Pěkný příklad uvolněného sedu na koni stupně L

Hluboký sed jezdce v drezurním sedle s přiměřeně dlouhými třmeny zajišťuje jezdci i v pohovu kontakt s koněm celou vnitřní stranou stehen od rozkroku až po koleno. Uvolněná a lehce přiložená holeň může okamžitě reagovat na jakýkoliv pohyb koně.

zaslala Ivana Hašková

Jezdec a kůň v zastavení

Kůň je na otěži a stojí na všech čtyřech nohách, zdá se být klidný a soustředěný.
Jezdec sedí rovně, jeho paže jdou podél trupu a lokty drží u těla. Hlava je zdvižená, jen oči sledují, co se děje dole. Otěže drží v sevřené pěsti, postavené volně nad kohoutkem koně a oba palce směřují do směru pohybu. Jezdec by mohl mít více prošlápnutou patu.
Z tohoto úhlu pohledu se zdá, že kůň přední nohy nemá zcela přesně vedle sebe.

foto Martin Lipinský

Ukázka pěkného hlubokého sedu

Dlouhé třmeny na drezurním sedle umožňují jezdci dokonalý kontakt s koněm a přitom ještě umožňují prošlápnout paty. Jezdec sedí zpříma, paže drží podél těla a ruce má volně nad kohoutkem.
Kůň cválá na otěži, na přilnutí, ale zdá se, že nespokojeně švihá ocasem a tudíž není zcela uvolněný.

zaslala Dominika Švehlová

Poloviční překrok v klusu vpravo

Kůň je lehce nad otěží, dívá se do směru pohybu, ale jeho ohnutí není příliš výrazné. Jeho vnější zadní noha došlapuje správně před nohu vnitřní.
Jezdec správně přenáší svoji hmotnost na pravou (vnitřní) sedací kost a levou (vnější) holení tlačí záď koně, aby ustupovala do strany. Vnitřní otěží se snaží o měkké přilnutí a komunikaci s koněm.
Vnější stihlová otěž je příliš povolená, takže jezdec vede koně do překroku vnější pákovou otěží, což má za následek, že kůň není dostatečně prostupný, je ztuhlý v krku, a proto je málo ohnutý.

foto Martin Lipinský

Křivý sed

Kůň je lehce přistavený k vnitřní ruce (je vidět vnitřní ucho), ale jeho ohnutí v těle není příliš výrazné. Jezdec více našlapuje do vnitřního třmenu a vnější nohu má výrazné posunutou dozadu. Vnější pata není prošlápnutá a směřuje ke koni. Zdá se, že levý třmen je o něco delší než pravý.
Z této fotografie nelze jasně určit o jaký cvik se jezdec pokouší. Pokud se jedná o jízdu na kruhu, pak je jezdec dokonce nesprávně vytočen vnitřním ramenem dopředu.

foto Martin Lipinský

Skloněná hlava

Jezdkyně vede koně v pracovním klusu dost vysokou rukou a pobízí ostruhou silně vytočenou ke koni. Mnohem větší chybou je však její skloněná hlava, která jednak ubírá na kráse celkovému vzhledu, ale především způsobuje zakřivení zad a posunutí sedacích kostí dozadu, takže jezdec nemůže sedět kolmo a působit na koně plnou vahou. Se skloněnou hlavou a povolenou břišní partií ztrácí pobídka sedem svoji účinnost a jezdec musí mnohem intenzivněji pobízet holeněmi, což je dost vyčerpávající, takže si většinou brzy začne pomáhat ostruhou.

zaslala Katka Holá

Pracovní cval

Kůň cválá uvolněně a zdá se být na měkkém přilnutí i když vnitřní otěž, která zajišťuje živé spojení je v daný okamžik lehce prověšená.
Jezdec sedí korektně, má však holen posunutou příliš vzadu a příliš vytočené špičky od koně, takže ho pobízí převážně patou. Ruce jsou vytočené palcem dovnitř, takže se lokty rozevírají od těla.

zaslala Dominika Švehlová

Pracovní klus lehký

Protože se jedná o lehký klus, je trup jezdkyně lehce předkloněn. Kolena jsou přitisknuta pevně, ale ne křečovitě, pata je prošlápnutá, špičky ale směřuji lehce od koně. Jezdec má správně zvednutou bradu a hledí přímo do směru pohybu.
Koník je uvolněny, na otěži a živě vykračuje dopředu.
Velice pěkný dojem kazí málo postavené pěsti a lokty trochu od těla.

foto Martin Lipinský

Pracovní klus - neuvolněný jezdec s koleny vmáčklými do sedla

Jezdec svírá koně pevně koleny a proto není jeho sed uvolněný. Kolena jsou zvýšená, tlačí jezdce k zadní rozsoše sedla, pata je vytažena.
Ruka jezdce se sice opírá o krk koně, ale pokud má jezdec dostatečně živé prsty, nemusí být takové přilnutí tupé. Jezdec takovouto fixací ruky, zabraňuje rušení koně neklidnou rukou a kůň tak snadněji přijme přilnutí. Časem, až se jezdec dostatečně vyjezdí, stane se jeho ruka nezávislou na sedu a bude ji moci držet volně nad kohoutkem koně.

foto Martin Lipinský

Natažené a roztažené ruce - častá chyba začínajících jezdců

Jezdec má paže v loktech zcela propnuté, takže jimi nemůže správně reagovat na pohyb koňské hlavy a pružně udržovat stálé přilnutí. Většina koní na to reaguje tím, že se položí do otěží a jdou tzv. po předku. Jezdec je pak za ruce vytažen do předklonu a tím zcela ztratí možnost aktivně působit na záď koně.

foto Martin Lipinský

Kočárkové držení otěží

Jezdec sedí uvolněně, s rovnými zády a zdviženou hlavou. Drží ale nesprávně otěže palci k sobě, jakoby se držel rukojeti dětského kočárku, takže jeho lokty směřují od těla. Správné držení je jako "když se nesou dva půllitry s pivem", tedy palci nahoru a s lokty u těla. Vnitřní holeň je příliš vzadu.

zaslala Dominika Švehlová

Typický vyjížďkový sed, který charakterizuje především pohodlí jezdce

Jezdec sedí poměrně uvolněně, je narovnaný, ruce má v klíně, lokty od těla, holeně volně přiložené s patou výrazněji vytočenou ke koni a více než správnými chody svého koně se kochá okolní krajinou. Kůň si spokojeně vykračuje a užívá si chvíle pohody.
Čas od času tak jezdíme všichni.

zaslala Dominika Švehlová