Negativní následky rollkuru

14. 1. 2010 Theresa Sandin Autor fotek: archiv autorky

Rollkur s sebou přináší celou řadu negativ: nepříznivě ovlivňuje vidění koně a jeho ostření, "vynucuje" si podřízenost a nejen to: má vliv přímo na pohybový aparát. Dnes začneme postavením krčních obratlů, tvarem krku a napětím a zdravím šíjového vazu.

sdlogo

Ježdění zepředu dozadu - ježdění rukama


holandský drezurní jezdecUsilovat o držení těla koně zepředu je jako natřít krajíc chleba na hnědo a tím ho chtít přinutit, aby byl upečený. Prostě je to špatná cesta. Je to pokus, jak imitovat hotové výsledky tím, že se jim dodá vzhled, nikoli že se budou budovat nezbytné předpoklady. Pomůcky otěžemi se prostě v drezúře používají, tomu se nelze vyhnout. Někteří z těch striktnějších „puritánů" sice neradi přiznávají, že i ruce mají v drezúře vůbec nějakou roli, avšak vzdát se pomůcek otěžemi je samozřejmě taky chyba. Uvolnění čelisti, přistavění dovnitř, ohnutí atd., to vše se provádí pomůckami dávanými rukama. Takže to není o tom.


"progresivní" trénink drezurního koněJe to o způsobu, jakým kůň pracuje. Energie, rytmus, rovnováha a shromáždění vznikají v zádi. Kvalita práce zádě ovlivňuje kvalitu práce celého koně. Pokud kůň pracuje korektně odzadu, zbytek těla jeho záď nijak neovlivní. Takže výcvik by měl začít i pokračovat s ohledem na kvalitu práce zádě. Bez toho může jezdec ohýbat a točit, natahovat a povolovat různé části těla koně, ale celková kvalita pohybu se nezlepší. Ti nejschopnější jezdci používající rollkur to vědí. Proto často explozivně prodlužují klus a cval a je to také důvod, proč často jezdí ve středním klusu, aby „získali aktivní záď". Protože kůň při této práci musí mít stažené svaly na spodní straně krku a protože jeho pozornost míří dozadu na vlastní hrudník nebo mezi přední nohy, musí ho jezdec honit dopředu, aby získal aktivní záď.

Signály podřízení


explodující "dopředu" během nadměrného ohnutíKůň ukazuje jinému koni podřízenost tím, že sníží hlavu. Čím je hlava níž, tím je podřízenější. Funguje to také naopak; pokud snížíte koni hlavu, cítí se podřízeně. Je to způsob, jak nastolit vztah mezi koněm a jezdcem. Může to být také způsob, jak oloupit koně o jeho hrdost, což závisí na tom, v jakém rozsahu se to provede.

Zorné pole

zorné pole ostrého vidění u koně s hlavou na kolmiciKůň je velmi závislý na možnosti hýbat hlavou, aby mohl zaostřit zrak na různě vzdálené předměty. Pokud se dívá na něco na obzoru, zvedne hlavu, takže má nos téměř vodorovně a dívá se podél hřbetu nosu. Pokud se kůň soustředí na něco blízkého, změní úhel hlavy téměř na svislý a dívá se skoro kolmo na hřbet nosu.


zorné pole ostrého vidění u koně s hlaovu před kolmicí a doleAlison Harman, University of Western Australia, jezdkyně a vědkyně z oblasti neurologie:
"Zorné pole ostrého vidění se nachází přímo před nosem. Na rozdíl od člověka, u něhož je to před obličejem, je u koně před nosem a směřuje k zemi. Nad a těsně pod nosem prostě kůň nic nevidí." (Catalyst: Riding Blind - ABC TV Science)

zorné pole ostrého vidění u koně v hlavou za kolmicíKdyž je kůň při ježdění v hloubce nebo při rollkuru donucen držet hlavu hodně za kolmicí, znamená to, že většinou zaostřuje na zem těsně před svými předními kopyty. Zřetelně si toho můžete všimnout u parkurových koní, kteří se blíží k překážce s krkem zarolovaným k hrudníku. Když jezdec nakonec nechá koně zvednout hlavu, kůň si uvědomí, že před ním je překážka. Uši se mu stočí dopředu a on si překážku prohlídne. Pokud by jezdec nechal jeho hlavu zarolovanou, kůň by nemohl překážku skočit čistě, protože by ji neviděl a protože by to omezovalo jeho volnost pohybu.

Během ježdění v hloubce se často mluví o ježdění dopředu. Problém je, že kůň nevidí dostatečně před sebe a proto má problém „myslet dopředu".

Účinek na krk koně - křivka ve tvaru S


Normální zakřivení páteře u koně s krkem v přirozené poziciTvar krku nejzřetelněji ovlivní ježdění v hloubce a kulatě, protože je to prostředek pro vyklenutí těžkého hřbetu a/nebo pro vykolejení rovnováhy koně. Krk je velmi pohyblivý a většina koní se umí kousnout do vlastního hrudníku, slabiny nebo břicha, když se trochu snaží. Krční obratle nemají trnové výběžky, které se nacházejí na obratlích hrudních a bederních, a pracují trochu jako řetěz, velmi pohyblivý ve většině směrů. Svaly se upínají přímo na těla obratlů.

Krční páteř nesleduje vnější obrys krku. Spíš má tvar písmene S uvnitř masy krčních svalů. Před kohoutkem (pozn. překl.: anglická literatura toto místo nazývá poměrně výstižně „základna krku" - base of the neck) je páteř poměrně nízko. Potom se klene nahoru, aby se v oblasti týlu dostala skoro na vrcholek krku. Pro koně je přirozené mít toto zakřivení krční páteře, a přestože jsou mezi jednotlivými jedinci mírné rozdíly, je její tvar v podstatě stejný. Může se však změnit následkem výcviku nebo následkem jeho nedostatku.

zvýrazněné zakřivení dolní části páteře u konbě nad otěžíObecně lze říct, že kůň, který má tzv. převrácený krk (výrazná spodní část krku), má níže nasazenou krční páteř. Obvykle má také výrazně vyboulenou svalovinu na dolní straně krku, ale ono obojí jde ruku v ruce. Pokud jsou svaly, které podporují základnu krku shora, slabé, základna poklesne. Pokud však svaly, které se táhnou od kohoutku k týlu, budou převládat, dolní strana krku se stabilizuje a přestane se vydouvat.


Větší vyklenutí dolního obloučku S-křivky krční páteře způsobuje, že se krk zkrátí. V drezúře se věnuje hodně pozornosti tomu, aby byl krk „vyklenutý". Ale toto není klenutí, o které zde usilujeme, naopak. Páteř by se v těchto místech měla spíš natáhnout - teleskopický krk. Je to vnější linie krku, která se na pohled vyklene. Spodní oblouk krční páteře se zvedne a narovná, horní část však zůstane skoro stejná a mezi prvním krčním obratlem a lebkou dojde k naprostému uvolnění svalů, které dovolí hlavě padnout na své místo. Svaly před a okolo kohoutku pomáhají nadzvednout základnu krku, pomáhá jim v tom aktivní hřbet.


narovnání/prodloužení krku při korektní práciZ tohoto hlediska je tvar krku dobrým ukazatelem toho, jak kůň používá svůj hřbet. Cílem je, aby kůň měl takto „nataženou horní linii", a to na hřbetě i na krku.

Pokud chcete koně naučit zvednout základnu krku, narovnejte jeho páteř, zvedněte hřbet a ta k dále, nejsnazším a asi nejproduktivnějším způsobem, jak toho dosáhnout, je jezdit ho s tendencí vytáhnout hlavu a krk dopředu-dolů-ven za současného aktivního došlapování zadních nohou pod tělo.
Schválně jsem napsala „s tendencí". To neznamená, že by měl být mladý kůň ježděn s nosem ryjícím v zemi. Ne, s tendencí dopředu-dolů-ven. Kůň se má snažit o natažení, ne se skutečně natáhnout. Měl by „přilnout" k udidlu a zůstat na něm. Už samotná tendence tohoto natažení vyvolá mechanismus zvednutí základny krku. Zpočátku to není výrazné, ale čím je kůň silnější a trénovanější, tím lepší to má efekt. Svaly horní linie krku pracují uprostřed svého možného natažení a svaly dolní části krku se práce neúčastní. Hlava visí uvolněně z 1. krčního obratle a nemusí ji držet žádné svaly, visí tam jen svojí vlastní váhou.

Účinek na krk - šíjový vaz


šíjový vaz koněV roce 2000 zakončil Dr. Vet. Horst Weiler své výzkumy o onemocněních týkajících se úponů šlach a vazů u koní. Byly publikovány v němčině pod názvem "Insertionsdesmopathien beim Pferd", vydané vydavatelstvím FN-Verlag a lze je objednat přes internet za 39 euro. Zajímavé čtení. Více informací najdete například zde: http://www.buchhandel.de/detailansicht.aspx?isbn=978-3-88542-375-1

Při svém výzkumu zjistil, že 80% koní používaných v drezúře a parkurech má patologické změny v místě úponu šíjového vazu na lebku. Rekreační koně, klusáci, poníci, chladnokrevníci byli tímto postiženi méně nebo vůbec ne. Jednalo se o kostní exostózy (= výrůstky) v místě úponu šíjového vazu na zadní plochu lebky, dále o kostní uzlíky uvnitř vazu, o mineralizaci vazu atd. To vše jsou nevyhnutelné následky nadměrného namáhání a zánětu, protože tělo se snaží posílit místa ohrožená prasknutím.

V jednom článku v holandském časopise Bit v roce 2003 (Het Knikje: Overbelasting van de nekpees) odpovídá Weiler na otázku, co způsobuje toto nadměrné zatížení, a šokuje drezurní jezdce: Dochází k tomu tehdy, když je kůň vyklenutý v týlu, což je tak žádané v drezurním tréninku. Příčinou tohoto problému je podle něho právě nadměrné vyklenutí krku, ježdění „deep and round" nebo s bradou skoro na hrudníku či za kolmicí.

Tyto konkrétní typy patologických změn jsou způsobené mechanickým stresem na úpon vazu: tahem, střihem, kroucením nebo otáčením. Uvědomte si, že všichni koně se pasou - a pasou se s nosem „na zemi". Avšak nedrezurní/neparkuroví koně měli na lebce normální rentgenologický nález. Tito koně se pasou také, takže pouhé natažení hlavy dolů očividně není škodlivé. Ke stříhající akci vazu pravděpodobně dochází tehdy, když si jezdec vynutí extrémní ohnutí týlu, zaroluje koni nos ke hrudi a takto pracuje opakovaně po delší dobu nebo přitom silně táhne. Pro další informace viz holandský časopis Bit, July 2003, článek 98.

šíjový vaz při různých pozicích krku koně

(obrázek nahoře:) Když se vytáhne krk dopředu-dolů-ven, není šíjový vaz tak natažený, ale svaly, které zvedají kohoutek se prodlouží. Když se krk zaroluje/jde do hloubky, šíjový vaz je natažený, ale svaly ne. Mění se také úhel jeho úponu k zadní ploše lebky

místo úponu šíjového vazu na zadní ploše lebkyV mnoha knihách a textech týkajících se výzkumu na téma „Long & Low" se pokoušejí trenéři a veterináři vysvětlit, jak snížení hlavy vyvolá tah za šíjový vaz, což zvedne kohoutek a hřbet. Je to jedna z nejvíce rozšířených chybných interpretací biomechaniky koní v současné době. Není to šíjový vaz, ale svaly, které mají táhnout za kohoutek a zvedat hrudní páteř! Více o tom, jak svaly hýbou hřbetem, si přečtěte v dalších kapitolách.


Představte si síly, které vznikají při tahu za tuto relativně tenkou strukturu podobnou provazu a za její úpon na zadní ploše lebky, když za ni táhne celá hmotnost hřbetu koně i s jezdcem. Tento provaz je silný 3-4,5 cm v místě svého úponu a o pouhých 5 cm dál má jen 1,5-2 cm. Prostě nebyl stvořen k tomuto účelu.

tvorba kostních výrůstků na zadné ploše lebkyNejděsivější částí výzkumu Dr. Weilera je to, že absolutní většina koní, kteří byli pro výzkum využiti, neměla konkrétně s týlem žádné klinické problémy. Přesto u nich došlo ke zřetelné osifikaci v místě úponu, někdy vyčnívající dokonce i 2-3 cm! Viz obrázek.

Tento druh opakovaného poškozování tkání se obvykle neprojevuje kulháním ani bolestivou reakcí na pohmat, protože několik lidí prohmatávalo (tlačilo prsty) týl koně. Jedná se o pomalou degeneraci místa úponu s nízkou intenzitou, lze si představit, že se jedná o tlumenou, stálou bolest, něco jako artritida či spondylitida u lidí. Zůstane proto nepovšimnutá nebo se považuje za neochotu, head shaking, ztuhlost, nežádoucí chování a podobně, nikdy se neléčí tak, jak by měla, nikdy se nepřehodnotí trénink a kůň se prostě naučí s ní žít.

Často se tato tupá zánětlivá bolest dočasně utlumí fyzickou aktivitou, kdy se uvolní v těle endorfiny. Je to podobné jako u jiných špatných tréninkových metod, kdy endorfiny zaoblí ostré hrany bolesti, která pochází ze ztuhnutí, přetížení, napětí atd. Avšak projeví se neochotou koně příští tréninkovou hodinu. Mnoho koní trénovaných na vrcholové úrovni se nekonečně dlouho zahřívá, protože jezdec se musí propracovat všemi těmito malými ztuhlostmi, které přicházejí během sebeobrany koně, zastavit bolest nebo se „zhroutit".

Lekce fyziky

Gerd Heuschmann:
pákový efekt hlavy"Představme si tři body: Prvním je úpon šíjového vazu na lebku koně těsně pod jeho ušima (červené, 1). Pod ním se nachází atlanto-okcipitální kloub, který spojuje první krční obratel s lebkou (zelené, 2). Třetí je místo v hubě, kde leží udidlo (modré, 3). Když si pořádně prohlédnete tyto tři body, uvidíte, že stejně jako hlava a krk i ony odpovídají principům páky: To znamená, že pokud máte v rukou například 20 kg, těchto 20 kg znásobí (kompresivní) síly v bodě, kde se k lebce koně upíná šíjový vaz. Nyní také pochopíte, proč trvalé působení tohoto typu způsobuje poškození v tomto místě." (podle Dr. Gerd Heuschmann : Functional Anatomy of the Horse - The Back)

"Z fyzioterapeutického hlediska je ježdění "deep and round" NEBEZPEČNÉ, především pro mladší koně. V této pozici je šíjový vaz rychle přetažen (za méně než 1 minutu!), rychle dojde k únavě tkáně. Šíjový vaz je fibrózní, neelastická tkáň, která se snadno poškodí a těžko nebo vůbec se neopraví. Koně s tímto poraněním často trápí chronické problémy." (Amanda Anderson, terapeutka v Centaur Bodyworks)

Uzamčení bederní páteře


holandský drezurní jezdecPokud chceme snížením hlavy natáhnout šíjový vaz a tak „zvednout hřbet", bude to ve skutečnosti mít jen poloviční užitek. Hrudní páteř se tak zvedne díky tahu za vysoké trnové výběžky obratlů. Šíjový vaz také táhne za nadtrnový vaz, který jde podél hrudní a bederní páteře. Pokud je tento napnutý, poslední bederní obratle jsou skutečně taženy nahoru vzhledem k obratlům uprostřed hrudní páteře.

U koně trénovaného tak, že zvedá hřbet tahem kohoutku dopředu, dochází ve skutečnosti ke stálému napětí a následně uzamčení beder. Je to proto, že hlava je stále dole, místo toho, aby zatáhla za vaz při každém kroku, jako by pulzovala. Mnoho z těchto koní proto dýchá v rytmu „stacatto" a má napjaté a vykasané břicho, protože efekt šíjového vazu musí být silně vyrovnáván břišními svaly.

uzamčení bederní páteře nadměrným ohnutím krku

(obr. nahoře:) Bederní páteř je uzamčená extrémním zarolováním krku.

Pokud pracujete také na zvednutí hřbetu, ale využíváte „bezdlužnou" svalovou sílu vzniklou vzadu (z aktivity zadních nohou a shromáždění), získáte přerušované, pulzující zvedání hřbetu s každým krokem zadních nohou. Kůň nemusí nic vyrovnávat, kromě hmotnosti vnitřností a jezdce. Masivní svaly pánve, zádě a stehen jsou při této poměrně těžké práci mnohem efektivnější. Takže nezpůsobí ztuhlý boj dolní a horní linie.
Krk je do jisté míry také využíván, ale pouze k tomu, aby táhnul za kohoutek a zvedl ho, což je pro něho mnohem vhodnější práce. Svaly na dolní straně krku nepracují a tak to má být.

bederní páteř vyklenutá podsazením zádě

(obr. nahoře:) Bederní páteř vyklenutá podsazením zádě.

Paul Belasik:
"Nadměrné snížení hlavy může způsobit ztuhnutí hřbetu. Co na první pohled vypadá jako vyklenutí, změní se v uzamčení oblasti beder a kříže a zabrání podsazení pánve." (Paul Belasik: Dressage for the 21st Century)

J.-M. Denoix, J.-P. Pailloux:
„Hlavní důsledky snížení hlavy jsou:

  • Vzájemné oddálení hrudních trnových výběžků (následkem tahu šíjového vazu a horních krčních svalů [má poznámka])
  • Tah šíjového vazu směrem dopředu, což vyvolá napětí mezitrnových vazů, to způsobí uzamčení bederní oblasti; Toto uzamčení zvyšuje práci břišních svalů a vyžaduje kompenzační akci lumbo-sakrálního a kyčelních kloubů."

(J.-M. Denoix, J.-P. Pailloux: Massage and Physiotherapy for the Horse)


bedra nemohou pružit následkem extrémního zarolování krkuJinými slovy to znamená, že právě ta část hřbetu koně, kterou chceme touto metodou zakulatit, se zamkne v nataženém stavu. Hrudní páteř, kloub mezi křížovou kostí a bederní páteří a kyčle musí toto dílčí prohnutí bederní páteře kompenzovat.

Způsob, jakým trénujeme, je obvykle také způsob, jakým později předvádíme své dovednosti - Pokud se kůň učí dělat dovnitř plec nebo pasáž s nataženými bedry, velmi pravděpodobně to tak bude provádět i během soutěže.

Nejužitečnější vyklenutí hřbetu


nejextrémnější vyklenutí hřbetu a krku - skákáníPhilippe Karl má v jedné své videonahrávce (Classical Dressage - The School of Gymnastics) velmi rozumnou poznámku: Všichni drezurní jezdci se tolik zabývají hřbetem koně, natahují ho a klenou - ale neskáčou. Baskule při skákání je to nejužitečnější vyklenutí celého koně, kterého lze dosáhnout. A požadavky při skákání aktivují záď. Proč neskáčou? Aspoň malé překážky?

A také když kůň skočí a vyklene se, jak nejvíc může, jeho krk je vždy vyklenutý a vytažený ven a nos je vždy před kolmicí. To je charakteristika skutečného vyklenutí.

Příště budeme pokračovat ve vyjmenovávání negativ rollkuru: tentokrát se podíváme na práci svalů, jejich uvolnění a ztuhnutí a následně i na uvolnění či ztuhlost celého koně.

Podobné články

Jak dosáhnout shromáždění... Mluvili jsme o kruhu pomůcek, polovičních zádržích a nyní si musíme něco říct i o sestavení koně. Co to vlastně je, jak…

Vyhrávají nejvyšší drezurní soutěže koně, kteří jsou skutečně shromážděni? Výzkumy zjistily, že ne. Ale proč to tak je - proč rozhodčí dají nejvíce…