Živé ploty kolem koní

13. 03. 2018 06:00

Obrázky: 16

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: kolektiv autorů, Pixabay Seriál: Zeleň pro koně a jejich lidi Počet přečtení: 5570 Počet komentářů: 5 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Také přemýšlíte, jak esteticky vyznačit hranice pozemku kolem jízdárny, jak zajistit koním více soukromí ve výběhu nebo čím obehnat pastvinu tak, aby kolemjdoucí tak snadno nemohli až k ohradám? Případně potřebujete záchytnou stěnu od polí, sousedících s vašimi pastvinami, protože majitel/družstvo na svých plochách aplikuje často postřiky? Navíc se vám pouze železné hrazení či elektrický ohradník zdají být málo zelené a přírodní, betonové ploty příliš mohutné, neprodyšné a finančně náročné? A u dřevěných ohrad máte výhrady k trvanlivosti? Možná pro vás mám řešení - vysaďte si za stávající oplocení ještě živý plot!

Živé ploty jsou jednou z primárních překážek zabraňujících polétání semen jedovatých rostlin, například starčeků. Na živé ploty kolem koní platí jedno pravidlo, které bychom si měli hned pro začátek všech úvah vytesat do pomyslného základního kamene veškerého plánování – totiž že poblíž hospodářských zvířat z bezpečnostních důvodů nikdy nevysazujeme jedovaté rostliny, i kdyby se nám líbily sebevíce! I když keře bude dělit od koní ohrada, přes kterou na ně určitě ani při sebevětší snaze nedosáhnou, stejně se nenechejte svést a nepokoušejte štěstí! Nikdy nevíte, kdy zvířata utečou nebo kdy se neznalí návštěvníci rozhodnou v dobré víře hodit koníčkům pár větviček... Pokud jste koupili areál či zdědili statek a třímetrové zeravy se vám tyčí po stranách stájí, tisový plot kolem jízdárny a narostlý exemplář nádherně kvetoucího rododendronu dominuje nádvoří, chápu, že se vám nebude chtít sahat po pile – ale rozhodně dobře zvažte veškerá nutná bezpečnostní opatření!

Jestliže ovšem živý plot chcete teprve vysazovat, ohledy na vzrostlé rostliny brát nemusíte. Takže si můžete dovolit hodně dobře promýšlet, co si na pozemek pustíte. Poradit se s odborníky jistě nebude od věci... Ona taková přes půl metru vysoká houština kvetoucích srdcovek svojí jarní krásou hodně láká, ale vy, coby moudří strážci zdraví svých koní, se svést z cesty bezpečnosti určitě nenecháte! :-)

Tím pádem rovnou na začátku můžete vyřadit z výběru veškeré jalovce, túje, tisy, zimostrázy, pámelníky, lýkovce, štědřence (oblíbený zlatý déšť), cesmíny, hlohyně, rododendrony, také ale tak často kolem pastvin vídané javory (v posledních letech veterináři několikrát varovali před možností otravy koní!), nepokoušejte štěstí ani pnoucími se břečťany a wistáriemi...

Co nám tedy v hledáčku rychlerostoucích keřů, které velmi brzy po výsadbě začnou plnit funkci clony, okrasného prvku a později možná i odhlučnění, vlastně zůstává?

V posledních letech je asi největším hitem tzv. zázračný rychlerostoucí plot z jilmu sibiřského (turkestánský brest) – Ulmus pumila. Obrovskou předností je jeho naprostá bezpečnost pro děti i zvířata. Nemá trny, není jedovatý, nekvete (tudíž neobsahuje pyl ani dráždící alergeny). Zahradníci mi sdělili, že se často prodává ke koním kolem ohrad a na přírodní překážky. A že ostříhané větvičky koňáci předkládají koním zcela bezpečně k okusu. Výslovně jsem se ptala na toxicitu – byla jsem ubezpečena, že žádná není...

