Koupě koně – krok do neznáma?

Koupím si koně, co by ne

Přestože jsou dnes koně vnímáni více jako zvířata společenská nežli užitková, nelze jejich koupi v žádném případě doporučit – ať už se nám to líbí anebo ne – úplným začátečníkům. Proč? Péče o koně je po odborné, finanční a i časové stránce náročná a jízda na koni má jen velmi málo společného s jízdou na kole nebo v autě, a to přestože s touto premisou mnoho jezdectvím nepolíbených osob aktivně pracuje. Prakticky bez výjimek nefunguje systém „koupím koně a postavím ho na zahradu“ a ani systém „chytnu řídítka, nakopnu to a pojedu“. Bez hlubokých znalostí potřeb koní a bez ukončeného základního jezdeckého výcviku je vlastnictví koně a heroické pokusy o praktické jezdectví nejen nebezpečné, ale nezřídka to celé hraničí i s týráním zvířat.

Proto by každý, kdo chce koně vlastnit a jezdit na něm, měl být seznámen jak s teorií, tak i praxí – a to pod vedením zkušené osoby – ještě dlouho před tím, než se do realizace koupě koně a ježdění na něm pustí. Samostudium totiž v této souvislosti moc efektivní není. Kůň není pes a i při výcviku psa, na němž samozřejmě nemáme v úmyslu provozovat jakoukoli jezdeckou aktivitu, se často obracíme na specialistu – kynologa odborníka.

I základní výcvik psa totiž bez dostatečného objemu vědomostí a jistého penza praktických zkušeností nemusí být procházkou rajskou zahradou prostou všech škobrtnutí. I zde je jistá erudice nezbytně potřeba. A to si troufám tvrdit, že se psy jsme si – my moderní lidé – stále ještě blízcí. Většina z nás přišla do užšího kontaktu se psem již v útlém věku a o tom, co psi chtějí a potřebují, tedy máme všichni alespoň rámcovou představu. S koňmi ale naše životy už dlouho tak úzce provázány nejsou, a proto i obecné kulturní povědomí u většiny z nás chybí. Do vínku nám již dávno není dáno, jak dešifrovat mimické výrazy a gesta koní, nerozumíme jejich psychickým a fyzickým potřebám. Dny, kdy koně byli v zemědělství a dopravě nepostradatelní a my je měli z každodenního styku dokonale „načtené a nakoukané“, jsou již dávno ty tam. Mnoho z nás se s koňmi potká méně často než s exotickými zvířaty v zoologických zahradách a funkční mezidruhová komunikace je proto zákonitě ta tam… Spoléhat se tedy na to, že si s koňmi přirozeně a hravě porozumíme díky našim společným kořenům, nadšení a Matce přírodě, proto opravdu nemůžeme.

Nevhodná koupě – co teď?

Pokud již jste majitelem koně a shledáváte, že běžnou manipulaci a péči o koně nezvládáte – nejste schopni o koně odpovídajícím způsobem pečovat – přiznejte si svou chybu, neváhejte ani den a kontaktujte zkušeného odborníka (získejte reference, ověřte si informace – na další chyby totiž již mnoho prostoru není) nebo hipologický spolek, který sídlí ve vašem blízkém okolí, a požádejte o pomoc s realizací prodeje.

To je totiž ta nejlepší možná cesta, jak s minimální možnou újmou uvést vše na pravou míru. V žádném případě se nedržte myšlenky, že „každý je zodpovědný za růži, kterou k sobě připoutal“ a vy si proto jako Malý princ musíte koně nechat nepříznivým okolnostem navzdory. Věc se má jinak. Čím dříve se kůň dostane do vyhovujících podmínek a bude mít odpovídající péči a management, tím dříve se vám podaří eliminovat všechna bezpečnostní rizika, která s vlastnictvím koně souvisí a která v takové situaci jak vám, tak i koni hrozí. Kromě toho – čím dříve koně prodáte, tím méně ztratí na ceně. Koně, kteří si kvůli nevhodné manipulaci či nevhodnému ustájení osvojili nevhodné návyky či zlozvyky anebo se v důsledku nevhodného managementu zranili či dokonce onemocněli, bývá totiž obtížné prodat!

Samozřejmě, nemusíte se svého snu o vlastním koni vzdávat docela. Pokud ale vaše podmínky a zkušenosti nejsou dostačující, koně raději prodejte a na další nákup se zodpovědně – teoreticky a prakticky – připravte, a to pod dohledem zkušeného hipologa. Vlastní kůň nám skutečně může život obohatit, není nesmysl po něm toužit a chtít ho mít, pokud pro to máme podmínky. Měli bychom ale být na významný krok, kterým vlastnictví rozhodně je, opravdu dobře – jak prakticky, tak i teoreticky – připraveni.

Výběr vhodného koně

Dobrá koupě

Říká se, že co se týče koní, nic takového jako dobrá koupě neexistuje. To je ale tvrzení značně nadnesené. Dobře koupit koně lze. Jen si musíme jasně definovat priority, své cíle a na koupi nespěchat. Je opravdu důležité věc zodpovědně promyslet a přesně vědět, jaký typ a plemeno koně hledáme – nelze volat zleva zprava na inzeráty všeho druhu, každý den snít o něčem jiném a pak kývnout na nabídku jen proto, že právě dnes se nám líbí kůň černobílý.

V zásadě platí, že čím je jezdec méně zkušený, tím lepšího koně musí mít. Pokud tedy jste začátečník a najdete v nabídce dobře vycvičeného, přiměřeně starého, zkušeného, charakterního a zdravého školního koně, kupte ho. Takový kůň totiž má všechno to, co právě vy potřebujete. Je nesmírně důležité, aby vám váš první kůň poskytl pocit bezpečí a jistoty jak při manipulaci s ním, tak i při práci v sedle. Právě v tom začínající nejčastěji chybují. Exteriér koně, ať už je sebevíc expresivní, by neměl hrát při nákupu prvního koně absolutně žádnou roli, ba naopak, pozor na lásku na první pohled a všechna možná i nemožná estetická hlediska – právě to vás, jako lesní bludičky, snadno svede z cesty.

Význam má charakter a temperament koně, zdraví, jeho zkušenosti, výsledky a stupeň výcviku. Pokud se nechceme od prvního dne potýkat s problémy, NIKDY si tedy nevybíráme božské, ohnivé mladé junáky s blyštivou jiskrou v oku a už vůbec ne oslnivě nasvalené plnokrevníky právě stažené z dostihů.

Vybíráme výhradně jen a jen z koní starších, zkušených, po pracovní stránce prověřených a přiměřeně zdravých. Preferujeme tedy charakter, úroveň vzdělání koně a jeho zdraví. Exteriér je jen nevýznamný bonus navíc. Výhradně jen velmi zkušení by měli uvažovat o koupi hříbat a koní bez ukončeného základního výcviku a o koupi ne zcela zdravých koní z nevyhovujících podmínek (zvířata významně podvyživená, dušná, zanedbaná, týraná). Soucit a snahu pomoci můžeme projevit jiným způsobem, než je koupě takového koně. Glorifikování záchrany týraného koně začátečníkem často končí jen další formou týrání! Možností, jak pomoci, je vícero a péče o tuto kategorii koní by nejspíše byla mimo vaše odborné, časové a dost možná i finanční možnosti!

Pokud si tedy chcete s koňmi užít více dobrého než toho špatného, vybírejte důkladně, na koupi opravdu nespěchejte a pokud je to možné, konzultujte svou potenciální volbu s odborníkem. Ideální je, když můžete požádat o pomoc svého učitele jízdy. Cizí člověk, byť by byl sebezkušenější, jen těžko posoudí vaše schopnosti a vaši aktuální jezdeckou úroveň. Koupě koně je závazek, a pokud nemáme zkušenosti, hrozí, že vhodnost vám nabízeného koně nebudeme schopni objektivně posoudit a i zásadní nedostatky – v nadšení z neznámé situace a nedočkavého očekávání vytouženého – přehlédnete. Pokud se s nikým důvěryhodným osobně neznáte, sjednejte si odbornou konzultaci za úplatu, koupi koně za provizi nebo kontaktujte renomovanou prodejní stáj. Taková investice navíc se opravdu na stotisíckrát vyplatí. Pamatujte, že ani prodávající vám obvykle nemůže dát relevantní radu – ani on toho totiž o vás mnoho neví!

Vždy je důležité dobře zvážit i ekonomiku chovu – i pokud máme koně doma a náklady tedy jsou nižší, než v komerčním ustájení, musíme mít dostatečné a dostupné finanční rezervy. Spoléhat se v případě nouze na stále více a více rozšířené veřejné sbírky je neetické a také nejisté. Veterinární péče o koně se snadno, tak jako u všech ostatních domácích mazlíčků, může vyšplhat do statisíců korun a s tím je třeba kalkulovat ještě před nákupem! Samozřejmostí je také dobrá kalkulace standardních měsíčních výdajů na krmivo, péči, výcvik (revýcvik) a prevenci. Těžko vlastnit koně, když hospodaříme s nejistým minimem. Kus louky a balík sena opravdu nestačí! Potřebujete tedy finance a k nim i základní know-how. Pokud máte potřebu psát na Facebook dotazy typu „První rok mám doma dva koně. Prosím, kolik potřebuji cca sena na zimu?“, je to velmi smutné, tristní! Být schopen sestavit krmnou dávku, a také umět násobit, jako majitel koně bez výhrad musíte!

Na co se při výběru koně díváme

Kupní cena

Než začneme koupi koně realizovat, je vhodné si udělat rámcovou představu o cenách jednotlivých kategorií koní. I když by o tom mnozí na Facebooku jistě živě diskutovali, platí, že cena zdravého, dobře vycvičeného koně s doložitelným původem nejspíše nebude nižší než sto tisíc korun. Výjimka samozřejmě potvrzuje pravidlo, ale vhodného koně pro začínajícího jezdce raději v nižších cenových hladinách nehledejte. Kvalitních školních koní je jako šafránu, a proto, pokud na takového narazíte, berte jeho cenu jako poslední významné kritérium ve svém rozhodování. Kupní cena je jen jedním z výdajů, které s držením koně souvisí, a po pár letech zjistíte, že ani zdaleka ne ten nejvýznamnější!

Charakter

Každý z nás je jedinečný a má i své jedinečné představy o tom, jak bude jeho partnerství s koněm probíhat. Pokud jste ale začátečník, uvědomte si, že představy, které jste si vytvořili za asistence televizních obrazovek, nebudou nejspíše v ničem odpovídat realitě, v níž se jako majitel koně ocitnete. Navázání vztahu s koněm a jízda na něm vyžaduje od majitele a jezdce schopnost vládnout poměrně velkým množstvím specifických pracovních postupů – jízda na koni není snadná, nenačteme ji z příručky, je to umění! A i kdyby nakrásně byla „jen“ řemeslem – i pro otesání dřeva do podoby koně budete nutně potřebovat znalost pracovního postupu – tedy řemesla, shůry nám vše dáno není.

Po celé roky soužití se svým koněm se budete muset učit, jak nechybovat, a budete muset složitě hledat alespoň trochu rovnou cestu ke svému vysněnému cíli – spokojenému a funkčnímu partnerství. Ani k tomu nejdražšímu, nejúžasnějšímu a nejlépe vycvičenému koni nedostanete „manuál“ v několika světových jazycích, za pomoci kterého ho budete moci bezchybně ovládat – i když právě něco takového lidé tak často chtějí! 🙂 Bohužel koně ale opravdu nemají páky a tlačítka… Proto ani ten nejcharakternější kůň nebude dlouhodobě fungovat sám od sebe, charakter a ani všechny jeho další bonusy samy o sobě zkrátka a jednoduše nestačí. Přesto je ale právě charakter ta nejvýznamnější a nejcennější komodita, kterou by měl kůň vhodný pro začátečníka disponovat.

Temperament

V zásadě by temperament koně měl odpovídat jak jezdecké úrovni jezdce, tak i jeho temperamentu a věku.

Nejistý, úzkostlivý či bázlivý jezdec nebo starší jezdec po úraze musí hledat koně klidného až flegmatického, díky získaným zkušenostem i spolehlivého a vyrovnaného. Takový jezdec opravdu potřebuje koně ochotného svého jezdce za všech okolností „podržet“. Tato kategorie začínajících jezdců nemá obvykle žádné sportovní ambice, a proto nejvíce ocení, když se bude moci dlouhodobě věnovat lehkým vyjížďkám a poklidnému vzdělávání se na jízdárně. Nepotřebuje „cestu za zlatem“, hledá klid v sedle – předvídatelnost reakcí koně a možnost mu plně důvěřovat.

Pokud je jezdec naopak aktivní, vyrovnaný a fyzicky zdatný a má kupříkladu zkušenosti z jiných akčních nebo adrenalinových sportů, může si dovolit i koně temperamentnějšího, pokud má tento kvalitní výcvik a je schopný do jisté míry akceptovat nevyhnutelné chyby začátečníka. Za žádných okolností ale nepřeceňujte své schopnosti – pokuste se být objektivní. I když byste se možná rádi viděli jako hvězda parkurových kolbišť, posuďte, zda pro vás prozatím není problémem překonat ve všech chodech kavalety! Dobrý temperament je skutečně důležitým parametrem výběru koně pro začátečníka a ne příliš zkušeného jezdce, proto i v této souvislosti přemýšlejte a vybírejte hlavou a ne srdcem. V této souvislosti je pro nás dobrým vodítkem plemenná příslušnost a původ koně – ty jsou totiž jistou zárukou jistých vlastností. Platí tedy – sebekrásnější kříženec islandského koně zkrátka a dobře není islandský kůň, pokud tedy máte křížence, máte křížence – premisy, které se týkají čistokrevného jedince, v tomto případě neplatí. Právě původ koně je to, co nám nabízí určitou dávku jistoty, že naše očekávání budou naplněna. Spálit se můžeme samozřejmě i s čistokrevným koněm, u kříženců ale pravděpodobnost neúspěchu narůstá!

Zdraví

Jestliže kupujeme koně pro rekreační účely a jezdecké začátky, nemusí být kůň stoprocentně zdravý, a protože vybíráme mezi staršími koňmi, nejspíše ani nebude. V každém případě ale neváhejte investovat do kompletního klinického a ortopedického vyšetření veterinárním lékařem před koupí. Musíte ale počítat s tím, že ani tato vyšetření nám nenabízí jistotu a plnou záruku. Pro vyšší míru jistoty by byla nutná další specifická vyšetření (nadstandardní rentgenologické vyšetření zad, ultrazvuk, sonografie) a jejich cena by se ale snadno mohla vyšplhat až k plné kupní ceně koně. Pravda je navíc taková, že koně v této kategorii mají jen zřídkakdy 100% zdraví a „čisté rentgeny“ – vcelku standardně se objevují artrózy, podotrochlózy, čipy – přesto ale může být i kůň s nálezem pro vaše účely vhodný. Zda tomu tak ale je anebo není, je ovšem nezbytné konzultovat s veterinárním lékařem a následně se řídit jeho doporučeními. Zkušenosti má totiž on a ne vy! 🙂

Věk

I věk koně musí odpovídat našim schopnostem. Čím je jezdec zkušenější, tím mladší jeho kůň může být. Mladé koně a hříbata by si měli pořizovat výhradně zkušení jezdci. Kombinace nezkušený kůň a nezkušený jezdec obvykle končí eskapádou problémů, v nichž trpí jak kůň, tak i jeho jezdec. Nepřeceňujte tedy své schopnosti, nečekejte, že se to „nějak poddá“, že to „nějak dopadne“. Tento přístup jen ojediněle nese jiné než trpké plody. Naopak – pokud nemáte žádné velké jezdecké ambice a těší vás více se o koně starat, než na něm jezdit, může být skvělou volbou – alespoň na určitý čas – vysloužilý školní kůň anebo sportovec senior. Většina starších koní může být při adekvátní péči a vhodném managementu ještě nějaký čas uměřeně jezdecky využívána a mohou proto být dobrou volbou pro široké spektrum začínajících nebo málo aktivních jezdců.

Pohlaví

Svět kolem koní je zatížen mnoha nepodloženými předsudky, které jsou založeny výhradně na pohlaví koní, a proto je i výběr koně v této souvislosti často diskutovanou otázkou. Myslím si ale, že při výběru koně pro začínajícího a mírně pokročilého jezdce je pohlaví koně podstatné. Dobrým školním koněm může být jak klisna, tak i valach. Nežádoucí chování koní souvisí spíše než se sexualitou se zkušenostmi daného koně, s podmínkami ustájení a výcvikovými metodami, které na něho byly uplatněny. Zkuste tedy zapomenout na sexuální preference při výběru svých koní – klisny nejsou nespolehlivé, valaši nejsou spolehliví. Rady tohoto typu moc neposlouchejte. Vše je jako vždy komplikovanější a předsudky by vás mohly připravit o možnost vlastnit toho pravého koně právě pro vás. Zaměřte se proto raději na jiná kritéria výběru.

Pro začínající a ani mírně pokročilé jezdce ale v žádném případě nejsou vhodní hřebci. Sny o bujných hřebcích by proto měly na dlouho zůstat jen sny a nemělo by jim být umožněno zhmotnit se v realitu. Důvody jsou zřejmé. Držitel hřebce musí být fundovaný jezdec. Mimo to jen zanedbatelné procento hřebců je tak dobře vycvičeno, aby mohlo být dlouhodobě dobrým partnerem v samostatné práci začínajícímu a nezkušenému jezdci. Jde o bezpečnost – vaší, vašeho koně a vašeho okolí – a to jak v souvislosti s běžnou manipulací, tak i pohybem jezdce a koně ve skupině a to jak na jízdárně, tak i ve volné krajině mimo areál. Rizika jsou neúměrně vysoká – i pro zkušeného jezdce může být vyčerpávající neustále věnovat pozornost přirozenému repertoáru chování, kterým hřebci disponují. Mimo to je náročné zajistit hřebcům ideální podmínky chovu a právě dobré welfare by pro nás vždy mělo být prioritou.

Kohoutková výška 

Kohoutková výška a konstituce koně by měla odpovídat fyzickým dispozicím jezdce. Pokud tedy jezdec váží padesát kilogramů a měří sto padesát centimetrů, měl by hledat ušlechtilejšího koně s kohoutkovou výškou okolo 150 cm. Pro takového jezdce tedy může být dokonce ideální volbou i některé z plemen malých koní a pony – kupříkladu fjordský a islandský kůň, hafling, velšský kob, connemara pony, fell pony, new forrest nebo dales pony.  Bohužel menší lidé mají často pocit, že potřebují svou nedostatečnou výšku právě zde kompenzovat a hledají mezi koňmi s KHV nad 170, což je chyba, přestože samozřejmě existují výjimky. Také jezdci, kteří mají vyšší hmotnost, by se koní s KHV nad 170 měli vyvarovat. Vysocí koně se s vysokou hmotností jezdce nedokážou efektivně vypořádat. Těžší jezdci by měli hledat mezi méně ušlechtilými plemeny, která mají níže umístěné těžiště, dobře utvářené klouby, dobrý obvod holeně a silná krátká záda. Vhodná mohou pro ně být i chladnokrevná plemena, jako je kupříkladu irský kob.

V této souvislosti je dobré rovněž připomenout následující – pokud kupujeme pony pro své začínající děti, je nutné si uvědomit, že je zásadní chybou hledat ponyho, který dítěti dlouho vydrží – tedy takového, který je na horní hranici pony KHV a má sportovní výsledky. Opak je pravdou. I zde platí, že kohoutková výška koně a fyzické dispozice jezdce si musí odpovídat. Pro nejmenší kategorii dětí tedy hledáme mezi pony plemeny s KHV okolo 100 až 120 centimetrů. Můžeme tedy vybírat například mezi shetland pony a welsh mountain pony, a to ideálně z rodin prověřených ve speciálních výstavních třídách lead rein a first ridden.

Sekci welsh pony bych ale začínajícím dětem nedoporučovala, přestože mnozí jedinci jsou i odpovídající kohoutkové výšky – do této velšské sekce byla přikřížena další plemena a velští pony proto obvykle nemají tak uměřený temperament, jaký nejmenší děti potřebují. Totéž se týká i německých a holandských jezdeckých pony a českých sportovních pony. Všechna tato plemena jsou primárně šlechtěna směrem k výkonnostnímu sportu, a proto mají obvykle živější temperament, než by začínající děti potřebovaly. Speciální kapitolou jsou v této souvislosti velští polokrevníci. Velšský polokrevník je kůň, který má ve svém rodokmenu minimálně 12,5 % registrované velšské krve. Toto procento je počítáno jak ze strany matky, tak ze strany otce nebo i kumulativně od obou. V původu velšského polokrevníka tedy můžeme nalézt jakékoliv plemeno koní nebo i meziplemenného křížence, což nám znemožňuje odhadovat na základě původu koně jeho charakter, temperament a jezditelnost.

Mimoto si musíme uvědomit, že děti rychle rostou nejen do výšky, ale i výkonnostně. Je proto vhodné plánovat a nebránit se změně. Dítě v průběhu deseti let svého vývoje bude potřebovat několik poníků odpovídajících dítěti jak velikostí, tak i úrovní (a často i druhem) výcviku. Na nákup multifunkčního poníka na horní hranici KHV tedy prosím zapomeňte a nemučte chovatele koní tolik oblíbenými dotazy typu: „A nemáte náhodou nějakého většího poníka, na kterém bych mohla jezdit já (lehká maminka) a i moje pětiletá dcera?“

Stavba těla

Pokud máme na výběr, vždy upřednostníme koně bez exteriérových vad, s pravidelným postojem a kvalitními, dobře formovanými kopyty. Stavba těla koně se významnou měrou podílí na jeho aktuálním i budoucím zdravotním stavu, a to je důležité kritérium. Pokud ale kůň má určitý, ne příliš výrazný nedostatek a jinak splňuje všechna námi požadovaná kritéria, můžeme mu to – ideálně po konzultaci s veterinárním lékařem – odpustit.

Barva

Barvy koní si nejspíše pozornost člověka vysloužily hned, jak se – díky prvotním šlechtitelským snahám – u domestikovaných koní objevily. Začátečník by ale barvě koně neměl věnovat pozornost – „dobrý kůň totiž nemá špatnou barvu“. Lidé spojení s koňským průmyslem mají určité předsudky související s chováním, temperamentem a jezditelností, které jsou založené výhradně na barvě koní. Nejvýznamnější vliv na chování koní má ale jejich věk, plemenná příslušnost a pohlaví. Barvu tedy vnímáme maximálně jako bonus, nemělo by to být kritérium.

Závěr

Tak tedy. Ať již je celosvětová pandemie anebo není – koupě koně je z mnoha důvodů velký závazek plný velkých výzev. Proto by to rozhodně neměl být z vaší strany krok do neznáma! Připravte se – po všech stránkách, a teprve pak vzhůru za nákupy! 🙂 Koupit koně „z uleknutí“ je totiž chyba, která se obvykle dříve nebo později vymstí.