Větrolamy v pastvinách

23. 10. 2018 06:00

Obrázky: 10

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archiv autorky, Pixabay Seriál: Zeleň pro koně a jejich lidi Počet přečtení: 1971 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Také máte koně na rovných nebo jen mírně zvlněných pastvinách? A jste doslova na "Větrné hůrce"? Pořiďte si větrolam!

Co to vlastně větrolam je? Pojmem "větrolam" je velmi výstižně definována řada vyšší vegetace a dřevin vysazovaných do zemědělské krajiny jako ochrana navazujících prostor před větrem. Větrolamy snižují výpar, zamezují větrné erozi půdy, zlepšují přízemní mikroklima, poskytují domov mnoha drobným živočichům.

Trocha historie

Historii větrolamů moc hezky shrnuje Jana Podhrázská a kol. ve své práci Optimalizace funkcí větrolamů v zemědělské krajině, dovolím si citovat: "První doklad existence ochranných lesních pásů v Evropě podává G. J. Caesar ve svém díle „Zápisky o válce galské“. Píše, že si Keltové na pobřeží Normandie a Bretaně udržovali kolem svých polí lesní porosty, aby pozemky ochránili proti silným mořským větrům. Podobné větrolamy najdeme dnes na pobřeží Belgie, Nizozemí, Dánska a dokonce i v Anglii, Skotsku a Irsku. Ve Švýcarsku v okolí Ženevského jezera jsou známy větrolamy ze 14. a 15. století. V Rusku první větší organizovaný pokus s výsadbou větrolamů provedl V. J. Lomikovskij, který roku 1809 na velkostatku v Poltavské gubernii založil rozsáhlé ochranné lesní pásy. Na našem území byly vysazovány větrolamy už kolem roku 1750, například v Polabí u Kladrub na ochranu proti odvívání písčitých půd, v Poohří a na jižní Moravě, kde však tyto lesy později zanikly, díky nedostatku dřeva. Cílené zakládání větrolamů začalo ve světě v první polovině dvacátého století, u nás myšlenky na zakládání větrolamů vznikly po druhé světové válce. Přispělo k tomu velké sucho v roce 1947 a také probíhající kolektivizace po roce 1948, kdy byly rozorány meze a vytvořeny obrovské plochy půdy po vzoru sovětských celin, což se projevilo velmi negativními dopady na ornici. Vytvořením rozsáhlých půdních celků a likvidací krajinné zeleně byly vytvořeny velmi vhodné podmínky pro erozní činnost větru. Větrná eroze se projevovala na zemědělských pozemcích již dříve, ale pestré střídání pěstovaných plodin na soukromých pozemcích neumožňovalo její větší rozsah."

Plochu, kterou větrolam ochrání, můžeme směle počítat na deseti až patnáctinásobek jeho výšky. Není to ale o tom, že by část pastviny za větrolamem byla zcela prosta větru - tak větrolamy nefungují. Kvalitní větrolam má vítr rozdrobit a zmírnit, nikoli "vygumovat" - pokud postavíte větrům do cesty plnou prkennou nebo kamennou zeď, situaci příliš nepomůžete. Těsně za zdí sice zajistíte kousek závětří, ale na zbytku plochy se vám budou tvořit víry, které vítr neustále posílají zpět na celý pozemek.

Trocha odbornosti

Literatura dělí větrolamy na tři kategorie (názvy odvozeny od slovesa "dout" neboli foukat):

Neprodouvavý (nepropustný) větrolam

Vznikne hustou výsadbou dobře do pásu propojených keřů a stromů, takže ty vytvoří prorostlou uzavřenou stěnu. Vysazuje se z více řad stromů a z keřového patra (které může být vysázeno současně před i za stromy). Vítr se v tomto typu větrolamu odráží o stěnu porostu a ohýbá se tím směrem vzhůru. Část větru proniká mezerami a část se o porost ohýbá do stran - v místech setkání vznikají turbulence. Na návětrné straně větrolamu se tak vytvoří díky turbulentním vířivým proudům ochranná clona. Tímto způsobem se snižuje rychlost větru již ve značné vzdálenosti před větrolamem. Nad vrcholem větrolamu vznikají turbulence s nižší průměrnou rychlostí než v nekorigovaném větrném proudu. Teprve nad tímto ochranným prostředím tvořeným z vírů může proudit vzduch opět s neumenšenou rychlostí. Rychlost větru na návětrné straně klesá až na 60 % původní rychlosti, těsně za větrolamem poklesne téměř na nulu, ale v malé vzdálenosti rychlost znovu narůstá až na svou původní hodnotu, které dosahuje ve vzdálenosti 15-20násobku výšky větrolamu. (Riedl, Zachar a kol., 1973)

Nevýhodou tohoto typu větrolamu je nepříznivé hromadění navátin uvnitř pásu, v létě vysoké teploty na závětrné straně a nebezpečí vzniku vírů. (Podhrázská, 2008)

Poloprodouvavý (polopropustný) větrolam

Zakládá se z více řad stromů a keřového patra, ale koruny stromů nejsou příliš zapojené a keřové patro je vyvinuto v menší míře. Takto vzniká optimální propustnost větrolamu – dle Podhrázské (2008) je to 40 – 50 % ve srovnání s neprodouvavým typem. Tento typ větrolamu bývá shodně uváděn jako nejvhodnější, protože vítr jej částečně obtéká a částečně prostupuje porostem, avšak polopropustná překážka brání vzniku velké turbulence. Obě proudnice se spojí na závětrné straně a jejich výslednice pak směřuje postupně k povrchu země, ale ve větší vzdálenosti než u větrolamu neprodouvavého. Rychlost větru dosáhne své původní velikosti ve vzdálenosti 25-30násobku výšky větrolamu. Výhodou je, že dochází k rovnoměrnému ukládání navátin a oproti širokým neprodouvavým větrolamům k minimálnímu záboru orné půdy při dosažení maximální účinnosti. (Podhrázská, 2008)

Prodouvavý (propustný) větrolam

Je složen z jedné nebo dvou řad stromů bez keřového patra. Tento typ větrolamů je na ústupu, neboť je zde velké riziko vzniku tryskového efektu v kmenovém prostoru (z důvodu absence keřového patra). Kladný vliv má na rovnoměrné ukládání sněhu na okolních pozemcích, ale proti silnému větru poskytuje jen malou ochranu. (Riedl, Zachar a kol., 1973; Podhrázská, 2008)

Větrolam nesmí mít mezeru! Jakákoli větší "vrátka" ve stěně větrolamu (například cesta, vedoucí skrz porost) okamžitě přebírá funkci trysky - tedy zvyšuje rychlost větru za otvorem!

Výběr porostu

Vhodné stromy na větrolam: Velmi dobré zakotvení v půdě má borovice, dub, javor, jilm, lípa, olše, ořešák. Méně hluboko kotvící kořenový systém má bříza, jasan, topol. Tyto dřeviny je vhodné umísťovat do středu ochranných lesních pásů.

Vhodné keře na větrolam: Keře dobře korigují vysušování kořenů větrolamového pásu přízemními proudy, zachytávají sníh, prach, dokonce i semínka plevelů. Nejvhodnější jsou (opět dle abecedy): bez černý, brslen, čimišník, moruše, ptačí zob, šeřík, šípek, tavolník, tušalaj, zimolez (které keře jsou a které nejsou vhodné ke koním jsem zmiňovala v článku Živé ploty kolem koní).

Příprava půdy

Jelikož přípravou půdy na výsadbu větrolamu zajišťujeme pro první roky tak závažný faktor, jako je dobrá ujímavost a rychlý růst sazenic, je logické, že ji provádíme obzvlášť pečlivě. Dobré zpracování do hloubky, kvalitní vyhnojení organickými hnojivy (kompostovaný koňský hnůj si na tyto a podobné zahradní účely jistě každý z nás, koňáků, rok co rok chystá - viz článek o kompostech) a údržba povrchu jsou opravdu důležité prvky skládačky, bez kterých se nebudeme pokoušet cokoli tvořit.

Výsadba

Dřeviny na budoucí větrolam můžeme vysazovat na jaře i na podzim. Sázíme do děr cca 30 cm hlubokých (dle stáří semenáčů). Vzdálenost mezi řadami má být cca 1,5 - 2 m (nebo také podle techniky, kterou chceme meziřádky udržovat). Vzdálenost mezi jednotlivými dřevinami v řadě u stromů cca 1,5 m, u keřového patra podle druhu použitého keře tak, aby po dosažení konečné velikosti vznikal živý plot - tedy aby se rostliny přirozeně spojily. Doporučení pro ten který druh nám dá kvalifikovaný prodejce - nebojte se ptát!

Ke stromkům umísťujeme podpěru: kůl má být nejlépe z jižní strany, aby mladý kmínek chránil před prudkým letním sluncem. A pamatujeme si pravidlo vždy kůl zatloukat jako první, před vsazením stromku (abychom nepoškodili citlivé kořeny sazenic)!

Péče o větrolam

První tři čtyři roky je třeba o výsadbu pečovat nadstandardně - zajistit jí dostatečnou (nikoli ale nadměrnou) zálivku, nedovolit plevelu zarůst pásy (můžeme zamulčovat, nebo naopak vyset trávu a udržovat porost nízký častějším sečením, čímž zamezíme růstu plevelů.) Hnojení dle druhu dřevin - opět doporučuji, pokud nemáte zkušenosti, obrátit se na kvalifikované zahradnictví nebo lesní školku.

Větrolam jako užitečný prvek krajiny

Silné větry jsou nepříjemné lidem i zvířatům, neprospívají ani rostlinám. Výsadbou větrolamu zajistíme krajině nejen esteticky přívětivější ráz, ale i zdroj potravy a úkrytů pro nejrůznější drobné živočichy. Pásmo stromů a keřů v brzké době po výsadbě obsadí mnoho druhů hmyzu a ptactva. Ježci také nepohrdnou novým biotopem v krajině (víte, že ježek potřebuje k dennímu odpočinku křoví? Pokud nejsou na jeho území husté keře, bude hledat alespoň hromady větví. Proto nebuďte přehnaně pořádní, nevyklízejte své pozemky od každé větvičky, od každého lístečku - myslete i na ostatní život v krajině než jen na ten koňský!) a pokud doplníte výsadbu kamennými ostrůvky, poskytnete domov ještěrkám, slepýšům, často jsou k vidění i užovky.

Užitná hodnota spadaného listí, květů a plodů tkví v podpoře půdního života s dopadem na zlepšení mikroflóry zeminy. Jelikož výběr porostu samozřejmě směřujeme k původním druhům rostlin pro náš kraj, vytvářímě vlastně díky výsadbě větrolamů jakýsi zdroj genofondu semen dané lokality - o "roznášku zdarma" se již postarají ptáci. :-)

Co dělat, pokud je pastvina hodně větrná a nemohu čekat několik let, než větrolam naroste? Pro zvýšení komfortu pobytu zvířat na pastvinách otevřených větrům ze všech stran je jistě vybudování míst s dostatečným závětřím v popředí zájmu chovatelů. Není smutnějšího pohledu, než v období prudkého ochlazení a deště s vichrem koukat na roztřesené stádo, které nemá možnost najít si na široširých ohrazených plochách kousek závětrného, vlídnějšího místečka. Také letní parna bez ždibce stínu nevítězí v žebříčku hitparád "welfare na pastvinách"...

Jak si tedy pomoci, než větrolam z dřevin naroste? Je nějaká možnost, jak provizorně vybudovat něco na způsob větrolamu - aby nám dobře zapadal do krajiny, ale zároveň jsme nemuseli čekat roky, než doroste? Ano, určitě!

Ideálním prozatímním řešením je postavit si plot z roští, větví a menších kmenů. V Německu se tomuto typu předělů pozemků říká Benjeshecke, viz článek Ploty z proutí a větví - aneb co příroda dá... Jak na to? Nebudeme se opakovat, ve zmíněném článku návod naleznete, tedy jen velmi stručně: Do země zatlučeme kůly (klidně i větve o průměru více než 5 cm) ve vzdálenosti max. 1 m od sebe. Stejně tak zatlučeme druhou řadu, ale posuneme ji o poloviční vzdálenost oproti řadě první - takže kůly této řady budou v polovině vzdáleností kůlů řady první. Mezi řadami necháme mezeru 0,5 – 1 m. Podle zamýšlené výšky oplocení ponecháme nadzemní výšku kůlku - cca 1,5 m. A můžeme začít s výplní prostoru - použijeme odřezané větve z jarního průklestu stromů, chvojí, odnože z probírky keřů, dlouhé pruty. Vše městnáme mezi kůly. Kdo je ve stavbě tohoto typu oplocení zběhlý, má často nachystané předem svázané otýpky z klestí přímo pro tyto účely - a ty jen rovná mezi kůly. Jak si během roku bude plot z větví sedat, můžeme průběžně přidávat další a další klest.

V létě jsou tyto ploty nádherné, pokud se osadí popínavými letničkami - fazolí, lichořeřišnicí, viděla jsem je prorostlé i divokou růží... Krásná je i různě vysoká slunečnice, vysetá ze strany, ke které nemají koně přístup. Někdo nechává zvířatům plot volně k dispozici, jiní před takovýto dočasný větrolam dávají el. ohradník, aby hospodářská zvířata větve nevytahovala, obzvláště, pokud není plot ze silných a pečlivě navzájem propletených větví, tudíž je snadnější z něj pruty a klacky tahat. Jiná filosofie je opačná: koně zájem o dřevo zabaví, tudíž je "hra" s větvemi součástí záměru - vyberte si!

Větrolamy i Benjes ploty sázíme/stavíme zásadně na straně převládajících větrů - nejčastější bývají vichry severní a západní. Někteří nadšenci vysazují či budují celé podkovy kolem pastvin (tzv. sluneční pasti - viz níž), v některých státech je zase tradicí členit pozemky zmíněnými proutěnými ploty z odpadových větví. I řídký plot ztlumí rychlost větru!

Co je sluneční past? Tzv. sluneční past je velice chytrá vychytávka! Jde o výsadbu kolem záhonu/pastviny/zahrady do tvaru podkovy - otevřená část směřuje k jihu, tedy směrem ke slunci. Výsadbu zakládáme na západě a východě nižšími a směrem k severu čím dál vzrůstnějšími rostlinami. Takto vzniká vnitřní chráněný prostor uvnitř záhonu/zahrady/celé pastviny. Podporujeme tím v maximální míře záchyt slunečních paprsků v podkově. Zároveň vlastně budujeme větrolam, který poskytuje vegetaci uvnitř příznivější mikroklima díky odštítění nejen větrů (zanáší prach a pyl, ochlazují a vysušují, odnáší zeminu z výběhů, obzvláště při delším suchu, kdy je kopyty koní povrchová vrstva rozmělněna na jemnou lehkou drť), ale i díky odrazu slunečních paprsků zpět do prostoru podkovy.

Větrolam jako zdroj užitku pro domácnost

Další opomíjenou funkcí "domácích" větrolamů může být výroba otopu. Vypěstovat si vlastní dřevo není nic nereálného, nenáročných rychlerostoucích stromů je více. Pokud budete používat tzv. výmladkové hospodaření, dnes je častěji slyšet kopicování, nebudete potřebovat na kácení žádné povolení. Jde o probírku a seříznutí stromů v několikaletých cyklech s využitím přirozené vlastnosti některých stromů - obrůstání pařezů. Strom se tedy kvůli produkci topiva nezlikviduje, ale zmladí.

Pamatujte: Starší stromy hůře obráží, proto se kopicují stromy mladé, aby pařez neuhynul.

Nejvhodnější dobou kácení je období vegetačního klidu (konec podzimu až brzké jaro). Postarat se o lesní stromy není nic složitého - naopak je to podstatně jednodušší, než starost o náročné okrasné dřeviny. Stačí vybrat vhodné druhy - tedy ty, které nemají problém z pařezů dobře obrazit: břízy, habry, hlohy, jasany, javory, jedlé kaštany, jeřáby, jilmy, lípy, lísky, olše, vrby.

Velice populární je v současné době i nepůvodní dřevina (pro naše území), a to japonský topol (kříženec topolu černého /Populus nigra L./ a maximovičova /Populus maximowiczii Heennry/), který roste neuvěřitelně rychle a má velmi výhřevné dřevo (vyšší výhřevnost než smrk). Ke koním je vhodný - netoxický.

Samozřejmě budeme vždy vybírat ty stromy, které se hodí pro naši půdu a klima - je jistě žádoucí, aby se dřevinám dařilo "samo", nepotřebujeme je neustále "obskakovat" a doufat, že s velkým štěstím přežijí zimu nepoškozené, nebo že ustojí letní vedra v dostatečné kondici...

Dle druhu porostu jsou mladé kmínky k těžbě (ke kopicování) připraveny již po 3 až 7 letech. Nádherné pro milovníky přírody je, že takovouto probírku můžeme provádět stále znovu a znovu, aniž bychom strom zahubili - dokonce tímto občasným zmlazením, pokud nehospodaříme příliš intenzivně, prodlužujeme jeho životnost. Kořenová síť zůstává zachována v plném rozsahu, takže další nárůst z pařezu je rychlejší než při nové výsadbě semenáčků. Jelikož vlastně lesík stále prosvětlujeme, daří se i spodní vegetaci - bylinám, keřům. Což má obrovsky pozitivní dopad na faunu dané lokality!

Výmladkové hospodaření naši předci prováděli na celých lesních plochách, my můžeme i na kousíčku lesa-větrolamu, který nám chrání koňskou pastvinu před větry. Přispějeme tak nejen k lepšímu životu našich koní, ale i celého biospolečenstva v krajině a, koneckonců, i sebe - vždyť co je krásnějšího, než po celém zimním dni náročné práce u koní večer roztopit krb a sednout si co nejblíže teplé náruče plamenů...

Větrolamy kolem koní mají své užitné místo, stojí za čas, který jim věnujeme při výsadbě v prvních letech a jako odkaz dalším generacím poslouží jistě lépe, než bezhlavé vymýcení jakékoli vegetace na pozemku, který má být spásán. Zbavte se představy, že pastva je holá plocha, sloužící jen a pouze na výnos pastevní hmoty. Zkuste svým koním dopřát pestřejší prostředí, než které vám bylo stanovištěm naděleno: vezměte "architekturu" pozemků, na kterých hospodaříte, do svých vlastních rukou. Nečekejte a co nejdříve se neohroženě pusťte do výsadby! Ať se daří...

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: