Líný od přírody?

14. 12. 2015 11:00

Obrázky: 4

Autor: Katka Lipinská Foto: Katka Lipinská, Michal Valášek Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 10575 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

O „líných“ a „tupých“ koních už byly napsány romány, dokonce i tady u nás. Je to jeden z nejčastějších jezdeckých problémů. Buď kůň nejde dopředu, nebo jde dopředu moc. Buď je na holeně přecitlivělý, takže při přiložení startuje či vyhazuje, nebo reaguje jen na tlak, při kterém máte pocit, že si vytlačíte hemeroidy. Pokud si v koňařské (ať už reálné nebo internetové) společnosti postěžujete, že máte tlačivého koně, zcela jistě se najde někdo chytrý, kdo vám vysvětlí, že si za to můžete sami a že jste si to způsobili svou ztuhlostí, nedůsledností, nečitelností svých pomůcek, zkrátka svým neumem, a že když budete dělat to a to a všechno správně načasujete, koníčka si zase zcitlivíte. Nu, ne že by neměl pravdu, ale... je to trošku komplikovanější.

*Předně bychom si měli ujasnit, co budeme rozumět pod pojmem tlačivý kůň (budu používat převážně tento termín, protože „líný" příliš zavání antropomorfizací). Tlačivost začíná sníženou ochotou akceptovat naše pobízející pomůcky a aktivně se hýbat. Nemusí se jednat jen o prostý pohyb dopředu, toho je ještě poměrně snadné dosáhnout. Problém nastává spíš tehdy, pokud po tlačivém koni chceme něco víc. Sebenesení na otěži, věci, které samy o sobě ubírají kmih (monotónní pohyb ve stále stejném chodu po delší dobu), práci na dvou stopách. Zatímco kůň „samochodka" bude ochotnější v dopředném pohybu, tlačivý kůň začne vyhasínat. Proč?

Jedná-li se skutečně o přirozeně klidného až „líného" koně, jeho úroveň aktivace (tedy úroveň nabuzení, která ho přiměje reagovat) je výše než u koně vznětlivého, to souvisí s nastavením jeho potřeb. Potřebuje větší impulz k pohybu, naopak mnohem menší k ukončení pohybu. Potřeba klidu u něj stojí mnohem výš než u koně temperamentního a za všech okolností je nastaven šetřit silami. To je patrné i na jeho pohybu ve volnosti. Pokud je vyprovokován k živějšímu chodu, vždy bude úsporný. Abyste z něj „vymáčkli" vznosné, energické chody, musíte použít silný impulz. Pokud si u takového koně nedáme pozor, začne naše pomůcky ignorovat a pak se můžeme dostat k tomu, že budeme mít koně nejen tlačivého, ale také tupého, tedy reagujícího pouze na velmi silné pomůcky.

Ponechám nyní stranou koně, kteří jsou tlačiví proto, že je to jezdci naučili svou nedůsledností, nečitelností, nebo koně nešťastné, kteří vlastně nevědí, co se po nich chce a rezignovali na pomůcky, kterým nelze vyhovět, protože působí protichůdně. Zde stačí „pouze" dodržovat zásady správného tréninku (srozumitelnost, důslednost, rozmanitost a přiměřenost tréninku, klidný a pozitivní přístup a postupné přiměřené stupňování požadavků) spolu s důrazem na perfektní odezvu na pomůcky, a z koně se stane opět příjemné jezdecké zvíře. Budu se věnovat skutečně koním, kteří mají od přírody danou velkou tendenci šetřit silami a vyšší úroveň aktivace.

Ideál se nerodí, nýbrž vychovává

Koně nejsou nepopsaný list papíru. Každý je jiný. Vzhledem k variacím všemožných plemen není od věci přirovnat je ke psům (s tím, že u koní existují „voříšci" i v rámci některých plemen, kde se do chovu zapíše kdeco). Pokud si pořídíte sibiřského huskyho jako gaučovou okrasu (je přece krásný!), budete oba pravděpodobně stejně nespokojení, jako pokud si padesátikilogramová slečna, která touží po jemném, energickém koni, reagujícím na myšlenku, koupí přerostlé telátko s citlivostí pařezu, které přemýšlí nad každým zvednutím nohy. Ne že by to bylo jen o výšce, jsou koně vysocí, kteří jsou přitom jemní a citliví, a naopak jsou koně malí, kteří jsou méně citliví už od přírody, ale výraz, stavba těla a temperament sehrávají svou roli. Ignorovat pomůcky je naučí až člověk, ale koně opravdu nejsou nepopsaný list papíru, mají svá individuální specifika, s nimiž se již rodí.

Je důležité znát a umět odhadnout individuální citlivost daného koně. Jednak se tímto způsobem vyvarujete pořízení koně nevhodného a za druhé, pokud je váš kůň „tupý" pod sedlem, dá se podle toho odhadnout, zda k tomu došlo (částečně) proto, že k tomu má od přírody jisté sklony, nebo zda je vina ve vás nebo zdravotním problému. A tudíž, jakou máte šanci situaci vyřešit ke spokojenosti všech zúčastněných.

Jaké faktory tedy ovlivňují, zda bude kůň tlačivý? Z těch vrozených je to v první řadě temperament a přirozené tempo koně - vzrušivější koně bývají tlačiví málokdy. I když i je můžete jednotvárnou prací uspat, nebývá problém je opět probudit. Naopak koně klidní až flegmatičtí se budou i pohybovat rozvážně. Klidně to mohou být i „samochodky", ale pokud po nich budete chtít vyšší tempo, než jaké jim vyhovuje, budete muset být velmi přesvědčiví. Energický pohyb jim není vlastní, jejich přirozeností je šetřit silami. Ideál většiny jezdců - kůň, kterého nic nerozhází, je naprosto klidný, ale zároveň chodivý a jemný - je velmi vzácný, protože tyhle vlastnosti jdou tak trochu proti sobě. Buď kůň reaguje citlivě na všechny vzruchy, včetně těch, které se nám nehodí, a musíme ho tudíž více habituovat (navykat), nebo na ně naopak reaguje méně citlivě a pak ho musíme naopak zcitlivovat. Ideál se tedy nerodí, nýbrž vychová.

*

Citlivost na dotek je také velmi individuální záležitostí. Ovlivňuje ji množství a typ pigmentu v kůži (ano, povídačky o ohnivých ryzácích a moudrých mírných bělouších nejsou úplně mimo mísu), jemnost kůže (světlí ryzáci často mívají velmi jemnou kůži, naopak huculové ji mívají skoro „hroší") a koreluje s celkovou konstitucí. Čím jemnější a ušlechtilejší stavba těla, tím je zpravidla vyšší citlivost a naopak. Ovšem, existují výjimky. Vzpomínám si, že jedním z nejméně citlivých koní, jakého jsem kdy jezdila, byla malá, hnědá plnokrevná kobylka, ani ne tříletá, kterou jistě nikdo otupit nestihl. Pravda, ač plnokrevník, konstitučně jemná úplně nebyla.

A víte, jak souvisí s citlivostí stavba těla koně? Víc než se zdá! Velmi zjednodušeně řečeno, dobře stavěný kůň má mnohem větší předpoklady si uchovat vyšší citlivost než kůň s tělesnými nedostatky. Požadavky jezdce jsou pro něj totiž snadnější a reaguje proto na pomůcky dříve a ochotněji než kůň, pro kterého jsou kvůli jeho stavbě těla obtížné a počká si vždy raději až na zesílení pomůcky. Krátký, masivní „štuclík" se přirozeně nebude příliš dobře ohýbat - budete tedy muset působit silnější holení než u přirozeně pružného koně. Kůň s hrubší, těžší hlavou bude zpravidla i méně citlivý v hubě, kůň s krátkým silným krkem se bude víc tlačit proti ruce už jen proto, že takový krk se velmi těžko vyklene. A kůň, který má silný krk a hodně váhy na předku, bude rozhodně shledávat pohodlnějším opřít se o udidlo a vydržet trochu nepohodlí (na které si rychle zvykne), než se sám nést, což pro něho bude fyzicky hodně náročné.

*Tyto faktory příliš neovlivníme. Budou nám naši práci s koněm buďto usnadňovat, nebo komplikovat. Co ovlivnit ale můžeme (mimo způsob ježdění, které je samozřejmě zásadní, ale nechávám si ho nakonec), je management koně. Management koně má velký vliv na to, jakou chuť hýbat se kůň má. Spadá do něj především krmení, pobyt koně ve výběhu nebo na pastvině a tréninkový plán a rozložení práce koně. Vliv rozložení práce a tréninkového plánu je myslím evidentní. Když přeháníte práci, kůň je unavený. Když je práce jen nudná a jednotvárná, je otrávený. Ani v jednom případě nebude pozorný a nepůjde ochotně dopředu.

Pokud koně zavřeme na celý den do boxu a nakrmíme ho energetickým krmením, velmi pravděpodobně uděláme raketu i z koně, který je jinak velmi klidný. Na tohle se již nachytalo mnoho méně zkušených kupujících. Nikomu tento zdraví škodlivý extrém nechci doporučovat, ale moje zkušenost říká, že i když mnoho koní nejspokojeněji prosperuje při pobytu 24/7 na pastvině, jsou i koně, kteří si lépe odpočinou, pokud jsou v noci nebo část dne v boxu. Zvlášť v létě, kdy je přes den úmorné vedro. Otázkou do pranice je i krmení. Škodlivost nadměrných dávek ovsa, které kůň nestihne strávit v přední části trávicího traktu, je známá. Pokud máte pocit, že váš kůň nemá moc energie a není obézní, zkonzultujte krmnou dávku s výživářem. Možná zjistíte, že má skutečně málo „rychlého cukru" a poradí vám. Anebo si alespoň ověříte, že krmením „to" není. Špatný je ale i opak, kůň příliš tlustý. Také se mu nebude moc chtít energicky se hýbat (pokud nemá nadbytek energie z dlouhého nicnedělání).

„Co nemusím dělat pod sedlem na jízdárně, to tam nedělám."

Dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu: jak pracovat s tlačivým koněm? Jak už zaznělo výše, práce nemá být přehnaná ani jednotvárná. Konkrétní recept, kolik pracovat, vám nikdo nedá, protože se odvíjí od kondice a stupně výcviku každého koně. Mně se ale u tohoto typu koní osvědčilo pracovat podle hesla „co nemusím dělat pod sedlem na jízdárně, to tam nedělám". Jinými slovy, kde to jde, pomáhám si prací ze země, lonžováním a prací v terénu, kde jsou koně chodivější. Zatímco vznětlivého koně, který má sklony monitorovat okolí, opracovávám v klidném, pravidelném tempu na jízdárně, koně tlačivého mnohem raději vezmu opohybovat ven nebo si ho před ježděním rozhýbu na lonži. Tím se vyhnu té nudnější a stereotypnější části práce a nutnosti používat silnější pomůcky, aby se kůň probudil a aktivoval. Lekce tak může být kratší a zajímavější.

Tohle je totiž dilema, se kterým se u tlačivých koní setkáváme. Trvá jim déle, než se zahřejí a naladí na práci, ale zároveň nesnášejí, když na ně nastoupíme příliš rychle a příliš razantně. Důsledkem je potom často pasivní rezistence a ztuhlost. Opracování by se tedy nemělo odbývat, ale zároveň by mělo probíhat tak, aby koně nenudilo. Samotná práce by také měla být spíše kratší a rozmanitá. Tento typ koně vyžaduje přemýšlejícího jezdce (nebo trenéra), který si se skladbou hodiny opravdu pohraje. Pokud možno jezdit spíše krátké pasáže, střídané rychlými přechody, nesetrvávat delší dobu v jednom ruchu. Je potřeba se zamyslet i nad řazením cviků tak, aby po chvíli "uspávací práce" přišlo probuzení. Nebudu jezdit třikrát po sobě dovnitř plec, ale raději ji prostřídám s prodloužením, nebo pokud se v hodině chci věnovat více práci na dvou stopách, kombinuji různé cviky. Tedy například začnu na dlouhé stěně dovnitř plec, ale už po pár krocích, než kůň začne přemýšlet nad tím, že by ztratil kmih, ho vedu do překroku, ze kterého se po pár krocích vrátím na stěnu v ustupování na holeň. Nebo najedu na diagonálu v polovičním překroku a během diagonály přestavím do ustupování na holeň a zase zpátky. Jindy zase střídám dovnitř plec a dovnitř záď. Výborné pro aktivitu zádi jsou zádrže a prodloužení. Opět tak narušuji stereotypní pohyb vpřed a nutím koně být pozorný a kráčet aktivně. Mám velmi ráda i obraty, které opět aktivují zadní nohy bez tlačení koně.

Ostatně, tlačení koně, i když nás k tomu svádí, je zakázáno :-). Neznamená to, že budete jezdit s holeněmi od koně. Holeň musí být na koni, ale přiložená jen volně. Nesmíte se nechat svést k tomu, abyste koni diktovali každý krok a vyráběli pohyb. Každá pomůcka holení je přesně cílená a především, reakce musí být odměněna uvolněním. Kůň se neučí tlakem, ale jeho odejmutím. U koní tlačivých je potřeba mít na paměti, že jsou od přírody méně citliví a především méně nastavení reagovat na jemné podněty. Zapůsobíme-li na takového koně jemným tlakem, samozřejmě ho ucítí. Ucítí i mouchu na svém břiše. To ale neznamená, že jej vyhodnotí jako podnět, na který by měl reagovat. Tlak, při kterém citlivý arab už vyskakuje do vzduchu, může klidný hucul vnímat jako informaci „aha, ty na mně asi sedíš... nevadí." Chceme-li ho mít citlivého, musíme tedy vytvořit vazbu s podnětem, který mu za reakci stát bude.

Pokud dodržujete doporučení výše a kůň nemá závažné špatné zkušenosti, a přesto nevidíte náznak chuti vyhovět a naopak musíte vyvíjet stále silnější pomůcky, pak nejdete správnou cestou. Je možné, že děláte něco, co vašemu koni vadí. Může ho rušit neklidná nebo příliš silně působící ruka. Nebo zjistil, že když aktivněji vyšlápne, ztrácíte rovnováhu a nepříjemně mu drncáte do hřbetu, takže je příjemnější se ploužit. Pokud ale žádný takový důvod není, kůň je odpočinutý, nakrmený a přesto stále čímdál víc bez chuti, zkontrolujte, zda je zdravotně v pořádku. Nezapomeňte, že kůň kulhá, jen když ho bolí jedna končetina. Pokud ho budou bolet dvě, nebo všechny čtyři (třeba kvůli špatné či nadměrné úpravě kopyt), kulhat nebude, jen se mu, pochopitelně, nebude chtít moc chodit. Stejně tak jestliže ho bolí záda, nebo má nějaký vnitřní problém. Než se pustíte do jakýchkoli ráznějších kroků, měli byste tedy udělat vše pro to, abyste si ověřili, že kůň je zdravý.

Pozitivně, nebo negativně

A nyní se dostávám k pasáži, která dělí milovníky koní na dva tábory. Ten první, řekněme většinový, chce na svém koni jezdit. „Mohl by mi vyhovět na hodinu práce obden, když mu dopřávám první poslední. Mně šéf také peníze zadarmo nedá." Ten druhý, řekněme alternativní, je přesvědčen, že kůň nemusí nic a je na nás nastavit situaci a chovat se tak, aby to dělat chtěl. Tyto tábory se málokdy shodnou a zejména se neshodnou u tohoto typu koní. Respektuji pohled těch, kteří se po malých pozitivních krůčcích snaží koně s přirozeným sklonem vyvarovat se zbytečného pohybu přesvědčit, že je výhodnější, aby se hýbal. Nicméně řadím se k většinovému táboru, který se domnívá, že po svém koni určité věci požadovat může a reagování na základní pomůcky k těmto věcem patří.

*Zastávám tedy názor, že máme-li koně, který jemné podněty (kterým rozumí, to je důležité!) nevyhodnocuje jako něco, nač by měl reagovat, musím je, jak už jsem psala, spojit s podnětem, který je dost silný na to, aby koně k reakci přiměl. A to k reakci, jakou chceme, tedy reakci energické, ne k laxnímu pohnutí nohama. To nemusí být snadné zejména u koní, kteří již zjistili, že vydržet nějaký tlak se vyplatí - mohou zůstat o chvíli déle stát. Ta chvíle je pro mě odměna, po které touží. Je tedy nutné, aby jemná pobídka, na kterou nebyla adekvátní odezva, byla okamžitě (to je důležité, každá prodleva znamená posílení!) doprovozena dostatečně silným podnětem.

Nepovedlo se vám použít podnět, který by vyvolal energickou reakci? Kůň se jen tak lenivě pohybuje, nebo dokonce nezareagoval? Gratuluji, právě jste koni ukázali, že když bude ignorovat i poměrně silný podnět, bude odměněn (může ještě chvíli zůstat v klidu). To není dobré, znamená to, že pokud se chcete z bludného kruhu vymotat, budete muset být ještě důraznější. Zde je na místě zdůraznit, že „duševní" důraznost je mnohem efektivnější než ta fyzická. Pokud budete věřit v oprávněnost svých požadavků a ve svou schopnost koně přesvědčit k pohybu, nebudete potřebovat mnoho fyzického nátlaku. Naopak, nezkušený jezdec může do koně „mydlit" a protože ani pořádně sám neví, co chce, kůň mu nevyhoví. Což je podle mého názoru trápení koně.

Teoreticky to bylo, myslím, vysvětleno, a jak to dělat správně technicky, je velmi dobře popsáno v článku o „leg lesson" Phillippe Karla. K tomu není dle mého názoru mnoho co dodat, proto to nebudu opakovat.

Ježdění na koni je v jistém smyslu duševní záležitost. U tlačivého koně je to doslova hra nervů, duševní přetlačování. Stejně jako vy přesvědčujete koně, že se má energicky pohybovat dopředu, on bude přesvědčovat vás, že to není dobrý nápad. A umí být velmi vytrvalý a velmi přesvědčivý. Pomaličku vás přesvědčuje, že o chloupeček pomalejší reakce nebo méně energický pohyb je přece také ještě v pořádku a vy to buďto nepoznáte, nebo mu dáte za pravdu. Potíž je, že nezůstane u o chloupeček pomalejšího tempa. Situace se bude opakovat, nebo spíše s každým úspěchem koně stupňovat. Vrátit se zpátky je potom o to těžší. To je důvod, proč je takový problém udržet takového koně jemného a reaktivního. Ne jen technická stránka věci, jejíž princip je jednoduchý a zvládne ji aplikovat každý průměrně zdatný jezdec. Ale díky tomuto „přesvědčování" se z mnoha původně sportovních jezdců stali hobby jezdci („musím být důsledná doma na dvě děti, nemám chuť ještě přesvědčovat koně").

Mohu-li si dovolit svůj osobní názor nakonec, není to vůbec špatné řešení. Zcela odpovídá citátu, který v těchto dnech koluje po Facebooku: „Učit člověka, který se nechce učit, je jako táhnout krávu na Mont Blanc. Třeba se to i podaří, ale co potom s krávou na Mont Blancu?" Se zvířaty je to podobné. Jde to, ale nadřete se, především duševně a nikdy nebudete mít takový pocit, jako na koni, se kterým souzníte na myšlenku a kterého práce baví stejně jako vás. Takže klidně zkuste třeba tu pozitivku.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. semminka

    Co u mladé "líné" remonty?

    17:16 - 14. 12. 2015

    Skvělý článek, pro mě zrovna teď dost aktuální. Obsedáme právě mladou kobylku a přesně jak píšete, má vyšší práh vzrušivosti. Má to značné přednosti - venku obvykle stačí zastavit, nechat ji bubáka zkontrolovat a pokračujeme dál. Při práci v kruhovce, kdy okolo pobíhala jiná hospodářská zvířata, nehla ani brvou. S kobylkou se pracuje postupně, po menších dávkách, po správné reakci následuje vždy odejmutí tlaku a pochvala. Trochu se bojím, jaký dopad bude mít ta její "úspornost" na výuku pod sedlem. Na lonži se už naučila, co je bič, takže v tomto směru se její reakce postupně zjemňují. Pod sedlem ale nechce reagovat ani na hlasové pomůcky, které zná ze země. Jaký je tedy "obecný" postup u mladých remont? Nejdříve stupňování tlaku, který pak postupně, při správných reakcích, zase odebíráme?

  • 3. Katka K.

    Remonty

    20:35 - 14. 12. 2015

    Reaguje na 0.

    U mladé remonty se dá ještě hodně zlepšit, pokud budete důsledně hlídat, aby neotupěla, tedy netlačit a budete velmi důslední ohledně pomůcek - tedy jemná pomůcka a pak případné "bum" a po reakci ihned úplně uvolnění. Stupňování tlaku ve smyslu jemný-mírně silnější-ještě silnější-silný-bum u těchto koní nedoporučuji, protože tím si zvyknou, že po jemném tlaku jsou ještě další tři stupně, než bude bum a klidně si na ně počkají. Tedy opak toho, co chcete. Takže skutečně jemný tlak a pak rovnou citelnější bum.:-) Pokud kobylka funguje dobře při lonžování, pak to asi děláte dobře a stejně pokračujte pod sedlem s tušírkou. Pokud by měla tendence tušírku nerespektovat, nebo byste s tím měli jakýkoli jiný problém, klidně můžete na jízdárně začít tak, že jeden jezdí a druhý s lonžovacím bičem pomáhá zespoda. Už jsem to také tak dělala s některými svěřenci, kteří si nechtěli dát říct a pořád se snažili koně tlačit.:-)

    A pokud je remonta hodná, určitě bych nejezdila moc často, dvakrát týdně postačí. Ať je odpočinutá a má do práce chuť. Jinak platí vše, co bylo popsáno v článku, důležité je nedělat té práce moc, končit v nejlepším a umět odměnit.

  • 4. Katka K.

    Re:

    20:35 - 14. 12. 2015

    A děkuji za pochvalu.:-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 6 čtenářů. Celkový počet bodů: 30.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: