Příprava na práci v terénu... desenzitizace v praxi

1. 04. 2020 06:00

Obrázky: 21

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 1083 Počet komentářů: 2 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Přestože asi všichni víme, že ariózní, hypersenzitivní a rovněž tak mladí koně do rukou ne příliš zkušených jezdců a majitelů nepatří, některé věci se zkrátka a dobře dějí, i když se dít nemají. :) Ujmeme se polodivokého koně odebraného z péče, nemocného plnokrevníka, kterého nikdo nechce a jeho osud je nejistý, anebo přeskočí jiskra právě tam, kde by přeskočit neměla.

Pokud už ale tvoříte dvojici s koněm, který pro vás není zcela vhodný, či jste se rozhodli, a je jedno proč a zda je to dobrý nápad, začít svou kariéru cvičitele koní s mladým nezkušeným a případně i velmi temperamentním zvířetem, budete se nejspíše dlouhodobě potýkat s problémy, které vám bez vhodně sestaveného tréninkového plánu v poklidném pohybu volnou krajinou zabrání.

Totéž se ale může týkat i ne příliš zkušených majitelů, kteří se vrací do sedla po úraze – tedy po delší pracovní přestávce své i svého koně, či majitelů, jejichž koně díky zranění či onemocnění dlouhodobě nepracovali a i oni tak nějak „vypadli ze cviku“. A své umí v této souvislosti třeba i jaro :)

Jak se připravit a nechybovat?

V tomto seriálu jsme již mnohokrát zdůraznili, že s koňmi bychom se měli začít pohybovat v terénu, až když tito mají ukončený základní výcvik a my – majitelé – máme představu o tom, jak naši koně standardně reagují na neočekávané podněty a situace. Rovněž jsme zdůraznili, že do terénu bychom neměli jezdit – pokud nemáme zkušeností na rozdávání – sami. Je nutné si uvědomit, že se se všemi riziky, která v tomto volném seriálu zdůrazňujeme, lze při reálném pohybu koně a jezdce v terénu skutečně setkat. Příběhy o osamělém jezdci, který dlouhé hodiny ležel v bezvědomí uprostřed pšeničného lánu bez pomoci, a jeho koni, který se sám vydal domů, načež ho srazil vlak či autobus, totiž nejsou jen bajky. Je to realita, která mívá i tragické následky.

Ač se nám tedy mohou zdát řečičky o nezbytnosti důsledné přípravy koně a jezdce nadnesené a poněkud úzkoprsé, není vhodné je bagatelizovat a upírat jim jejich význam. Pohyb ve volné krajině – alespoň té středoevropské – je totiž nebezpečný už jen proto, že při každé cestě do stáje obvykle musí koně, kteří přišli o svého jezdce, překročit nějakou komunikaci, a tak ohrožují nejen sebe, ale i všechny ty, s nimiž se při svém návratu potkají. Mysleme tedy na všechny aspekty svého počínání a pokusme se všechna potenciální rizika minimalizovat. Výcvik zaměřený na bezpečný pohyb koní v terénu totiž nemusí být taková nuda, jak to možná ze strohých písmenek vyznívá. Může to být impozantní a veskrze zábavná pěšina, která se vine krajem poznávání jak reakcí svých, tak i našich koní! :) Věřte mi!

