S bolestmi zad se u koní setkáváme častěji, než je nám jezdcům milé, a příčin může být celá dlouhá řada – nevhodné metody výcviku, úrazy, zranění, svalová dysbalance a blokády jezdce, špatně padnoucí sedlo, spondylóza, kissing spine, osteoartróza, desmitida supraspinálního vazu, zánět epaxiálních svalů… jak se ale zdá, vliv na anatomii a tak i funkci páteře koně může mít i plemenná příslušnost. To alespoň naznačuje nedávno publikovaný nizozemský výzkum.
Tijn Jan Pieter Spoormakers, veterinární lékař z Fakulty veterinárního lékařství Utrechtské univerzity v Nizozemsku, a jeho kolegové totiž zjistili, že jednotlivá plemena koní mohou mít rozdílnou anatomii páteře, a to i co do počtu jejích obratlů. Přestože tato variabilita zřejmě zásadně neovlivňuje zdraví koní, zdá se pravděpodobné, že tyto variace mohou ovlivnit mechaniku pohybu a flexibilitu pohybového aparátu.
Díky dostupnosti pokročilých diagnostických zobrazovacích metod máme v posledních letech k dispozici stále více informací o funkci i anatomii páteře koní. A to samozřejmě nabízí nové možnosti jak v léčbě muskoskeletálních poruch, tak i v oblasti prevence. Muskuloskeletální poruchy jsou totiž u koní časté, přičemž téměř všechny tyto poruchy souvisí se špatnou funkcí komponent buď apendikulárního nebo osového muskuloskeletálního systému.
Stále však chybí mnoho základních informací, které potřebujeme k prohloubení našeho porozumění tomu, jak funguje axiální muskuloskeletální systém koní a jak lze k poruchám tohoto systému přistupovat z terapeutického nebo preventivního hlediska. To zahrnuje i dostupnost údajů o anatomii páteře a jejích anatomických variacích. Nedávno byla publikována zajímavá práce o kostních variacích koňské krční páteře (zde), ale o ostatních částech axiálního skeletu je toho známo jen málo. Na počátku 60. let byly hlášeny početní variace obratlů u koní Převalského ve srovnání se shetlandskými poníky, zebrami, osly, arabskými koňmi a kříženci (zde). O tři desetiletí později byly v postmortální studii plnokrevných dostihových koní popsány anatomické variace lumbosakropelvické oblasti (zde). Neexistují ale téměř žádné údaje o anatomických variacích v oblasti páteře moderních teplokrevníků. A právě na tuto problematiku se tedy nizozemská studie zaměřila.
Předmětem zájmu této studie byla kostní anatomie axiálního skeletu (osový, axiální skelet je souhrnné označení pro páteř a kostru hrudníku) teplokrevných koní – studie se tedy nevěnovala dalším částem páteře, obratlům krčním a ocasním. Pro účel studie bylo od roku 2017 do roku 2020 shromážděno 77 koňských kadáverů, které byly rozděleny do tří skupin:
Data byla získána za pomoci počítačové tomografie (CT).
Tabulka 1: Anamnéza, věk (průměr, SD), tělesná hmotnost (průměr, SD) a pohlaví – shetland pony (SP), polský konik (KH) a teplokrevný kůň (WH).
| Plemeno | Počet | Anamnéza | Stáří | Tělesná hmotnost (kg) | Pohlaví | |||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| průměr (SD) | průměr (SD) | m | s | G | ||||
| SP | 29 | Bez poruch osového muskuloskeletálního systému | 8,6 (3,8) let | 181 (22) | 27 | — | 2 | |
| KH | 18 | Neznámý | 6,7 (5,6) let | 261 (50) | 10 | 8 | — | |
| WH | 30 | 13 | Bez poruch osového muskuloskeletálního systému | 11,4 (6,9) let | 542 (98) | 6 | 2 | 5 |
| 15 | Chronické kulhání | 11,8 (5,3) let | 583 (45) | 7 | — | 8 | ||
| 2 | Chronické bolesti zad | 13,0 (5,9) let | 656 (56) | 2 | — | — | ||
Výsledky studie
Pouze u 53 % (41/77) vzorků byl přítomen obecně akceptovaný vzorec -– tedy 18 hrudních, 6 bederních a 5 křížových obratlů a zjištěny byly velké rozdíly mezi plemeny (tabulka 2). Obecně přijímaný vzorec byl více rozšířen u plemene polský konik (78 %) než u koní teplokrevných (53 %) a shetland pony (38 %) ( p < 0,05).
