První část textu se věnuje aktuálním kauzám z pozice člověka, který byl u vzniku a fungování milovické pastevní rezervace od prvotní myšlenky před rokem 2010, do současnosti.

Druhá část článku představuje zájemcům pastevní rezervaci Milovice řečí čísel a podrobných informací. Zvolena byla forma odpovědí na nejčastější otázky zaznívajících ze strany veřejnosti (kde, jak, proč a kdo to platí?). V textu jsou v závorkách uvedeny zdroje informací (přehled na konci článku) a mezinárodně používané anglické verze odborných a technických termínů. Zájemci si tak mohou vyhledat doplňující informace na internetu. Z textu by mělo být patrné, že za fungováním pastevních rezervací je obrovské množství neviditelné práce a nejedná se o jakási oplocená místa, kde jsou zvířata ponechána svému osudu.

Obr. 1. Mapa Národní přírodní památky Mladá (NPP) a jejího ochranného pásma (OP) s vyznačením obou pastvin Pastevní rezervace Milovice. Modrá kolečka na plochách Milovice a Traviny-západ označují existující trvalá napajedla s vrty, v ploše Traviny-východ pak umístění plánovaného napajedla. Podkladový letecký snímek - ČÚZK. Zdroj | ČÚZK

Na úvod je vhodné říci, že území bývalého Vojenského výcvikového prostoru Milovice-Mladá (BVVP) je lokalitou národního, i mezinárodního významu. Nikde jinde v Česku neexistuje srovnatelně rozsáhlý a souvislý rovinatý krajinný celek v nížině (200-250 m) pokrytý přírodě blízkými suchými nelesními a lesními stanovišti. Po odchodu armády počátkem 90. let 20. století vlivem urbanizace, rozorání luk a zarůstání dřevinami došlo během pouhých dvou dekád ke ztrátě 30 % zdejších unikátních bezlesí a vykácení 20 % zdejších lesů (podrobně viz Jirků et al. 2020a, b). Právě zavedení tzv. přirozené pastvy velkých kopytníků je prokazatelně nejefektivnějším, přírodě nejbližším a dlouhodobě udržitelným způsobem péče o rozsáhlé plochy tohoto biologicky a krajinářsky nesmírně cenného území.

Kauza 1: Údajný protiprávně zbudovaný výkop, v němž uhynula zubřice

Tůň, ve které zahynula mladá zubřice, se nachází na pastvině Traviny-východ zde: 50.2729969N, 14.8991022E (obr. 2). Na mapy.cz lze ověřit, že tůň zde byla již v roce 2001 a od té doby se nezměnila, včetně dobře patrných vrbových keříků na jejím okraji (zájemcům lze poskytnout srovnávací archivní a aktuální fotodokumentaci).

Obr. 2a a 2b. Letecké snímky tůně v níž uhynula samice zubra (šipka) dokumentující stav v roce 2015 (a) před zbudováním pastviny, a v roce 2021 (b). Pozn.: Aktuální snímek z roku 2023 bude k dispozici až počátkem roku 2024. Odkaz na dané místo na mapy.cz. Zdroj | ČÚZK

Nejde tedy prokazatelně o výkop nově vytvořený, ani jakkoliv ovlivněný na černo organizací Česká krajina, jak zaznívá ve vyjádření kraje: „Nutno podotknout, že právě v jednom z výkopů, který byl po dešti plný bahna, uhynulo v letošním roce mládě samičky zubra.“ Není to pravda a je na místě, aby autor tohoto výroku své vyjádření oficiálně dementoval.

Kauza 2: Nezajištění nouzového napajedla při uzavření zvířat na pastvině Traviny-východ

Jsou-li k dispozici spolehlivá napajedla, nepředstavují tůně pro velké kopytníky nebezpečí, jelikož se nemají důvod při jejich vysychání snažit získat z nich to málo zbývající vody. Víme to na základě praxe ve starší části pastviny (Traviny-západ), kde bylo vybudováno či obnoveno 10 periodických tůní a k podobné situaci za osm let nedošlo, přesto že jde stejně jako u inkriminované tůně o nebeská jezírka, která se plní jen dešťovou vodou a opakovaně během roku vysychají.

Důvod? Od začátku pastvy je na Travinách-západ spolehlivé napajedlo, na které jsou kopytníci zvyklí a v případě vysychání tůní nejsou nuceni či puzeni z nich pít vlivem nedostatku jiných vodních zdrojů.

Napajedlo zde mohlo vzniknout před příjezdem prvních zvířat v roce 2015 díky včasnému vydání souhlasu s vrtem ze strany majitele pozemku, kterým je Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Právě uvyknutí na trvalá napajedla je důležité. Kopytníci jako napajedla preferují přirozené tůně, kdykoliv je v nich dostatek vody, pijí z nich raději než z napajedla umělého. Jsou-li však na umělé napajedlo zvyklí, nedělá jim problém jej v době sucha využít.

Kopytníkům zároveň nedělá problém dojít k napajedlu několik kilometrů, takže staré napajedlo bez problému obsloužilo celou pastvinu.

Problém nastal, když byla zvířata z důvodu opravy vodovodu pro obec Jiřice uzavřena na pastvině Traviny-východ, kde napajedlo 2 roky a 9 měsíců blokuje úřad.

Zajištění vody z existujícího napajedla bylo po dobu opravy vodovodu nemožné vzhledem k jeho vzdálenosti přes 1 km od hranice pastvin. Situaci tak nešlo řešit jinak než cisternou a mobilními koryty. Ani na jedno nejsou zvířata zvyklá.

Takzvaný zpětně šlechtěný pratur, polodivoký skot plemene Tauros, Milovice. Foto | Michal Kopping / Česká krajina

Nejen že rušivě působí samotná přítomnost cisterny, jsou navíc zvyklá na napajedla zapuštěná do země, nadúrovňová koryta neznají, nejsou v rezervaci standardně používána, jelikož v zimě rychle zamrzají.

K tragickému úhynu zubří samice došlo jen několik desítek metrů od nouzových napajedel. Samička se zkrátka snažila hasit žízeň v tůni, kde ještě zbývala trocha vody. Činila tak přesto, že musela vidět jiné členy stáda z nouzových napajedel pít. Buď se jí nechtělo čekat, až na ni dojde řada, nebo ji odrazovala nezvyklá situace.

Kdyby zde byla napajedla stejného typu jako na Travinách-západ, což je v plánu od samotného připojení východních pozemků, k tragédii by prakticky s jistotou nedošlo.

Jak bylo uvedeno ve sdělení Dalibora Dostála z České krajiny, žádost o povolení vodního vrtu a tedy i snaha o zbudování napajedla jde téměř 2 roky a 9 měsíců roku přes opakované urgence liknavostí úřadu do ztracena.

Podobně zvláštní je „odhalení“, opět prezentované ve vyjádření Středočeského kraje: „Dle našich informací ve zmíněném území byl donedávna umístěn mobilní zdroj pitné vody, který měla zvířata k dispozici, což dokazují fotografie, které máme k dispozici. Provozovatel areálu je však z nezjištěných důvodů před nahlášenou kontrolu odstranil.“

Mobilní napajedlo pomohl vyhotovit subjekt zajišťující opravu vodovodu. Po ukončení prací a zpřístupnění starého napajedla si firma cisternu odvezla, koryta nechala velkoryse na místě pro další použití. Za pomoc s řešením napájení patří firmě velké poděkování. Koryta nyní vlastními silami plní správce rezervace dováženou vodou na místě blíže vodnímu zdroji. Na tomto není nic překvapivého.

Zmínka o probíhajícím posuzování „zda je vůbec možné napajedlo/vrt v NPP vybudovat“ je další nepochopitelným výrokem. Pokud by vrt neměl být povolen, v době, kdy je standardní součástí ochrany přírody ve všech koutech světa systematické zřizování napajedel, by šlo o světový unikát.

Poznámka k budování tůní: Účelem je zlepšení dostupnosti povrchové vody na jinak suché lokalitě. Tůně neslouží jen jako napajedla kopytníků a v případě sucha nejsou uměle dopouštěny vodou. Vysychavé, tzv. periodické tůně jsou jediným biotopem vzácných korýšů, žábronožek a listonohů, a vítaným rozmnožovacím stanovištěm obojživelníků. S budováním dalších tůní na milovických pastvinách se počítá i do budoucna.

Exmoorský kůň okusující slívu. Velcí kopytníci okusují dřeviny zejména v zimě, proto chceme-li redukovat expanzi náletových dřevin, je nezbytností celoroční pastva. Milovice. Foto | Michal Köpping / Česká krajina

Kauza 3: Rozhrnutí hliněného valu na pozemku kraje

Nejzávažnějším pochybením je podle kraje rozhrnutí rozsáhlého valu zeminy do pastvin, a to v rozsahu téměř 18 000 metrů čtverečních.

"Tyto zemní práce, a tedy rozhrnutí ohromného množství hlíny do území, jednak zásadně mění vzhled krajiny a zejména mohou zásadním způsobem ohrozit chráněné druhy rostlin. Proto jsme neprodleně podali podnět Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR," uvedl kraj ve svém vyjádření.

Autor nezná pozadí samotného rozhrnutí valu a rozumí výhradě kraje vůči neinformovanosti o pracích ze strany České krajiny. Tvrzení o škodlivosti rozhrnutí valu pro přírodu však není pravdivé. Zmizela jedna z mnoha umělých terénních struktur zbudovaných kolem roku 1975 okupační sovětskou armádou (viz Archiv Zeměměřičského úřadu).

Val významně narušoval krajinný ráz lokality a jeho rozhrnutí jednoznačně přispělo k její harmonizaci. Technicky vzato došlo rozhrnutím valu k navrácení krajiny do původního stavu. Ze své podstaty je tedy rozhrnutí valu nápravným opatřením, které mělo být alespoň symbolicky nařízeno sovětské armádě.

Bylo by proto zarážející, kdyby bylo České krajině uloženo „nápravné opatření či pokuta“, o nichž je v mediálních zprávách zmínka. Nebo i zde platí, že každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán?

Podobných narušení krajiny ve formě valů, příkopů apod., které zásadním způsobem narušují krajinný ráz, je v NPP Mladá mnoho kilometrů (jen na Travinách přes 6,5 km) a jejich naturalizace přetvořením do přirozených tvarů (nikoliv nutně odstranění) by měla být jedním z cílů ochrany zdejší přírody.

V ploše zásahu se nevyskytovaly zákonem chráněné druhy rostlin, takže k jejich poškození nedošlo. Val navíc představoval dlouhodobou zátěž svého okolí jako zdroj nadbytečných živin – vznikl navršením ornice z blízkého okolí a byl proto porostlý ruderální travnatou vegetací (ruderální byliny jsou náročné na živiny a často se proto vyskytují na skládkách, brownfieldech, v okolí zemědělských provozů apod., obecně jsou považovány za plevele).

Po rozhrnutí valu nyní dojde k rychlému odčerpání nadbytku živin pastvou a rychlé obnově luční vegetace, jako se to stalo na jiných ruderalizovaných místech milovických pastvin. Proces již na místě probíhá, objevují se první luční byliny jako šalvěje. Vznikl zde biologicky výrazně hodnotnější biotop, než val zeminy porostlý ruderálními trávami.

Obraz, který bychom očekávali na jiném kontinentu lze díky společnému projektu organizace Česká krajina a Biologického centra Akademie věd ČR spatřit 30 km od Prahy. Část milovického stáda zubrů evropských, Traviny-západ. Foto | Vojtěch Lukáš / Česká krajina

Také samotná plocha, dočasně zbavená většiny vegetace, představuje důležitý biotop pro řadu organizmů, od samotářských včel a jiných blanokřídlých, po některé ptáky, např. bramborníčky.

Narušování povrchu a strhávání drnu je navíc jedním z oficiálních a hojně uplatňovaných nástrojů péče o milovická bezlesí, ukotveným v oficiálním aktuálním plánu péče o NPP Mladá. Pomiňme pravděpodobné nadhodnocení plochy rozhrnuté zeminy, kdy autorem provedené informované přeměření plochy na základě krajem zveřejněných snímků nepřesahuje 1 ha, tedy 10 000 m2 – přibližný zákres viz https://en.mapy.cz/s/behufosejo.

Je seriózní upozornit, že narušování terénu a strhávání drnu pomocí těžké mechanizace, navíc následované pojezdy offroadové a vojenské techniky, probíhá v milovickém BVVP již dlouhá léta s vědomím úřadů na jiných pozemcích kraje i AOPK. Děje se tak přitom na obrovských plochách. Například severně od pastviny Milovice na lokalitách Pod Benáteckým vrchem, Mýtko a Pozorovatelna se nachází více než 160 ha těchto pojezdových ploch, přičemž čistá rozloha ploch, které jsou vlivem pojezdů zcela bez vegetace zde představuje 8,5 ha = 85 000 m2.

Vizualizace části zmíněné plochy (obr. 3) a výpočet ploch byl proveden na základě tzv. řízené klasifikace (random forest) ze satelitních snímků SPOT o rozlišení 1,5 m.

O jak rozsáhlý zásah do milovické přírody se na pojezdových plochách jedná je patrné z přiložených obrázků, stejně jako na veřejně dostupných leteckých snímcích https://en.mapy.cz/s/rekefajamo.

Tyto zásahy se přitom neomezují na nelesní plochy, kde mohou za určitých okolností působit pozitivně na biodiverzitu. Na krajských pozemcích v lokalitě Mýtko se intenzivně jezdí i ve starých i mladých přírodě blízkých lesních porostech, kde jsou z hlediska ochrany přírody pojezdy a intenzivní narušování půdy prokazatelně škodlivé.

Obr. 3. Srovnání rozsahu ploch bez vegetace mezi pastvinou velkých kopytníků (červená linka) a pojezdovými plochami v severní části bezlesí Pod Benáteckým vrchem. Řízená klasifikace (random forest) satelitních snímků SPOT, rozlišení 1,5 m.

Jezdí se zde bez ohledu na značný rušivý vliv na biotu i návštěvníky. Jezdí se i v hnízdní sezoně, běžně hluboko do noci, konají se zde hromadné offroadové srazy, lokalita je zatížena hlukem, prašností, již zmíněným poškozováním biologicky hodnotných lesů, „černými stavbami“ a samozřejmě odpadky (jakkoliv se provozovatelé offroadu snaží odpadky po jezdcích sbírat). V tomto kontextu je kritická reakce kraje na rozhrnutí části umělého valu na zhruba 1 ha (možná méně) nepodložená. Autor tím nijak nezpochybňuje, že podobné zásahy je důležité předem řešit s majitelem pozemku a doufá, že ve věci dojde k oboustranně přijatelné domluvě.

Dodejme, že rozhrnutí valu není zdaleka první akce, kdy Česká krajina na vlastní náklady odstranila ekologickou zátěž. Nešlo přitom „jen“ o likvidaci nespočtu černých skládek a deponií pneumatik.

Například v roce 2021 byla Česká krajina nucena za více než 750 000 Kč nechat odstranit a zlikvidovat obrovské množství suti z demolic vojenských budov, které znemožňovaly instalaci ohradníků a představovaly vážné bezpečnostní riziko pro kopytníky i lidi. Ve smlouvě měl přitom odstranění vojenských objektů jeden z předchozích nájemců, sanaci však nedokončil, a k odstranění suti se nikdo jiný neměl.

Kauza 4: Počty zvířat na pastvinách

Kraj chce ověřit například počty zvířat, která v rezervaci žijí. V tomto není co ověřovat, na počtech zvířat není nic tajného, ani neznámého. Jak je uvedeno níže, všechna zvířata figurují v centrální evidenci zvířat a mezinárodních plemenných knihách. V současnosti žije v Pastevní rezervaci Milovice celkem 136 velkých kopytníků všech věkových kategorií: 41 zubrů (Traviny), 26 praturů (17 Milovice + 9 Traviny) a 69 koní (37 Milovice + 32 Traviny). Z toho asi pětina jsou letošní mláďata, z nichž většina bude na podzim a v zimě postupně odvezena do jiných rezervací.

Pastvina Traviny-západ - plató mezi jižním svahem údolí a Dubovým lesem šest let po zavedení pastvy (7.8.2021) a bezprostředně před jejím zavedením (27.8.2015). Z hlediska ročního období dělí obrázky jen 20 dní, a jde tedy o srovnatelné období. Z hlediska vývoje vegetace dělí obrázky šest let přirozené pastvy velkých kopytníků a jde naopak o dva kontrastně odlišné stavy. Luční vegetace prodělala markantní přerod. V r. 2015 jde o druhově extrémně chudé vysokostébelné trávníky jimž dominují dva konkurenčně zdatné druhy trav, sveřep vzpřímený a ovsík vyvýšený, nektarodárné byliny prakticky chybějí a tomu odpovídá nulová květnatost. V r. 2021 jde o druhově bohatou, strukturně různorodou a extrémně květnatou louku. Foto | Miloslav Jirků

Kauza 5: Ohrožení pohybu lidí po pastvinách + upozornění na munici

K dalším pochybením podle kraje patří například ohrožení pohybu lidí kvůli nefunkčním elektrickým ohradníkům, které mají oddělovat část přístupnou pro návštěvníky od částí pro zvířata. Za pochybení považuje kraj i cedule s nápisem "Pozor, nevybuchlá munice". "Zástupce společnosti Česká krajina nebyl schopen doložit důvodnost umístění výstražných cedulí na pozemku (kraj má od Armády ČR zpracovaný dokument na základě pyrotechnického průzkumu již z roku 2001, který potvrzuje, že na území při běžném pohybu žádné ohrožení nehrozí)," uvedl kraj.

Vymezení nepasených ploch v pastevní rezervaci a volný pohyb veřejnosti v nich je českým unikátem, který není v pastevních rezervacích uplatňován v žádné jiné evropské zemi. Udržování funkčního ohradníku v místě častého pohybu spárkaté zvěře na pastvině Traviny-východ je technickým oříškem řešitelným pouze instalací robustního ohradníku v místě, kde má sloužit jen dočasně. Použit je lehký ohradník, který je poškozován prakticky denně. S délkou přes 1 300 m jde o velmi náročnou a nákladnou činnost.

Z biologického hlediska je vymezování nepasených ploch u pastvin rozlohou přes 100 ha z hlediska managementu lokalit zcela zbytečné, respektive nežádoucí, protože konzervuje nežádoucí výchozí stav dotčených ploch a vede k jejich dalšímu zarůstání. Toto opatření je navíc v rozporu s aktuálním Plánem péče o NPP Mladá, který výslovně říká: „Pastva velkých kopytníků je pro území NPP klíčovým typem managementu. Proto je nezbytné, aby byly vytvářeny podmínky pro její dlouhodobou udržitelnost organizační i finanční. Jako zcela nežádoucí a pro tento typ managementu prakticky likvidační je třeba vyloučit vymezování takzvaných nepasených zón (území zabírající desítky procent pastvin, ze kterých je lehkým ohradníkem vyloučena pastva – výsledky monitoringu ukazují, že na nepasených plochách dochází k pokračování degradace a úbytku cílových druhů),“ (str. 57, Plán péče o NPP Mladá).

Přístup nepoučené veřejnosti do těchto nepasených ploch není zcela bezpečný nikdy, zejména v české realitě, kdy převážná část populace z historických důvodů ztratila i nejzákladnější povědomí o bezpečném soužití se zvířaty hospodářskými, natož neochočenými.

Pyrotechnik u nalezené cvičné munice. Zdroj | Česká krajina

Pokud jde o munici, v milovickém bývalém vojenském výcvikovém prostoru (BVVP) se nachází stále. Sám autor opakovaně přivolával pyrotechniky k dělostřeleckým granátům. Nejméně jeden z nich byl nevybuchlý, přičemž šlo o nález dětského účastníka exkurze, který nález hrdě přinesl ukázat celé skupině. Navzdory proklamacím tedy v Milovicích riziko přítomnosti munice trvá. Konkrétně na lokalitě Traviny-východ jsme byli opakovaně důrazně varováni znalci vojenských reálií lokality, abychom zásadně nejezdili mimo existující cesty a nepodceňovali pyrotechnický průzkum míst, kde plánujeme jakékoliv zásahy do zeminy, například zatloukání ohradníkových kůlů, likvidaci skládek apod.

Kauza 6: Uhynulé hříbě

Při kontrole našli pracovníci kraje také tělo uhynulého hříběte, dříve na jaře v rezervaci uhynula mladá zubří samička. Příčina úhynu zubří samice viz výše. Pokud jde o úhyn hříběte, neujala se jej matka. Jde o věc u koní zcela běžnou, normální a přirozenou. K úhynům hříbat dochází ve všech chovech koní, včetně velkých hřebčínů. Občas některá z rodiček hříbě vyhodnotí jako defektní a odmítne jej.

Pokud zohledníme vysoký počet zvířat pod patronací České krajiny, je počet dosavadních, matkami odmítnutých a posléze uhynulých hříbat překvapivě nízký. Zejména uvědomíme-li si, že do reprodukce se v pastevních rezervacích nezasahuje, a samice si musí s celou březostí, porodem i péčí o mláďata poradit samy.

Například u koní Převalského reintrodukovaných v Mongolsku činí úmrtnost hříbat (po odečtení těch ulovených vlky) nižší desítky procent! Jde o projev přírodního výběru, kdy klisny hříbata odmítají z důvodů, které znají jen ony a „záchrana“ formou odchovu hříbat na lahvi by byla nepřípustným zásahem.

V minulosti bylo již v Milovicích jedno prokazatelně opuštěné hříbě utraceno, aby nedocházelo k jeho nadměrnému strádání. Ve většině případů však nelze vyloučit, že se klisny hříběte přeci jen ujmou a je jim dána den dva šance. Takové případy se v Milovicích opakovaně staly, což potvrzuje správnost takového přístupu. Bylo by tedy nehumánní automaticky utrácet každé hříbě, které působí bezprizorně. Management stád v pastevní rezervaci je na vysoké úrovni a plně v souladu s pravidly dobré praxe – viz „Management stád“ v druhé části článku.

Modrásek hořcový je kriticky ohrožený motýl, jehož jedinou živnou rostlinou, na níž se mohou vyvíjet jeho housenky je silně ohrožený hořec křížatý. Jak modrásek, tak hořec na milovických pastvinách po zavedení přirozené pastvy velkých kopytníků zaznamenali markantní populační růst. Jiný typ péče o jejich lokality není možný, jelikož oba jsou závislí na vyvážené celoroční a málo intenzivní pastvě. Foto | Marek Vojtíšek

Pastevní rezervace Milovice v číslech

Milovická pastevní rezervace 356 ha (obr. 1) je tvořena dvěma pastvinami Milovice (106 ha) a Traviny (250 ha). Část pozemků je v majetku Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, část Středočeského kraje, a zbylé plochy jsou majetkem města Milovice. Pastviny dělí vzdálenost 3,2 km. Obě pastviny jsou udržovány činností velkých kopytníků. U Milovic v kombinaci kůň + pratur, na Travinách pak kůň + zubr + pratur. Na webu mapy.cz jsou v turistické (outdoor) verzi podrobně zakresleny hranice obou pastvin.

Kde

Pastevní rezervace se nachází v BVVP Milovice-Mladá. Malá část BVVP, zhruba 24 % jeho dřívější rozlohy, je dnes chráněna v rámci Národní přírodní památky Mladá (1244,6 ha). BVVP Milovice-Mladá se měl jednoznačně hned po odchodu armády stát národním parkem. S plochou asi 52 km2 by byl sice našim nejmenším národním parkem, avšak mimořádně cenným velkoplošným zvláště chráněným územím.

Jelikož se tak nestalo, čelí území od odchodu armády developerskému tlaku, zavedení intenzivního lesního a zemědělského jiného hospodaření, snah o různé způsoby komerčního využití a z toho vyplývajících rozporů mezi různými majiteli a uživateli pozemků, zájmovými skupinami atd. Nehledě na status území je však ve veřejném zájmu primárně ochrana unikátních přírodních hodnot tohoto území.

Kdo

Provozovatelem pastevní rezervace je nevládní nezisková organizace Česká krajina o.p.s. zastoupená ředitelem Daliborem Dostálem. Odborným garantem projektu a koordinátorem navazujícího vědeckého výzkumu a biologického monitoringu je Biologické centrum Akademie věd ČR, v.v.i. (dále jen BC AVČR) zastoupená autorem tohoto příspěvku.

Různorodá luční vegetace obnovená přirozenou pastvou velkých kopytníků. V popředí je patrný statný trs silně ohrožené, zákonem chráněné rostliny, modře kvetoucího hořce křížatého, který je předmětem péče NPP Mladá. Právě hořec křížatý a na něj vázaný, kriticky ohrožený motýl, modrásek hořcový, jsou druhy, které na přirozenou pastvu velkých kopytníků zareagovaly rychlým růstem populací. Není divu, jde o pastevní druhy, jejichž biotopy nelze jinak než pastvou vhodně zvolených druhů zvířat udržovat. Traviny-západ. Foto | Miloslav Jirků

Proč

Pastva velkých kopytníků byla v BVVP Milovice-Mladá zavedena v roce 2015 za účelem přírodě blízké a finančně udržitelné péče o velké plochy přírodních stanovišť.

Ve srovnání s tzv. konvenčními typy managementu krajiny, jako je kosení a odvoz biomasy, vyřezávání náletových dřevin či pastva hospodářských zvířat, jsou náklady na pastvu velkých kopytníků řádově nižší. Zatímco u konvenčních typů managementu dle oficiálního ceníku „Náklady obvyklých opatření MŽP 2023“ začínají na 30 000 Kč/hektar/rok, pohybují se náklady na pastvu velkých kopytníků v jednotkách tisíc Kč/hektar/rok.

Většina plochy pastevní rezervace Milovice se nachází v NPP Mladá a jejím ochranném pásmu, kde mají majitelé pozemků ze zákona uloženu povinnost zajištění managementu krajiny, který zajistí zachování přírodních hodnot území.

Na pozemcích poskytnutých bezplatně pro pastevní rezervaci tuto povinnost smluvně přebírá Česká krajina, čímž z majitelů pozemků i daňových poplatníků snímá značnou finanční zátěž, kterou by konvenční způsob péče o tak rozsáhlé území představoval. Díky pastvě velkých kopytníků tak dochází ke značným úsporám veřejných financí na úrovni několika milionů Kč/rok. Za osm let fungování pastevní rezervace tedy činí úspory veřejných financí desítky milionů Kč.

Kromě managementu biologicky hodnotných lokalit mají velcí kopytníci potenciální uplatnění v ekologické obnově postindustriálních oblastí, například opuštěných povrchových dolů, kde mohou svou činností výrazně přispět k obnově biologických procesů (koloběh a distribuce živin atd.).

Jak

Přirozená pastva velkých kopytníků (naturalistic grazing), jak zní mezinárodně zavedený technický termín, je založena na navracení tzv. velkých spásačů, kteří na rozdíl od běžné spárkaté zvěře celoročně konzumují hrubou travní vegetaci.

Cílem je návrat člověkem vyhubených velkých zvířat, tzv. megafauny, a obnovení přírodních procesů, které bez nich nemohou existovat (Jirků 2021). Jde o pastvu nízké intenzity (tzv. extenzivní), celoroční a druhově smíšenou (koně + velcí tuři). Právě tyto tři parametry výrazně odlišují přirozenou pastvu od jiných typů pastevního managementu.

Intenzita pastvy přepočtená na tzv. velké dobytčí jednotky (VDJ) na plochu se odvíjí od produktivity stanoviště (suchá stanoviště 0,2-0,4 VDJ/ha, vlhká produktivní stanoviště 0,4-0,7 VDJ/ha). Každá pastvina je registrovaná jako samostatné hospodářství v registru půdy.

Celoroční pastva umožňuje kopytníkům přirozeně přizpůsobovat své pastevní chování sezonním změnám vegetace a navíc zajišťuje spásání některých obtížných plevelů, například ostružin, které kopytníci konzumují pouze v období vegetačního klidu.

Koně a velcí tuři se vzájemně doplňují, pokud jde o rostlinné druhy, které spásají či nikoliv. Druhově smíšená pastva tak zajišťuje vyváženost pastvy a zabraňuje například šíření plevelů, které spásají jen velcí tuři, zatímco koně nikoliv (vratič, širokolisté šťovíky aj.).

Kopytníci nejsou celoročně nijak přikrmováni, je však zajištěn jejich neomezený přístup k vodě a minerálním lizům, které si nemohou hledat v krajině mimo rezervaci.

Pozitivní vliv velkých kopytníků na krajinu je velmi komplexní, zdaleka nespočívá jen v pastvě, a technickými prostředky konvenčního managementu jej nelze ani napodobit. Jedná se o rozsáhlý soubor vzájemně provázaných vlivů na prostředí, který neposkytuje žádný jiný typ managementu.

V rámci pastevní rezervace jsou prováděna četná doplňková opatření na podporu biodiverzity, zejména se jedná o odstraňování expanzivních křovin, tvorbu tůní, odstraňování invazních druhů rostlin, reintrodukce lokálně vyhynulých a cílená podpora vzácných druhů rostlin a zvířat.

Celých osm let existence pastevní rezervace jsou na pastvinách a v jejich okolí systematicky odstraňovány černé skládky. Všechny tyto aktivity jsou dalece nad rámec běžného pastevního managementu a jsou placeny z vlastních zdrojů České krajiny (agrodotace, dary), příp. BC AV ČR (program Strategie AV21).

Infrastruktura

Každá pastevní rezervace se skládá z vlastní pastviny vymezené ohradníkem, kterou doplňuje robustní aklimatizační ohrada (ohradník + pletivo) sloužící jako karanténa pro nově příchozí a odcházející zvířata, i pro jinou manipulaci se stády (inspekce hříbat, odchyty, nakládky apod.).

V prostoru či blízkosti aklimatizační ohrady je zbudován vrt se zásobní jímkou pro zásobování trvalých napajedel. Typicky se jedno napajedlo umístěno v aklimatizační ohradě a druhé v její blízkosti.

Velikost zásobní jímky 5000 l je dimenzováno tak, aby v případě výpadku zásobení vodou z vrtu, například vlivem poruchy čerpadla, disponovala zásobou vody pro střední až vyšší desítky zvířat na 2-3 dny, což je obvyklá doba nezbytná pro opravy. Podobně jako napajedla jsou v aklimatizační ohradě a její těsné blízkosti kopytníkům poskytnuty v neomezeném množství minerální lizy.

Takzvaný zpětně šlechtěný pratur, polodivoký skot plemene Tauros, Milovice. Foto | Michal Kopping / Česká krajina

Kdo to platí

Obě milovické pastviny vznikly z evropských peněz v rámci Operačního programu životního prostředí. Jde tedy o finance, které kdyby nebyly na projekt využity a ČR by je nevyčerpala na jiné ochranářské projekty, propadly by. Pastevní rezervace tedy nevznikla na úkor jiných oborů.

Část plochy pastvin je zapsána v registru půdy a provoz pastevní rezervace je převážně financován zemědělskými dotacemi. Opět se jedná o evropské peníze, které by v případě jejich nečerpání do ČR nepřitekly. Celých 100 % inkasovaných zemědělských dotací je použito Českou krajinou na provoz rezervace, zejména rutinní servis infrastruktury pastvin, management stád (odchyty, transporty, veterinární testy atd.) a doplňková opatření na podporu biodiverzity.

Velmi důležitým zdrojem jsou také finanční dary sponzorů a široké veřejnosti, které opakovaně pomohly překlenout krizová období. Vedení rezervace z dotačních ani dárcovských financí nepobírá žádný plat ani odměny a na svou činnost v rámci pastevní rezervaci i na živobytí si vydělává prací v žurnalistice a poslední tři roky díky podpoře Nadace Benetheo (Dalibor Dostál), respektive ve výzkumu (Miloslav Jirků), případně v rámci různých krátkodobých grantů.

V reakci na časté dotazy a reakce veřejnosti je žádoucí zmínit téma produkčních možností pastevních rezervací. Ačkoliv přirozená pastva s minimálními náklady produkuje velké množství biomasa nezatíženého farmaky a agrochemií, nelze z legislativních a administrativních důvodů provoz pastevních rezervací kofinancovat prodejem masa.

Kdo se v Milovicích pase: Koncept přirozené pastvy pracuje s původními druhy velkých spásačů, které byly vyhubeny člověkem. Ve Střední Evropě jsou jimi zubr evropský (Bison bonasus), pratur (Bos primigenius = divoký předek domácího skotu), divoký kůň (druh koně obývající do konce 3. tisíciletí před naším letopočtem střední a západní Evropu nemá jednoznačně určené vědecké jméno), a konečně osel evropský (Equus hemionus hydruntinus = evropský poddruh asijského osla).

Jediným z nich, který se dochoval v autentické podobě je zubr, ostatní evropští spásači ve své původní divoké formě byli vyhubeni, takže v jejich případě se pracuje s ekologickými náhradami (ecological proxies). V případě pratura se pracuje s polodivokým skotem plemene Tauros, které je chováno v rámci mezinárodního programu tzv. zpětného šlechtění pratura (aurochs back-breeding) koordinovaného nizozemskou organizací Taurus Foundation.

Důležité je zdůraznit, že plemeno Tauros nemá nic společného s tzv. Heckovým skotem (Heck cattle), které je výsledkem pokusu o zpětné šlechtění pratura v nacistickém Německu ve 40. letech 20. století.

Divoký evropský kůň je nahrazen polodivokým koněm plemene Exmoor pony pocházejícím z jihozápadní Anglie, kde žije prokazatelně od 11. století ve volné přírodě. Kritériem pro výběr vhodného plemene koně byla maximální fyzická podobnost s divokým koněm, schopnost života v přírodě bez intenzivního chovatelského servisu (přikrmování, úpravy kopyt, reprodukční asistence), přizpůsobení vegetaci vlhké části Evropy a odolnost vůči běžným veterinárním problémům koní (schvácení kopyt, koliky, parazitózy). Všechna tato kritéria beze zbytku splňoval pouze Exmoorský kůň.

Kůň Převalského, poslední žijící divoký kůň, být použit nemohl kvůli jeho adaptaci na nutričně chudou stepní vegetaci střední Asie, v důsledku čehož má ve vlhké části Evropy sklony ke schvácení a přerůstání kopyt a nadváze. V neposlední řadě kůň Převalského nikdy v Evropě nežil, mezi pohořím Ural a Atlantikem žily dvě odlišné formy koní (dosud nemající obecně přijímané vědecké pojmenování), z nichž forma z naší části Evropy vyhynula, zatímco druhá forma v divoké podobě vyhynula, ale stala se jediným předkem všech dnes žijících koní kromě koně Převalského (téma původu koní shrnuje článek autorů Kyselý a Peške 2023). Plemena koní uváděná jako „tarpan“ byla vyřazena z důvodu jejich krátké historie a výrazné odlišnosti od divokých koní – do této skupiny patří Polský konik, Düllmenský pony, Heckův kůň a hucul.

Exmoorský kůň, Milovice. Harémový hřebec se svým synem při hře na hřebčí souboj. Výzkum eto-ekologů v pastevní rezervaci Milovice poprvé zdokumentoval zásadní význam přítomnosti otce pro rozvoj hříbat. Hříbata v konvenčních chovech vyrůstají bez otce a pastevní rezervace jsou jedním z mála míst v Evropě, kde hříbata vyrůstají v přirozeném rodinném prostředí. Foto | Michal Koppping / Česká krajina

Rezervace nebo obora?

Obora je myslivecké zařízení pro intenzivní chov většinou spárkaté zvěře zahrnující jak domácí, tak exotické druhy. Provoz, druhové spektrum chované zvěře a její početnost je určován hospodářským plánem a normovanými stavy zvěře, často bez ohledu na nosnou kapacitu prostředí, výskyt ohrožených druhů a společenstev, či dokonce územní ochranu. Typickým atributem obor je robustní oplocení znemožňující volný pohyb chované a divoké zvěře.

Fungování pastevní rezervace je naopak zcela podřízeno nárokům přírodních stanovišť a společenstev rostlin a živočichů, jejichž dlouhodobou existenci přirozená pastva podporuje. Velcí kopytníci jsou primárně nástrojem péče, využití výhradně domácích ohrožených druhů (zubr) a vzácných plemen jejich domestikovaných forem je důležitou přidanou hodnotou. Pastevní rezervace totiž velkým kopytníkům, jež je svou činností pomáhají udržovat, poskytují stále vzácnější životní prostor.

V člověkem hustě osídlených a intenzivně využívaných oblastech se tak děje v tzv. polodivokém režimu v rámci lokalit ohraničených buď jednoduchým elektrickým ohradníkem, či ohradníkem doplněným pletivem. Bez ohledu na způsob ohraničení je zachována průchodnost krajiny pro volně žijící zvířata.

Jednoduchý elektrický ohradník je prostupný po celé své délce, zatímco v případě použití pletiva umožňují pohyb volně žijících zvířat do a z rezervace průchody umístěné na předem zmapovaných stezkách zvěře (tzv. ochozech). Důležité je, že polodivoký režim chovu velkých kopytníků umožňuje jejich ekologický návrat i do vysoce urbanizovaných částí světa, kde není možná jejich přítomnost ve volnosti. Jak vidno, pastevní rezervace se od obor zásadně liší ve všech provozních aspektech, jde tedy jednoznačně o rezervace, nikoliv obory.

Některé dřeviny okusují velcí kopytníci i ve vegetační sezoně. Příkladem jsou růže, jejichž šťavnaté letorosty jsou pro ně pochoutkou. Foto | Michal Köpping / Česká krajina

Management stád

Všechna zvířata ve všech českých pastevních rezervacích jsou evidována jak v centrální evidenci zvířat ČR, tak v mezinárodních plemenných knihách svých druhů/plemen. Zvířata žijí v pastvinách v přirozených sociálních jednotkách, což jsou v případě koní harémy (hřebec + klisny a hříbata) či tzv. bakalářské hřebčí skupiny, případně jednopohlavní stáda klisen během reprodukčních přestávek.

Stáda zubrů a praturů jsou tvořena samicemi s mláďaty do 2-3 let věku, k nimž se býci připojují zejména v době říje. Absence predace a migrace, respektive odchodu odrůstajících mladých jedinců z mateřských stád, jsou simulovány jejich každoročním odvážením do jiných rezervací v Česku i zahraničí. Prevence příbuzenské plemenitby je zajišťována jak odvozem mladých jedinců, tak cyklickými výměnami harémových hřebců a dospělých býků.

Všechny přesuny zvířat jsou konzultovány s koordinátory plemenných knih a mezi pastevní rezervací Milovice a tuzemskými i zahraničními rezervacemi probíhá čilá výměna chovných zvířat. Činnost českého týmu přirozené pastvy je mezinárodně uznávána jako vysoce kvalitní a na základě výsledků jeho práce byl autor článku spolu s Daliborem Dostálem vedením mezinárodní organizace na ochranu zubra evropského (European Bison Conservation Centre) pověřeni ke zřízení regionální kanceláře pro Českou republiku, v rámci které koordinují veškeré přesuny zubrů mezi českými a zahraničními stády, pomáhají se zakládáním nových pastevních rezervací a nových stád zubrů, zajišťují koordinaci chovu zubra v česku v souladu a v úzké spolupráci s plemennou knihou zubra evropského vedenou v Bělověžském národním parku v Polsku.

Autor studie byl také součástí mezinárodního týmu, který připravil aktuální strategický plán mezinárodní ochrany zubra (Olech a Perzanowski 2022). Podobně je oceňována práce českého týmu přirozené pastvy v případě chovu Exmoorských koní. Jsme jedinou zemí mimo Velkou Británii, kde organizace Exmoor Pony Society koordinující mezinárodní plemennou plemene schválila a umožnila vyškolení domácích inspektorů (rozuměj mimo-britských), kteří mohou oficiálně bez fyzické přítomnosti inspektorů z Británie provádět inspekce hříbat a přípravu podkladů pro vydávání tzv. passportů, což je něco jako občanský průkaz koně.

Zubr, foto Vojtěch Lukáš / Česká krajina

V obou případech, u zubrů i Exmoorských koní, jde u uvedených dosažených pozic českých odborníků o vyjádření velké důvěry a uznání ze strany mezinárodní komunity. Management stád je tedy plně profesionalizovaný a v souladu s mezinárodními standardy nejlepší praxe.

Představa části veřejnosti, že v pastevních rezervacích probíhá neregulovaná reprodukce je tedy mylná. Ke všem zvířatům vykazujícím zhoršený zdravotní stav vlivem onemocnění či zranění je přivoláván veterinární lékař. Všechna příchozí i odchozí zvířata jsou veterinárně vyšetřena v souladu s platnou českou a EU legislativou a požadavky české Státní veterinární správy.

Výsledkem práce týmu jsou mimo jiné publikace v recenzovaných mezinárodních vědeckých časopisech, aktivní spoluautorská účast na vzniku mezinárodních dokumentů, aktivní prezentace výsledků na mezinárodních vědeckých konferencích a rozsáhlá vědecká, ochranářská a chovatelská mezinárodní spolupráce. S nadsázkou lze říci, že díky dobré práci neformálního týmu, který se v uplynulých letech vytvořil kolem tuzemských projektů přirozené pastvy, hraje Česko mezinárodní první ligu v chovu a managementu populací všech tří našich druhů/plemen velkých kopytníků: zubra, Exmoorského koně a polodivokého skotu plemene Tauros. Totéž platí o samotném oboru managementu krajiny a podpory biodiverzity metodou přirozené pastvy velkých kopytníků. Autor si troufá říci, že srovnatelnými výsledky se v Česku může prezentovat málokterý obor lidské činnosti.

Biologický výzkum a monitoring

Od vzniku pastevní rezervace Milovice zde probíhá vědecký výzkum a biologický monitoring zaměřený na dokumentaci vývoje vegetace a populací tzv. deštníkových druhů (hořec křížatý Gentiana cruciata, modrásek hořcový Rebelův Phengaris alcon f. Rebeli), koprofilních brouků (Ambrožová et al. 2021), ale také eto-ekologický výzkum samotných velkých kopytníků (např. Sandlova et al. 2020).

Každoročně je prováděn monitoring denních motýlů a jsou odečítána data o složení vegetace na trvalých botanických ploškách. V posledních letech probíhá také analýzy bylinných společenstev na základě spektrálních satelitních snímků. Výsledky jsou průběžně publikovány ve vědeckých časopisech, ale také formou reportů shrnujících výsledky pastvy (např. Jirků 2021) a popularizačními články (např. Jirků et al. 2020a, b).

Miloslav Jirků

Mediální sdělení, jejichž obsah je diskutován v textu:

Středočeský kraj zjistil při kontrole v milovické rezervaci závažná pochybení

Kraj podá kvůli uhynulým mláďatům v milovické rezervaci podnět veterinární správě

Ředitel České krajiny: Kraj nemá přesné informace z kontroly milovické rezervace

Výsledky kontroly Přírodní rezervace Milovice projednala krajská rada. Kraj podá podnět i Státní veterinární správě ČR

Citované zdroje:

• Ambrožová L, Sládeček FXJ, Zítek T, Perlík M, Kozel P, Jirků M, Čížek L (2021) Lasting decrease in functionality and richness: Effects of ivermectin use on dung beetle communities. Agriculture, Ecosystems and Environment 321: 107634. doi: doi.org/10.1016/j.agee.2021.107634
  
• Archiv Zeměměřičského úřadu
  
• Dvorský M, Mudrák O, Doležal J, Jirků M (2022) Introduction of large herbivores restored plant species richness in abandoned dry temperate grassland. Plant Ecology 223. https://doi.org/10.1007/s11258-022-01225-w
  
• Jirků M (2021) Přirozená pastva velkých kopytníků po sedmi letech: Management krajiny bývalého Vojenského výcvikového prostoru Milovice-Mladá 2015-2021. Manuskript 44 p. Na vyžádání zde.
  
• Jirků D, Hais M, Jirků M (2020a) Osud vojenských prostorů: krajiny protékající mezi prsty. Živa (5): 265-267.
  
• Jirků D, Hais M, Jirků M (2020b) Vojenské prostory: příroda mezi lesem a „nelesem“. Živa (6): 293-296.
  
• Jirků M (2021) Prvotní hřích lidstva: extinkce megafauny. Živa (5): 268-273.
  
• Konvička M, Ričl D, Vodičková V, Jirků M (2021) Restoring a butterfly hot spot by large ungulates refaunation: the case of the Milovice military training range, Czech Republic. BMC Ecology and Evolution 21:73. doi: 10.1186/s12862-021-01804-x
  
• Kyselý R, Peške L (2023) Kůň a člověk: 1. Domestikace koně ve světle nových poznatků. Vesmír 102 (1): 28-34.
  Náklady obvyklých opatření MŽP 2023
  
• Olech W, Perzanowski K (eds) (2022) European Bison (Bison bonasus) Strategic Species Status Review 2020. IUCN SSC Bison Specialist Group and European Bison Specialist Group, 140 p.
  Plán péče o Národní přírodní památku Mladá na období 2022–2031. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 65 p.
  
• Sandlova K, Komarkova M, Ceacero F (2020) Daddy, daddy cool: stallion-foal relationships in a socially-natural herd of Exmoor ponies. Animal Cognition 23: 781-793.