Nejčastějšími úrazy v jezdeckém sportu jsou úrazy hlavy, následují úrazy horních končetin a hrudní a bederní páteře. Úrazy způsobené v důsledku manipulace s koňmi nebo jízdou na koni vedou ve srovnání s jinými sportovními úrazy k výrazně vyššímu počtu operací a hospitalizací a také k výrazně delší hospitalizaci. Obzvláště časté jsou úrazy horních končetin a rukou v důsledku aktivit souvisejících s koňmi: Pokud jde o poranění rukou, je jízda na koni na třetím místě po míčových sportech a cyklistice.
Studie provedená v severním Německu Benediktem Ritterem a kolegy z Kliniky plastické, estetické a rekonstrukční chirurgie na lékařské fakultě v Hannoveru zkoumala okolnosti, mechanismy a místa poranění rukou, která vznikla při jízdě na koni a manipulaci s nimi a také sledovala četnost používání ochranných pomůcek. Práce byla publikována v časopise ‚Archives of Orthopedic and Trauma Surgery‘.
Retrospektivní kohortová studie analyzovala lékařské záznamy pacientů přijatých do traumatologického centra chirurgie ruky a plastické chirurgie ruky a to po dobu pěti let (2016 až 2021). U celkem u 39 pacientů byly k dispozici kompletní lékařské záznamy včetně údajů o sledování.
Nejdůležitější výsledky:
Příklad typického poranění ruky: avulzní amputace (falanga palce), kterou bylo možné chirurgicky znovu připojit. Amputace palce po propletení otěží (foto vlevo); Zachování palce s artrodézou (pevné kostní spojení) distálního kloubu (foto vpravo)
Autoři studie zdůraznili, že ačkoliv zranění související s manipulací s koňmi/jízdou na koni představují malý podíl z ošetření provedených na lékařské pohotovosti, jsou neúměrně závažná.
Studie mimo to také odhalila, že nošení ochranných rukavic není – bohužel – běžné: pouze 30,8 % vyšetřených pacientů mělo při manipulaci s koňmi ochranné rukavice. Nejčastěji je nosili amatérští jezdci (40,0 %), následovali profesionální jezdci (33,3 %) a nejméně často nosili ochranné jezdecké rukavice hobby jezdci, kteří neměli jezdeckou licenci (18,8 %). Odborníci ale důrazně doporučují dodržovat pravidla bezpečnosti při manipulaci s koňmi, nosit vhodné ochranné rukavice, aby se předešlo poranění rukou, a používat při manipulaci s koňmi rychlovypouštěcí panik karabiny.
Výsledky této aktuální studie do značné míry odpovídají výsledkům rozsáhlé studie publikované v roce 2023, ve které bylo podobným způsobem zkoumáno zastoupení úrazů v jednom dalších z renomovaných německých traumatologických center. I zde musela být více než polovina pacientů ošetřena s poraněním horní končetiny – a úrazy ruky byly nejčastějším důvodem operace. Danou studii si můžete přečíst zde.
Závěry tohoto a dalších souvisejících výzkumů jasně naznačují, že jezdectví a chov koní nutně potřebují cílená preventivní opatření a osvětu. Ukazuje se totiž, že významné procento jezdců, a to nejen na hobby úrovni a v nižším sportu, není dostatečně seznámeno s pravidly bezpečné manipulace s koňmi nebo význam těchto pravidel podceňuje.
1. Ruce při manipulaci s koňmi, při ošetřování, ježdění a lonžování, chráníme rukavicemi a používáme vhodnou obuv (na práci kolem koní pevné, ideálně kotníkové boty, do sedla boty jezdecké, boty s hladkou podrážkou, bez jazyků). Všechny části oděvu by měly být přiléhavé, tak aby se minimalizovala možnost, že se oděv o cokoliv zachytí. Pozor především na šály, šátky, volné bundy nebo haleny. V žádném případě by ženy a dívky neměly chodit ke koním v dlouhých sukních, hrozí zášlap části oděvu kopytem i při základní manipulaci. Při vodění senzitivních, mladých či neznámých koní je vhodné nosit také přilbu.
2. Vodítko, otěže ani lonž si nikdy neomotávejte okolo ruky. Vodítko či lonž byste si měli při manipulaci s koněm do vhodné délky překládat a nikoliv točit do smyček. V ruce je držíme volně poskládané. Vodítko (otěž, žádnou součást výstroje) nikdy neupevňujeme ke svému tělu. Vodítko vždy držíme volně a tak, aby v případě prudkého pohybu koně nedošlo k zachycení nohy, ruky nebo prstů. Totéž samozřejmě platí i při lonžování.
Absolutní zákaz: vodítka, lonže, otěže atd. omotané kolem ruky mohou vést k vážným zraněním
3. Nikdy koně nedržíme rukou za ohlávku. Ruka může v ohlávce uvíznout, pokud kůň hodí hlavou anebo se lekne. Při vedení koně proto používejte vodítko a držte ho oběma rukama. Koně vedeme rukou pravou (pravou ruku položíme na vodítko přibližně 30cm od hlavy koně) a volný konec vodítka přidržuje ruka levá. Důsledně si hlídejte, aby se vodítko příliš neprověšovalo a kůň na něj nemohl šlápnout. .
4. Koně vždy vodíme a také na něj nasedáme z jeho levé strany. Toto pravidlo je převzato z vojenské praxe, ale je nutné ho dodržovat i v rekreačním jezdectví. Jen zkušení cvičitelé mají v tomto směru udělenu výjimku. Kůň by měl být školen tak, aby s ním bylo možné manipulovat z obou stran, měl by tedy znát i nasedání a sesedání z atypické strany. Tuto praxi ale důsledně přenechte zkušeným. Začátečníci vždy vodí koně z jeho levé strany. Jde i o zajištění klidu v prostorách jízdárny. Pokud zkušený jezdec zaznamená, že začátečník se pohybuje po pravé straně koně, intuitivně vyhodnotí závažnost situace a spěchá méně zkušenému kolegovi na pomoc.
Negativní příklad: vodítko nebo otěže by měl vodič držet v pravé ruce, neomotávat si ho okolo ruky a volný konec zajišťovat levou rukou. Pozor, chybí rukavice
Příklad správné pozice vodiče při vedení koně. Koně vodič drží vodítko oběma ruka, pravá ruka je přibližně 30cm od hlavy koně, levá ruka drží konec vodítka. Vodič má ochranné rukavice
5. Osoba vedoucí koně by měla být vždy vedle plece koně, nikdy před ní; vodič by se měl dívat dopředu, ne na koně.
Nejbezpečnější varianta vodění koně je varianta klasická, při níž se člověk pohybuje vedle koně na úrovni jeho krku/plece. Pokud se vodič pohybuje v pozici vedle koně (a tedy nikoli před ním) může ovlivňovat a kontrolovat nejen hlavu a krk koně, ale i jeho zadní končetiny
Negativní příklad: při vedení koně na uzdečce by otěže nikdy neměly být přehozeny přes krk koně, v žádném případě by otěž neměla být přehozena přes rameno či jinou část těla vodiče, hrozí zachycení a zranění
6. Živé nebo neznámé koně je vhodné vodit na obnosku s lonží nebo s dlouhým vodítkem. Nepodceňujte fyzickou sílu koně. I malý pony disponuje dostatkem síly k tomu, aby odvláčel dospělého muže. Nesnažte se tedy držet koně za každou cenu, už vůbec ne pokud panikaří. Jestliže kůň přestává být pod vaší kontrolou, pusťte ho. Na místech s významnějším silničním provozem, na kritických místech nebo na chovatelských/ jezdeckých akcích, by koně měli být voděni z bezpečnostních důvodů na udidle/uzdečce (i kvůli splnění pojistných požadavků v případě nehody). 
Negativní příklad: karabina vodítka bolestivě tlačí na kůži dolní čelisti (= podráždění)
Správně: klasické otěže nepůsobují diskomfort ani při těsném vedení
7. Nikdy se nepokoušejte chytat volně se pohybujícího koně, v žádném případě nevstupujte do trajektorie jeho pohybu. Takové situace řeší zásadně jen zkušené osoby, na veřejných akcích pak technický personál. Pokud tedy jste v pozici studenta, klienta nebo návštěvníka, tyto věci se vás netýkají.
8. Kdykoli jste nuceni vést koně úzkými průchody nebo dveřmi, ujistěte se, že máte dostatek volného prostoru. Technické parametry stájí by měly odpovídat požadovaným normám, v tomto případě ale vždy platí okřídlené „důvěřuj, ale prověřuj!“. Nikdy tedy s koněm nevstupujte tam, kde není dostatek místa. Vždy také kontrolujeme zabezpečení dveří, aby se při průchodu nezavřely (vítr). Typickým zraněním při střetu s koněm v úzkém profilu jsou zlomeniny klíčních kostí, prstů na nohou a rukou, zhmoždění ramenních a kyčelních kloubů. Nepodceňujte ani nakládání koní do přepravníku. Tato činnost by měla být vyhrazena proškoleným osobám nebo by jí měly být přítomny.
9. Pokud koně uvazujeme, vždy bychom ho měli vázat bezpečnostním uzlem, s pomocí kterého koně v případě nouze odvážete jediným zatáhnutím. Nebo si ověřte, že vodítko nebo ohlávka disponují bezpečnostními prvky. Samo úvaziště by mělo být pevné a procházet pravidelnou revizí. Je mimořádně nebezpečné, když se kůň utrhne i s částí úvazu a v panice vláčí část úvaziště s sebou. V zásadě platí, že koně nikdy neuvazujeme za otěže a důsledně dbáme, aby otěže nikdy nikde a za žádných okolností volně nevisely. Pokud si kůň šlápne do otěží, hrozí zranění jak koni, tak i vám. Sedíte-li v sedle, platí toto tvrzení samozřejmě dvojnásob. Délku otěží (opratí, lonže) tedy musíme mít pod kontrolou jak při manipulaci s koněm, tak i při nasedání, sesedání, ježdění a také při lonžování.
10. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat vodění koní do výběhu. I zkušenější jezdci a ošetřovatelé v těchto situacích chybují a nevěnují jim odpovídající míru pozornosti! Vchod do výběhu se tak velmi často stává místem úrazu. Chcete-li snížit pravděpodobnost, že budete při vyvádění koní zraněni, nikdy nenechávejte koně před vstupem do výběhu zrychlovat a důsledně se snažte mít ho pod svou kontrolou. Před tím, než koně odepneme z vodítka, ho otočíme hlavou ke vchodu a necháme několik vteřin stát. Tento čas můžeme věnovat narovnání ohlávky, čupřiny, porovnání hřívy.
Zásadně koně vedeme k tomu, aby si příchod k výběhu/na pastvinu nespojoval s okamžitým úprkem. Jakmile koně z vodítka odepneme, pomalu od koně odstoupíme. Ve výbězích se zbytečně nezdržujeme. Nemáte-li dostatek zkušeností, raději tuto činnost přenechte zkušenějším, obzvláště pak, pokud se koně do výběhu odvádí ve skupině či se u vchodu do výběhu hromadí větší počet již výběhovaných koní. Vodit koně do výběhu by zásadně neměly děti a nezkušené osoby.
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