Ach jooo... znovu ty nudné základy

  • Jezdec i kůň mají ukončený základní výcvik... Jestliže chceme se svým koněm vyrazit mimo oplocené pastviny či areál, měli bychom mít oba ukončený základní výcvik – ovládáme koně ve všech chodech, ovládáme základní jízdárenské figury, máme korektní – stabilní – sed. Zvládneme tedy překonat kavalety a přeskočit nižší překážky bez toho, abychom své holeně lovili za ušima a drželi se nebohých koní za hubu. Jízda přes terénní nerovnosti samozřejmě kvalitu našeho sedu úžasně rozvine a posílí. Rovněž tak prospívá i našemu koni. Jestliže ale nemáme zkušenosti, neměli bychom ještě o této nesporné výcvikové devíze uvažovat, nýbrž pilně trénovat v bezpečí uzavřeného kolbiště. V některých zemích musí jezdec, který chce vyrazit mimo brány areálu, složit oficiální zkoušku, a to se týká jak sedlových, tak i zápřahových disciplín. A co je dobré pro jiné, mohlo by být dost možná dobré i pro nás. Přemýšlejte o tom, než se rozhodnete jít ven sami bez doprovodu! Jsem dostatečně zkušený? Znám pravidla? Je můj kůň spolehlivý? Zvládneme všechny běžně se opakující náročné situace bez podpory dalších koní?
  • Kůň umí zastavit a stát...Tomuto podceňovanému tématu nebývá věnováno tolik pozornosti, kolik si jí zaslouží, přestože by nám například po pádu nebo při vykonávání potřeby mohl významně pomoci. Jestliže se budete válet v blátě s vyraženým dechem a nebudete se muset stresovat tím, kam odletěl váš kůň a zda ho vůbec ještě někdo někdy chytí, věřte mi, že oceníte důkladný výcvik v kapitole zastavení a stání. Skutečně vše je dobré trénovat doma. Začínat s výcvikem uprostřed lesa, když určitou věc právě teď nutně potřebujeme, znamená, že přicházíme s křížkem po funuse.
  • Kůň zvládá fixaci a chůzi na vodítku... Ano, přestože jdete ven v sedle a jste jezdec, měl by váš kůň perfektně ovládat vše, co souvisí s fixací – uvázáním, omezením pohybu a vedením ze země. Právě dokonale ovládnutá práce ze země vám totiž v některých situacích velmi pomůže. Kůň nechce přejít přes lávku? Nechce do podchodu? Vyděsil se a ztratil poslední špetku soustředění a odvahy čelit nebezpečí, chce prchnout, a to hned? Proč nesesednout a nevyřešit situaci komfortně zvládnutou prací ze země? Na zemi je jezdec sebevědomější a je i ve větším bezpečí, kůň pak snáze obnoví pozornost – situace se změnila a i úhel pohledu na bubáka je, díky tomu, že jezdec je ve známé pozici na zemi, úplně jiný.
  • Kůň má pro samostatný pohyb v terénu dostatek zkušeností a je i dostatečně sebevědomý – umí ovládat svůj strach. A to je něco, na co si ještě jednou posvítíme právě dnes! :)

Desenzitizace a expoziční terapie v praxi

V minulém díle jsme se věnovali desenzitizaci na obecné úrovni. Řekli jsme si, co kdy dělat, nedělat a také proč. A dnes si tedy shrneme pár praktických tipů. Právě tento typ práce totiž v přípravě koně vhodného do terénu nabízí mnoho bonusů.

My, lidé, velmi často manipulujeme s koňmi v poloautomatickém režimu, nevěnujeme pozornost svému okolí a ani signálům, které náš kůň vysílá. Nedostatek naší pozornosti, našeho soustředění často vede k tomu, že problematickou situaci zaregistrujeme až když obranná (útěková) reakce našeho koně překročí hranice, kde je ji ještě možné zvládnout. Což je samozřejmě poněkud nešťastné... už proto, že kůň se z našeho jednání a chování dlouhodobě učí, získává zkušenosti a vyvozuje z nich závěry. Tudíž to, co jednou uspokojivě fungovalo, rád zopakuje i příště. Kůň totiž není prázdná nádoba. Je to nádoba, kterou my – jezdci a majitelé – postupně den za dnem plníme informacemi. Přestože se koně učí za pomoci operantního podmiňování – tedy za pomoci vyvozování z následků svého chování, výcvik koně by metodou pokus omyl probíhat neměl, měl by mít hlavu a patu.

Jestliže chceme koně, který je sebevědomý a spolehlivý, neměli bychom ho předčasně či zbytečně stresovat předimenzovanými požadavky a učit ho, že svět ho opravdu může kdykoliv přepadnout a k smrti vyděsit. Vhodnější je trénovat systematicky a obsah výcviku rozdělit na dílčí, snáze pochopitelné úseky. Koně tak nepřetížíme psychicky a ani fyzicky a výcvik bude efektivní. Tedy – pokud je kůň kontaktován s podnětem/situací, který ho vyděsil, příště bude v obdobné situaci reagovat ještě úzkostlivěji. Je proto vhodnější dramatům předejít a koně postupně krok za krokem na účast v dramatických scénách připravovat.

Rovněž ale není dobré, pokud jsme úzkostliví my jezdci. I to se často děje a i s tím je nutno pracovat. Kůň se skutečně učí z každé interakce s člověkem. Jestliže zaznamená, že my strneme vždy, když zaznamenáme nadcházející problém – tuhneme, držíme koně silněji, zvýšíme tlak pomůcek – začne se kůň bát často ještě dřív, než ošemetná situace vykrystalizuje do své konkrétní podoby. Kůň mimořádně rychle vygeneruje, že toto naše chování signalizuje blížící se stresovou situaci.

