Vztah psa a koně je z pohledu evoluce vztahem lovce a kořisti, který by měl v přírodě končit útěkem nebo útokem. Přesto etologové potvrzují, že za určitých podmínek dokáží tito odvěcí rivalové překlenout propast instinktů a navázat sofistikovanou komunikaci. Tato křehká „mezidruhová diplomacie“ je sice fascinujícím důkazem zvířecí inteligence, ale rozhodně není pravidlem a idylka se může snadno změnit v drama.
Klíčový vhled do této problematiky přinesla průlomová studie týmu Veronicy Maglieri (Levelling playing field, 2020), která jako první vědecky popsala, jak je taková interakce vůbec možná. Výzkum odhalil, že psi a koně dokáží vzájemně synchronizovat své chování pomocí specifického signálu uvolněné otevřené tlamy a fenoménu bleskového napodobování výrazu. Tato schopnost okamžitě zrcadlit emoce druhého, dříve popisovaná především u vysoce sociálních savců, jako jsou primáti, psi či medvědi malajští, slouží v tomto případě jako nezbytná „mezidruhová bezpečnostní pojistka“. I přes tuto fascinující kognitivní výbavu však zůstává riziko nedorozumění či fyzického úrazu extrémně vysoké.
Znamená tento objev, že je bezpečné nechat psa hrát si s koněm? Odpověď veterinářů a zkušených chovatelů je jednoznačná: Rozhodně ne.
Co přesně italští vědci zjistili? Tým z univerzity v Pise nezkoumal zvířata v laboratoři, ale analyzoval stovky hodin videozáznamů přirozené hry mezi psy a koňmi v různých prostředích. Do finální analýzy bylo vybráno 20 specifických dvojic, u kterých probíhala hra dobrovolně a bez zásahu člověka.
Výzkumníci prováděli analýzu „frame-by-frame“ (snímek po snímku), aby zachytili i ty nejjemnější změny v mimice, které lidské oko v reálném čase často nezaznamená. Výsledky byly překvapující:
Studie pojmenovala tři klíčové nástroje, kterými si zvířata sdělují: „Neboj se, jen si hraju.“
Toto je základní „herní obličej“ (Play Face). Zvíře otevře tlamu, ale rty nejsou stažené v křeči, koutky jsou volné a oči zůstávají „měkké“. Představte si tento výraz jako uvozovky ve větě. Když se pes na koně řítí s tímto výrazem, říká tím: „Všechno, co teď udělám – i když po tobě chňapnu nebo na tebe skočím – nemyslím vážně.“ Bez tohoto signálu by kůň vyhodnotil otevřenou tlamu psa jako pokus o kousnutí a přešel by do protiútoku.
Toto je nejzásadnější objev studie. Jde o automatickou, nevědomou reakci, která proběhne za méně než jednu sekundu. Funguje to jako zrcadlo: když kůň udělá „herní obličej“, pes ho okamžitě a bez přemýšlení zkopíruje. A naopak. Tímto „ping-pongem“ výrazů si zvířata neustále potvrzují spojení. Je to, jako by si každou vteřinu říkali: „Rozumím ti. Baví mě to. Pokračujeme.“ Kdyby jeden přestal zrcadlit a jeho výraz by ztuhnul, druhý okamžitě pozná, že hra skončila a nastává problém.
Díky napodobování mimiky dochází i k přenosu emocí. Věda dnes ví, že když napodobíme výraz druhého, náš mozek začne produkovat podobné pocity. Kůň a pes se tak dostávají na stejnou emoční vlnu – sdílejí radost a vzrušení. U predátora a kořisti je to unikátní jev, který vyžaduje značnou dávku vzájemné důvěry a potlačení instinktivního strachu.
Ačkoliv je schopnost domluvy fascinující, v reálném světě stačí zlomek vteřiny, aby se nevinná hra změnila v tragédii. Fyzický nepoměr a odlišný styl pohybu jsou zde kritickými faktory.
Dalším nebezpečím je probuzení dřímajících instinktů. Rychlý pohyb koně může u psa (zejména u ovčáckých a loveckých plemen) přepnout mozek z režimu „hra“ do režimu „kořist“. V tu chvíli mizí „herní obličej“, pes začne koně štvát nebo útočit na hlezna. Stejně tak kůň může psa vyhodnotit jako hrozbu, pokud pes vydá zvuk (například štěkot, zavrčení), který kůň nepochopí. V tu chvíli jde empatie stranou, nastupuje boj o přežití a kůň začne cíleně útočit předními končetinami.
Výzkum týmu Veronicy Maglieri nám ukazuje, že zvířata jsou bytosti schopné komunikace napříč druhy. Neznamená to však, že si porozumí vždy.
Každá interakce mezi psem a koněm by proto měla být pod přímým dozorem člověka. Stačí, aby jeden z aktérů špatně přečetl signál, a následky mohou nevratné. To, co vypadá jako disneyovská pohádka, je ve skutečnosti vysoce riziková aktivita, kde se na miskách vah ocitá zdraví obou zvířat.
Reference: Maglieri, V., Bigozzi, F., Riccobono, M., & Palagi, E. (2020). Levelling playing field: synchronization and rapid facial mimicry in dog-horse play. Behavioural Processes, 174, 104104.
