Úspěch v sedle úzce souvisí jak s našimi jezdeckými schopnostmi a praktickými zkušenostmi, tak i s naší citlivostí, empatií, schopností rozklíčovat emoce – své i svého koně. Přestože vše, co se týká citu a emocí, vždy stojí tak trochu na vodě, existují body, o které se v tréninku svých koní můžeme alespoň trochu opřít.
Jestliže náš kůň jen neochotně splní naše požadavky, je nedostatečně angažovaný, soustředěný, projevuje konfliktní nebo vyhýbavé chování a brání se pomůckám – a my jsme si jisti, že náš kůň je na 100 % zdravý a náš výcvikový postup neobsahuje žádné významné chyby – je problém s vysokou mírou pravděpodobnosti důsledkem nedostatečné motivace koně. Pokud chceme nalézt příčinu, a tak i zlepšit výkony, je nutné celý výcvikový postup a tréninkový proces podrobit důsledné analýze. Jde o to najít problematické momenty a chyby, které koně k tomuto chování/stavu vedou. Pomoci by nám v tom alespoň trochu měly následující otázky:
Jsou požadavky, které na koně kladu, adekvátní? Nepožaduji příliš? Jsem schopen přizpůsobit své požadavky fyzickým a psychickým schopnostem svého koně?
Má kůň dostatek času k pochopení pomůcky a jejímu osvojení? Jsem schopen tréninkovou jednotku v případě potřeby rozdělit do menších částí? Jsem dostatečně trpělivý?
Nabízím v rámci tréninku dostatek přestávek? Nejsou lekce/tréninkové jednotky příliš dlouhé?
Ví můj kůň, co má dělat? Jsem srozumitelný? Je kůň schopen danou pomůcku/povel v dané formě pochopit? Není pro něj daný úkol příliš těžký?
Dávám čitelné a jasné povely/pomůcky? Jsou tyto povely konzistentní? Neměním jejich intenzitu, nekolísají v průběhu lekce mé emoce? Nepoužívám příliš mnoho pomůcek/povelů/signálů?
Vnáším do tréninku dostatek pozitivní energie a emocí? Jsem schopný touto energií koně „nakazit“? Mám v sobě i já zápal, nadšení, energii a radost z pohybu?
Jsem schopen načasovat udílení pomůcek a také odměn za výkon na správnou chvíli? Nepředbíhám nebo naopak nemám zpoždění ve svých reakcích?
Vnáším do tréninku změnu a zpestření, nebo jsou naše lekce (tréninkový plán) spíše monotónní?
Projděte si to celé bod po bodu. Pokud jste na některou z těchto otázek odpověděli „ne“, našli jste možný důvod, proč vašeho koně trénink nebaví nebo se pomalu učí. Odhalení příčiny je první část úspěchu. Tou druhou pak nalezení takového pracovního postupu, který přinese pozitivní změnu.
Motivace je jednou z podmínek efektivního učení – významným způsobem ovlivňuje koncentraci, paměťové pochody, rychlost, výdrž a hloubku učení. Právě motivace rozhoduje o tom, zda náš kůň bude využívat či nevyužívat svého schopnostního potenciálu, a tak i bude své schopnosti dále rozvíjet. Tréninková lekce a výcvik koně je souborem mnoha faktorů, z nichž mnohé mají skutečně více společného s psychikou koně – jeho charakterem, temperamentem, kognitivními schopnostmi a emocemi, než s jeho fyzickým tělem a technickými aspekty tréninku. Projdeme si proto trochu podrobněji všechny výše uvedené faktory. Snadno v nich totiž můžeme chybovat.
Přetěžování
Problém s nevhodně sestaveným tréninkovým plánem je častý. Pokud neúměrně rychle zvyšujeme v tréninku buďto objem práce (kilometráž), její intenzitu (rychlost) nebo četnost tréninkových jednotek, neposkytujeme dostatek času na regeneraci nebo vnášíme do lekcí příliš vysokou míru stresu, snadno se stane, že koně přetížíme. Jestliže velmi pečlivě nesledujeme reakce koně v průběhu výcvikových lekcí, stav přetrénování lehce přehlédneme. V rámci výcvikových lekcí proto musíme bez přestání sledovat a vyhodnocovat chování koně. Každá výraznější změna může indikovat fyzickou bolest nebo psychickou nepohodu. Pokud změnu chování zaznamenáme, neměli bychom dále zvyšovat tréninkovou dávku, na místě je pauza a výcvikový krok zpět – dočasné snížení požadavků. Vrátíme se k nižšímu objemu práce, nižší intenzitě práce a prvkům, které kůň již velmi dobře ovládá.
Myslete ale na to, že fyzická síla a vytrvalost se budují poměrně dlouho. V řádech měsíců. Trénujete-li tedy fyzicky náročnější kapitolu, nespěchejte s navyšováním požadavků. Právě to je podstatně častější chyba, než se může zdát! Nezanedbatelné procento koní ztrácí motivaci jednoduše proto, že je příliš rychle dotlačeno až na hranici svých fyzických nebo psychických limitů nebo je dokonce nuceno je překročit. Pokud musím dělat něco, co neumím, nezvládám nebo co mi dokonce působí nepohodlí, nemohu se cítit dobře. Příjemná atmosféra lekce je ta tam a motivace mizí s ní!
Projevy bolesti, vzdoru nebo odporu bychom proto nikdy neměli bagatelizovat. Kůň nám tímto chováním sděluje informaci, že se necítí dobře, má určitý diskomfort. Na antromorfologický přístup, který s sebou přináší premisy typu „hraje to na mě, vymýšlí si“ raději zapomeňte! Koně totiž vskutku nejsou herci z Národního divadla. Chování má příčinu. Má motiv!
S tématem motivace úzce souvisí i termín naučená bezmocnost. Naučená bezmocnost je stav, v rámci kterého jedinec začne vnímat určitou situaci jako jím neovlivnitelnou. Ve výsledku proto očekává, že ať již bude reagovat jakkoliv, svůj stav/situaci není schopen změnit a musí se požadavkům podřídit. Naučená bezmocnost proto souvisí se ztrátou motivace k učení a kůň všechny situace spojené s výcvikem – často jde již i o sedlání – vnímá negativně. Frustrace a naučená bezmocnost jsou stavy, které jednoznačně vedou jak ke snížení motivace, tak i ke kognitivním a emočním deficitům a snížení pozornosti. V každém případě nic z takto vedeného výcviku nevede k vyšším výkonům. Naopak je poškozuje. Míru zátěže a tlaku, který při výcviku používáme, bychom proto měli často podrobovat revizi. Bolest a negativní emoce je nutné ve výcviku skutečně zcela eliminovat.
Energie
Představte si, že v rámci tréninkové lekce máte v plánu zlepšit přivolání koně ve volnosti. Bez ohledu na cokoliv, pokud vy budete nesoustředění, emociálně bezvýrazní a bez energie (nebo naopak přemotivovaní a hyperaktivní, a proto i děsiví), nestane se, že kůň zanechá všech činností, kterým doposud věnoval pozornost a v oblaku prachu k vám radostně přicválá. Je mnohem pravděpodobnější, že v oblaku prachu zmizí. A to protože:
To je pro koně typické a dobří cvičitelé toho v maximální možné míře využívají. Vaše energie, vaše nadšení, vaše emoce jsou v procesu učení velmi důležité! Vzpomeňte si sami na sebe, když jste se vzdělávali. Měli jste raději učitele autoritativní, nebo liberální? Dokázali jste udržet pozornost, když přednášející byl bezvýrazný? Žádná energie, žádné emoce, žádná gesta, žádná mimika, žádná intonace? Nebo naopak. Byli jste soustředění v hodinách s arogantním ukřičeným vzteklounem? Jistě, že ne. Nejlepšími učiteli jsou energičtí lidé, kteří pro svoji práci hoří a kteří mají svoji práci i své žáky nade vše rádi. Myslete tedy na své vzory! Buďte dobrými učiteli! Pokud chcete energického koně, musíte se i vy motivovat k tomu, abyste vyzařovali energii každou buňkou svého těla.
Dalším aspektem je míra zaujetí, která s motivací a energií úzce souvisí. Nejen člověka totiž ovládá pud zvídavosti. Novost situace, časté změny činnosti jsou skutečně mimořádně významným aspektem motivace k učení. Souvisí to s přirozenou potřebou poznávání, kterou mají v různé míře všichni savci. Podporujte tedy zvídavost u svého koně! Je dobré si uvědomit, že pokud budete zvídavost u svého koně podporovat, bude kůň v důsledku operantního podmiňování více a více přirozeně zvídavý. Jestliže ale budete tyto projevy v rámci výcviku tlumit, postupně téměř vymizí.
Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že nový požadavek nebo nová situace musí být vyvážená – musí navazovat na zkušenosti, které už kůň má anebo musí navozovat známou situaci. Novým požadavkem nesmíme koně zaskočit. Při zavádění novinek musí být požadavky přiměřené a musí obsahovat prvky, které již jsou důvěrně známé. Jde tedy v podstatě o to, abychom důsledně postupovali od jednoduššího ke složitějšímu, jednotlivé cviky se mírně překrývaly, vše do sebe zapadalo, jedno na druhé navazovalo. Pokud by požadavek, který nově předkládáme, byl příliš překvapivý, kůň by se v situaci neorientoval, což má opačný efekt, než jaký očekáváme – tím je ztráta důvěry, sebedůvěry a tak i motivace. Obecně vzato tedy platí, že vývikové jednotky nesmí trvat příliš dlouho a měly by obsahovat změny – vyšší míra rutiny a drilu je ale nežádoucí.
Pokud chceme, aby si kůň osvojil určitou novou dovednost, je z hlediska učení důležité i opakování a kontext. Hned na úvod je ale nutné opět připomenout, že opakování není totéž co dril. Opakovat osvojené musíme často, ale nikdy ne moc dlouho. Opakování by neměla být nuda, ale zábava. Nepodceňujte již naučené! Nadšeně chválíme a radujeme se i z věcí, které už dávno umíme. Často se stává, že se jezdec tolik zahledí do budoucnosti, že si přítomnosti přestává vážit. To je další bod, v němž se ztrácí motivace! V rámci výcviku musí být dvojice cvičitel- kůň neustále povzbuzována a vyzývána k tomu, aby neusínala na vavřínech – živě reagovala a byla aktivní. Tak docílíme i vysoké míry pozornosti a soustředění jak na straně koně, tak i jeho cvičitele. Pozornost je významná komodita! Jde o efektivitu učení!
A proč jsme zmínili kontext? Nejen psychický stav a emoce, které proces učení doprovází, se významnou měrou podílí na efektivitě učení, jde i o kontext. Silnější vzpomínka vzniká vždy, když je propojena s dalšími vzpomínkami nebo dalšími vjemy. Platí jednoduché pravidlo – každý střípek je třeba co nejlépe zařadit do většího celku. Čím více souvislostí a propojení, tím silnější je výsledná vzpomínka. Co sílu vzpomínky ovlivňuje? Odpověď je: emociální pohoda a přiměřená míra stresu. Naše lekce by proto měly obsahovat co nejméně konfliktních situací a negativních konotací. Pokud cítíme, že určitý cvik nejde, tak jak má, progres ve výcviku se zastavuje, zavčasu couvneme a vrátíme se ke známé činnosti. Najdeme si prostor k pochvale. Platí tedy, že před konfliktem bychom vždy měli moudře ustupovat. Lepší je najít vhodný prostor a rychle nabídnout přestávku a pochvalu. Mozek nejlépe zpracovává informace, když je v klidu. Právě tehdy se v něm odehrávají všechny mechanismy, které nové informace začleňují do kontextu paměti. Pokud tedy lekce plníme konfliktními situacemi a tvoříme tak vysoce stresové prostředí, dobře neděláme. Nejen, že bráníme začlenění nových informací do paměti, ale budujeme i zcela nevhodný kontext.
Každý v sobě máme zabudovaný přirozený mechanismus, který se snaží šetřit každé procento naší energie. Učení je náročný proces a není proto divu, že se mu kůň může snažit vyhnout, pokud je to jen trochu možné. V procesu učení je proto nutná přítomnost mírné dávky stresu. Nelze koně jen konejšit, musíme ho nějakým způsobem vybudit. Míra tlaku – a tak i stresu – ale musí být přiměřená, vhodně vybalancovaná.
Chcete výsledky? Zkuste svého koně nakazit svou dobrou náladou, ukažte mu, že vás společný trénink baví. Podporujte – v přiměřené míře – jeho pud zvídavosti. Vnášejte do výcviku nové prvky, měňte prostředí, aktivity, výcvik musí obsahovat dostatečné množství změn. Lekce musí být pestrá, jezdec a ani kůň by se v ní nikdy neměli nudit. Intenzita práce musí být uměrná. Jen velmi pozvolna prodlužujte délku tréninkových jednotek. Výcvikové lekce nesmí trvat příliš dlouho a neměly by obsahovat dril. Zde ale pozor!
Rutina a časté opakování známých prvků může být pro určité typy koní – především ty více temperamentní a agilní – příjemné. Opakování známých procesů může být dobrou výcvikovou strategií, pokud chceme koně uklidnit, snížit míru stresu. Nic není černobílé! Při výcviku koní je třeba přemýšlet, nikdy ne papouškovat. Co platí dnes, rozhodně nemusí platit i zítra.
Nové požadavky zařazujte, až když máte dokonale zafixované ty předchozí. Na více frontách pracovat lze, ale ne na mnoha. Přesto ale platí, že je nutné neustále mírně posouvat hranice, mírně navyšovat pracovní limity, přicházet stále s novými a novými prvky. Snaha o mírný progres totiž vytváří tréninkový impuls, který je pro udržení motivace potřeba. Výcvik je tedy balancováním na ostří nože. K fyzickým a psychickým limitům koně se přibližujeme, ale nesmíme se přibližovat příliš a ani se jim vzdalovat! Výcvik musí být srozumitelný a systematický (vhodně sestavená tréninková lekce, pravidelnost lekcí). Význam mají i přestávky. Každému trvá učící flow jinak dlouho. Doba, po kterou se koně jsou schopni se plně soustředit, a tak i učit, je různá a je odvislá jak na individuálních faktorech, tak i věku, plemenné příslušnosti nebo i úrovni výcviku. Někdy proto musíme zařadit pauzu po pěti minutách práce, jiný kůň nebo kůň v jiné situaci ocení pauzu až po 20 minutách.
A jak vyladit koně odměnou? O tom až příště. Odměna a práce s ní je totiž pro mnohé extra velké sousto! 🙂
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
