Ustájení koně a jeho právní povaha: odpovědnost za škodu na zvířeti

25. 07. 2017 08:00

Obrázky: 3

Autor: Markéta Veselá Foto: pixabay.com Rubrika: Koně a zákon Počet přečtení: 11862 Počet komentářů: 8 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Tímto článkem bych ráda vkročila do doposud nepoznaného lesa nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který je sice účinný již od ledna 2014, ale stále na straně jeho adresátů vyvstávají otazníky ohledně jeho interpretace a výkladu pojmů směrem k chovu koní a jezdeckému sportu a doposud se tak najde velká část veřejnosti, která neví, jaká z ustájení koní plynou práva a povinnosti.

Co se týče otázky poznání či nepoznání NOZu, stojím si za názorem, že je doposud nepoznaný a dlouho bude, i když na něj bylo již několikrát upozorňováno, resp. na změny s ním spojené. Článek o právním postavení zvířete byl určitě užitečný „předvoj" pro případné budoucí hlubší studium nejrůznějších institutů, které je možné v souvislosti se zvířetem jako předmětem právních vztahů aplikovat. V článku Ještě jednou nový občanský zákoník jsou potom rozebrány důležité změny, které NOZ přinese, osobně mi tam však chybí odkazy na konkrétní úpravu, na základě které autor k prezentovaným závěrům došel, a čtenář tak potom tuto (byť kvalitně zpracovanou) argumentaci nemůže v budoucích právních vztazích využít, aniž by problematiku dále sám hlouběji nestudoval. V tomto článku se budu zabývat otázkou právní povahy ustájení koně a odpovědností za škodu vzniklou na zvířeti, které je předmětem tohoto závazku.

 Výklad pojmů

Poměrně často je slýcháván názor, že ohledně koní nemohou být uzavírány smlouvy, ať už o koupi, pronájmu nebo ustájení, jelikož kůň není věcí. Kůň samozřejmě není věcí, což je jedna ze změn, kterou přinesl nový občanský zákoník. Jedná se však spíše o změnu terminologickou, neboť kůň může samozřejmě být předmětem většiny závazků (tedy je možné o něm uzavřít většinu smluv), a to za podmínky, že uzavření takové smlouvy neodporuje jeho povaze. K tomu viz ust. § 494 věty druhé: „Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze." Je tak zřejmé, že kůň může být předmětem většiny běžných závazků, se kterými se v občanském zákoníku setkáme.

Co se týká samotné právní povahy závazku, jehož předmětem je ustájení koně, zastávám názor, že se jedná o úschovu ve smyslu § 2402 a násl. („Smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval.") Tento institut na ustájení koně (úschovu zvířete) plně dopadá, což vyplývá i z komentářové literatury: „Stejně tak se nemění smlouva o úschově v jiný smluvní typ, jestliže ze zvláštnosti předmětu úschovy vyplývají další povinnosti schovatele (např. povinnost krmit uschované zvíře, vypouštět ho atp."1)

Povinnosti schovatele jsou dále stanoveny ust. § 2403 odst. 1: „Schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda, a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo."

Odpovědnost za škodu

V tomto článku se nebudu věnovat újmě způsobené zvířetem, ale škodě na schovaném (převzatém) zvířeti.

Škodu na převzaté věci upravuje § 2944 a zakládá objektivní odpovědnost schovatele (ustajovatele) za převzaté zvíře, tj. bez ohledu na jeho zavinění (!!!): „Každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak." Tedy je zřejmé, že ustajovatel má v případě, že mu uhyne ustájený kůň, problém, pokud neprokáže, že např. trpěl nevyléčitelnou chorobou a pošel by i v případě, že by zůstal u svého majitele.

V tomto je každopádně ustajovatel ze zákona v obrovské nevýhodě, protože všichni víme, že kůň je (pardon) poměrně dost (v tomto směru) hloupé a zranitelné zvíře, ve srovnání například s kočkou, přičemž náklady na ošetřování nebývají právě malé.

