Seminář byl pořádán Českou hipiatrickou společností, Státní veterinární správou a Českou zemědělskou univerzitou a pozvánku jste mohli zahlédnout mimo jiné na našem serveru. Řady veterinárních lékařů jako posluchačů byly rozšířeny o menší počet zástupců laické veřejnosti a jezdeckých sdružení, zástupců České jezdecké federace a ani my jsme nechyběli.

V první části semináře přednášela Dr. Orsolya Korbacska-Kutasi, Dipl. ECEIM z Maďarska, která právě tam nabyla osobní zkušenosti při případech propuknutí anémie. V Maďarsku působí také jako komunikátor a delegát informující ostatní členské země EU o nákazové situaci. Věnovala se tak zejména anémii obecně a následně byly probrány její poznatky, zkušenosti a řešení jednotlivých případů.

EIA- co je dobré vědět

Původcem infekční anémie koní je celosvětově rozšířený virus z čeledi Retroviridae, příbuzný viru HIV. Virus koňské anémie však pro člověka nepředstavuje riziko, neboť napadá koňské makrofágy, kdežto virus HIV u lidí a koček cílí na lymfocyty. I proto u koní nezpůsobuje imunosupresi, ale anémii. Jedenkrát nakažené zvíře zůstává nakažené již celý život a je infekční pro ostatní koně. Většina koní nemívá klinické příznaky a hladina viru v krvi může různě kolísat, následkem toho i infekčnost.

K přenosu infekce může dojít krví - zde buď prostřednictvím krev sajícího hmyzu - nejčastěji ovády a stájovými mouchami, nebo prostřednictvím člověka či nástrojů (potřísněné ruce nebo oblečení, špatně desinfikované nástroje), ale i biologickými produkty infikovanými tímto virem (plazma k transfuzi, semeno, vajíčka, embrya). Přenos je nejspíše možný i skrze sliny, sekrety a placentární tekutinou či kolostrem.

Přenos inhalací kontaminovaného vzduchu (kdy nenakažený kůň vdechne virus ze vzduchu obohaceného o krev masivně krvácejícího nakaženého koně poblíž) je nejspíše větší hrozbou než proces šíření hmyzími přenašeči, který se zdá být pomalý a málo efektivní. Bylo uvedeno, že virus v hmyzu přežívá zhruba jen 30 minut. Stejně tak zajímavý je údaj, že jedna kapka krve při odběru, která zůstane na ruce nebo za nehty (0,1 ml), odpovídá riziku 10 000 kousnutí hmyzem (nebo 100 000 infekčních dávek) a je tak mnohem rizikovější formou přenosu. Člověk tak hraje v procesu přenosu nejspíše větší úlohu, než se tradovalo.

Inkubační doba bývá nejčastěji 1-4 týdny, dostatečné množství protilátek pak může být v krvi za týden až dva, ale i za pět měsíců. Proto by testy koní, kteří byli v kontaktu s infekčními koňmi, měly být několikrát zopakovány, ideálně 3-5x měsíčně!

Formy infekce se dělí na akutní, subakutní (propukne například při oslabení organismu, při stresu) a chronickou (která je nebezpečná kvůli absenci klinických příznaků i náchylností k nějaké další, sekundární infekci). Mezi nejběžnější klinické příznaky patří opakující se horečka, otoky, krvácení, anémie (ta ale není nezbytná). Průběh nemoci může být různý, záleží na množství viru (čím více viru v krvi, tím výraznější bývají klinické příznaky), jeho virulenci a na genetických predispozicích nakaženého.

Akutní fáze infekce bývá spojena s horečkami, depresí, zvýšenou tepovou a dechovou frekvencí, krvácením z nozder. Přítomná může být i krev ve stolici nebo průjem, ztráta koordinace, úbytek hmotnosti, otoky kůže. V krvi bývá snížený počet krevních destiček a zvýšené jaterní enzymy. Kůň v této fázi je vysoce infekční kvůli nejvyšší hodnotě viru v krvi - je nutné ho izolovat od ostatních. 0,1 ml jeho krve je potenciálně schopný nakazit 1 milion koní. Při subakutním průběhu infekce jsou příznaky podobné, ale mírnější. Pokud kůň akutní fázi přežije, dostává se do fáze chronické, kdy se může objevit opakovaná horečka, deprese, anémie - ta je v této formě častější, stejně jako sekundární infekce, která může její příznaky překrýt. Množství viru a infekčnost pro ostatní je v této fázi nestálá, ale odpovídá zhruba možnosti nákazy z 0,1 ml krve 10 000 koní. Pokud kůň přežije i chronickou fázi, dostává se do fáze bez příznaků, latentní, kdy údajně jedna moucha ze šesti milionů much od něj dokáže nakazit koně druhého. U koně v latentní fázi existuje riziko přechodu do akutního stádia například při stresu.

Diagnostika probíhá testováním na přítomnost protilátek v krvi. Izolaci viru nebývá nutné dělat. Nejčastějším a oficiálním testem je COGGINSův test, tedy test imunodifuze na agaru. Jeho nevýhodou je délka trvání - nejčastěji 2-3 dny a také nutnost poměrně vysokého množství protilátek pro pozitivní výsledek. Další metodou je test ELISA, kterému naopak stačí menší množství protilátek, ale může vyjít falešně pozitivní, a proto vyžaduje potvrzení Cogginsem. Možnosti doplňuje metoda PCR a Western blott.

Vakcinace je možná živou atenuovanou vakcínou vyrobenou v Číně nebo USA. Neprokázala se však 100% účinnost, kůň navíc po vytvoření protilátek vychází pozitivně ve všech zmíněných testech.

Co dělat při podezření

Prvotně zastavit veškerý přesun koní ze stáje/objektu. Podezřelého koně izolovat, minimalizovat možnost přenosu nemoci hmyzem (použít deky, repelenty), všechno vydesinfikovat (ne však vysokotlakými přístroji, které spíše víří a znečistí okolí). Dodržovat zvláštní hygienu u lidí (oblečení, nástroje, pomůcky). Všichni koně, kteří byli v kontaktu s podezřelým, musí být po dobu 90 dnů umístěni v domácí karanténě a podstupovat testy. Dle EU je anémie povinně hlášenou nákazou a její směrnice pak určují i pravidla převozu, importu atd. Další doporučení pak lze nalézt na stránkách OIE (www.oie.int). Jak a komu co nahlásit u nás, je vysvětleno níže.

EIA a Evropa

Z hlediska Evropy je nejvíce případů infekční anémie evidováno v Rumunsku a Itálii. Na mapě výskytu v období roků 2010-2015 lze najít tečky i v Balkánských zemích, Německu, Francii a Maďarsku. V Rumunsku klesl počet nakažených koní v loňském roce asi na polovinu oproti roku 2012, kdy bylo hlášeno 1 641 pozitivních případů. Od roku 2010 musí být rumunský kůň na závodech vybaven celou řadou dokumentů. Prvotně by ho měl provázet pas s potvrzením, že pochází z oblasti prosté nákazy (takový seznam je prý ale velmi obtížné dohledat), druhou nezbytností je pak opakované sérologické vyšetření - jedno ne starší devadesáti a druhé ne starší deseti dnů. V Itálii bylo v období let 2007-2010 testováno zhruba 200 000 - 300 000 koní, z nichž bylo ročně 200-300 pozitivních.

Jak to bylo v Irsku v roce 2006

15. 6. 2006 byla na kliniku přijata klisna s onemocněním jater neznámého původu, krvácením z nozder a respiračními problémy. Měla nízkou hladinu krevních destiček. Za necelých 24 hodin ztratila více než 55 litrů krve, což bylo důvodem jejího utracení.

Jelikož byla diagnóza infekční anémie stanovena posmrtně, někteří koně v tu dobu pobývající na klinice byli již propuštěni domů. Během následujícího půl roku se objevilo 38 koní, kteří byli tímto zdrojem nakaženi. Z toho 14 koní bylo sousedy dané klisny na stejném oddělení kliniky. Vzhledem k tomu, že se během necelých 24 hodin nakazilo kompletní osazenstvo stáje, přivedlo to veterináře pátrající po příčině k úvaze nad přenosem inhalací kontaminovaného vzduchu (aerosolizací krve, kterou daná klisna ztratila). Z řad posluchačů padly námitky, že je diskutabilní pokládat tuto příčinu za obecně pravděpodobnější než přenos hmyzem, ale vysvětlení, proč se k tomuto případu přiklánějí, spočívalo ve vylučovací metodě. Je pravdou, že představa hmyzu, který během jednoho dne obletí a bodne všech 14 koní ze 14, stejně tak jako veterinář, který by krví kontaminoval stejný počet koní, je těžko uchopitelná.

Koně, kteří se dostali domů, nakazili už jen malé množství koní dalších a ti pak už nejspíše žádné.

Maďarské zkušenosti z první ruky

Maďarsko bylo v letech 1965-2010 prosté nákazy. Kolem roku 2010 se nahromadily případy v oblasti hraničící s Rumunskem, zatímco dnes jsou rozesety po celé zemi. V roce 2012 bylo řešeno 8 nákaz, o něco menší počet pak i v následujících letech. V březnu 2015 přijali na kliniku v Budapešti koně s respiračními problémy a krvácením z nozder, v minulých letech netestovaného na EIA. Případ byl identický jako případ irský. V krvi nižší množství červených destiček a zvýšené jaterní enzymy, otok břicha, ultrazvukovým vyšetřením diagnostikována zvětšená játra a ledviny. Již 3-4 týdny před příjezdem na kliniku v domácím prostředí měl kůň opakovaně horečky a byl léčen na astma. Více než deset let nikam necestoval a spokojeně pobýval ve stáji spolu s druhým koněm, jeho jediným společníkem. I po týdenním pobytu na klinice krvácel, krev pak byla i v moči a výkalech. Po devíti dnech vyšel pozitivní Cogginsův test, kvůli diagnóze i stavu koně došlo týž den k eutanázii.

Ihned poté došlo k 90denní karanténě celé kliniky. Za dobu hospitalizace anemického koně s ním na stejném oddělení stálo 9 koní. 5 z nich již stáj opustilo do domácího prostředí, 4 zůstali na místě i po jeho diagnóze. 5 zmíněných propuštěných bylo drženo v domácí karanténě a testováno každých 21 dnů, navíc byli testováni i všichni koně v okruhu 3 kilometrů od jejich stájí a v daných oblastech byly zakázány přesuny koní. 4 koně zůstávající na klinice byli stejně jako všichni ostatní klienti kliniky, a stejně jako všichni ostatní koně v okruhu 3 kilometrů od kliniky, jedenkrát otestováni. Z devíti původně sousedících koní byli 4 utraceni, 1 zemřel na koliku a 4 byli testováni jako negativní. Dlouholetý společník z původního místa ustájení, odkud byl tento první případ na kliniku přivezen, byl negativní.

Klinika byla na týden uzavřena a kompletně desinfikována, stejně jako přívěsy, v nichž se pohybovali pozitivní koně. Náklady na testování koní v ohniscích nákazy, stejně jako náklady na náhrady na eutanázii a destrukci kadáverů kryje v Maďarsku státní rozpočet. Dosud náklady překročily 100 000 €, celkově se pak odhaduje, že bude vyplaceno přes 300 000 €.

Možná i vás napadá, jak je možné, že právě rekreační necestující kůň byl obětí a šiřitelem nákazy. Příčiny, jak zrovna on k anémii přišel, nejsou dodnes jasné. První březnové dny je přenos hmyzem téměř mimo hru, kůň nedostal žádný biologický produkt (transfúze, apod.), jako možná příčina nákazy se tak jeví nakažení infikovaným veterinárním lékařem nebo inhalací kontaminovaného vzduchu, který byl hlavním záporným hrdinou i v irském případu.

Co z toho plyne

Z maďarského i irského řešení problému lze zajisté získat postřehy, zkušenosti a náměty k úvahám. Dr. Kutasi považuje za důležité například to, že je nezbytná dobrá komunikace s (a mezi) veterinárními lékaři, státní veterinární správou a dalšími institucemi. I mezinárodní komunikace by měla být otevřená, jasná a transparentní. Důležitá je centrální databáze, kontroly, vyvarování se nepovoleným transportům. Je velmi důležité zamyslet se nad identifikací koní v jednotlivých zemích - jaký je zhruba počet koní u nás, kteří nejsou zaregistrovaní (a tím se stávají neviditelnými, nedohledatelnými a potenciálně nebezpečnými)? Ale i povinnost hlásit nákazu EU nemusí být přínosem ve chvíli, kdy má do dotyčné databáze přístup jen velmi omezený počet lidí.

Dále vidí důležitost ve vzdělání osob, personálu, i veřejné osvětě. Ve schopnosti zajistit zvýšenou úroveň hygieny (práce v rukavicích, důmyslnější likvidace a desinfekce). Ve výhodě budou ty kliniky, které budou mít lépe promyšlené krizové plány - jaké koně při příjmu testovat - všechny?, jak přerozdělit pacienty nejideálněji dle času a prostoru, kam budou umístěni podezřelí koně do izolace, jakým způsobem detailně zaznamenávat všechna data - klinická, laboratorní, personální, a další.

Jediná možnost?

Pozitivní test u koně, který se jinak jeví naprosto normálně a zdráv, je, jak si asi dokážete sami představit, opravdovým testem psychiky majitele či chovatele (a možná celé jeho rodiny). I proto, že doktorka Kutasi byla přítomna u několika utrácení pozitivních zvířat a u jednání s majiteli, probírala se v průběhu semináře formou diskuze i možnost zřízení speciálních karantén pro nakažené koně. Velmi diskutabilní bylo zejména provedení takové karantény (nutnost eliminovat veškeré možné lidské pochybení - fungování připodobnila k ochranným prvkům atomové elektrárny), umístění (v hustě obydlené České republice, kde je téměř v každé vsi hospodářství s koňmi, se právě tento aspekt stal hlavním argumentem proti), financování (v úvahu připadá sponzoring, nadace, ale také by zde mohla být možnost výzkumu na těchto koních), i praktičtější záležitosti (jako je emocionální stránka koně bez možnosti kontaktu se svým předchozím majitelem, odkázání na život v uzavřeném prostoru apod., jak moc bezpečná by byla komunikace s okolním světem - dovoz a odvoz materiálů, krmení, i externích pracovníků). Názor nechť si vytvoří každý sám, dodat lze jen to, že karantény existují a fungují v Itálii a ve Spojených státech a bylo uvedeno, že jsou stejně bezpečné jako eutanázie.

Stejně jako vyplynulo z reakcí odborné veřejnosti, i Státní veterinární správa, za niž mluvil a přednášel MVDr. Zbyněk Semerád, by byla jednoznačně proti zřízení takovéto instituce na našem území.

EIA a Česká republika

Právě MVDr. Zbyněk Semerád měl slovo po zbytek pětihodinového semináře a věnoval se zejména popisu situace v ČR, tomu, jak postupovat při podezření na onemocnění a jakou kdo plní úlohu.

Pro chovatele je zásadní §11 zákona číslo 166/1999Sb., který udává, že chovatel hlásí podezření z nákazy soukromému veterinárnímu lékaři (a ten posléze na KVS), nebo rovnou KVS. Pro tyto účely slouží i krizová telefonní čísla. KVS buď vyloučí, nebo potvrdí nákazu - vydá předběžná opatření. Dojede tedy inspektor, zajistí vyšetření (na účet Státní veterinární správy), zakáže přemístění zvířat, zajistí odběr vzorků, stanoví rozsah opatření, nařídí desinfekci, dezinsekci apod. Poté se zjišťuje, kde se nakažené zvíře pohybovalo, kolik mohlo nakazit koní, hledá se zdroj (zde mohou představovat problém například špatně vedené záznamy hospodářství, nedostatečné záznamy a další).

KVS posléze vydá mimořádná veterinární opatření, která obsahují například vymezení ohnisek a pásma, zákaz přemisťování, umístění zvířat do izolace atp. Tato opatření se nařídí chovateli a všem majitelům koní (třeba v případě, kdy jsou na hospodářství ustájeni koně různých majitelů).
Náhrada nákladů a ztrát ze státního rozpočtu zahrnuje náklady na utracení zvířete (ne za úhyn), za jedince samotného (odhadní cena určená soudním znalcem), očistu a desinfekci, dezinsekci, laboratorní vyšetření a opatření v ochranných pásmech. Tyto náhrady se poskytují na základě žádosti zaslané na MZe, která musí být potvrzena KVS a odeslána nejdéle do šesti týdnů od utracení zvířete nebo do šesti týdnů od ukončení mimořádných veterinárních opatření v případě, kdy se zvířata neutrácela. Vzor formuláře lze nalézt na webu MZe a SVS.

Co se týče svodů, Státní veterinární správa stanovuje veterinární podmínky, konání svodu schvaluje obec. Pořadatel je zodpovědný za plnění těchto stanovených veterinárních podmínek. Na pořadateli je rovněž zajištění soukromého veterinárního lékaře, který vykonává přejímku koní. Svody jsou pod veterinárním dozorem úředního veterináře KVS, který dělá namátkové kontroly. Veterinární podmínky pro konání svodů jsou na webu SVS - www.svscr.cz v sekci Zdraví zvířat, Svod. Na stejné adrese lze nalézt i další informace ohledně infekční anémie koní.

V období od 1. ledna do 30. června letošního roku bylo v naší zemi vyšetřeno 7 933 koní, všichni testováni jako negativní. Laboratorní diagnostiku zde zajišťují tři státní veterinární ústavy - Praha, Jihlava a Olomouc, cena vyšetření je 135 Kč a trvá kolem 48 hodin. Jako screeningová metoda je zde dostupný i ELISA test a PCR (ten zhruba za 800 Kč).

Jak moc se bát? Na to není jednoduchá odpověď. Jistě není na místě propadat panice a hysterii. Dovolím si citovat, že rozhodně bezpečnější je účast s koněm tam, kde jsou vyžadována vyšetření a jistá pravidla před účastí na akcích, kde po vás nikdo nic nechce. Obrňme se tedy na chvíli trpělivostí nad papírováním, nebuďme k sobě lhostejní ani sobečtí a věřme, že veškerá opatření jsou pro dobro našich koní.