Na místo jsem v neděli 30. ledna 2011 přijela těsně po avizovaném začátku programu, tedy krátce po jedenácté hodině dopolední, ale plochy vymezené k parkování už byly prakticky plné. Nemohli jste to minout - už ze silnice bylo patrné, že se tam prostě něco děje. Velký vytápěný stan s občerstvením, místo louky parkoviště a spousta lidí. Těžko jen odhadovat, kolik diváků se třeba jen zastavilo cestou domů a kolik jich sem zavítalo zcela cíleně. Vždyť samotná koním vytyčená trať oválného tvaru vedla prakticky vedle cesty a parkování ani vstupné se neplatilo.

Sněhu nebylo mnoho, dokonce z něj místy vykukovaly drny suché trávy, přesto trať byla velmi dobře upravená a jak zmínil hlasatel, bylo nutné do přípravy zapojit i těžkou techniku.

Pouze tři zástupce měla kategorie saně s kočím, týmů pro jízdu za koněm vedeném jezdcem pak bylo sedm. Koní pouze sedm, započítáme-li obě vyhlášené kategorie. Nejčastěji byl na dráze k vidění Jurášek (z části lipicán a z části andalusan) ze stejnojmenné stáje. Radost z pohybu a plného cvalu byla na něm znát na první pohled a z každého nového startu se opravdu těšil. Později jeho jezdkyně Adéla Vrchovská prozradila, že je koník užíván k westernovému ježdění. Patrně právě toto zaměření se dvojici vyplatilo a Juráš tak bojoval doslova pouze sám se sebou a časem, neboť martinický horse-skijöring 2011 zcela opanoval. Vůbec mu přitom nevadilo, že s každým lyžařem absolvuje jednu tříkolovou rozjížďku a pak ještě jednou dokola tzv. naostro.

V roli lyžaře zvítězil za Juráškem Jan Šafránek, druhou příčku obsadila Eva Šebešová a třetí se stejným koněm skončil Jan Filipský na snowboardu. Až čtvrtá příčka zbyla na haflinga jménem Sagar s Natálií Martincovou v sedle a lyžařkou Monikou Novotnou. Páté místo vybojovala šestnáctiletá huculka Dorka, kterou do závodu vedla Kateřina Kordová, lyžařem byl Miloslav Korda. Šestá se umístila huculka Iluze s Anežkou Davidovou na hřbetě a Monikou Novotnou na lyžích. Sedmou příčku obsadil Nik s jezdkyní Ondryášovou.

Huculka Dorka, v sedle Kateřina Kordová s lyžařem Miloslavem Kordou

Atmosféru nedělních závodů horse skijöringu v Martinicích v Krkonoších přinášíme ve fotogalerii.

Zajímavou vsuvkou v programu byl improvizovaný dostih všech účastníků kategorie jezdec na koni a lyžař, ovšem tentokrát bez lyžařů. Hřívy vlály, sníh odletoval od koňských kopyt a všichni se opravdu snažili. Přesto i tentokrát měl přede všemi navrch Jurášek s jezdkyní Adélou Vrchovskou. Pár metrů před cílem se zastavila huculka Dorka a její jezdkyně Kateřina Kordová s tím nezmohla nic. Přepustila tak nedobrovolně své pěkné druhé místo dalšímu v pořadí, kterým byl hafling Sagar s jezdkyní Natálií Martincovou. Jako poslední proběhla cílem huculka Iluze, na svém hřbetě nesla Anežku Davidovou.

Druhou oficiální částí nedělního dne věnovaného horse skijöringu byl závod pro saně s kočím. Jak již uvedeno výše, účastníci se sešli pouze tři, a to za koňské účastníky tříletý hafling Nik s kočí Marcelou Tomíčkovou, sedmnáctiletá klisna ČMB Líza s Michaelou Jerychovou a nakonec desetiletá klisna slezského norika Bety s kočím Vladislavem Synkem. Všichni absolvovali pouze jedinou rozjížďku na dvě kola. Chvíli poté, co své jízdy dokončili všichni tři závodníci, odjeli i svou druhou jízdu "na ostro". Opět se jelo jen na dvě kola. Většinu trati absolvovali někteří klusem, ostrá jízda však už byla klisnami procválána prakticky celá. Hafling Nik, jenž své zkušenosti v tahu teprve sbírá, už v závěru druhé jízdy ztrácel síly. Na pomyslných stupních vítězů přesto skončili všichni :-).

Premiérovou vítězkou se v této kategorii tedy nakonec stala dvojice Michaela Jerychová a klisna Líza. Druhé místo získal Vladislav Synek s Bety, bronz zbyl na Marcelu Tomíčkovou s Nikem.

Celkově bych pořadatelskou prvotinu sportovního týmu Enduro Martinice zhodnotila kladně a ráda bych zde ocenila odvahu a chuť podobnou akci uskutečnit, a to i se zjevně nepříliš bohatými znalostmi koňského prostředí a závodů, že se do toho vůbec pustili a dopřáli tak přítomným divákům rozhodně nevšední podívanou. Vždyť motorky a koně toho tolik společného zase nemají. Jistě by se pár "much" na organizaci celého dne našlo, nicméně nešlo o nic zásadního, co by se napříště nemohlo odstranit.

Závěrem mi tedy dovolte pořadateli poděkovat za příjemně strávený den v nádherném prostředí Krkonoš a popřát sportovnímu týmu Enduro Martinice do dalších ročníků mnoho (nejen) pořadatelského štěstí. A věřte, že pokud se podaří uskutečnit v příštím roce to, co je už nyní v plánu, tedy kupř. závody lyžařů taženými psím spřežením či dostihy chrtů na sněhu, můžeme se na příští zimu pouze zvědavě těšit!