Liberace (zproštění odpovědnosti) je v tomto směru nesnadná, zákon ji výslovně neupravuje, pouze uvádí podmínku, že by ke škodě došlo i jinak. Tedy nelze ani za liberační důvod považovat např. otrávení koně cizí osobou, jestliže by se nejednalo o cílený útok právě na konkrétního koně konkrétního majitele. Každopádně je jasné, že tato problematika zůstane spornou do doby, než ji posoudí soudy.

Jak se zprostit odpovědnosti

Zásadní změnu přináší nový občanský zákoník v možnosti smluvně se odchýlit od některých ustanovení zákona, protože zatímco podle staré úpravy byla smlouva, která se odchylovala od zákona, neplatná, nyní je možné si smluvně ujednat podmínky jiné.

Takže, pro vyloučení objektivní odpovědnosti ustajovatele je nutné toto výslovně uvést ve smlouvě, např. uvedením: „Schovatel (ustajovatel) nenese odpovědnost za jím nezaviněnou škodu na ustájeném koni." Z tohoto vyplývá, že je zcela nerozumné (ze strany ustajovatele obzvlášť) převzít koně bez písemné smluvy, kde je právě jeho objektivní odpovědnost vyloučena. Tento problém by nevyřešila ani jiná forma smlouvy (například smlouva o pouhém pronájmu pozemku a sedlovny a zvlášť smlouva o péči o koně), protože materiálně se stále jedná o smlouvu o úschově. Taková smlouva by se potom posuzovala jako zastřená smlouva o úschově - k tomu viz § 555 NOZ (2), takže pokud by opět neobsahovala ujednání o zproštění ustajovatele odpovědnosti za škodu na zvířeti, jeho odpovědnost trvá.

 K tomuto je potřeba velmi důrazně připomenout, že smlouvy zásadně nemusí být písemné, vyjma těch, u kterých to zákon výslovně uvádí (např. u věcných práv k nemovitostem §560 a násl. NOZ). V žádném případě tedy neznamená, že pokud smlouva nebyla uzavřena písemně, právní vztah neexistuje. Smlouvy je možné uzavírat pouze ústně, ba dokonce i mlčky. V případě sporu se však u ústní smlouvy velmi obtížně prokazuje, co bylo takovou smlouvou upraveno a jak. Pokud se tedy podíváme na smlouvu o úschově (ustájení) koně, jistě nebude sporné to, že smlouva o ustájení vznikla, protože kůň se nachází v určitém objektu ustajovatele, a je třeba i možné prokázat pravidelné platby od majitele koně směrem k ustajovateli, už však bude velmi obtížné prokazovat, jaké povinnosti z ní plynuly oběma stranám, zejména potom to, a to je jádro celého problému, zda si strany ujednaly odchýlení se od zákona - a tedy zbavily ustajovatele objektivní odpovědnosti či nikoliv. Samozřejmě v případném soudním sporu je možné využít i jiných důkazních prostředků než právě listin (písemné smlouvy o ustájení), a to např. výpovědi svědků (§125 občanského soudního řádu), ale osobně zastávám názor, že smlouva, kde bude jednoznačně uvedeno vše, co mají strany mezi sebou ujednáno, velmi zásadně usnadňuje situaci. V situaci, kdy je uzavřena smlouva o ustájení pouze ústně, se zásadně aplikuje zákonná úprava, podle které schovatel (ustajovatel) odpovídá za škodu na zvířeti bez ohledu na jeho zavinění, ledaže by prokázal, že by ke škodě došlo i jinak.

Kdy se nelze zprostit odpovědnosti

Nicméně, samozřejmě není možné se absolutně zbavit odpovědnosti. Ust. § 2898 k tomu uvádí: „Nepřihlíží se k ujednání... ...způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát." Případy úmyslného poškození zdraví koně jsou asi jasné. Sporné bude, co je možné považovat za hrubou nedbalost a v případě soudního řízení bude vždycky otázkou, jak mohl ustajovatel škodě zabránit.

Na základě dohody s redakcí EQUICHANNELu se pokusím na následujících případech posoudit, kdy se jedná o úmysl nebo hrubou nedbalost.

V první řadě tedy je potřeba definovat zavinění, resp. zavinění z nedbalosti a úmyslné zavinění. K tomu je nejvhodnější analogicky použít zákon o přestupcích (č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ve kterém je v §4 vysvětlen pojem zavinění, nedbalost a úmysl. Nemá smysl to kopírovat, čtenář nechť si příslušnou pasáž dohledá. Pokusím se posoudit následující situace z pohledu soudce, tj. jedná se o můj právní názor, není vhodné jej přebírat jako dogma, protože každá situace je jiná! U každé situace budu předpokládat, že se ustajovatel smluvně zprostil objektivní odpovědnosti za nezaviněnou škodu na zvířeti. Vždy také záleží na konkrétní argumentaci protistran.

  •  a/ ošetřovatel si nevšimne nebo neoznámí zjevnou nemoc či zranění koně - např. jasné případy koliky, kdy je kůň zpocený a nežere nebo krvavá rána na těle koně nebo kulhání 3. stupně při odvádění do výběhu - v tomto případě je nutné posoudit, zda si uvedeného ošetřovatel měl všimnout, tj. zda vůbec měl povinnost v daném časovém úseku koně kontrolovat nebo s ním nějak manipulovat. Stává se často, že jsou koně na pastvině a kontrolují se třeba jednou denně. Pokud však vykazoval výše uvedené příznaky onemocnění či zranění a ošetřovatel si toho všiml a neučinil podle toho patřičná opatření, jedná se podle mého právě o hrubou nedbalost až úmysl. Pozor ale, v tomto případě by ustajovatel nebyl odpovědný za zranění nebo onemocnění, jehož znaky kůň již vykazoval, ale za škodu, která vznikla prodlením v léčení či ošetření nebo neučiněním jiných opatření směřujících k minimalizaci již vzniklé škody. Důkazní situace však v těchto případech bude velmi složitá.
  • b/ ošetřovatel je přímo přítomen poranění koně, a přesto to neoznámí a koně nechá bez pomoci - podle mého názoru se již jedná o úmysl, který se však obtížně prokazuje, a ustajovatel je tak odpovědný za zvětšení škody, stejně jako v předchozím případě. Vždy je potřeba, aby porušení povinnosti a vznik škody byly v příčinné souvislosti.
  • c/ ošetřovatel přímo způsobí zranění ať už záměrně nebo ne (např. koně píchne vidlemi) - situaci bych opět považovala minimálně za hrubou nedbalost, za škodu je jednoznačně odpovědný ošetřovatel (ustajovatel).
  • d/ kůň se zraní o zemědělský stroj cestou při pouštění do/z výběhu v areálu stáje - tady by záleželo opět na bližších okolnostech. Pokud by se jednalo o předmět, který je na svém stálém místě, a kůň se k němu dostane tak, že se lekne a vytrhne ošetřovateli, který jej do výběhu vede, nepovažovala bych to za hrubou nedbalost, zejména potom třeba v situaci, kdy majitel koně o umístění stroje věděl a věděl, kudy se koně vodí do výběhu, a přesto se rozhodl uzavřít smlouvu o ustájení. Jiná situace by byla v případě, že je stroj v koridoru, kudy se koně pouští do výběhu sami, více najednou a stroj se nachází v užším místě. V takovém případě by se to dalo posuzovat jako hrubá nedbalost.
  • e/ kůň se zraní ve výběhu neznámo o co, nebo třeba o větev - neznámo o co - jedná se o typický příklad nezaviněné škody, tedy pokud by ustajovatel byl smluvně zbaven objektivní odpovědnosti, za škodu neodpovídá. Větev - jako majitele koně by mě v této situaci zajímalo, jak se do výběhu větev dostala, jak dlouho tam byla atd. Pokud by to byla hromada větví, která byla odněkud přivezena a nenašlo se pro ni místo nikde jinde než ve výběhu, namítla bych hrubou nedbalost. Pokud větev např. spadla ze stromu ve výběhu, jedná se o škodu nezaviněnou, ledaže by byla větev ve výběhu nepřiměřeně dlouho.
  • f/ kůň se zraní poté, co uteče z výběhu vinou špatného zabezpečení, např. ohradník bez proudu, chatrné pevné ohrady - podle mého názoru se už jedná o hrubou nedbalost, zejména potom v případě, kdy k úprkům dochází opakovaně a ohradník je dlouhodobě bez proudu anebo pevná ohrada v dlouhodobě dezolátním stavu.
  • g/ kůň se zraní ve výběhu vinou špatného managementu - např. byl omylem puštěn do jiného výběhu nebo s jiným koněm, nebo tam byl v době, kdy tam být neměl (např. pozdě večer "zapomenut") - je velmi obtížné definovat špatný management. Jiný výběh nebo jiný kůň pro mě osobně není porušení smluvní povinnosti, muselo by to být opět v intencích hrubé nedbalosti, např. dva hřebci, hřebec a kobyla, anebo výslovně ujednáno, že kůň chodí do výběhu sám. To, že kůň stráví noc ve výběhu, by také nemělo způsobit újmu na jeho zdraví. Tam už jsou opravdu tenké hrany, co je pro někoho zcela přirozené, je pro jiného úmyslné způsobení škody. Podstatné je, že ten, kdo se domáhá přiznání nároku, musí svůj nárok prokázat.
  • h/ kůň dostane koliku poté, co strávil celý den ve výběhu bez vody nebo poté, co dostal jiné krmení, než měl dostat, ev. plesnivé seno - zde se jedná opět o minimálně hrubou nedbalost, ovšem opět bude obtížné ji prokazovat, že kůň dostal koliku právě z uvedeného důvodu.