Tabulka 2: Počet obratlů u jednotlivých plemen. Šestá řádka – obecně přijímaný vzorec pro počty hrudních, bederních a křížových obratlů u koně.
| Vertebrální vzorec | Plemeno | Variace | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Hrudní | Bederní | Křížový | Součet obratlů hrudních, bederních a křížových | shetland pony (29) | Konik polski (18) | Teplokrevní koně (30) | |
| 17 | 6 | — | — | 1 | — | ||
| 17 | 7 | 5 | 29 | 1 | H | ||
| 18 | 5 | 5 | 28 | 1 | M | ||
| 18 | 5 | 6 | 29 | 3 | 1 | 5 | H |
| 18 | 6 | 4 | 28 | 1 | M | ||
| 18 | 6 | 5 | 29 | 11 (38 %)* | 14 (78 %)** | 16 (53 %)* | |
| 18 | 6 | — | — | 5 | 1 | 6 | — |
| 18 | 6 | 6 | 30 | 5 | 1 | M | |
| 18 | 7 | 5 | 30 | 1 | M | ||
| 18 | 7 | — | — | 1 | — | ||
| 19 | 5 | 6 | 30 | 1 | M | ||
| 19 | 6 | 5 | 30 | 1 | M | ||
| 19 | 6 | — | — | 1 | — | ||
Hvězdičky v řádcích označují významný rozdíl (p < 0,05) mezi vzorcem T18 a L6 a S5 oproti všem ostatním vzorcům. Zkratky: H, homeotic; M, meristický; —, údaje nejsou k dispozici.
Páteř koně by měla být tvořena 7 krčními obratli, 18 obratli hrudními, 6 obratli bederními, 5 obratli křížovými a 17–19 ocasními obratli. Pouze polovina koní v dané studii ale měla anatomii páteře odpovídající tomuto obecně akceptovanému vzorci. U plemene polský konik se obecně přijímaný vzorec objevil nejčastěji – 78 % příslušníků tohoto plemene mělo 29 obratlů. Obě další plemena vykazovala podstatně více odchylek od standardu, a to různých forem. U teplokrevníků odpovídalo obecně přijímanému vzorci 53 % zvířat, u shetland pony dokonce jen 38 %. Někteří z koní měli pouze 28 obratlů, někteří měli 19 hrudních obratlů a asymetrické hrudní koše s méně žebry na jedné straně než na druhé. Existují tedy poměrně velké rozdíly, a to jak mezi plemeny, tak i na individuální úrovni.
Variabilita v anatomii páteře u plemene shetland pony je v každém případě překvapením. Všichni pony měli srovnatelnou výšku i hmotnost a při vnějším pohledu nic nenaznačovalo, že by anatomie jejich páteře měla být rozdílná – přesto ale byla zjistěna vysoká rozmanitost v počtu hrudních a bederních obratlů. Hrudní a bederní páteř by měla mít 24 obratlů, někteří pony ale měli 22 obratlů a jiní 26.
Důvod, proč se zdá, že konikové mají méně anatomických změn v této části páteře, nelze z této studie odvodit. Je možné, že mají blíže k původnímu nedomestikovanému evropskému divokému koni tarpanovi. Je však třeba mít na paměti, že tarpan vyhynul koncem 19. století a že plemeno konik polski bylo znovu vyšlechtěno za pomoci několika jiných plemen. Odpovědi by zřejmě mohl poskytnout výzkum plemen koní, která se na jeho znovu vyšlechtění podílela a také výzkum asijského divokého koně – koně Převalského.
Přestože bychom očekávali, že anatomie páteře bude u plemen i jedinců konkrétního plemene srovnatelná, byly v rámci této studie zjištěny významné rozdíly v základní anatomii. Studie doložila nevysvětleně vysokou frekvenci variací v anatomii hrudní části páteře, což vyžaduje další výzkum. Další výzkum je nutný i proto, aby se zjistilo, zda a jak tyto rozdíly ovlivňují zdraví a pracovní využití koní. V obecnějším smyslu může povědomí o zjevně velkých přirozeně se vyskytujících variacích v anatomii páteře koní pomoci veterinářům, fyzioterapeutům a chiropraktikům při interpretaci a hodnocení klinických a diagnostických nálezů a je také významné pro lepší porozumění patologiím zad koní.
Kompletní znění studie, včetně přesných specifikací, tabulek a fotografií naleznete zde.
Zdroje
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
