Mluvili jsme o stranovém pohybu zvaném dovnitř plec - nyní přejdeme na další:

Dovnitř záď

V rámci provádění cviku dovnitř záď neboli travers existují jisté rozdíly. Travers je traversem pouze tehdy, když se jezdí po diagonále nebo poloviční diagonále tak, že je záď koně více či méně rovnoběžná s dlouhou stěnou jízdárny. Pokud se jede tak, že je předek koně rovnoběžně se stěnou a záď je ven, je to renvers. Pro tyto cviky najdete i více různých názvů, ale to není důležité, pokud si zrovna nelibujete ve staré literatuře nebo samoúčelném tradičním ježdění. Jde mi o to, že orientace těla koně v jízdárně rozhoduje o názvu, ale dovnitř záď je dovnitř záď, i když se jede na louce bez hrazení. Lze ji provádět kdekoli.

Účel dovnitř zádě je obecně stejný jako u dovnitř plece. Má koně shromáždit a posunout jeho rovnováhu směrem dozadu. Dělá to trochu jiným způsobem než dovnitř plec. V dovnitř zádi se kůň pohybuje plecemi přímo dopředu (nebo skoro přímo) a zádí jde šikmo. Vnější (na vnější straně ohnutí koně) zadní končetina se nachází za těžištěm a došlapuje během pohybu dovnitř pod těžiště.

Aby kůň měl z dovnitř zádě užitek, musí ovládat dovnitř plec a být schopen se pohybovat v určitém stupni shromáždění. Musí se ze cviku dovnitř plec naučit nevystrkovat plec ven, protože snaha naučit koně, aby nevystrkoval plec ven až při nácviku dovnitř zádě, je téměř nemožná, pro koně je tak snadné to udělat, pro jezdce tak těžké mu v tom zabránit.

Kůň musí také vědět, jak ustoupit od vnější holeně, aniž by přitom ohnul své tělo - kůň musí být ohnutý okolo vnitřní holeně jezdce a přitom musí dovolit jeho vnější holeni, aby ho vedla do strany. Kůň musí být také dostatečně silný, aby posunul tělo dopředu jednou zadní končetinou a navíc v určitém úhlu! Musí vnější zadní končetinou vyšlápnout dopředu a dovnitř a pak ji „táhnout" dozadu a ven, aby udržel směr pohybu. Při tomto pohybu používá trochu jiné svaly, které navíc musí pracovat jiným způsobem (pozn. překl.: než při běžném pohybu pouze dopředu). Další velmi důležitá věc je, že cvik dovnitř záď umožňuje jezdci pracovat ve cvalu, což může mít velmi shromažďující efekt, ve srovnání s prací v klusu.

Dovnitř plec ve cvalu je pro koně složitá a potenciálně škodlivá. Je to proto, že se kříží jeho přední končetiny. Když vnější přední končetina došlápne, musí ji vnitřní přední překřížit a došlápnout před ni. Zde je riziko, že si kůň končetiny zašlápne nebo o ně dokonce zakopne. To je důvod, proč se nejezdí řádná dovnitř plec ve cvalu, ale spíš v postavení podobném dopředu plec. To má totiž menší úhel odklonu od přímého směru a přední končetiny se přitom ve skutečnosti nekříží, přesto vnitřní zadní končetina stále došlapuje více pod těžiště a tím je nucena se ohýbat a přebírat větší zatížení.

V dovnitř zádi ve cvalu kůň kříží zadní končetiny, a to ve chvíli, kdy jsou obě ve vzduchu. To mu nečiní žádný problém. Problémem s velkým P při dovnitř zádi ve cvalu je to, že zatížená zadní končetina je právě ta, která se nachází právě za těžištěm a na vnější straně ohnutí. Takže místo aby byla na vnitřní straně ohnutí a byla schopná došlápnout daleko pod těžiště, kyčel této končetiny je od něho tak daleko, jak jen může. Může být dost obtížné přimět koně, aby tuto zadní končetinu ohnul a podepřel jí své tělo, a nikoli aby se jí pouze odstrčil.

Ustupování na holeň

Ustupování na holeň je mladší bratříček cviků dovnitř plec i dovnitř záď. Ve skutečnosti neexistuje jako samostatný cvik například v klasickém francouzském jezdectví. Němci se rozhodli ho zařazovat do svých drezurních úloh stále méně, protože absolutní většina koní se nedostane výš, než na úroveň L (to znamená, že se nikdy neučí shromáždění). Pro netrénovaného koně, který se nikdy neshromáždí, je dlouholeté procvičování cviku ustupování na holeň (většinou ještě špatně provedeného) jen kvůli tomu, aby zajel soutěžní úlohy, velmi škodlivé.

Ustupování na holeň má v podstatě tři účely, takže zcela neúčelný a pekelný tento cvik zase není. Je ho však třeba používat opatrně, protože může koně "udolat".

Učí jezdce, jak používat diagonální pomůcky - vnitřní holeň a vnější otěž. Dokud se jezdec nenaučí ovládat koordinaci mezi těmito pomůckami, nemůže korektně zajet ustupování na holeň.

Učí koně ustoupit od holeně. Díky tomu může mít jezdec kontrolu nad pozicí jeho zádě. To je naprostý základ a je to velmi důležité v začátcích výcviku jezdeckých koní.

Lze ho použít jako uvolňující cvik ve fázi zahřívání/uvolňování. Úhel, kterým se mají končetiny koně křížit, je odlišný od toho, jak je postaven jeho trup. To znamená, že končetiny se musí pohybovat od těla i k tělu, a to jak odlehčené, tak i zatížené a v obou směrech. To probudí mnoho spících svalů a přilije šťávu do kloubů koně.

Ustupování na holeň nemá shromažďující účinek na koně. Kůň se pohybuje v příliš strmém úhlu, takže záď jde za jeho těžištěm. Kůň přitom nesune své tělo před sebe, takže zadní končetiny nejsou nijak extra zatížené.

Obrat okolo předku

Obrat okolo předku dělá ve skutečnosti to stejné jako ustupování na holeň. Učí koně ustoupit od holeně. Těžší je to nyní o to, že kůň se smí pohnout je minimálně dopředu, takže mladému koni to může docela brát elán. Pokud mladého koně rozčiluje obrat okolo předku, je lepší s ním procvičovat ustupování na holeň.

Proto je docela dobrý nápad neotáčet se o celých 180°, rozhodně ne pokaždé. Krok nebo dva obratu okolo předku, zatímco chodíte po vnitřní stopě asi 180 cm od stěny a právě přicházíte k rohu, může pomoct zvýšit aktivitu vnitřní zadní končetiny koně, aniž byste ztratili dopřednost.

Mnoho jezdců nedokáže poznat obrat okolo předku od obratu okolo zádě, nebo neví, co je co. Pokud se pohybujete předkem více či méně na místě, ale zadní končetiny jsou právě ty, které dělají velké kroky, co to je - obrat okolo předku nebo zádě?

Já to většinou popisuji podle toho, co to udělá s rovnováhou koně, a to mi funguje. Takže to vysvětlím. Fyzika říká:

< Kůň stojí rovně a v rovnováze, když jeho 4 končetiny podepírají tělo jako pilíře, každý v jednom rohu. Je zde těžiště (žlutě) a pokud by kůň byl tvrdý a neživý předmět, například kamenná socha, bylo by možné ho vyvážit jedním sloupem podepírajícím ho právě pod těžištěm a stále by stál. Ale kůň má 4 nohy - každou v jednom rohu, a těžiště někde uvnitř takto vytvořeného obdélníku (modře). Obvykle se nachází blízko středu obdélníku, ale je trochu blíže předním kopytům, protože kůň je těžší vepředu a hmotnost hlavy předek zatěžuje více. Těžiště stojícího koně se obvykle nachází někde v oblasti žlutého fleku.

> Když kůň zvedne zadní končetinu a pohne s ní, těžiště se posune od rohu, v němž tato končetina byla (oranžové), protože jinak by tento roh mohl upadnout. Těžiště (žluté) totiž zůstalo vně vzniklého trojúhelníku zbylých tří podepírajících končetin, nebo na jeho hranici. Těžké tělo je tu stále, jen jeden podepírající pilíř zmizel. Těžiště se musí posunout.

Takže když kůň dělá obrat okolo předku, řekněme doprava, je sestavený doprava. To automaticky posune jeho těžiště trochu doleva. Potom zvedne pravou zadní končetinu, aby s ní zepředu křížil levou zadní končetinu. Kůň tak musí přesunout těžiště, aby zůstalo dobře uvnitř vzniklého trojúhelníka tvořeného třemi zbylými pilíři/končetinami. Také mu zůstala pouze jedna zadní končetina, na které může stát, a aby ta nemusela nést dvojitou zátěž, posune se těžiště dopředu.

Přední končetiny nedělají dlouhé kroky. Pravá přední v podstatě šlape na místě a levá přední dělá několikacentimetrové kroky, takže se příliš neohýbají a mohou stále podepírat tělo. Těžiště je při tomto cviku konstantně více vepředu než u stojícího koně.

Někdo může říct, že toto je kontraproduktivní a vůbec by se to asi nemělo procvičovat. A možná je to i pravda, kůň by se nejspíš měl pokusit přenést co nejvíce váhy na své zadní končetiny, aby to vypadalo hezky a mělo gymnastický účel. Je pravda, že obrat okolo předku přirozeně navozuje u koně přetěžování předku. Když začne fungovat práce na shromáždění, přestaneme obrat okolo předku procvičovat.

Přesto má obrat okolo předku pro shromáždění smysl, a to ten, že umisťuje vnitřní zadní končetinu blíže ke středové linii těla, čímž ji táhne blíže k tělu a před vnější zadní končetinu. To gymnasticky procvičuje kyčel a koleno, zlepšuje jejich pružnost a posiluje je.

Často jezdci provádějí obrat okolo předku tak, že kůň nejenže nezvedá přední končetiny, ale dokonce je nechá na zemi a točí se na nich, jako by je chtěl zašroubovat do země. Potom když už musí konečně předníma ukročit, protože jinak by si nohy ukroutil, obvykle se jen zapotácí na stranu a udělá poloviční krok, aniž by pohyb předních končetin byl synchronizovaný se zadními.

To je extrémní padnutí na předek. Kůň má předek tak zatížený, že se ani nesnaží zvedat vnější přední končetinu, aby s ní udělal krok okolo vnitřní. Tímto způsobem by mohl vyvrtat díru skrze Zemi! Dobrým řešením je nenechat stát předek na zemi během tohoto obratu, ale přimět ho, aby se místo toho pohyboval po velmi malém kruhu.

Obrat okolo zádě

Obrat okolo zádě je něco naprosto odlišného. Nebo, ne úplně, je to prostě opak obratu okolo předku. Říká se mu také kroková pirueta. Je sice méně dopředná a má méně kmihu, než cvalová pirueta, přesto však piruetou zůstává. Kůň přesouvá více váhy dozadu na zadní končetiny, aby byl schopen pohnout každou přední končetinou křížem před sousední končetinu a do strany.

Podívejme se znovu na fyziku:

< Kůň stojí rovně a v rovnováze, když jeho 4 končetiny podepírají tělo jako pilíře, každý v jednom rohu. Je zde těžiště (žlutě) a pokud by kůň byl tvrdý a neživý předmět jako kamenná socha, bylo by možné ho vyvážit jedním sloupem podepírajícím ho právě pod těžištěm a stále by stál. Ale kůň má 4 nohy - každou v jednom rohu, a těžiště někde uvnitř takto vytvořeného obdélníku (modře). Obvykle je trochu blíže předním kopytům, protože kůň je těžší vepředu a hmotnost hlavy předek zatěžuje více. Těžiště stojícího koně se obvykle nachází někde v oblasti žlutého fleku.

> Když kůň zvedne přední končetinu, aby s ní pohnul, jeho těžiště se posune dál od tohoto rohu (růžové), protože jinak by tento roh mohl spadnout dolů - původní těžiště (žluté) se totiž dostalo mimo hranice trojúhelníku vytvořeného zbylými třemi stojícími končetinami. Těžké tělo je tady stále, ale jeden podepírající pilíř zmizel.

Když provádí kůň obrat okolo předku, jeho zadní končetiny kráčejí okolo předních. Zadní končetina došlápne vždy před sousední zadní končetinu a tímto způsobem se trochu přiblíží k předním kopytům. Při obratu okolo zádě kráčejí přední končetiny okolo zadních, ale protože i ony se kříží zepředu, tedy přední končetina došlápne před sousední přední končetinu, vzdalují se od zadních kopyt. Proto při obratu okolo zádě je pro koně velmi snadné odejít předkem od své zádě, pokud se cvik provádí špatně nebo nepřesně.

Nebylo by snad lepší, kdyby přední končetina při obratu okolo zádě došlapovala za sousední přední končetinu, aby se předek přibližoval k zadku? Výhodou obratu okolo zádě je to, že vnější zadní končetina také kráčí, a to okolo vnitřní zadní končetiny. Díky tomu došlapuje před vnitřní zadní končetinu a pokud by se přední končetiny zakračovaly, posunující se předek by záď vzal s sebou.

Pevně doufáme, že si každý čtenář vzal z článků švédské drezurní jezdkyně a trenérky Theresy Sandin mnoho důležitých poznatků a postřehů, že se zamyslel nad tím, co vlastně znamená klasická drezura a jak by měla vypadat ta sportovní, aby se jí skutečně podobala. Budeme teď jen doufat, že autorka časem doplní své stránky SustainableDressage.com.