Závěrem bych chtěla říct, že samozřejmě vše výše uvedené je můj osobní a profesionální názor, byť si myslím, že je podložen zcela jasnými odkazy na znění zákona. Samozřejmě jednoznačné není nic, výjimka potvrzuje pravidlo a sto lidí - sto názorů, tím spíše to platí pro právníky. Nezapomínejme však, že co nezakazuje zákon, zakazuje stud.

Budu ráda za komentáře, poprosím však, abyste si nejprve pozorně přečetli článek a aby míra případné kritiky byla v přímé úměře s erudovaností. Děkuji Vám.


1) DVOŘÁK, Jan. § 747 [Vymezení pojmu]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan, ELIÁŠ, Karel, NYKODÝM, Jiří, NOVOTNÝ, Marek, KRÁLÍK, Michal, MIKEŠ, Jiří, FIALA, Roman, DVOŘÁK, Jan, JEHLIČKA, Oldřich, LIŠKA, Petr, LAVICKÝ, Petr, MACEK, Jiří, PŘIB, Jan, HANDLAR, Jiří, SELUCKÁ, Markéta. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 2249. ISBN 978-80-7400-108-6.

2) odst. 1: "Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu." Odst. 2: "Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy."


Markéta Veselá je rekreační jezdec, má za sebou zkušenost v advokacii a nyní působí jako podnikový právník. Pokouší se skloubit práci právníka a hektický život v metropoli s láskou ke koním a zvířatům obecně, což se ne vždy daří, tak tato témata propojuje alespoň po odborné stránce.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. jPodhaj

