Škola „lehkosti“ Philippe Karla – Anke a „leg-lesson“

14. 09. 2007 00:18

Autor: Dominika Švehlová Foto: Brigitte Stransky Seriál: Škola lehkosti Philippe Karla Počet přečtení: 19933 Počet komentářů: 8 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 2 krát

Následující kůň má podobný problém, jako mnoho drezurních teplokrevníků – lehání do rukou a neschopnost se uvolnit. Zde však máme ještě jednu nepříjemnou skutečnost – hnědý Faustino absolutně „neleze dopředu“.

Jezdkyně Anke má velmi pěkný, korektní sed. Její kůň, čtrnáctiletý hnědý vestfálský valach má pěkné drezurní chody i exteriér, bohužel není zcela zdráv, v klusu a cvalu píská, ale je to údajně setrvalý stav; prý také nemá čisté rentgeny končetin. Dvojice při představování předváděla cviky stupně S, které měl valach očividně dobře naučené. Chodil trochu za kolmicí, podobně jako koně Daniely a Edith (viz minulý článek) byl na předku a lehal si do rukou. Na rozdíl od nich však neměl absolutně žádný pohyb dopředu, chyběl mu kmih, což se projevovalo především nevýraznými stranovými pohyby. Po chvilce bylo vidět, že jezdkyně ho musí celou dobu usilovně pobízet (byť díky pěknému sedu skoro neznatelně pro oči diváků), aby vůbec šel dopředu.

Philippe Karl navrhnul jako první věc oživení pohybu koně, tzv. „leg lesson“. Kůň má chodit dopředu sám od sebe, má udržovat pravidelné tempo, které změní pouze na přání jezdce. Bohužel v tomto případě, kdy už má kůň takto zakořeněnou neochotu sám jít dopředu a je absolutně tupý na holeně, se to neobejde bez razantního, ale systematického používání tušírky.

Předpokladem „lehkého“ ježdění je, že kůň musí IHNED reagovat na přiložení holeně pohybem vpřed. Zpočátku nehledím na takt či nějaké chody, když kůň nejde dopředu, tak je třeba ho „rozjet a jet“, až se toto naučí, budu pohyb kultivovat.

Mnozí koně jsou líní, protože jezdci příliš silně a zbytečně tisknou holeně. Koně je třeba naučit, že holeň = jdi dopředu. Mladí koně často reagují přirozeně opačně na tlak holeně = ztuhnou. Je proto nutné vyvolat pohyb vpřed něčím, co je překvapí = bičík (na zádi, za zádí, za holení apod.), pak se kůň rozejde.

Pár pravidel pro používání holení:

  1. Když se kůň nehýbe dopředu, je třeba použít po JEDNÉ lehké pobídce holení bičík (nebo bič ze země, někteří koně reagují lépe na bič na lopatce). Ten se použije nejdříve měkce, dotykem, pokud kůň nezareaguje, je třeba ihned na to přitvrdit a progresivně ho používat stále silněji „tak tak tak“, až se rozejde.
  2. Když se kůň rozejde, IHNED s bičem přestat. Když už jde kůň dopředu, vůbec nepoužívat holeně. Tak se kůň sám naučí jít v požadovaném tempu, holeň má pak pouze následovat pohyb břicha koně, ale je pasivní.
  3. V žádném případě nesmím koně rukama zbrzdit! Ruka umožní jít koni dopředu. Je mi jedno, jestli kůň vyklusal nebo vycválal, hlavně, že zareagoval pohybem vpřed.
  4. Po pár krocích v rychlejším tempu koně zpomalím, zastavím, pochválím. Je třeba dělat časté přechody a změny směru, ne běhat kilometry dokola. Je třeba zpomalit dřív, než to udělá kůň.
  5. Tento přechod opakovat tak často, až to kůň pochopí, přitom vždy začít holení, pak měkce bičem a přitvrzovat, kůň časem zareaguje už na měkkou pobídku bičem, pak i na lehkou holeň.
  6. Když kůň v pohybu zpomalí, nelze použít holeň, ale rovnou bič! Ten je teď trestem za to, že kůň samovolně zpomalil.
  7. Stejný princip je i při práci na dvou stopách, pokud kůň odmítá jít živě do strany, pouze pro rozlišení působí bič zboku na záď a ne za holení.
  8. Dodržujte zásadu „ruka bez nohy, noha bez ruky“. Když nechcete jít dopředu, nepoužívejte holeně, holeň je vyhrazená pouze pro sdělení koni, že chci dopředu. Pokud koně zpomalujete, couváte, použijte pouze sed a ruce v rámci změny rovnováhy. Pokud jde kůň odpovídajícím tempem, holeně držte pouze pasivně přiložené.

