Doteky jsou součástí neverbální komunikace, kterou tvoří vizuální signály (oční kontakt, mimika, řeč těla), vokální signály (síla a intonace hlasu, rychlost mluvy) a haptika a taktilita (počitky dotyku a tlaku).
Když nahlédneme do světa lidí, zjistíme, že celých 93 % naší interpersonální komunikace tvoří neverbální složka. To znamená, že pouze 7 % interpersonální komunikace je předáváno prostřednictvím mluveného jazyka. A to pro nás může být zajímavá informace. Často si totiž myslíme, že když kůň nemluví a není schopen rozumět našemu jazyku, stojí mezi námi nepřekonatelná komunikační barikáda. Pokud si ale uvědomíme, že k vzájemnému porozumění může scházet jen oněch 7 %, náš pohled na komunikaci s koňmi se zásadně změní a slova ztratí svou nepostradatelnou roli raz dva. Dobrý cvičitel by s touto informací měl zkusit pracovat a neverbální komunikaci přijmout jako alfu i omegu svých výcvikových postupů.
Faktem je, že neverbální projev je z velké části mimo naši kontrolu. Naše tělo v rámci těchto typů sdělení nelže, je „upřímné“, a proto snadno čitelné. V rámci interpersonální komunikace je proto právě neverbální komunikace spolehlivým zdrojem informací a my se informací, které tímto způsobem získáme, podvědomě silně držíme. Ač jsou ale naše neverbální projevy často spontánní, nejsme zcela bezbranní – svá neverbální sdělení můžeme zkusit kontrolovat a jejich obsah cíleně řídit – tlumit nebo naopak podporovat.
Pokud totiž chceme koně efektivně trénovat, musíme se na své neverbální projevy aktivně zaměřit – i dotyk je schopen transformace, vývoje a přeměny. Jestliže tedy chceme haptiku a taktilitu využívat jako prostředek k práci s koňmi, musíme si ji osvojit tak, aby byla skutečně efektivním hybatelem – stala se pro koně jasným a nezaměnitelným, a proto také srozumitelným nástrojem, transparentním sdělením a my ji měli pod kontrolou. Pravdou totiž je, že nejen zrak, čich a sluch jsme schopni cíleně kultivovat – kultivovat lze i hmat. Pokud dokážeme komplexně komunikovat a jsme schopni do výcviku zapojit všechny své smysly a schopnosti, jsme na cestě stát se mimořádným cvičitelem. Hmatu je ale třeba věnovat podstatně více pozornosti, než kolik se mu běžně dostává. Na to kdy, kde a jak koně poplácáme, kdy, kde a jak ho pohladíme a kdy, kde a jak zapůsobíme tlakem, se proto musíme – chceme-li být skutečně srozumitelní a tak i úspěšní – zaměřit.
Je třeba ale zmínit i to, že u doteků nejde jen o přesnost, ale i o autenticitu. Ačkoli jsou haptické projevy na interpretaci relativně jednoduché, i tady je třeba mít na zřeteli celkový komunikační kontext. Každý člověk a každý kůň jsou jedineční, mají svá vlastní kritéria, podle kterých vyhodnocují význam uskutečněných doteků a to je třeba očekávat a ve svých projevech pak i reflektovat.
Dotek mezi jedinci při sociální interakci totiž může být interpretován v kladném i záporném smyslu – tedy jako projev přátelství anebo nepřátelství. A o tom rozhoduje jak dotek sám, tak i kontext v rámci kterého dotek aplikujeme.
Haptika je velice důležitou součástí života a komunikace většiny vyšších živočichů. Prostřednictvím doteku poznáváme vlastnosti svého okolí a také prožíváme emoce. Dotyk je tedy schopen zprostředkovat obrovské množství informací. Každý taktilní kontakt je vždy doprovázen určitými pocity a prožitky, ať už libými či nelibými, a je spojen se vznikem emocí – emociální a somatickou odezvou. Jde tedy o spletenec mnoha informačních proudů.
Výzkum v oboru haptiky identifikoval několik základních významů – obsahů sdělení, které je možné dotekem zprostředkovat:
Smysl hmatu nemá centrální orgán, jako ho mají zrak, čich či sluch. Smysl hmatu je rozmístěn v celé ploše největšího orgánu těla – v kůži. Tento rozsáhlý receptorový systém se nazývá somatosenzorický systém.
Somatosenzorický systém tvoří dva celky: systém kožního a hlubokého čití.
V jednotlivých vrstvách kůže máme četná nervová zakončení, tzv. receptory. Těmito receptory jsou jednak, jak již bylo řečeno, kožní termoreceptory – tepelné (reagují na teplotu vyšší, než je tělesná), chladové (nižší teplota, než je tělesná a teplotu vyšší než 45 °C), dále mechanoreceptory, které v podstatě zaznamenávají deformaci kůže a ohýbání chlupů.
Taktilní kontakt zahrnuje:
Hmat je tedy smysl velmi komplexní a hmatový kontakt má velkou informační i rozlišovací schopnost. Sofistikovaný přístup k tomuto typu pomůcek proto může být skutečně velmi cenný.
Faktem je, že koně jsou mimořádně vnímaví ke všem neverbálním signálům a projevům emocí, které jsou obsaženy v našich vzájemných konfrontacích. Platí tedy, že nejen tréninkový postup a pomůcky samy o sobě, ale i naše emociální naladění, projevující se v mimice, držení těla, gestech nebo kvalitě a intenzitě dotyků, má na průběh výcviku nezanedbatelný vliv.
Dotek obvykle není jen prostý signál, povel, pomůcka. Je to komplexnější záležitost. Musíme si uvědomit, že dotek je schopen nejen předat informaci o tom, co chceme, aby kůň udělal, ale může ovlivnit například srdeční frekvenci, sekreci kortizolu a adrenalinu, povzbudit i uklidnit. Dotek je proto například schopen zprostředkovat navázání kontaktu i tehdy, kdy jiné možnosti selhaly. Ale pozor, nemysleme si, že dotek, byť dobře míněný, musí být vždy přijímán pozitivně. Pro některé koně může být téměř každý typ taktilního kontaktu libý, pro jiné to ale platit nemusí a pro koně je pak náročné se i s pozitivně míněným dotekem vypořádat. Je tedy třeba reflektovat nejen způsob, jak se koně dotýkáme, ale také sledovat chování a reakce příjemce, které z konkrétního doteku plynou.
Přestože tedy může být taktilní kontakt (mimo kontext pomůcek) poměrně jednoduchý na interpretaci, je třeba stále mít na zřeteli celkový komunikační kontext. Každý člověk a každý kůň mají svá vlastní kritéria, podle kterých vyhodnocují význam doteků a vždy to souvisí s jejich interpersonálními zkušenostmi. Každý dotek tedy má jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska význam, vždy obsahuje nějaké sdělení, vede k emoci či somatické reakci.
Všechny negativní a pozitivní zkušenosti a prožitky – tedy i doteky –, které v rámci interakce v dvojici člověk&kůň proběhnou, dlouhodobě ve svých mozcích ukládáme nejen my, ale i naši koně. Proto také každá významnější negativní zkušenost má negativní dopad na všechny typy kontaktů, které mezi člověkem a koněm následně proběhnou a naopak. Každý kontakt s koněm je proto důležitý a uskutečněné taktilní kontakty bychom měli mít co nejvíce pod kontrolou. Proč se nepokusit využívat svou mimiku, doteky, hlas a gesta tak, abychom si vyšlapali bezpečnou a pohodlnou pěšinku pro všechny naše další – lepší – zítřky? Takový přístup je totiž schopen zajistit úspěch jak v běžné manipulaci, tak i ve sportu. Cílem samozřejmě není ztratit přirozenost a autenticitu, cílem je najít ideální – dobře srozumitelnou a spravedlivou formu, která bude pochopitelná a proto i efektivní.
Pokud bude člověk ve svých interakcích s koňmi využívat sofistikovaný a vhodně modulovaný dotek v převážně pozitivních kontextech, bude z toho profitovat jak člověk, tak i kůň. Koně jsou schopni identifikovat nejen obsah sdělení, ale i emoce, které svými doteky předáváme, a jsou také schopni těmto emocím přizpůsobit své chování. Vhodné držení těla a vhodný vedený dotek proto koním umožňuje předvídat důsledky jejich interakce s lidmi, což může zvýšit motivaci ke kontaktu, zlepšit výkon, schopnost soustředění a také omezit stres a četnost nežádoucího nebo vyhýbavého chování.
Jestliže dokážeme své doteky na těle koně správně používat (načasování, míra stimulace, kontext, …) a budeme tomuto typu pomůcek přikládat odpovídající význam, můžeme koně nejen učit a vést, ale i nenásilnou formou připravit na mnoho různých aspektů, s nimiž bude v průběhu výcviku konfrontován. Funkční vztah člověka a koně je o propojení mnoha složek, které se ve výsledku více či méně podílí na kvalitě veškeré jejich mezidruhové komunikace.
A konkrétní tipy, jak lépe a efektivněji zapojit taktilní kontakt do výcviku našich koní? O tom až příště! 🙂
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