Určitě to znáte všichni. Na určitém místě jezdí auta vysokou rychlostí, je tam zvýšený pohyb motocyklů nebo jsme u ohrady s ovcemi a nevíme, jak na ně bude kůň reagovat. Pokud nepřemýšlíme, začněme podvědomě ihned vysílat signál o obavách a nejistotě. A ten kůň samozřejmě s brilantní efektivitou zachytí a začne reagovat. Ztráta uvolnění na všech frontách! :) Stahujeme totiž kalhoty, i když brod je ještě daleko.

Platí tedy – nejen kůň, ale ani jezdec se nesmí zbytečně stresovat. Musíme se naučit reagovat uvědoměle a musíme být schopni kontrolovat své emoce. Spouštěčem stresové reakce koně totiž opravdu často bývá jeho jezdec!

Vždy také platí pravidlo – vše, co vedlo ke snížení tlaku, kůň opakuje, vše, co koně dovede k útěkové stresové reakci, se stane dlouhodobě funkčním strašidlem. Nevytvářejte si tedy bludné kruhy, z nichž je náročné vystoupit, předejděte jim výcvikem, který cílí jak na posílení žádoucího chování koně, tak i na rozvoj vašeho žádoucího chování. Jestliže tedy máme možnost trénovat zvládání strachu v bezpečí uzavřeného sportoviště, využijme ji! Budujme dobré a funkční modely chování, v terénu je budeme potřebovat!

Základní pravidla desenzitizace – ještě jednou přetříděno, shrnuto a podtrženo

1. Méně je více. Používejte ten nejjemnější možný způsob komunikace, aplikujte tu nejnižší míru tlaku. Vyvarujte se konfliktu a nekonfliktní přístup preferujte i u komplikovanějších koní. Nadměrné působení tlaku může vést k excitovanému chování – tedy ještě vyšší senzitivitě koně vůči podnětu, kterého se kůň bojí nebo by se mohl bát.

2. Akceptujte fakt, že učení koně probíhá po poměrně přímé linii. Není to labyrint. Jestliže si kůň uvědomí, že určitá reakce vedla ke snížení tlaku, bude se snažit toto úspěšné chování opakovat. Míra tlaku je proto logicky veličina zcela zásadní. Důležitá je i doba, v níž tlak působí. Rovněž je nezbytně nutné nabídnout koni dostatek prostoru k tomu, aby pochopil – aby mohl přemýšlet. Příliš rychle neznamená příliš dobře. Zvyšovat rychlost a snižovat tlak samozřejmě můžeme, ale až když je vhodná reakce naučená a daná kapitola zvládnutá.

3. Jestliže je nutné zvýšit tlak (například kůň nechce stát blízko objektu, který v něm nevzbuzuje stavy libosti), snažíme se náš tlak omezit na co nejmenší časový úsek. Použijeme princip přiblížit & oddálit. Tlak ale ukončíme, až když poklesne míra tlaku (odporu) na straně koně. To je odměna. Velmi dobře bychom měli být schopni vyhodnotit například vzdálenost od objektu, na níž začínáme. Především mladí koně často vnímají i omezení volného pohybu jako diskomfort. Krok za krokem je skutečně alfa a omega ve výcviku čehokoliv. Musíme tedy základní a standardní reakce svého koně znát. Měli bychom je vypozorovat z běžných situací v rámci styku se svým koněm – ve výběhu, ve stáji, při ošetřování. O nich si totiž nikde nic nepřečteme.

4. Tlak, který při výcviku aplikujeme, nikdy nesmí působit koni psychickou a ani fyzickou újmu. Nesmíme nikdy zapomínat, že pro koně je útěk přirozenou obrannou reakcí. Tlak, který vyvíjíme, by tedy nikdy neměl překročit hranici, za kterou je diskomfort. Pohybujeme se maximálně v eustresu, vše ostatní je moc. 

5. Nepodceňujeme aspekt psychického a fyzického přetížení. Kůň i cvičitel by měli být uvolnění po většinu délky dané lekce.

 

Výsledky? Výsledky...

Ještě před tím, než si začnete se svým koněm desenzitizačně hrát, uvědomte si následující. Často se stává, že po pár výcvikových lekcích získáte dojem, že balík senáže umístěný v rohu výběhu či jeden konkrétní deštník ve vaší ruce koně už vůbec nezajímá. Hurá – vše je uděláno, vše je hotovo? Ne... jiný balík senáže v jiném rohu výběhu a jiný deštník v jiné ruce spustí stresovou útěkovou reakci nanovo. A dost možná ještě intenzivnější, než jakou kůň předvedl při své první konfrontaci s úplně prvním balíkem a úplně prvním deštníkem. Proč to tak je? Je to snad idiot?

Ne... :) Důvodem je, že kůň se ještě nenaučil tyto situace akceptovat a není tedy schopen při konfrontaci s nimi – při změně stavu a souvislosti – potlačit svůj mocně zakódovaný sklon prchnout od problému. Kůň svůj strach ještě nepřekonal, nenaučil se ho mít pod kontrolou, nenaučil se ho zpracovávat, nepřeprogramoval svůj mozek. Jste teprve na začátku, rozhodně tedy ne na konci. Raz dva nic nepřijde a obvykle ani nepřichází. Dál trénujeme, dál na problematice zvládání strachu pracujeme. Na podnětu vždy pracujeme skutečně pomalu, s přestávkami, a v řádu minimálně několika týdnů.

Indicie...

Práci se strašidly bychom měli vždy ukončit, až když se kůň skutečně uklidní a uvolní. Jak to ale dešifrovat, když nám zkušenosti schází? Existuje pár indicií, které vám pomohou zjistit, že danou lekci dnes můžeme ukončit.

  • Kůň u objektu stojí v klidu, a to i na prověšeném vodítku. Je schopen nám dát bez odporu nohu, otočit hlavu v návaznosti na jemnou pobídku. Jeho postoj je uvolněný, hlavu má kůň nízko. Pokud z koně stále ještě je žirafa, pořád máme problém.
  • Kůň je schopen zaměřit svou pozornost i jinam, nesoustředí se výhradně na strašidelný objekt. Je schopen klidně a uvolněně přenést svou pozornost na jinou činnost, pokud mu ji nabídneme, či sám sleduje jiné podněty.
  • Kůň je zvědavý. Je iniciativní – má tendenci si sám objekt lépe prohlédnout, přiblížit se k němu... přijít blíž, vidět víc, dotkne se.
  • Kůň je uvolněný – akceptuje situaci. Nejen ocas psů, ale i ocas koní je skvělým barometrem vnitřní pohody. Pes je pro nás obvykle lépe čitelný, se psy je většina z nás v užším kontaktu než s koňmi. Spokojený, uvolněný pes ocasem poklidně vrtí, nemá ho křečovitě stažený pod tělem. I zde ale pozor. Velmi aktivní a rychlé vrtění tuhého ocasu, s malými výkyvy, signalizuje u psa nejistotu, a tak i stres. A koňský ocas mluví podobným jazykem jako ten psí. Už jen to, že se k ocasu koně dostaneme, aniž by kůň porušil zákaz volného pohybu, je báječný ukazatel. Další informaci nám pak nabízí svalový tonus. Celkové vnitřní napětí těla můžeme přehlédnout, nemusíme mít dostatek zkušeností, abychom tento signál zachytili. Svalový tonus ocasu koně je ale schopen vyhodnotit i úplný laik. Jestliže se kůň v dané situaci ještě neuvolnil, bude jeho ocas pevně přitažený k tělu, nebude volný. Bude obtížné s ním manipulovat.
  • Dobrým ukazatelem je i huba koně. Kůň ve stresu má hubu pevně sevřenou, pysky jsou neaktivní. Ale pozor – i zde je opačná reakce – velmi živá huba či olizování – rovněž jasným ukazatelem nepohody! Platí tedy: žádné extrémy. Jestliže kůň chňape po vodítku či ruce, nekontrolovaně mele hubou, bere prudce pamlsek a rychle a hltavě ho žvýká, není uvolněný! V případě, že pamlsek odmítne úplně, už svítí varovná kontrolka. Je za pět minut dvanáct – útěková reakce je za dveřmi! Kůň kognitivně nezpracovává svůj strach, nýbrž ho tlumí v sobě – je z něj časovaná bomba těsně před explozí. A to samozřejmě je špatně.
  • Skvělým ukazatelem míry stresu jsou i oční víčka a výraz oka. Jako citlivá metrika nervové aktivity se ukázalo monitorování rychlosti spontánního mrknutí. Koně, pokud jsou vystaveni stresujícím podnětům, mají významně nižší frekvenci spontánního mrknutí oka a vyšší frekvenci záškubů očních víček. Sledujte tedy i tento ukazatel. Předpokládá to ale, že víte, jak se váš kůň chová v klidových situacích.