    Znovu a lépe

    00:17 - 26. 07. 2017

    Vážená paní kolegyně, právními poměry, jejichž předmětem je kůň, se shodou okolností také zabývám a proto si dovolím se k Vašemu článku vyjádřit. Až po část Vysvětlení pojmů je to relativně v pořádku, pominu-li terminologický zmatek (např: ustájení koně není předmětem závazku, předmětem je kůň; místo odpovědnosti máme povinnost k náhradě škody atd.). Dále je ovšem řada dezinformací.
    Především je třeba říci, že ustájení koně je v zásadní většině případů služba poskytovaná za úplatu, která naplňuje všechny znaky podnikání (srov. § 420 OZ). Provozování komerčního ustájení je pak provozováním závodu (srov. § 502 OZ). Na prvním místě tedy bude povinnost k náhradě škody z provozní činnosti podle § 2924 OZ. Nutno podotknout, že absence živnostenského oprávnění či neplacení daní neznamená, že ustajovatel (schovatel) není podnikatelem.
    Aplikace § 2944 OZ na povinnost k náhradě škody na uschované věci není v literatuře bezesporná (srov. Svoboda IN: SVOBODA, K. Závazky ze schovacích a zaopatřovacích smluv. Praha: Wolters Kluwer. 2016. s. 43. ISBN 9788075523075).
    V části Jak se zprostit odpovědnosti jste úplně pominula Základní ustanovení §§ 2895 – 2898 OZ!
    Podle § 2898 věta první za středníkem se nepřihlíží ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát. Pro úplnost je třeba dodat, že slabší stranou je každý vlastník ustájeného koně, pokud mu kůň neslouží k podnikání (srov. § 419 OZ).
    Ohledně způsobu zavinění pak § 2895 OZ stanoví, že škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem, tedy v případech podle §§ 2920 – 2950 OZ.
    Ohledně liberačních důvodů je třeba mít také na mysli, že ustajovatele stíhá přísnější standard péče podle § 2912 odst. 2 a podle § 5 odst. 1.
    Každopádně je třeba zásadně odmítnout Vaše tvrzení, že v případech objektivní odpovědnosti se lze odchýlit od zákona. V případě právního poměru mezi podnikatelem a spotřebitelem se jedná o ujednání nicotné.
    Vámi citovaný zákon 200/1990 Sb. o přestupcích byl s účinností od 1. 7. 2017 nahrazen zákonem 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
    Ohledně jednotlivých modelových příkladů a/ až h/ je třeba nejprve vzít v úvahu výše uvedené (objektivní odpovědnost a vyšší standard odbornosti v případě liberace) a teprve v ostatních případech posuzovat způsob zavinění.
    „Za hrubou nedbalost se považuje jednání, pokud s ohledem ke všem okolnostem porušuje v neobyčejně vysoké míře vyžadovanou opatrnost, přitom zůstává nepovšimnuto, co musí být jasné každému“ (srov. Röhl, 1974, s. 521 IN: HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§2055-3014). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1507 ISBN 9788074002878). Bude se tedy jednat třeba o případ, kdy provozovatel ustájení ví, že nefungují napáječky a přesto delší dobu nezajistí náhradní napájení koní, nebo když například vědomě koně umístí do ohrady, kde je neohrazená jáma. Nebo vodí koně kolem nebezpečného zemědělského stroje. Že o tom vlastník koně věděl, nemá na způsob zavinění žádný vliv. Poškozený však nebude mít v souladu se zněním § 2903 odst. 1 OZ nárok na náhradu škody.
    Sama formulace modelových příkladů je ovšem velmi nešťastná a zavádějící. Například „ošetřovatel přímo způsobí zranění ať už záměrně nebo ne“ – z hlediska zavinění je to „úmysl nebo ne“….
    Vzhledem k tomu, že článek se zabývá škodou na zvířeti, považuji za zásadní také ustanovení § 2970 OZ - Náhrada při poranění zvířete: Při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného.
    Zpracované téma je v zahraničí předmětem mnoha odborných publikací. Je poměrně obtížné a vyžaduje rozsáhlé studium literatury a judikatury stejně jako znalosti odborných (koňských) reálií. V České republice publikace, která by se zabývala právními aspekty vlastnictví koně, zatím chybí, ale blýská se na lepší časy ;-)
    jPodhaj

  • 2. veselam

    Milý pane,

    13:56 - 26. 07. 2017

    Reaguje na 1.

    bohužel pro mě jsem nucena na Váš arogantní komentář reagovat. Netuším, kdo jste, nebo kdo si myslíte, že jste, že se cítíte být kompetentní mi (nebo komukoliv) psát ve stylu "znovu a lépe" a takovým způsobem se snažit shodit moji práci, kterou se zcela dobrovolně snažím vnést trochu informovanosti mezi laiky v oblasti, o které většina ví velmi málo, přitom důsledky mohou být velmi citelné.
    Článek jsem psala pro čtenáře Equichannelu, tj. povětšinou laiky, a jak jsem uvedla, jedná se u můj právní názor, za kterým si stojím, avšak připouštím diskuzi, protože pochopitelně je možný odlišný výklad souvisejících ustanovení. Ne však takovou, jakou předvádíte Vy svým rýpáním. Proto spíše pro čtenáře stručně zareaguji na Vaše jednotlivé poznámky.
    1) Vážně se tady budeme dohadovat o terminologii? Máte potřebu si rovnat ego? Předmětem smlouvy o ustájení koně je skutečně ustájení koně. Nikoliv kůň. Plnění je zde služba (ustájení koně). Pokud to nevíte, zkuste se podívat do učebnice teorie práva, což je učivo prvního semestru na právnické fakultě, pokud jste ji někdy alespoň viděl.
    2) Je velmi diskutabilní, kdy je ustajovatel podnikatelem a kdy nikoliv (k tomu se vrátím, ale není to podstatné), podstatné je, ať už se bavíme o smlouvě o úschově nebo o provozování závodu (což je opět diskutabilní), v obou případech se uplatní zákonná objektivní odpovědnost za škodu, o které se tu bavíme.
    3) Není pravda, že ustájení koně je vždy provozní činností, nic takového zákon neuvádí a judikatura je nejednotná, resp. nejednoznačná. Naopak jsem toho názoru, že poskytování ustájení tzv. u domu provozní činností není.
    4) Jestli je nebo není aplikace §2944 bezesporná, je na tomto místě dost irelevantní. Píšu svůj právní názor určený laikům, ne dizertační práci a podle zákona to bezesporné je.
    5) Proč bych se měla řídit základnímu ustanoveními, když zákon smlouvu o úschově výslovně upravuje?
    6) Není pravdou, že majitel koně je vždy slabší stranou, a to zejména z toho důvodu, že ne každý ustajovatel je podnikatel a ne každý majitel koně je nepodnikatel. Nešiřte bludy, prosím Vás. Prostě někdy majitel slabší strana je, ale vždy je ustajovatel v lepší pozici, když smlouvu o ustájení má.
    7) V době, kdy jsem článek psala, (květen) byl účinný starý zákon o přestupcích, ale nejsem si vědoma toho, že by nová úprava měnila definici zavinění (takže opět naprosto zbytečný rýpanec, nechápu).
    8) Formulace modelových příkladů je dána reálnými situacemi. Z hlediska odpovědnosti za škodu je lhostejné, zda škůdce jednal úmyslně nebo v hrubé nedbalosti, takže oba případy „ošetřovatel přímo způsobí zranění ať už záměrně nebo ne“ budou minimálně hrubá nedbalost (neboli, jak píšete, úmysl nebo ne, tj. úmysl nebo hrubá nedbalost. Výsledek je stejný)
    9) na §2970 bylo napsáno bambilion článků od Blesku po Právního rádce, každý ví, že podle NOZ se při poranění zvířete nehradí hodnota zvířete, takže nevidím důvod to psát znovu sem, ale to alespoň píšete pravdu a slušně.
    10) Nechápu Váš způsob komunikace, chápete, že to má být diskuze? Já s Vámi nejsem v žádném sporu, tak nevím, proč píšete jak hulvát. Rozhodně nepíšu žádné dezinformace. I kdyby to tak bylo, a ustajování koní by v nějakém případě bylo provozní činností a majitel koně slabší stranou, tak jaké nabízíte řešení? Jakým způsobem byste poradil klientovi, který má v úmyslu ustájit cizí koně? Není lepší tu smlouvu s vyloučenou objektivní odpovědností raději mít a až v případě soudního sporu se bránit případným námitkám?
    11) Pokud se cítíte být tak erudovaný a víte o množství zahraničních publikací, nechápu, proč místo bezpředmětného rýpání a shazování cizí práce raději také něco nesepíšete. Já Vám to pak ráda zkritizuji.

  • 3. TOPA77

    Výhrada

    20:30 - 26. 07. 2017

    Tyto stránky jsou laické co do práva, tak nebudeme řešit co je předmět a co obsah právních vztahů ;)
    Připojuji se k tomu, že největším strašákem je objektivní odpovědnost, ale na rozdíl od autora článku si nemyslím, že se ji lze zbavit... (tím nemyslím liberaci, ale její smluvní vyloučení)
    Pokud je majitel stáje podnikatel a za ustájení si bere peníze a majitel koně je spotřebitel, což je nejčastější varianta, tak se rozhodně nelze objektivní odpovědnosti ( a je jedno, jestli je to povinnost k náhradě škody dle obecného ustanovení o věci převzaté k plnění závazku nebo z provozu závodu, provozní činnosti) zbavit smluvně. K takovému ujednání by se nepřihlíželo.
    Pokud by jak majitel stájí, tak majitel koně nebyl podnikatel, což bude podle mne asi výjimečná situace typu, já mám doma koně, dej mi na krmení a můžeš ho u mít u mě a já se postarám, ale nemám z toho zisk, tak by se možná o smluvním vyloučení odpovědnosti dalo uvažovat, ale zde to skutečně naráží na ustanovení § 2898, které takové ujednání považuje za nicotné v případě, že je to k tíži slabší strany. V tomto případě si myslím, že slabší stranou bude zpravidla majitel koně. Kdo má podstatně větší možnost zajistit, aby nedošlo ke zranění koně? Určitě majitel stáje, ten je tam pořád, ten drží a ovládá koně po podstatnou část doby ustájení, ten má největší šanci zajistit, aby se koni nic nestalo… Majitel koně zpravidla nemá šanci uslyšet „naříkání“ koně při kolice ve dvě ráno, nechodí kontrolovat pastvinu, jestli tam není proražený ohradník nebo díra, apod. Navíc i důkazně na tom bude majitel koně hůř. Mám za to, že ani zde by pokus o smluvní vyloučení objektivní odpovědnosti nebyl úspěšný, ale nevylučuji, že takový případ může nastat, protože zákonná definice slabší strany je ve hvězdách. Pokud bych se ale měl rozhodnout, tak bych nespoléhal, že to jde.
    Zažil jsem nepřímo relativně slavný soudní případ, kdy byla žalována majitelem koně náhrada škody za majitelem stájí za to, že se kůň na pastvině splašil, přeskočil pořádnou ohradu, přičemž se zranil a musel být utracen (zjednodušeně řečeno). I když se soudce okresního soudu snažil „vyloučit“ objektivní odpovědnost, tak krajský a tuším i nejvyšší soud mu to otřískali o hlavu a majitel stájí platil. Byť to bylo za účinnosti starého občanského zákoníku, kdybych se měl vsadit, dnes to dopadne stejně.

  • 4. veselam

    máte pravdu,

    07:03 - 27. 07. 2017

    Reaguje na 3.

    článek jsem psala právě z pohledu ustajovatelů, kteří poskytují ustájení právě spíše za účelem pokrytí nákladů na koně vlastní. Osobně jsem totiž většinu života měla koně právě v takových "domácích" stájích, navíc spousta majitelů koní jsou účelovými podnikateli kvůli daním. A právě proto, že není jasné, kdo je slabší strana (resp. záleží na konkrétních okolnostech), dokonce i podnikatel, pokud to prokáže, může být slabší stranou vůči nepodnikateli, bych se rozhodně možnosti smluvně se zprostit objektivní odpovědnosti nevzdávala předem.

  • 5. jPodhaj

    Milá paní,

    23:46 - 27. 07. 2017

    Reaguje na 2.

    relativní prudkost mé reakce na Váš článek je vyvolána tím, že si evidentně neuvědomujete odpovědnost, se kterou by měl ke psaní odborných článků každý autor přistupovat. Tato odpovědnost by měla být právě proto ještě vážněji brána, že jste nepřispěla na portál právníků, kde si každý čtenář může udělat vlastní úsudek, ale na portál o koních, kde je většina čtenářů v oblasti práva laiky. Vy sama v článku poukazujete na špatné právní povědomí. Toto lze ale zlepšovat jedině vysokou kvalitou publikační činnosti nás, kteří se prohlašujeme za odborníky.
    Vymlouváte se, že jste měla na mysli „domácí ustájení“. Jenomže to jste měla tedy hned v úvodu napsat, protože z článku to nevyplývá a z nadpisu už vůbec ne. Navíc podnikání není definováno tím, jestli probíhá u domu nebo za lesem, nýbrž naplněním pojmových znaků definovaných zákonem: samostatně, na vlastní účet a odpovědnost, živnostenským nebo obdobným způsobem, soustavně, za účelem dosažení zisku. Který z těchto znaků domácí ustájení za účelem pokrytí nákladů na vlastního koně nesplňuje? Je to stejné, jako když někdo doma v garáži opravuje tzv. na černo auta. Z hlediska práva je podnikatel, pokud naplňuje pojmové znaky stanovené zákonem.
    Základní ustanovení a obecná ustanovení mají tu důležitou vlastnost, že obvykle platí pro celou část, díl nebo oddíl právního předpisu. To je významná premisa systematického výkladu právní normy.
    Opakovaně píšete, že se jedná jen o Váš právní názor. Právní názor odborníka by ale měl být kvalifikovaný a měl by reflektovat judikaturu a odbornou literaturu. V opačném případě je upozornění, že se jedná „jen o názor“ spíše alibizmus. To říkám proto, že se tím v laické veřejnosti posiluje dojem, že v právu vlastně nic neplatí a všechno může být jinak a ti právníci si to stejně pak udělají jak, se jim to hodí atd….
    Upřímně Vám děkuji za podnět k prostudování učebnice Teorie práva. Prostudoval jsem jen ty tři, které mám doma (Knapp, Gerloch, Boguszak) a byl jsem překvapen, že podle Gerlocha (s. 176) i Knappa (s.124) máme pravdu ohledně předmětu právního poměru oba. Boguszak se předmětem právního vztahu nezabývá, pouze předmětem právního vztahu (s. 105 – 107). Tímto se Vám omlouvám a zároveň Vás prosím i informaci, ze které učebnice jste čerpala Vy, když tvrdíte, že já pravdu nemám.
    Váš přístup, založený na neplatném ujednání o vyloučení povinnosti k náhradě škody považuji za neférový. Je to vyčůrané spoléhání na to, že se poškozený nebude soudit. Správné je být si vědom rizika a odpovědnosti, které ustájení cizích koní přináší a proti riziku si sjednat pojištění odpovědnosti z provozní činnosti. Tak jako to dělají všichni zodpovědní podnikatelé od drobných živnostníků, až po nadnárodní korporace. Vědomě sjednat neplatné ustanovení do smlouvy je neslušné z hlediska lidského, neetické z hlediska profesního a v rozporu s dobrými mravy z hlediska právního. JP

  • 6. pipilota

    Zmatek laiky

    09:39 - 30. 07. 2017

    Já jsem za tyto články vděčná. Poníka mám ustájeného na druhém konci vesnice, za cenu krmiva a steliva (pomáháme si). Když se zranil v boxu, hradila jsem si veta sama (však se "debilně" choval poncl, ne stáj). Prostě jsme se dohodly a držíme se toho (však ve vsi spolu budeme bydlet asi déle než je život poníka).
    Tenhle článek mě vážně utvrdil v tom, že se především musí hledat slušní lidé a ti se nějak dohodnou. Soudům se vyhnout jak jen možno (holt je to ztráta, ale o život nejde...)

    Asi úplně jiná liga právě je ta nájenní stáj. Tam právě mají li být věci v pořádku i právně, podle mě se nejde s cenou dostat pod 5-6tisíc. A to třeba v okolí Olomouce zní jako drahota a tak jsou kvalitní ustájka prázdná, ale pofidérky jen kvetou (a koně se přelévají z ustájka do ustájka a tím se stávají potížisty...). Spíš by mě zajímal nějaký právně cenový rozbor. Článek o tom co to stojí a proč (jakože osvěta - nečekejte ve stáji za 3000, že to bude vždy všechno OK, protože jištění a smlouvy prostě stojí to a tolik - protože u koní se některé věci prostě stávají...)

  • 7. sisi58

    Vina ošetřovatele

    10:20 - 18. 11. 2017

    Projednáváte odpovědnost ustajovatele a majitele koně. Otázka: ustajovatel = ošetřovatel ? Tedy co se týká zodpovědnosti nebo se může ustajovatel vyvinit, pokud škodu způsobí ošetřovatel?

  • 8. veselam

    odpovědnost ošetřovatele

    10:25 - 19. 11. 2017

    Reaguje na 7.

    Dobrý den, pokud někdo použije při své činnosti zaměstnance nebo pomocníka, odpovídá za škodu, jako kdyby ji způsobil sám, pokud byla škoda způsobená v souvislosti s výkonem práce, a může následně vymáhat náhradu regresně po ošetřovateli.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: