Taktilní kontakt ve výcviku koní

Doteky tvoří, nebo se spolupodílí, na většinu povelů, které v komunikaci s koňmi používáme. Taktilní kontakt má proto ve výcviku koní skutečně zásadní, nezastupitelnou roli. Za pomoci doteků – rukama, nohama, bičem, vodítkem a později způsobením změn v rozložení naší hmotnosti – vytváříme pomůcky (povely, signály) a také sdělujeme zprávy týkající se našich emocí – ať jde o náklonnost, podporu, radost či trest až agresi. Dotek, místo jeho působení a také jeho síla a délka trvání, tedy plní nejen funkci informační, ale zprostředkovává také přenos emocí a ocenění výkonu – trest a pochvalu.

Dotek

Doteky jsou součástí neverbální komunikace, kterou tvoří vizuální signály (oční kontakt, mimika, řeč těla), vokální signály (síla a intonace hlasu, rychlost mluvy) a haptika a taktilita (počitky dotyku a tlaku).

Pokud nahlédneme do světa lidí zjistíme, že celých 93 % naší interpersonální komunikace tvoří neverbální složka. To znamená, že pouze 7 % interpersonální komunikace je předáváno prostřednictvím mluveného jazyka. A to pro nás může být zajímavá informace. Často si totiž myslíme, že když kůň nemluví a není schopen rozumět našemu jazyku, stojí mezi námi nepřekonatelná komunikační barikáda. Pokud si ale uvědomíme, že k vzájemnému porozumění můžeme scházet jen oněch 7%, náš pohled na komunikaci s koňmi se zásadně změní a slova ztratí svou nepostradatelnou roli raz dva.Dobrý cvičitel by s touto informací měl zkusit pracovat a nikdybální komunikaci přijmout jako alfu i omegu svých výcvikových postupů.

Faktem je, že neverbální projev je z velké části mimo naši kontrolu . Naše tělo v rámci těchto typů sdělení nelžou, jsou „upřímná“ a proto snadno čiitelná . V rámci interpersonální komunikace je proto právě neverbální komunikace spolehlivým zdrojem informací a mé informace, které tímto způsobem získáme, podvědomě silně držíme. Ač jsou ale neverbální projevy často spontánní, nejsme zcela bezbranní – svá neverbální sdělení můžeme zkusit kontrolovat a jejich obsah cíleně řídit – tlumit nebo naopak podporovat.

Pokud chceme koně efektivně trénovat, musíme se na své neverbální projevy zaměřit – i dotyk je schopen transformace, vývoje a přeměny. Jestližetedy chceme haptiku a taktilitu využívat jako prostředek k práci s koňmi, musíme si ji osvojit tak, aby byla skutečně efektivním hybatelem – stala se pro koně jasným a srozumitelným nástrojem, transparentním sdělením a my ji měli pod kontrolou. Pravdou totiž je, že nejen zrak, či a sluch jsme schopni cíleně kultivovat – kultivovat lze i hmatem . Pokud dokážeme komplexně komunikovat a jsme schopni do výcviku zapojit všechny své smysly a schopnosti, jsme na stát se mimořádným cvičením. Hmatu je ale třeba věnovat více pozornosti, než kolik se mu dostává.Na to kdy, kde a jak koně poplácáme, kdy, kde a jak ho pohladíme a kdy, kde a jak zapůsobíme tlakem se proto musíme – chceme-li být skutečně srozumitelní a tak i úspěšní – zaměřit. To vše dohromady je totiž velmi důležité. Je třeba zmínit i to, že u doteků jde nejen o přesnost, ale io autenticitu. ačkoli jsou haptické projevy na interpretaci relativně jednoduché, i tady je třeba mít na zřeteli celkový komunikační kontext. Každý člověk a každý kůň je jedinečný, má svá vlastní kritéria, podle kterých vyhodnocují význam doteků a to je třeba očekávat a ve svých projevech pak i reflektovat. Dotek mezi jedinci při interakci sociální totiž může být interpretován v kladném i záporném smyslu – tedy jako projev přátelství anebo nepřátelství. A o tom rozhoduje jak dotek sám, tak i kontext v rámci kterého dotek použijeme.

Hmat – velká voda na mlýn naší komunikace

Haptika je velice důležitý součástí života a komunikace většiny vyšších živočichů. Díky doteku poznáváme vlastnosti svého okolí a také prožíváme pocity. Dotek je schopen zprostředkovat obrovské množství informací . Každý taktilní kontakt je vždy doprovázen určitými pocity a prožitky, ať už libými či nelibými, a je spojen se vznikem emocí – emociální a somatickou odezvou.

Výzkum v oboru haptiky identifikoval několik základních významů – obsah sdělení , které je možné dotekem zprostředkovat:

• emoce – pomocí doteku můžeme vyjádřit podporu, ocenění, náklonnost, což vede k pozitivnímu emocím

• hravost – dotekem můžeme přidat hravost ve smyslu radosti a přijetí a patří sem i výzvy ke hře

• ovládání – dotek může ovlivňovat, usměrňovat a určovat chování

• funkční význam – zde hrají roli doteky, které provádíme za určitým účelem, v našem světě jsou jiné, než verbální a vizuální pomůcky.

Smysl hmatu nemá centrální orgán, jako ho mají zrak, čich či sluch. Smysl hmatu je rozmístěn v celé ploše největšího orgánu těla – v kůži. Tento rozsáhlý receptorový systém se nazývá somatosenzorický systém. Somatosenzorický systém tvoří na dva celky: systém kožního a hlubokého čití. Kožní čili povrchové čití dělíme na tzv. taktilní čití, které slouží pro vnímání mechanických podnětů (dotek, tlak apod.), termocepci (snímání změn teploty) a nocicepci (vnímání bolesti). Hluboké čití vnímá polohu těla a jeho částí (jedná se o tzv. statickou propriocepci) a také vnímá pohyb těla a jeho částí (dynamická propriocepce). V jednotlivých vrstvách kůže máme četná nervová zakončení tzv. receptory. Těmito receptory jsou jednak, jak již bylo řečeno, kožní termoreceptory – tepelné (reagují na teplotu vyšší než je tělesná), chladové (nižší teplota než je tělesná a teplotu vyšší než 45°C), dále mechanoreceptory, které v podstatě zaznamenávají deformaci kůže a ohýbání chlupů.

Taktilní kontakt zahrnuje:

• příjem zpráv o působení tlaku, který působí deformaci kůže

• příjem zpráv o působení tepla

• příjem zpráv o působení chladu

• příjem zpráv o působení bolesti

• příjem zpráv o působení vibrací

Hmat je tedy smysl velmi komplexní a kontakt hmatem má velkou informační ai rozlišovací schopnost. Sofistikovaný přístup k tomuto typu pomůcek proto může být skutečně velmi cenný.

Faktem je, že koně jsou mimořádně vnímaví ke všem neverbálním signálům a projevům emocí, které jsou obsaženy v našich vzájemných konfrontacích. Platí tedy, že nejen tréninkový postup a pomůcky sami o sobě, ale i naše emociální naladění, projevující se v mimice, držení těla, gestech nebo kvalitě a intenzitě dotyků, má na průběh výcviku nezanedbatelný vliv.

Jak s doteky pracovat

Dotek nikdy není jen čistý signál, povel, pomůcka. Je to komplexnější záležitost. Musíme si i potřebovat, že dotek je schopen nejen předat informaci o tom, co chceme, abychom mohli ovlivnit srdeční frekvenci, klid a adrenalin, vzbudit. Dotek je proto schopen zprostředkovat navázání kontaktu, i tehdy, kdy jiné možnosti selhali. Ale pozor, nemyslíme si, že dotek, být dobře míněný, musí být vždy přijímán pozitivně. Pro některé koně mohou být téměř každý – pozitivně míněný – taktilní kontakt libý, pro jiné to ale platit nemusí a pro koně je pak náročné s takovým dotykem vypořádat. Je tedy třeba reflektovat nejen způsob, jak se koně dotýkáme, ale také sledovat reakce, které z něho plynou.

Ačkoli tedy může být taktilní kontakt (mimo kontext pomůcek) poměrně jednoduchý na interpretaci, je třeba stále mít na zřeteli celkový komunikační kontext. Každý člověk a každý kůň má svá vlastní kritéria, podle kterých vyhodnocuje význam doteků a vždy to souvisí s jejich interpersonálními zkušenostmi . Každý dotek tedy má jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska význam a vždy obsahuje nějaké sdělení, vede k emoci a somatické reakci.

Proč dotekům věnovat pozornost

Všechny negativní a pozitivní zkušenosti a prožitky – tedy i doteky -, které v rámci interakce v diadě člověk&kůň proběhnou, dlouhodobě ve svých mozcích ukládáme nejen my, ale i naši koně. Proto také každá významnější negativní zkušenost má negativní dopad na všechny typy kontaktů, které mezi člověkem a koněm následně proběhnou a naopak. Každý kontakt s koněm je proto důležitý a uskutečněné taktilní kontakty bychom měli mít co nejvíce pod kontrolou. Proč se nepokusit využívat svou mimiku, doteky, hlas a gesta tak, abychom si vyšlapali bezpečnou a pohodlnou pěšinku pro všechny naše další – lepší – zítřky? Takový přístup je totiž schopen zajistit úspěch jak v běžné manipulaci, tak i ve sportu. Cílem samozřejmě není ztratit přirozenost a autenticitu, cílem je najít ideální – dobře srozumitelnou a spravedlivou formu, která bude pochopitelná a proto i efektivní.

Pokud bude člověk ve svých interakcích s koňmi využívat sofistikovaný a vhodně modulovaný dotek v převážně pozitivních kontextech, bude z toho profitovat jak člověk, tak i kůň. Koně jsou schopni identifikovat nejen obsah, ale i emoce, které svými doteky předáváme, a jsou také schopni těmto emocím upravit své chování. Vhodné držení těla a vhodný vedený dotek proto koním umožňuje předvídat důsledky jejich interakce s lidmi, což může zvýšit motivaci ke kontaktu, zlepšit výkon, schopnost soustředění a také omezit stres a četnost nežádoucího nebo vyhýbavého chování.

Jestliže dokážeme své doteky na těle koně správně používat (načasování, míra stimulace, kontext…) a budeme tomuto typu pomůcek přikládat odpovídající význam, můžeme nejen učit a vést, ale i nenásilně připravit na mnoho různých aspektů, s nimiž bude v průběhu výcviku konfrontován. Funkční vztah člověka a koně je o propojení mnoha složek, které jsou ve výsledku více či méně podílů na kvalitě veškeré jejich mezidruhové komunikace.

A konkrétní tipy, jak zapojit taktilní kontakt do výcviku našich koní? O tom až příště! 🙂