Praktické tipy...

Během lekcí je třeba velmi důkladně sledovat reakce koně a maximálně se na ně soustředit. Řeč těla a výraz koně nám mnohé prozradí o tom, jak se kůň cítí, co kůň ještě zvládne a co v něm již vzbuzuje zásadní míru odporu. Na nás tedy je, abychom se naučili dívat, abychom chápali a rozuměli, a to ideálně ještě před tím, než se do snižování citlivosti na určitý konkrétní podnět pustíme.

Kůň nikdy nesmí být vystaven příliš vysokému tlaku, protože vysoká míra tlaku vyvolává nežádoucí míru stresu. Pokud je kůň příliš dlouho a nepřiměřeným způsobem vystaven stresovému podmětu či situaci, která je pro něj nepříjemná, může se dostavit opačný efekt, než jakého jsme chtěli dosáhnout. Místo zmírnění reakce na konkrétní podnět či situaci se může citlivost na podmět naopak zvýšit, a to rozhodně není to, co má být výsledkem naší práce.

Dlouhodobé přetěžování koně je nebezpečné. Pamatujte tedy – snižování citlivosti má koni pomoci postupným a velmi jemným aplikováním podnětů, které ho děsí či mohou děsit, získat vyšší sebevědomí, sebedůvěru a naučit ho svůj strach překonat a ovládat. Pokud kůň dokáže překonat jednu noční můru, je velmi pravděpodobné, že se bude nadále lépe vyrovnávat s obdobnými podněty a situacemi.

Míru tlaku, kterou váš kůň snese, nelze jednoznačně určit. Je jasné, že pokud se váš kůň bojí igelitového pytlíku, nemůžete na něj z ničeho nic hodit celou plachtu. Musíte postupovat lekci za lekcí a skutečně důkladně – soustředěně – pozorovat, jak kůň na zvyšování tlaku reaguje. Naše otevřené oči nám prozradí, jak a kudy pokračovat dál. Zda můžeme přidat či se zda se máme raději vrátit o krok zpět.

Když věci uspěcháme, riskujeme nejen to, že se kůň na určitý podmět stane ještě o něco více citlivý, ale i to, že v panice zraní sebe či nás. Pokud už, a je jedno proč, špatně odhadneme míru ochoty koně přijmout naše požadavky, nikdy neuděláme chybu, jestliže se na určitý časový úsek vrátíme o pár lekcí zpět.

Pamatujte, že všechny cviky směřující k znecitlivění koně na podněty lze vyučovat v přátelském duchu. Vaší fantazii se v této souvislosti meze nekladou! Buďte kreativní, na každou lekci si připravte něco nového, měňte prostředí, změňte předměty, s kterými pracujete, najděte si pomocníka, který vám bude ochotný asistovat. Věřte, že pokud vytrváte, výsledek bude stát za to. Váš kůň bude sebevědomější, bude lépe ovládat své emoce a vy mu budete nejen lépe rozumět, ale i více důvěřovat.

Jak postupovat při systematické výuce ovládání strachových reakcí, si ukážeme na příkladu eliminování strachu z igelitu a několik dobrých tipů si řekneme i k některým dalším problémům, které koně neuvyklé na pohyb mimo domovskou stáj často trápí. V zásadě ale platí, že v podstatě vždy budete postupovat obdobným způsobem, jaký si uvedeme na příkladu eliminace strachu z igelitu.

Jak začít práci na snižování citlivosti... šustící předměty a igelit

Zde uvedený postup práce je dimenzován na extrémně senzitivního jedince. Upravte si tedy vše na míru vlastního strašpytlíka! :) Tak jako i u jiných druhů strachů, nemusí být strach z igelitu problémem snadno čitelným. Přesto o něm ale přemýšlejte. Váš kůň nemusí být z těch, kteří šílí, když uvidí ve vaší ruce igelitovou tašku s nákupem. To, že máme se svým koněm pracovat na snížení citlivosti na igelit, se může vyjevit, až když absolvujeme první vyjížďku za větrného počasí. Pokud kolem nás proletí chumel podzimního listí, papírový či igelitový odpad, kůň vystřelí a my se ocitneme raz dva na zemi, jde o jasný signál, že právě tento náš kůň by měl začít pracovat na snížení citlivosti na tento typ podnětů.

Při úvodních lekcích práce na snížení citlivosti na igelit použijte – pokud váš kůň patří mezi ty extrémně bázlivé jedince – mikrotenový sáček připevněný gumičkou na šlahounku drezurního biče.

Pracovní schéma:

  • s podnětem (igelit) začínáme pracovat v dostatečné vzdálenosti od koně
  • nejprve pracujeme v krátkých sekvencích – objekt nepřekvapivým způsobem ukážeme a ihned ho oddálíme – po krátké konfrontaci tedy působení podnětu/tlaku ukončíme
  • v první fázi podnět ke koni pouze přibližujeme a ihned ho oddalujeme, později přimějeme koně, aby podnět následoval – chodíme tedy za podnětem (vodítko), podnět nechodí za námi. Kůň by před objektem neměl ustupovat, couvat, chceme, aby stál či v klidu podnět následoval.
  • dodržujeme obecné pravidlo – žádný tlak = odměna
  • vždy začínáme působit nejprve v oblasti plecí koně, nikdy nezačínáme na těch částech těla, kde koně obecně hůře akceptují dotyk – končetiny, hlava, záď, spodní část břicha
  • chceme, aby kůň stál, pokud stát má – jestliže kůň od podnětu odstoupí či aktivně ustupuje, tlak nezmírníme, nýbrž vytrváme. Působení podnětu – tlak v podobě konfrontace – odstraníme, až když se kůň uklidní a stojí/uvolní se.

Krok za krokem

Jakmile přestane kůň jevit o podnět zájem, ihned ho odměníme snížením tlaku či dobrotou, pokud ji preferujeme. Slovo ihned je velmi důležité! Postupně tedy ke koni podnět přibližujeme a oddalujeme, jednotlivé fáze odměňujeme. Když kůň již nebude na přiblížení podnětu reagovat či o něj dokonce projeví živý a hravý zájem, je tato část výcviku u konce.

V následujících fázích výcviku budeme dále stupňovat požadavky, pokračujeme dál krok za krokem. Jakmile strach ustoupí, přimějeme koně, aby podnět následoval – vodíme koně za podnětem. V další fázi se začneme koně podnětem dotýkat. Nejprve na plecích (tzv. statečná zóna), kohoutku a spodní části krku, posléze na všech částech těla včetně hlavy, uší, nohou, břicha a ocasu. Odměny pro koně můžeme mít v jiném igelitovém sáčku – kůň zjistí, že i odměny úzce souvisí s igelitovými strašidly. Zmírnění tlaku, pochvala a odměna jsou samozřejmě významnou součástí naší práce, přesto i odměnu je třeba dávkovat s rozmyslem.

Později nahradíme mikrotenový sáček igelitovou taškou a ve výcviku postupujte obdobně.

V další fázi umístíme na jízdárně či v prostoru, kde s koněm běžně pracujeme, několik igelitových tašek, mezi nimiž budeme koně vodit. Podle reakcí koně je později možné do tašek při průchodu v jejich blízkosti kopat či využít větrného dne k simulaci skutečně dramatické situace, kdy se tašky dají do pohybu samy od sebe. Při správných reakcích nikdy nezapomínejme koně odměnit a odstranit tlak. Špatné neodměňujeme, ale ani netrestáme. Trest je kontraproduktivní.

Pokud cvičení s igelitovými taškami zvládneme, zařadíme do výcviku igelitové plachty, s kterými budou pomocníci pohybovat. Později přes ně budeme i přecházet. Nejprve budou plachty statické, později je pomocníci promění ve věc dynamickou. Dobré je v této fázi výcviku začlenit i práci s vodou, kterou vylijeme na plachtu, čímž změníme vlastnosti dané situace.

Jakmile budeme všechna myslitelná i nemyslitelná cvičení na plachtě a s plachtami a igelitem zvládat v důvěrně známém prostředí jízdárny, je ideální doba začít pracovat na odstranění problému i v jiných částech stáje, v neznámém prostředí. Využijte svoji kreativitu a pomoc svých přátel! Umístěte igelity na plot u cesty, na strom u úvaziště, umístěte jej v prostorách, po kterých se běžně nepohybujete, a pracujte obdobným způsobem jako na jízdárně. Později můžete umístit příšerná strašidla i do terénu. Postup bude znovu totožný. Pokud se kůň bude tvářit, že mimo areál je tento typ konfrontace problém, sesedneme a začneme pracovat již zažitým způsobem. Díky tomuto postupu budete na bitku se strašidly za každým druhým rohem dokonale připraveni.

Konec naší práce na odstranění strachu z šustivých předmětů nastane v onen slavný den, kdy kůň bez zaváhání zvládne i uměřený atak figuranta s igelitem, který na něj bude kdesi zlovolně číhat. Ale pozor, slovo uměřeně je zde na svém pravém místě. Test nesmí být předimenzovaný a nesmí přijít moc brzo.

Jestliže budete ve výcviku postupovat pozvolna a koně nepřetížíte, bez problémů strach z igelitu zvládnete a navíc si užijete společně se svým koněm a přáteli pomocníky hromadu legrace... přesto si ale prosím přečtěte i tento díl volného seriálu věnovaný desenzitizaci. Není nedůležitý...

A co dál?

Strach z motorových vozidel, zemědělských strojů a motocyklů

Pokud měl kůň v minulosti skutečné trauma ze střetu s některým z těchto podnětů, bude práce na odstranění strachu náročná a dlouhodobá. Jen velmi málo kdy ale nemožná. Přesto ale doporučuji, aby začínající využili konzultaci se zkušeným cvičitelem, pokud máte na tuto možnost podezření. Ne vše je práce pro začátečníka. Postup je totožný jako při práci s igelitem. Nejprve budeme s koněm pracovat u nenastartovaného vozidla, později u vozidla nastartovaného, s pomocí asistentů budeme simulovat reálné situace. Otevřeme dveře vozidla, zatroubíme, rozsvítíme, zapneme stěrače.

Ideální je začít na jízdárně v době, když se bude upravovat povrch mechanizací nebo zajistíme, aby nám pomohl asistent s vozidlem, traktorem či čtyřkolkou na jiném vhodném místě. Později je ideální brát koně, nejprve na ruce a v doprovodu zkušeného koně, k rušným komunikacím. Dobré je domluvit se na výpomoci například i s místním zemědělcem, tak, abychom byli schopni se připravit i na střet s traktory či kombajny. Vaší fantazii se opět žádné meze nekladou. Připravit se můžete, v klidu a bez stresu, prakticky na cokoli! Štěstí totiž vždy přeje připraveným! 

Strach z kouře, ohně, výstřelů a zábavné pyrotechniky

Tento typ strachu je koni přirozený a není tedy ničím výjimečným. Rozhodně se ale vyplatí na těchto typech podnětů pracovat, i pokud náš kůň není extrémně bázlivý a my máme dojem, že právě nás tento problém netrápí. Ušetříte si tak možný nepříjemný zážitek! Nejen novoroční vyjížďka v doprovodu opožděných petard se může zvrhnout v neočekávané drama!

V úvodu výcviku využívejte kontrolovaný oheň, který si rozděláte například v železném stájovém kolečku, které umístíte do středu jízdárny, či využijte dnes již dobře dostupnou zábavní pyrotechniku – výběru samozřejmě věnujte dostatek pozornosti a o svých úmyslech informujte všechny ostatní v dané stáji a vyžádejte si jejich souhlas. Opravdu vždy používejte jen bezpečné výrobky, u kterých máte jistotu, že budou fungovat tak, jak fungovat mají. Nebezpečí existuje i v souvislosti s možným vznikem požáru. Začínáme na nejnižší úrovni. Pro příklad – v úvodních lekcích se mi velmi osvědčily vánoční prskavky, mají dostatek efektu a dobře se s nimi manipuluje. Prodávají se v mnoha různých velikostech, což je jejich další bonus. Později pak mohou přijít na řadu světlice, dýmovnice a louče.

Strach z výstřelu – raději ještě jednou a ještě důkladněji :)

O tom, zda má váš kůň panický strach z výstřelu, je dobré vědět nejen v souvislosti s vyjížďkou do terénu. Jde i o bezpečné přežití Silvestrů a obdobných nestydatých událostí.

Vždy je dobré vědět, co můžete v těchto situacích očekávat. K výcviku použijte nejprve plechovku s bonbony či železnými kuličkami, později můžete využívat nafukovací balonky, které jsou obecně vzato vynikajícími předměty pro výcvik snižování citlivosti, či požádejte o pomoc někoho, kdo má vzduchovku či jinou zbraň. Samozřejmě s nácvikem začínejte v adekvátní vzdálenosti od koně, postupujte pomalu a vždy vše konzultujte s vedením stáje. Ne všichni mají zájem trénovat to, co vy! :)

Strach z hospodářských zvířat, volně žijících druhů zvířat, psů či méně obvyklých druhů domácích zvířat 

Seznámení koně s běžně chovanými druhy domácích zvířat by mělo být standardní součástí základního výcviku každého jezdeckého a kočárového koně. Přesto si ale, než s koněm vyjedete poprvé do terénu, ověřte, zda je tato kapitola výcviku skutečně splněna. I v této souvislosti je dobré vědět, jak se věci mají! Nepodceňujte ani zvířata, která vy osobně považujete za sladká a roztomilá.