Zeptala jsem se, jak je to se známou citlivostí jilmů na nepříjemnou houbovou chorobu grafiózu, zda se mám bát? Odborníci přes zeleň se spokojeně usmívali, protože pro nás, kteří toužíme po tomto nejedovatém, bleskově rostoucím živém plotě, mají skvělé zprávy: u jilmů již grafióza obecně ustupuje – a turkestánský brest by vůči ní měl být dokonce ještě podstatně odolnější! Radost mi trošičku pokazil až fakt, že sibiřský jilm se řadí mezi keře opadavé (a pokud se ujme a daří se mu, nevyhneme se nutnému střihu)...

Ale i z pomaleji rostoucích (bohužel taktéž opadavých) druhů můžeme při troše trpělivosti za pár let vypiplat pěkný, funkci plnící živý plot. Takový habr nebo hloh vám totiž udělá velmi dobrou službu taktéž – a jsou to keře a stromy mezi zvířata také zcela bezpečné.

Habr (Carpinus) snese hodně mrazu i hodně veder bez poškození, toleruje i těžší půdy. Pouze první rok po výsadbě se musíme postarat o dostatečnou zálivku, dál už, pokud se mu daří, roste rychle i bez našeho extra přičinění. U koní se může hodit, že snese hodně prachu na listech, takže i kolem jízdárny a hliněných výběhů, pokud se občas v letní dny více práší, nebude trpět. Daří se mu i na podmáčených a zaplavovaných pozemcích, na druhou stranu umí vyžít i na suchých stanovištích, mojí známé dokonce vyloženě prosperuje v kamenitém kopci, který rychle ztrácí vláhu a vysychá. Má-li plnit funkci úhledného plotu, tedy nerůst příliš vysoko, taktéž se u něj střihu nevyhneme. Řez ale snáší výborně, nemusíme se bát „sáhnout“ až do starého dřeva. Ačkoli je habr opadavý, opticky přes zimu nepůsobí holým dojmem – listí ztrácí totiž až na jaře, kdy už raší nové.

Hloh (Crataegus) patří mezi léčivé rostliny, takže u hospodářských zvířat si s ním starosti dělat také nemusíme. Je však náchylný k chorobám, které, jak zahradníci varují, může přenášet na jabloně (což jsem třeba vůbec netušila a měla jsem v úmyslu do smíšeného živého plotu k hlohu právě pár jabloní dát). Proto obecné doporučení zní: nevysazovat poblíž ovocných stromů! Naprosto ideálně se jeví výsadba na hranice pastvin, je prý po zahuštění skutečně, vzhledem k trnitosti, zcela neproniknutelný. Obzvláště jsem byla upozorněna na hloh šarlatový (Crataegus coccinea) – je nejen nenáročný, ale hlavně netrpí, na rozdíl od svých kolegů hlohů, škůdci ani houbami. Brzy zjara raší, naopak dlouho do zimy, ještě po úplném opadu listů, na něm zůstávají červené bobule. Další předností je schopnost ustát jakkoli silné zmlazování, klidně ořez až u země! Hlohy se spokojí s každou půdou, ale čeho si žádají opravdu hojnost, to je slunce. Vím, že nadměrně chutná housenkám otakárka ovocného, pro které je nejčastější živnou rostlinou. Ale jeden z oslovených zahradníků mne upozornil, že v prosperujícím hlohovém plotě, který se díky trnům stává doslova nedobytnou pevností, se velmi rádi schovávají a i mladé vyvádějí nejrůznější opeřenci – takže s housenkami si prý hlavu vážně dělat nemusím! :-)

Do plotů se nemáme bát sáhnout ani po meruzalce zlaté (Ribes aureum), používá se jako podnož pod rybízy, snáší sucho a vedro, je poloopadavá a neroste tak, že bychom nutně museli mít neustále nůžky při ruce. :-) Z jedlých keřů je zahradníky velmi chválena varianta živého plotu z muchovníku. Muchovníků je mnoho druhů, mně bylo doporučeno zaměřit se na ten s největšími a nejchutnějšími plody – na muchovník Lamarckův (Amelanchier lamarckii). Je to keř po nárůstu vysoký cca jako dospělý chlap - někdy i o pohlavek víc. :-) Což je kolem pastvin velká výhoda – lidé neruší koně, ti ale vidí přes keře ven do okolí a mohou uspokojit svoji potřebu „monitorovat“ terén. Jen pozor, aby neměli přímý přístup do keřů a nepřejídali se nám chuťově lákavými plody – ty jsou bohatým zdrojem vitamínů a minerálů, dozrávají už v červnu a zrají postupně, což zaručuje mlsáníčko na celý dlouhý cca měsíc.

Dalším kandidátem do smíšeného či jednodruhového živého oplocení je hojně doporučovaný kdoulovec čínský (Chaenomeles cathayensis) – trnitý (i když existují i kultivary bez trnů), bohatě kvetoucí keř s velmi atraktivními, velikými květy, které vykvétají většinou ještě dříve, než se rozvinou listy a keř se zazelená. Často leží v kraji ještě sníh, když už kdoulovec pyšně předvádí své květy... Uplatnění najde především u těch, kdo nechtějí živý plot udržovat střihem a mají dostatek prostoru. Ne že by střih nesnášel, ale ochudili bychom se právě o tolik působivé květenství – což by byla v případě těchto keřů opravdu škoda. Kdoulovec má být nenáročný na půdu, má dobře snášet sucho – a potřebuje slunné stanoviště! Plody je nutné povařit, bez tepelné úpravy nejsou chutné. Ale do sirupů, marmelád nebo pro výrobu likéru nám jistě stojí za to! Navíc krásně voní, proto naše babičky vkládaly plody do skříní mezi prádlo.

Dřín obecný (Cornus mas) – dorůstá bez problémů do 4 až 6 metrů – na to trochu pozor! Takto vzrůstný živý plot přináší nutnost častější údržby střihem – ovšem dřín nemá rád agresivní zakracování, takže navíc je nutná opatrnost při zásazích s nůžkami. Potřebuje slunné stanoviště. Keř kvete žlutě ještě před vyrašením listů (i když později než kdoulovec – březen, duben) a bývá obrovským lákadlem pro včely. Na podzim dozrávají červené plody – a jsou jedlé. Na půdu není nijak náročný, i když živinami lépe zásobené stanoviště ho potěší více. Dobře snáší znečištěné ovzduší – kouř a smog.

Svída (Cornus sanguinea) dorůstá trochu menší výšky než dřín obecný (2–5 metrů), zato má značně širokou základnu při zemi. Takže opět počítat s větším nutným prostorem. Nesnáší dlouhodobé nebo příliš velké sucho. Rozkvétá až koncem května. Použitelná je pouze na volně rostoucí živé ploty, střihem se esteticky znehodnocuje – což si netroufám posoudit, ale co mi bylo řečeno, to předávám, milí koňáci. :-) Je ovšem velmi vhodná přesně pro naše účely – doporučení zahradníků totiž zní: v krajině ideální k vyznačení předělů a hranic (třeba pastvin).

Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica) – borůvka, která není borůvkou. :-) Chuťově sice plody vyšlechtěných odrůd borůvku připomínají, ale nepotřebují, na rozdíl od ní, kyselou půdu – zimolezu se daří všude, jen nemá rád sucho po výsadbě. První rok dva se tedy musí pravidelně zalévat a mulčovat pro udržení vláhy. Je silně mrazuvzdorný, ale má jedno zásadní, velké mínus – bohužel mu velmi brzy (u nás prý už v červenci!) zasychají listy. Plody jsou nicméně plné vitamínů C a B, také hořčíku, draslíku, fosforu a biologicky aktivních látek se silnými léčivými vlastnostmi. Takže do smíšeného plotu bych neváhala...

Dlouhověký rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) je, jak mi přísahal pan zahradník, opravdu dokonalým plotem – neprostupnost po pár letech spolehlivě zajistí trny dlouhé 7 cm! Je dvoudomý – tedy musíme mít jak samčí, tak samičí rostlinu, pokud se chceme dočkat plodů. Ty jsou oranžové nebo červené (podle odrůdy) a vydrží nám „okulahodit“ na keři až dlouho do zimy. Na půdní podmínky je rakytník nenáročný, jen v mládí si musíme pohlídat častý řez, abychom si plot dobře zahustili. Výsledkem při troše trpělivosti je jistojistě neproniknutelný masiv propletených větví a trnů kolem pozemku. Navíc svými rozkladitými kořeny zpevní celé okolí plotu – takže například kolem napájecích míst by mohl být výhodou.

Dalšími možnostmi do jedlých živých plotů jsou arónie, lísky, rybízy, angrešty, josty, mišpule, ... – jejich všemožné vzájemné kombinace již ponechám vaší fantazii.

Z neopadavých variant byla mé pozornosti doporučena jedlá hlošina Ebbingeova (Elaeagnus ebbingei). Většina hlošin je opadavých, ale tento druh má být opravdu stálezelený. Vydrží mráz do cca -20 °C, ale je nutné mít na zimu plot vysoce zamulčovaný, abychom ochránili podpovrchové kořeny. Pěstuje se ve více barevných variantách. Kvete na podzim drobnými, do dálky vonícími květy. Dává hned zjara červené plody, které nám prý budou připomínat sladké višně – nejchutnější mají být v době, kdy začnou samy opadávat.

Nejedovatý živý plot lze založit i z klasických českých jehličnanů – ze smrku nebo z jedle. Takový plot celoročně krásně voní a vzhledově může být při dobré péči velmi povedený. Navíc smrky k české krajině prostě patří! Bohužel rostou jen velmi pomalu, navíc údržba střihem není právě jednoduchá. Jehličnaté ploty stříháme kónicky od druhého roku po výsadbě – a to každoročně. Vrcholky po dosažení požadované výšky uřízneme, aby se stromky postupně zahustily. Máme mít na paměti, že konkrétně smrk nemůžeme zmlazovat radikálně – ze starého dřeva již nové přírůstky NIKDY nevyraší. Další, nač jsem byla se vztyčeným prstem upozorněna, je přirozené vyholování spodních pater větví u starších jedinců (od pěti let stáří výš). Pokud budete chtít smrkový plot, určitě se poraďte se zkušeným pěstitelem nebo v zahradnictví, protože nesmírně důležitý bude výběr konkrétního kultivaru. A máme se, přátelé, při volbě živých plotů z jehličnanů držet celistvé jednodruhové výsadby. Nekombinovaný plot je v tomto případě zárukou větších estetických prožitků – podle zkušených. :-)

Bambusy – sehnat odborníka na tyto exotické rostliny nebylo jen tak! Takže mi veškeré (skromné) rady byly podány jako rady osobní, nikoli obecné: Začnu tím, že bambus je velmi invazivní rostlina, na kterou se vztahuje zákon o sázení do volné krajiny. Ten říká, že se pod hrozbou peněžní pokuty nesmějí sázet rostliny nepůvodní a invazivní – proto musíme dobře zvážit, na jaké stanoviště si bambus (ale i jiné druhy – viz zmíněný zákon) chceme vysadit! Takže sice ano, bambusové živé ploty se zakládají, ale na soukromých pozemcích, nikoli ve volné krajině – na to opravdu POZOR! Některé druhy bambusů disponují obrovsky bujným růstem. Pro upotřebení do živého plotu je nutné zaměřit se na takové, které nevymrzají a nabízeny jsou jako vysloveně stálezelené – pro stinná stanoviště to mohou být neodnožující fargesie, na slunná například phyllostachysy. Výhonky se dají použít ke kulinářským účelům – jsou jedlé. Navíc brzy a výborně zahustí osázený prostor – a to „až moc“! :-) U phyllostachysů se nám prý v klidu nastěhují i dva metry od rostliny, takže je naprosto nutné, pokud nemají „utíkat“ z vymezeného pásu živého plotu, použít kořenovou bariéru. Což by nemuselo být nutné například směrem do hliněného výběhu (kde by stejně nového nájemníka koně okousali a ušlapali), ale již určitě ano směrem k sousedům za plotem nebo směrem ven do volné krajiny. Specialista-nadšenec na bambusy přísahal, že phyllostachysy jsou schopny již po dvou letech plnit funkci zelené pohledové clony. Stříhat má stačit jednou do roka, máme dobře zalévat, ale nepřemokřovat.

Milí koňáci – jak jsem „nakoupila“, tak vám předávám. Doporučuji můj článek jen jako odrazový můstek k dalšímu studiu – protože výběr živého plotu na konkrétní stanoviště nemusí být bez porady s někým, kdo má spolehlivě „zelené prsty", tak jednoduchý...

Nakoupit drahé sazenice (například bambusy drahé opravdu jsou) a nechat si pak porost zajít jen proto, že jsme nestrefili správně nutné půdní podmínky nebo podcenili doporučení pečlivé zálivky první sezónu po výsadbě, by nás mohlo hodně mrzet. A třeba i do budoucna zbytečně odradit od dalších pokusů a nakonec jistěže úspěchů v pěstování. :-) Tak ať se vám časem „prsty zazelenají“!

Zahradnice Klára Jabůrková, jedna z mých ochotných rádkyň, pro vás sestavila seznam druhů jedovatých keřů (příp. stromů, kterými se živé ploty dají proložit), ale u kterých nedoporučujeme použití ke koním. Takže následujícím druhům se rozhodně VYHNĚTE:

bobkovišeň lékařská (Laurocerasus officinali)

brslen evropský (Euonymus europea)

břečťan popínavý (Hedera helix)

buk lesní (Fagus sylvatica)

cypřišek (Chamaecyparis spp.)

dřišťál (Berberis spp.)

jalovec chvojka (Juniperus sabina)

janovec metlatý (Cytisus scoparius)

jírovec (Aesculus spp.)

kalina (Viburnum spp.)

kručinka barvířská (Genista tinctoria)

krušina olšová (Frangulus alnus)

lýkovec jedovatý (Daphne nezerum)

mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)

pámelník (Symphoricarpos spp.)

pěnišník (Rhododendron spp.)

ptačí zob (Ligustrum vulgare)

ruj vlasatá (Cotinus Cogygria)

řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica)

střemcha obecná (Prunus padus)

škumpa (Rhus spp.)

štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides)

tis červený (Taxus baccata)

tůje (zerav) (Thuja spp.)

vistárie (Wisteria spp.)

zimolez (Lonicera spp)

zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens)

žanovec měchýřník (Colutea arborescens)

/vysvětlivky – spp. = označení, že v rámci rodu se vyskytuje více druhů/

 

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. pipilota

    Ještě vrbové proutí

    19:03 - 13. 03. 2018

    Pěkný článek, děkuji. Ještě bych doplnila o plůtky skládané z vrbových prutů. Je to spíše na menší ploty a časem vyžadují střih, ale zase jsou hned ozdobné a jsou nejedovaté. (laciné)

  • 2. Ivetashena

    Vrba

    20:28 - 13. 03. 2018

    Reaguje na 1.

    Děkuji, jsem ráda, že je článek užitečný a líbí se. O plotech z proutí bude příští díl - nebojte, na vrbu jsem nemohla zapomenout! :-)

  • 3. fran

    Skvělé

    10:25 - 14. 03. 2018

    Iveto, super, super,super, děkuji. Už dva týdny sedím u noťasu a hledám a ty pak přijdeš s uceleným výběrem :-). Loni jsme předělávali dům, letos jsou v pořadí výběhy - ohrazení, remízky, průhledy a okrasa, takže načasování je dokonalé, navíc moje milované kvetoucí keře.... Líp to nešlo :-).
    Jeden dotaz, proč je mezi nedoporučenými rostlinami buk?

  • 4. Ivetashena

    Ahoj Fran!

    10:34 - 14. 03. 2018

    Reaguje na 3.

    Odborník mi k buku sdělil, že, cituji: "Kůra má sice léčivé účinky a z bukvic se vaří ,,káva", ale u koní hrozí riziko, že se přežerou semen. Asi by nezpůsobila úhyn, ale koliky a křeče s velkou pravděpodobností ano." → takže jsem ho, vzhledem k pojetí článku, nemohla s klidným svědomím zařadit mezi doporučené dřeviny ke koním, i když jsem ho tam plánovala při přípravě článku mít... :-)

  • 5. fran

    re 4

    11:01 - 15. 03. 2018

    Aha..., díky, buk by evt. byl v ohrazeném remízku (aby z něj něco zbylo), takže snad v poho.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 20.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: