chovu vlastně začíná, takže se uvidí. U nás stojí také zástupce linie Swynford skrze Monsuna, a to Rosensturm, klasický vítěz na Slovensku a otec klasické vítězky Venillie a Diany Rosensturm; a slušných Rajči Šimon či Lust. Na překážkách Rosensturma prezentoval např. Vajgaros. Byl by také rozhodně zajímavým přírůstkem pro teplokrevný chov u nás.

Linii Swynford se tento překvapivý průlom na mezinárodní scénu zatím tedy nepodařilo výrazněji rozšířit, ale i přesto, že po dlouhém mlčení se jí povedlo něco takového v takovém měřítku, dává naději, že ještě bude mít co k dění říci.

V teplokrevném chovu

Řada výše uvedených jmen může čtenářům připadat povědomá. Bodejť by ne, když je najdeme obvykle v původech význačných plemeníků v teplokrevném chovu či sportovních koní. Stačilo by shrnout asi jenom dvěma slovy: Almé Z a Diamant de Semilly.

Diamant de Semilly je přímo z hřebčí linie Swynford skrze plnokrevného Ultimate a je také jejím celkově nejdůležitějším zástupcem v teplokrevném chovu, více o něm a celé jeho teplokrevné linii si přečtěte v článku. Nikdo o jeho významu nemůže pochybovat a rozhodně lze říci, že do budoucna bude vliv růst. Původ Diamanta de Semilly je sám plný linií Swynford a asi nejkrystaličtějším příkladem vlivu Swynforda na teplokrevný chov. 

Ultimate byl synem Umidwara (Blandford), který se prosadil v teplokrevném chovu i přes jiné potomky, jako např. skrze syna Norsemana, který je v mateřské linii u Lucky Boy, důležitého plemeníka v teplokrevném chovu (z jeho linie je např. Mr. Blue). Umidwar je také mateřským otcem slavného bílého skokového šampióna Aberali nebo ho můžeme najít u reprezentanta USA na OH Sandsablaze. Hezkým příkladem vlivu Umidwara je třeba slavný elitní Selle Francais Calypso d’Herbiers, který je z větve Ultimate a jehož bába je po Birum xx, který je vnukem Umidwara. A Ultimate jako takový je klíčový hráč v historii francouzského chovu a také je mateřským otcem nikoho menšího, než Almé Z … a otcem báby Quastor.

Asi by to stačilo, že? Ne?

Dalšími zástupci linie, které lze zmínit, jsou:

  • Laudanum z větve Blandford přes Brantome a Vieux Manoir byl jediný A 1/1 hřebec ve Francii, který skákal na mezinárodní úrovni. Dal mnoho skvělých skokanů a dominuje i v dalších generacích. Je také mateřským otcem skvělého Jaguar Maila.
  • Paradox I – legenda nejen vestfálského chovu
  • Marlon – legenda holštýnského chovu

A nesmíme zapomenout na jména sportovců mimo výše zmíněné plemeníky a jejich potomstvo, jako třeba namátkou:

  • Snowbound – maličký A 1/1 a OH vítěz ve skocích z roku 1968 na největších překážkách, které byly kdy na OH postaveny, viz video
  • Charisma – polokrevný OH vítěz ve všestrannosti v LA 1984 a v Soulu 1988
  • Might Tango – A 1/1, vítěz WEG ve všestrannosti 1978
  • Fleet Apple – A 1/1, stříbrný na OH ve skocích v týmech v Mnichově 1972

No a to by asi už opravdu stačilo. Příště se podíváme na některého z dalších klíčových jedinců, jakými například Dark Ronald, Hyperion, Djebel a další.

Podobné články
Zambesi

Zambesi TN je první z ohlášených novinek ZH Písek pro rok 2023. Jedná se o letos 19letého KWPN hnědáka s působivým potomstvem, který se snadno může…

I. předvýběry hřebců pro plemennou knihu českého teplokrevníka se konají 25. ledna v ZH Tlumačov a 26. ledna v Zemském hřebčinci Písek.