Kůň může mít diametrálně odlišný pohled na věc. Setkání s velmi malým pony či hýkajícím oslem a jeho specifickým pachem nemusí dopadnout tak, jak jste si představovali!

Pro nácvik střetu koně s volně pobíhajícím psem (a tak i divokým zvířetem) budete obvykle potřebovat pomoc asistenta.

Pokud si nejste jisti reakcí vašeho koně, práci začínejte vždy raději nejprve ze země. V průběhu výcviku je vhodné míru aktivity psa v blízkosti koně stupňovat pozvolna, totéž se týká i simulace napadení koně psem. Přesto je dobré dovést míru agresivity „napadení“ co nejdále tak, aby později ani srážka s divokým prasetem či velmi agresivním psem koně příliš nevyvedla z míry. Doporučuji požádat o pomoc někoho, kdo pracuje se služebními plemeny psů, kteří ovládají útok na figuranta a jsou při něm perfektně ovladatelní. Pokud váš kůň dokáže v klidu stát vedle figuranta, který je atakován psem, je jisté, že ho obdobná – nesimulovaná – situace již z míry nevyvede.

Strach ze stísněných prostorů, strach z vody, strach z nedostatečně pevného či pro koně překvapivého podkladu (silniční značení, odvodňovací kanály), strach z aplikace dezinfekčních sprejů, injekcí či odčervovacích past

Všechny tyto problémy jsou velmi běžné u všech koní, bez ohledu na plemeno, pohlaví, stáří koně či stupeň jeho jezdeckého výcviku a všechny je možné odstranit prací na snížení citlivosti. Stačí jen do této problematiky investovat čas a postupovat podle výše uvedených pravidel.

Pokud svého koně nepřetížíte a budete s ním pracovat v pozitivní a přátelské atmosféře, vždy v klidu a s rozvahou, je velmi pravděpodobné, že kůň všechny problémy zvládne a díky sebevědomí, které si v průběhu výcviku vytvoří, bude téměř nemožné najít podnět, který by koně uvedl do rozpaků. Příště se ale přece jen důkladněji zaměříme i na některé další výcvikové metody, které je dobré zařadit do výcviku ještě před tím, než se vydáme poprvé ven.

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. janinka

    Odměna

    08:22 - 06. 04. 2020

    Pravidlo "žádný tlak = odměna" ? Cože?
    Odměnou se všeobecně rozumí něco, co živočich chce a doposud to neměl. Toto neobratné vyjádření má pravděpodobně znamenat, že "odebrání tlaku = posílení chování", ale zjednodušení z něj dělá logický nesmysl. Kůň by tak byl nepřetržitě odměňován na pastvině za nepřítomnost člověka a nikdy by se nenechal chytit, neboť "žádný tlak" má pořád.
    Stejně tak málokdo bude považovat za odměnu, že mu dám pokoj, jde pouze o návrat do výchozího stavu... Nicméně slovo odměna se sem podle mě fakt nehodí.

  • 2. Gabriela Rotová

    Uvolnění tlaku - odměna

    09:45 - 06. 04. 2020

    Děkuji za reakci. Vždy si hrajeme se slovy. Ve světě hipologie koexistuje mnoho "vesmírů", přičemž každý z nich má svoji specifickou terminologii. O volbě slov a vhodnosti užití určitých termínů se tedy vždy bude živě diskutovat. V této sérii článků je využíván přístup, který pracuje se systémem navyšování a snižování tlaku. Tedy - při výcviku pracujeme s jistou mírou fyzického & psychického tlaku, který v návaznosti na reakce koně a fázi dané lekce, uvolňujeme/navyšujeme. Spojení "žádný tlak = odměna" považuji tedy za spojení v dané souvislost vhodné - pravidlo využíváme při desentizaci - objekt ukážeme (působíme tlakem) a opět ho oddálíme (nepůsobíme tlakem), dotkneme se, tlak uvolníme... Omezení působení podnětu (žádný tlak) - v dané části lekce - je tedy v daném kontextu odměna....Pokud bychom měli exaktněji formulovat pojem odměna, museli bychom mu věnovat celý článek. O což se jistě můžeme pokusit...

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: