Dobrá fotka by neměla být jen nositelem nějaké informace, ale především zdrojem emocí. Při fotografování koní ovšem není snadné dostát představě, kterou jste o daném záběru měli a to ani když už jakžtakž tušíte, jaké hodnoty má mít čas, ISO a clona. Fotografie totiž nevzniká jen tím, že zmáčknete spoušť, je mnohem komplexnejší a má svá pravidla. Třeba vám pár tipů k získání fotografií s vytouženým obsahem trochu pomůže.
Ať už fotografujete koně nebo jakýkoliv jiný žánr, nikdy neuděláte chybu, když se budete držet pravidla třetin – základního pravidla užívaného nejen ve výtvarném umění, ale i fotografii. Při tomto kompozičním konceptu se snažíte umístit objekt – koně – do jednoho z průsečíků, který tvoří dvě vertikální a dvě horizontální linie rozdělující scénu na devět polí.
Jak s tímto schématem rozložení obrazu pracovat? Koně, jako hlavní motiv, neumístíte na střed, ale buď do levé, nebo pravé třetiny snímku. Podobně se pracuje i s horizontem, který se, na místo vedení středem, snažíte umístit do první nebo druhé třetiny fotky. Pokud chcete mít na snímku koně dva, je ideální umístit je tak, aby byli v oblasti levého spodního a pravého horního průsečíku nebo naopak. Tím vytvoříte pomyslnou spojnici, která provede diváka diagonálně napříč celou fotografií. Díky třetinovému dělení lze vytvořit vyváženou a harmonickou kompozici a to je to, co chcete! 🙂
Přestože většina kompozičních teorií mluví o tom, že není vhodné umístit objekt do středu obrazu, i ve fotografii platí, že každé pravidlo, lze porušit. Proto může při fotografování koní velmi dobře fungovat i centrální středová kompozice a to přestože je protipólem třetinového uspořádání. Proti centrální kompozici nelze nic namítat, ale ne vždy bude fungovat. Faktem ovšem je, že nezapomenutelné fotky obvykle středovou kompozici nemají.
Jako zlatý řez se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618 : 1 (resp. 1 : 0,618). Tento poměr je již od renesance pokládán za ideální proporci mezi různými délkami. Přestože čísla mohou znít duši umělce trochu strašidelně, zlatého řezu se nebojte. Zlatý řez a pravidlo třetin jsou si totiž vlastně dost podobné. O co jde? Zlatý řez vznikne rozdělením úsečky (delší strana fotografie) na dvě části tak, aby poměr větší části k menší byl stejný jako poměr celé úsečky k větší části. V zásadě tedy jde o to, aby nejvýznamnější objekt obrazu byl umístěn na průsečíku těchto křivek. Lze ale říci, že pokud budete při fotografování koní akceptovat pravidlo třetin, nějaký čas se nemusíte zlatým středem mučit. Dost možná vám časem obě tato kompoziční pravidla splynou v jedno jediné.
I pro fotografování koní platí další ze základních kompozičních pravidel, kterým je kompoziční pravidlo tří směrů – směru pohybu, pohledu a výraznější linie. Pohyb, pohled a výraznější linie by měli vést pohled diváka tak, aby směřoval do obrazu, tedy do fotografie, a ne ven z ní. Pokud toto pravidlo porušíte, je malá šance, že fotografie uspěje, protože na místo toho, aby fotografie diváka vtáhla do scény, bude ho od ní odvádět. Divák by si neměl pokládat otázku: Kam to ten kůň běží? Měl by zůstat zaměřený na objekt, tedy uvnitř fotografie.
K častým kompozičním prohřeškům je náklon horizontu. Samozřejmě i toho pravidlo lze porušit, ale pak by mělo být divákovi jasné, že jde o záměr.
Na dobré fotografii kůň vypadá přirozeně. Nedochází k žádnému zkreslení jeho proporcí. Kombinace širokoúhlého objektivu a přílišné blízkosti objektu vás ale téměř jistě dovede k paskvilu, který má velkou hlavu a krátké končetiny. Při fotografování koní proto využíváme základní pravidlo pro fotografování portrétů – živý objekt fotografujeme z úrovně jeho očí, tedy z jeho perspektivy. U koní ještě lépe funguje, pokud budete fotit z podhledu. Proto tak často vidíte koňské fotografy fotit z nízkého úhlu nebo klečet a ležet. Vzdálenost od objektu má při fotografování koní velký význam a z toho důvodu lze nejlepší fotografie koní získat skutečně jen teleobjektivy. Bez výhrady totiž platí, že čím blíže je fotograf ke koni, tím významnější zkreslení získá. To se samozřejmě významně týká i telefonů, které mívají objektivy s širším úhlem záběru. Delší ohnisková vzdálenost snižuje zkreslení a proto doporučená minimální ohnisková vzdálenost pro fotografování koní je 85 mm, vhodnější pak 135 mm. A jaký je ideál? Profesionální fotografové koní obvykle používají teleobjektiv 70–200 mm.
I sebekrásnější kůň zanikne, když fotografii ruší výrazné prvky v pozadí. Výhodou proto je, pokud si můžete o pozadí fotografie dopředu popřemýšlet nebo si ho připravit či naaranžovat. To samozřejmě ne vždy lze při pořizování reportážních fotografiích z prostředí závodů nebo dostihů. Ale i zde se dá mnohé zachránit, jestliže si uděláte před začátkem akce čas a najdete si co nejlepší výchozí bod. V zásadě platí, že při hledání ideálního – klidného – pozadí byste se měli vyvarovat všech výrazných prvků jako jsou stožáry elektrického vedení, reklamní banery, auta nebo lidé a také průsvitům. Výrazné prvky a průsvity odvádějí pozornost diváka od objektu a proto je vhodné volit spíše neutrální pozadí a to jak z hlediska barvy, tak i struktury. Někdy se rušivým objektům v pozadí skutečně nelze vyhnout, jejich dopad ale můžete minimalizovat výběrem úhlu, který rušivé objekty umístí dále do pozadí nebo mimo záběr. Pokud budete věnovat pozadí pozornost, nebudete muset později upravovat ve Photoshopu!
Při fotografování koní musíte zvažovat i barvu pozadí. Pokud budete fotografovat bělouše na sněhu nebo hnědáka u dřevěné stěny, může se stát, že nám kůň natolik splyne s prostředím, že se divák nezaměří na celek, nýbrž na detaily. To neznamená, že fotografie nemůže být sladěná do jednoho tónu (ryzák v paletě odstínů podzimního listí), ale při užití tohoto principu je pak nutné věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby se barva koně příliš nesmísila s pozadím. Sázkou na jistotu je proto barevný kontrast v rámci kterého proti sobě postavíte studené a teplé barvy. Například ryzák nebo i palomino proti zelené, tmavý hnědák nebo tmavý plavák proti bílé nebo žluté, bělouš, cremello proti hlubokému stínu. Jsou ovšem situace, které se prakticky vyřešit nedají. Pokud budeme chtít vyfotit vraníka černého jako uhel ve třpytících se závějích sněhu, dokonalý záběr zřejmě nezískáme. Tak výrazný kontrast není prakticky žádný fotoaparát schopnen optimálně zachytit.
Světlo je ve fotografii ústřední pojem. Přestože koně můžete fotografovat v různém světle a můžete využít jak všech úhlů jeho dopadu, tak i protisvětla, začínajícím fotografům se nejlépe pracuje se světlem měkkým, rozptýleným a se scénou, která je nasvícená rovnoměrně a neobsahuje světlé plochy nebo průsvity. Nejlepší situace je, pokud je nejlépe nasvícená právě ta oblast, ve které se nachází objekt. Tmavé okolí neruší, oko diváka je přitahováno tam, kam má a barva koně vynikne. Fotografovat koně při nedostatku světla, v dešti, husté oblačnosti nebo ve stínu, vyžaduje zkušenost a zvládnutí práce s expozicí. Jen zkušený fotograf dokáže při nedostatku světla dobře zaostřit a nastavit odpovídající expoziční hodnoty. Ovšem ani v ostrém světle nemusí být výsledek zaručen, protože tvrdé stíny ve výsledku také významně ruší. Pro optimální nastavení expozičních hodnot ale bohužel neexistuje žádná jednotná šablona, musíte tedy fotit, fotit a analyzovat výsledky své práce.
Důležité je nenechat se odradit. Bez zkušeností a praxe ihned excelentní výsledky nečekejte. Focení koní je těžký žánr, ale o to víc si můžete cenit dosažených výsledků.
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
