Něco takového, jako je Zaříkávač koní, ale určitě nečekejte, i když i o tento film se Robert Redford otřel – sic jen v roli výkonného producenta. Ke sladké a lehce poživatelné pohádce má „The Mustang“ na míle daleko. To ale nic nemění na tom, že tento celovečerní debut Laure de Clermont-Tonnerre je vskutku povedený, pokud mu divák dokáže přijít na chuť a najde pro něj ve svém srdci vhodný prostor.
Romantiku nečekejte. Snímek je minimalistický, komorní, drsně realistický. Děj filmu se odehrává za zdmi oprýskané nevadské věznice, kulisami je prach a bezútěšná poušť s transparentní westernovou poetikou. Každý záběr kamery je bud hořký, nebo kyselý. Nic mezi tím. Dějová linka je přímá, plochá, předvídatelná a hmatatelná. Dialogy omezené, tak trochu nadbytečné a nezapamatovatelné. Ticho je design filmu. Scénář by možná mohl mít tak deset stran? Hudba ovšem jako protipól toho všeho skvělá. A kamera jakbysmet.
I přes syrovost a ryzí brutalitu je ale The Mustang filmem plným něhy. Je to příběh o odpuštění, o druhých šancích a o uzdravujících poutech, která vznikají mezi uvězněnými, svobody zbavenými lidmi a uvězněnými, svobody zbavenými zvířaty. Rozhodně je to obohacující. Uvěříme totiž, že i zlomení a ztracení mohou ze své bídy a žalu povstat a znovu začít růst.
Film měl světovou premiéru na filmovém festivalu Sundance 31. ledna 2019 a získal obecně velmi příznivé recenze. V žebříčku Rotten Tomatoes má rating 95 % na základě 129 recenzí a průměrné hodnocení je 7,47 / 10, což je docela fajn. Pokud tedy neočekáváte Popelku, koukat se na film určitě dá. Jde jen o to, jestli je to váš šálek kávy.
Když se to vezme kolem a kolem, mohl by The Mustang být docela rozvleklá a nezáživná nuda. Film ale nachází v obehraném příběhu o vykoupení zbrusu nové perspektivy a brilantně ho oživují silné herecké výkony. Naprosto uvěřitelný a přesvědčivý Matthiase Schoenaertse je středobodem vesmíru tohoto filmu a ne nadarmo získal za svůj výkon cenu kritiky.
Přestože Schoenaerts je vskutku nepřehlédnutelný a prakticky nepřetržitě blokuje celé plátno, báječně se vedle něj daří i neunavitelnému Bruce Dernovi, který si zahrál předáka Mylese, vedoucího výcviku, který sdílí své profesní znalosti s jemu svěřenými odsouzenými kovboji. Bruce Dern je herec velkých kvalit, držitel Stříbrného medvěda, má xy nominací na Oscara, Cenu Genie, cenu BAFTA i Zlatý Globus. Každou minutu s ním si proto vážně užijete. Neztratil se. Že není kovboj, by nikdo nevěřil.
Dějem můžeme hbitě proskákat, aby ještě zbylo na co se těšit. Linka je totiž opravdu hladká a přímá, od začátku do konce transparentní, předvídatelná. Matthias Schoenaerts ve filmu ztvárnil hlavní postavu Romana, muže, který je ve vězení umístěn za násilný trestný čin. Roman je asociální, uzavřený, odtažitý a nemluvný. Kvůli své agresivitě a problematické povaze tráví hodně času na samotce. Podrobnosti o Romanově zločinu a jeho důsledcích vyplývají z dějové linky jen pomalu a dost možná nejsou pro diváka až tak podstatné. Stejně tak jako Romanův vztah s dcerou.
V rámci vězeňské sociální rehabilitace je Roman na popud místní psycholožky zařazen do státem dotovaného programu, v rámci kterého jsou odchycení divocí mustangové obsedáni a trénováni odsouzenými „kovboji“. Každý vězeň dostává do péče jednoho konkrétního koně, kterého má za úkol v horizontu dvanácti týdnů vycvičit a následně předvést na veřejné prodejní aukci. Aniž by film ignoroval strasti a nepřátelské podmínky vězeňského života, tiše sleduje přátelské vazby, které se pozvolna rýsují a rozvíjí mezi koňmi spřízněnými kovboji.
Problematice mustangů v USA i rehabilitačního programu jsme se věnovali již v tomto článku: Divocí a zlí.
Hlavní postava Romana je zprvu v prostředí ztracená. Nejen, že nemá žádné zkušenosti s koňmi, ale nemá pro práci s nimi ani ty nejmenší možné dispozice. Empatie a trpělivost rozhodně nejsou jeho silnou stránkou. Věta, kterou pronese jedna z vedlejších postav „Pokud chcete ovládat koně, musíte nejprve ovládat sami sebe.“, je proto pro Romana vskutku těžko akceptovatelnou výzvou. Díky kontaktu s koňmi se Roman ale pozvolna mění. Neschopnost komunikovat s lidmi a zvířaty, neschopnost ovládat vztek se vytrácí.
Víc asi není potřeba prozrazovat. Přestože výcvikové metody a trénink koní tak, jak je film vyobrazil, mne chytly za srdce spíše v negativním slova smyslu, The Mustang velmi srozumitelně a transparentně vytáhl na světlo význam a přínos terapie za pomoci koní. Pokud si co nejširší okruh veřejnosti uvědomí, jak pozitivním přínosem může být kůň v životě člověka, obzvláště takového, který má závažné psychické problémy, tím dozajista líp. Závěr? The Mustang je důkazem, že malý film může být někdy sdílnější a záživnější než stomilionový velkofilm. Co vy na to?
The Mustang
Od podzimu loňského roku probíhala intenzivní komunikace mezi Národním hřebčínem Kladruby nad Labem a Armád...
Mezinárodní Cena UNESCO–Řecko Meliny Mercouri se uděluje od roku 1997 správcům kulturních krajin za příkla...
