Tento seriál chce přiblížit klíčové plemeníky, kteří ať přímo nebo zprostředkovaně přes své potomstvo ovlivnili historii chovu teplokrevníka a tím jak sport, tak i hobby koně. Kolem legendárních hřebců A 1/1 je mnoho mýtů, ale i nedorozumění, které vyplývají z nepochopení podstaty existence plnokrevníka a jeho systematické, nepřerušené selekce už čtvrté století na stejném principu. Principem je prostý kus dřeva v cíli. Nic jiného není důležité. Exteriér, povaha, vzhled, zdraví atd., to vše se proselektuje samo o sobě v tréninku a dostizích, kdy daná zvířata musí tvrdě pracovat a výsledky této práce pak ukázat v dostizích za přítomnosti často velkého davu diváků a v soubojích tělo na tělo s ostatními koňmi. Fyzická a psychická náročnost dostihů je sama o sobě natolik selekčním kritériem, že žádná jiná kritéria se prakticky nepoužívají. Díky tomu je chov plnokrevníka poměrně transparentní záležitost. V krátkém časovém horizontu je o kvalitách plemeníka obvykle rychle jasno. Do chovu samozřejmě chodí i neběhající nebo netrénovaná zvířata, ale ta potom na základě svého původu. Prověřeného původu.
Abych uvedla příklad, např. Železník, narozený roku 1978 (!), čtyřnásobný vítěz Velké pardubické, je výsledkem v hřebčí linii 21. generace plnokrevníka, ale u matky je to ještě dál (25. generací). Dnešní moderní plnokrevníci jsou už třeba 30. generace + dál; a celkově výsledek cíleného chovu od cca 1650. Tři a půl století nepřetržité selekce a k tomu je si třeba uvědomit, že plnokrevník vznikl na základě orientálních koní, kteří byli sami selektováni tisíce let.
Výsledkem tohoto je tedy dostihový kůň, a díky této selekci jsou tato zvířata zušlechťovateli ostatních plemen. Jako u všeho platí, že jedince – zušlechťovatele je nutno vybírat a výsledky chovu selektovat. Dneska selekce často chybí. Ale to není chyba plnokrevníka.
Další věc, na kterou bych ráda upozornila – u plnokrevníka je běžný a velmi často používaný inbreeding. Inbreeding byl přítomen od samotného počátku plnokrevníka a to i dosti úzký. Klíčoví jedinci v historii plemene se v rodokmenech opakují. Je to zcela přirozená věc. Jedním z takových klíčových hřebců v historii plnokrevníka byl právě mýtický St. Simon.
St. Simon se narodil roku 1881 po otci Galopin (linie Darley Arabian) a z matky St. Angela po King Tom. Galopin (Vedette) byl derby-vítěz, ale celý život a vlastně až do současnosti ho doprovázely drby, že jeho otcem byl ve skutečnosti naprosto neúspěšný plemeník Delight z linie Byerley Turk. Je to příliš složité a zamotané, ale tuto pověst už tehdy vyvracel jeho chovatel W. Taylor Sharpe a samotný Galopin vykazoval tolik rysů typických pro produkci Vedette, že to samo o sobě potenciální pochybnosti vyvracelo. Matka St. Simona St. Angela (King Tom) porodila St. Simona ve svých šestnácti letech, přičemž o dva roky dříve se jí narodila Angelica – pravá sestra – a později matka Ormeho, významného vítěze a hlavně plemeníka (otec Flying Fox a Orby).
Galopin patřil maďarskému šlechtici, princi Batthyánymu, který celý život byl zcela oddán turfu a skvělých výsledků Galopina na dráze i v chovu si užil do míry vrchovaté, ale přílišné vzrušení před startem Galopinova syna Galliarda v 2000 Guineas roku 1883 ho stálo život; dostal infarkt. Galliard krátce poté vyhrál. Bohužel v té době platilo pravidlo, že pokud zemřel majitel koně, který byl přihlášen do klasických dostihů v Anglii, přihlášky jsou automaticky zneplatněny. A tak se stalo, že tehdy dvouletý St. Simon přišel o možnost startů v klasických dostizích anglické Trojkoruny. 16.1 dlaní (necelých 165 cm) měřící St. Simon si svými výkony v dostizích ale i tak vysloužil nehynoucí slávu a pověst jednoho z nejlepších dostihových koní všech dob. Krátká záď ani přikleklý postoj mu v ničem nebránily, ba naopak, byl vyhlášený svým pohybem. Celkem oficiálně odběhl devět dostihů ve dvou a třech letech, všechny vyhrál, jak chtěl. Dostihů Trojkoruny se tedy zúčastnit nemohl, ale porazil každého klíčového koně té doby, včetně Tristana, jak v tréninku, tak i na dráze. Asi nejslavnějším zůstane vítězství v Ascot Gold Cupu o dvacet délek. Na dráze se měl objevit i ve čtyřech letech, ale staré zranění ho poslalo do chovu, kde začal připouštět jako pětiletý roku 1886. A to až do smrti v roce 1908 ve svých 27 letech na srdeční mrtvici, byl oslavován jako reklama na zdraví a kondici.
Hřebec patří ke zcela klíčovým plemeníkům v historii vývoje plnokrevníka. Stal se celkem 9x šampiónem plemeníků ve Velké Británii v letech 1890, 1891, 1892, 1893, 1894, 1895, 1896, 1900 a 1901. Později se stal 6x šampiónem mateřských otců mezi léty 1903 až 1907 a pak znovu roku 1916. Jeho potomci, kteří dědili jeho kvality i vynikající pohyb, získali 17 klasických vítězství, z toho Derby vyhrál Persimmon (1896) a Diamond Jubilée (1900, držitel Trojkoruny), dále pět vítězek Oaks Memoir, La Fleche, Mrs. Butterwick, Amiable a La Roche; čtyři vítěze St. Leger Memoir, La Fleche, Persimmon a Diamond Jubilée; dva vítěze 2000 Guineas St. Frusquin a Diamond Jubilée. A celou řadu dalších významných vítězů.
Skvělým výsledkům nezabránila ani jejich často nervózní a obtížná temperamentní hrdá povaha (po otci), která byla zdrojem velkého množství mýtů, jež jsou různě vykládány. Jenom cesta Persimmona na anglické derby má několik verzí, jedna z nich: aby ho mohli vůbec naložit na vlak, museli ho tam doslova odnést (počet nosičů se různě liší, od půlky Newmarketu, až po skrovných dvanáct :)). Zvláště špatnou pověst pak měl vysoce temperamentní Diamond Jubilée, který je považován za jednoho z nejhorších potomků St. Simona z hlediska chování. Ten zaujal celou Anglii už při debutu ve dvou letech, kdy předvedl sérii takových scén, že pověsti přetrvaly tři století :). Jeho nevypočitatelnost byla věhlasná. Např. před Derby v tehdy dobově popisované neskutečně elektrické a emotivní náladě davu se naopak choval skvěle. Takoví koně potřebovali hodně trpělivosti a tolerance, pak se odměňovali skvělými výsledky.
Signorina – šampiónka dvouletých, matka derby-vítězky Signorinetty a desetinásobného šampión plemeníka v Itálii SignorinoA takto bychom mohli pokračovat do nekonečna, tak aspoň ještě pár dalších jmen: St. Frusquin, St. Serf, Raeburn, Childwick, Mrs Butterwick, Simonian, St. Florian, Simonath (bába Papyrus), Cheery (bába Phalaris), Concertina (matka Plucky Liége, která dala 4!!! Chefs-de-race plemeníky Admiral Drake, Bois Roussel, Bull Dog a Sir Gallahad III) atd.
K hřebčí linii St. Simon náleží např.: Havresac II, Wild Risk, Traghetto, Worden II, Ribot, Prince Bio, Prince Chevalier, Princequillo, Sicambre, Vatout, Bois Roussel, Vatellor, a nesčetná plejáda jejich potomstva z linií. Řada z nich sehrála dále úlohu přes své potomstvo v teplokrevném chovu a sportu.
Z našich plemeníků k této přímé linii patřili např.: Matchbox, Sanskrit, Simson, Árkász, Mohykán, Korsičan, Derüs, Tulák, Svatopluk, Irish Pride, Sebestyén, Ludovico, Časpal, Manrico, Adbritus, Monseigneur, Flying Star, Mys, Orientale, Varin a v moderní době např. Age of Jape. Většina zdejších plemeníků nějakým způsobem St. Simona ve svém původu měla. Ostatně Gradivo, mateřský otec Centa, je toho dost názornou ukázkou. Nemluvě o Divovi.
Ukážeme si to na našem fundamentálním plemeníku Masisovi, jehož plejáda synů se tak dobře prezentovala i v teplokrevném chovu. Masis se narodil roku 1952, tj. 71 let po St. Simonovi, v prvních 5 generacích se přímo samotný St. Simon nevyskytuje. Ale podívejme se na to blíže.
Otec City (Caissot) je z rodiny založené Sceptre, nejlepší dcerou St. Simonova syna Persimmona. Persimmon je zároveň otcem báby Caissota, otce City. Otcem matky Caissota je Swynford, nejlepší potomek John O´Gaunt, který byl syn St. Simonovy nejlepší dcery La Fléche. A z rodiny La Fléche pochází Sanskrit, otec báby City. Otcem Caissota byl Gay Crusader, jehož matka je po Beppo, který je z dcery jiného St. Simonova syna St. Frusquin. St. Frusquin je také zároveň otcem Sanskrita, mateřského otce Twilighta… A poslední vliv St. Simona u City je přes jeho syna Williama the Third, který je mateřským otcem u Light Handa, otce matky City.
A Masisova máma Mamuška (Ut Majeur)? St. Simon je mateřským otcem Gorgose, otce hřebce Bridaine, který je mateřským otcem Ut Majeur. Bridaine je taktéž z dcery jednoho z top St. Simonových synů, Williama the Third. Ten je také mateřským otcem u Blink, z jehož dcery se narodila Mamuška. Bába Mamušky je po Carabas, jehož m.o. je St. Frusquin, a prabába Mamušky je po Desmond, dalším synu St. Simona. A nakonec je St. Simon přítomen u Mamušky na počtvrté i přes syna St. Serf, který je otcem báby Ut Majeur. A málem bychom zapomněli! Ut Majeur je z rodiny založené jednou z top dcer St. Simona, Memoir.
U dalších plemeníků v seriálu se pokusíme zmínit aspoň namátkově klíčové hřebce v teplokrevném chovu z jejich linií. Ale nejen tady by to byl v podstatě nekonečný telefonní seznam, protože St. Simon ovlivnil velkou část plnokrevné populace, a tudíž i teplokrevné. U St. Simona ale stačí zmínit několik jmen, abychom si udělali obrázek.
A tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Tohle jako ilustrace významu St. Simona stačí. Je to svým způsobem děsivé, že ano? Ale takto genetika funguje, tyto geny se prosadí na úkor ostatních, protože mají nějakou konkurenční výhodu. Myslím, že je z přehledu dobře vidět, jak důležitý St. Simon je v historii plnokrevníka, potažmo i v historii moderních koní vůbec. Z přehledu ostatně vyplývá, že je St. Simon přítomen u řady klíčových plemeníků moderní historie; proto jsme považovali za vhodné začít tento seriál právě jím.
Tolik tedy k St. Simonovi (1881–1908).
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
