Ing. Marie Volšická: Výživa koní v souvislostech

Sestavení ideální krmné dávky bez konzultace s odborníkem. Ano nebo ne?

Sestavit krmnou dávku tak, aby kůň byl opticky v kondici, lze i bez výživového poradce. Když ale takovou krmnou dávku rozebereme podrobněji, často zjistíme, že jsou koně krmeni výhradně prozánětlivými mastnými kyselinami a krmná dávka nemá dostatek a balanc minerálů. Bez rozboru objemné píce nelze vybalancovat minerály.

Lepší volba, než alchymie je tedy konzultace. Podle jakých parametrů si ale máme z nabídek výživových poradců vybrat?

Tohle je těžká otázka, protože podle české legislativy výživový poradce žádné odborné vzdělání mít nemusí. Stačí živnostenský list. Já za základ považuji dokončené magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru výživy a dietetiky. A v praxi ani to nestačí. Člověk se musí i nadále intenzivně vzdělávat. Dále bych si dala pozor, když někdo slibuje krmnou dávku na míru bez rozboru objemné píce. Taková krmná dávka jednoduše neexistuje. Nestačí vybalancovat krmiva ve žlabu. To je hrubá chyba. Je třeba apelovat na majitele koní, aby chtěli od výživového poradce vědět, co se krmilo doteď, kde jsou dysbalance a co by se mělo upravit a proč. Je to hodně práce navíc, ale pro majitele i koně má největší smysl. Kvalitní výživový poradce by měl disponovat nerezovou sondou na odběr objemné píce, se kterou je možné získat nejpřesnější směsný vzorek k laboratornímu vyšetření. Ve světě je to standart, u nás je to vnímáno jako zbytečné, protože je to tak majitelům koní prezentováno. Čím přesnější vzorek objemné píce, tím přesnější výsledky.

Základem krmné dávky všech kategorií koní je seno. Jak moc je jeho kvalita důležitá?

Základ krmné dávky může být i jiná objemná píce jako senáž či tráva. Kvalita je ale zcela zásadní. Když máme seno živinově bohaté, tak jsme schopni velké procento koní krmit pouze senem bez krmiv do žlabu a koně budou skvěle prospívat. Bohužel v praxi je kvalita sena spíš horší. Často se setkávám s mýtem, že koně potřebují staré, dlouhé a vláknité seno. To není pravda. V takovém seně se hodně živin zamkne ve struktuře vlákniny a jsou nevyužitelné. I množství takového sena kůň přijme méně a pak je hubený, i když má seno ad libitum. To se následně dohání krmivy do žlabu.

Takže lze říci, že bez rozboru sena se neobejdeme?

Rozbory sena jsou nezbytné, pokud chceme vybalancovanou krmnou dávku vzhledem ke složení objemné píce. Co investujeme do rozboru sena, ušetříme později u veterináře. Je to forma prevence. Bez rozboru výživář neví, jaký je obsah dusíkatých látek, energie, vápníku, fosforu, hořčíku, zinku, mědi, železa, manganu, selenu a dalších složek. Jednotlivé rozbory sena se mezi stájemi hodně liší. Tvoření krmné dávky na základě věštecké koule není kvalitní výživářská práce. 

Kdy a jak často je tedy vhodné rozbory sena dělat?

Rozbory sena mají největší význam po naskladnění nového sena na příští rok. Vzorek se může brát i u dodavatele, pokud se zaváží do stáje po pár kusech. Nejlepší by bylo vzít nový rozbor každý rok s novým senem, ale většinou se bere nový vzorek, až když k tomu je důvod. Kůň přestal prospívat, změnil se dodavatel… Následně se na základě rozboru nechává vyrobit minerální směs na míru.

Jak moc je to finančně náročné?

Cena kompletního rozboru se velmi liší dle laboratoří. Sama jsem odebrala sondou vzorek našeho sena a polovinu jsem poslala do New Yorku a polovinu do Státního veterinárního ústavu v ČR. New York poslal výsledky za devět dní (včetně pošty) za cenu 4100 Kč (1500 Kč z toho bylo poštovné), SVÚ poslalo výsledky za dva měsíce a cena byla 11 500 Kč. Nyní svým klientům nabízím laboratoř v České republice, kde se cenově vejdeme do 3 000 Kč za kompletní rozbor. Ne vždy musí být rozbor úplně kompletní, pak se dostaneme i níže. Pod slovem kompletní nemyslím, že mi někdo vyšetří dusíkaté látky, vápník, fosfor a hořčík. Kompletní rozbor má třicet položek.

Vybalancovat krmnou dávku výhradně za pomoci koncentrovaných žlabových krmiv tedy nelze?

Záleží, jak velké dysbalance řešíme. Pokud nějaké kosmetické úpravy, pak nejspíše ano. Ale většinou je ke žlabovým krmivům třeba i minerální směs. Ve světě, když majitel zjistí, co jeho koni chybí, tak si koupí jednotlivé krmné komponenty a vytvoří si kompletní minerální směs doma sám. Legislativa EU tohle bohužel neumožňuje. Pak je třeba kontaktovat výrobce krmiv, aby podle receptury vytvořil minerální směs. Nebo nakoupit krmné komponenty mimo EU. Tahle možnost je ale relativně finančně náročná.

Specializujete se na péči o koně s laminitidou, žaludečními vředy a metabolickými potížemi, což jsou onemocnění, s nimiž se dnes setkáváme stále častěji. Může vhodně nastavená krmná dávka takto postiženým koním významně pomoci? Mohla byste nabídnout základní doporučení majitelům těchto koní? 

Spousta majitelů koní kontaktuje výživového poradce, až když jeho kůň má zdravotní problém. Jsem členem největšího a nejdelšího výzkumu laminitidy na světě. Dneska už neplatí, že se 50 % koní s laminitidou musí utratit. Pro takové koně je jasně definovaná takzvaná emergency diet a následně se tvoří krmná dávka na základě rozboru sena. Ve spojení s dobrým kovářem se často může kůň vrátit i do sportu. V případě život ohrožujících stavů pracuji 24/7, protože včasně nastavený režim je základ úspěchu. V případě laminitidy j základ držet cukry rozpustné v ethanolu a škrob pod 10 %. Někteří koně jsou citlivější a je třeba být ještě přísnější. Nenechat koně hladovět. Vybalancovat minerály, protizánětlivé mastné kyseliny a podávat vyšší hladiny antioxidantů. Dále využívám byliny, které prokazatelně roztahují cévy a zlepšují tak cirkulaci krve kopytem. Naopak nepoužívám jíly, které na sebe navazují jak to špatné, tak to dobré. Laminitida je bez vhodně sestavené krmné dávky život ohrožující stav hned v případě první ataky.

U koní s metabolickým syndromem vůbec nepoužívám krmiva jako je melasa, ani kdyby v komerčním krmivu bylo pouze pár gramů. Není to pro takového koně prospěšné a ochutit krmnou dávku lze i jinak a nemusím používat krmiva, která jsou škodlivá.

Koně s vředy mohou dostat teoreticky nižší množství škrobu v menších dávkách během dne. Dokud kůň má aktivní vředy, tak škrob a cukr držím na absolutním minimu. Nedává mi smysl do otevřené rány sypat něco, co kvasí, i když v malém množství. Obrací se na mě i veterináři, kteří nedokáží efektivně léčit, dokud se nepřenastaví výživa. I po zaléčení jsem velmi opatrná a přísná. Bez vhodně nastavené krmné dávky to nejde. V případě vředů kůň bude mít opakovaně potíže a nebude prospívat. 

Nemalé procento koní trpí nadváhou a má jen omezené pracovní využití. Jejich krmná dávka je obvykle tvořena výhradně objemovým krmivem. Je to pro tuto kategorii koní řešení ideální?

Ano, je. Pak stačí pouze vybalancovat minerální výživu. U koní, kteří nemají přístup na pastvinu, je třeba doplnit vitamin E a omega 3 kyseliny, které v senu chybějí. Takový kůň nepotřebuje žádné dietní krmivo do žlabu. Mluvíme o koních, kteří ten pohyb ze zdravotních důvodů mít nemůžou nebo ho mají velmi málo. U koní, kteří pohyb mít můžou, ale majitel je indisponován, je pak řešení například v paddock paradise.

V letních měsících se často skloňuje kvalita kopyt. Měla byste v dané souvislosti výživářský tip?

Kromě sucha může být důvodů celá řada. Z výživy je to nedostatek dusíkatých látek, aminokyselin obsahujících síru, esenciálních mastných kyselin, zinku, mědi, selenu, vitaminu E, biotinu či pyridoxinu.

Máte nějaký případ z praxe, který vám dělá radost?

Velkou radost mám z klienta, ke kterému jsem byla přivolána na doporučení veterinárního lékaře. Jednalo se o sportovního koně úrovně TT, který se po podání léků kvůli problémům s dýcháním těžce schvátil na všechny čtyři končetiny. Majitelé mu zajistili špičkový servis od předního českého kováře, chiropraktika až po výživáře a po roce od události kůň zase vyhrává a je úplně zdravý. Zajímavostí je, že kůň sportuje na vrcholové úrovni a stále nedostává žádné obilí a jen málo tuku. Správným nastavením krmné dávky se docílilo silného a psychicky klidnějšího koně, který má zároveň jiskru na kolbištích.

Proč jste se rozhodla specializovat na výživu koní?

Od jedenácti let jsem se koním věnovala a deset let závodila v parkurovém skákání. Během studia na střední škole jsem měla možnost pracovat jako ošetřovatelka ve stájích Paula Shockemoehleho a tato stáž mě významně ovlivnila. Cesta po gymnáziu tak vedla ke studiu koní a následně výživě zvířat na vysoké škole. Po studiu na ČZU v Praze jsem měla štěstí na lidi. Pracovala jsem ve firmě, kde majitelé velmi dbali na profesionální kvalitu svých zaměstnanců. Měla jsem proto příležitost se hodně naučit. Mimořádně cenné pro mne bylo i studium, které jsem v roce 2014 absolvovala v USA. Ze začátku jsem se věnovala i výživě skotu. Pořád mě to ale táhlo ke koním a výživa skotu není časově slučitelná s rodinou.

A proč jste nezávislou výživovou poradkyní?

Výživový poradce, který pracuje pro některou ze společností, je placen z prodeje. Čím více prodáte, tím více si vyděláte. To má smysl ve výživě skotu, kde krmíte 800 kusů ve stáji. Naopak u koní mi to smysl nedává. Já vždycky půjdu cestou, aby kůň žral co nejvíce objemných krmiv a co nejméně krmiv do žlabu. Vystačím si s málem a nikdy nebudu doporučovat něco, co daný kůň jednoduše nepotřebuje.

Využijete vědomosti, které jste shromáždila, i vy sama? 🙂

Od roku 2008 vlastníme sto hektarovou rodinnou farmu s chovem skotu a koní, jejíž provoz zajišťuji já s mým životním partnerem. Dokáži pomoci s péčí o pastviny, obnovou trvalých travních porostů a tvorbou kvalitních objemných krmiv. A to je určitě výhoda! 🙂