Další dny únorového kurzu zlepšovala Anke pohyb svého koně vpřed. Kůň musí „říct biči ano“, „dát biči záď“, prostě ji zaktivovat. Rozhodně je třeba myslet na časté a dostatečné pochvaly, odpočívat pouze v zastavení se zahozenou otěží, ne v kroku. Nejdřív pracovali ze země, kdy vedla koně na ruce a pomoci tušírky za pomyslnou holení a otěží prováděla opakovaně přechody krok – zastavení – krok. Poté procvičovali tyto přechody ze sedla. Když kůň vykročil na lehký tlak holení a zastavil na lehkou změnu rovnováhy (sed + ruce), trénovali přechody krok – klus. Hodně koně chválili.

Obr. 1: Aktivní záď je předpokladem jakékoli další spolupráce.

Poté se snažili rozhýbat jeho záď i do stran. Zde platí důležitá zásada: Koně nelze ze sedla někam tlačit (stranové pohyby), je třeba mu dát signál a kůň musí sám aktivně jít daným směrem. Opět je třeba nejdřív pracovat ze země. Rukou blíže hlavy se uchopí vnitřní kroužek udidla a vnější otěž, která jde přes krk koně (pouze tak lze působit na koutky huby), ruka blíže zádi má tušírku. Kůň se vede na malinkém kroužku okolo člověka, který se ho ze strany na záď dotkne tušírkou a kůň by měl vnitřní zadní nohou překřížit vnější a tím tu záď „vytočit ven“. Pokud pomineme nepřítomnost korektního ohnutí koně, jedná se vlastně o dovnitř plec na malém kruhu; říkejme tomu zatím „záď ven“. Jde o to, aby se aktivovala záď i do pohybu do strany, což je nepostradatelným předpokladem pro pěkné stranové pohyby v kmihu. Opět zde platí stejná pravidla „leg lesson“ – pokud kůň nezareaguje na dotyk tušírky na zádi, je třeba ho stále intenzivněji tušírkou klepat, až začne nohy křížit; pak hned tušírka přestane působit. Úplně stejně se to provádí ze sedla. Jezdec má otěže ve vnější ruce, tušírku ve vnitřní, nejdříve koně rozejde na malém kroužku, pak vnitřní holení trochu více vzadu dá JEDEN signál po uhnutí zádě ven, pokud kůň neposlechne, pracuje tušírka na zádi. Po pár správných krocích musí jít dopředu, zastavit, koně velmi pochválit a pak to lze opakovat, až kůň pochopí a akceptuje tuto stranovou pobídku.

Bič na záď = uhni zádí do strany.

Bič za holení = jdi dopředu.

Tuto práci střídali s přechody do klusu a později i cvalu. Kůň velmi rychle pochopil, co po něm jezdkyně chce a velmi rychle začal reagovat na lehký stisk holeně, dokonce i udržovat tempo. Bylo vidět, jak při každé pochvale „vyrostl“ a byl spokojený, jsem přesvědčená, že si uvědomoval dobře odvedenou práci. Anke byla sama překvapená, jak jde její kůň „sám dopředu“ a s jakým kmihem nakluše či nacválá doslova na myšlenku.

Bič se nesmí používat moc ani málo, ale přiměřeně a vždy důsledně. A samozřejmě stále udržovat kontakt s hubou. Nejdříve je třeba koně naučit chápat jednotlivé signály, pak je lze kombinovat. Prioritou je, aby kůň rozuměl pomůckám, ne dělal cviky.

Každá akce jezdce musí vyvolat reakci koně. Zpočátku může být i velká intenzita pomůcek (bič, ruka). Pomůcky je však nutné po reakci povolit a postupně je používat měkčeji, kůň se učí jim rozumět a správně reagovat. Vše, co děláš, se kůň učí, i nedůslednost! Neexistuje „teď se učíme“ a „teď se flákáme“ – vždy a všude je nutné dodržovat důslednost!

Další den už k „leg-lesson“ přidali i obvyklou „práci s hubou“, čili odžvýknutí, uvolnění. Nyní budou dělat přechody nejen s ohledem na okamžité reakce na holeň, ale zároveň si je řádně předem připraví uvolněním huby a změnou rovnováhy (viz předešlé články).

Obr. 2: Snaha o uvolnění huby koně ve cvalu. Je třeba lépe koordinovat ruce.

Pokud kůň reaguje pohotově na holeň nějakým vyběhnutím vpřed, je na čase to zkultivovat. Je třeba se s koněm domluvit na síle signálu, například na tom, že na krátký stisk holení přejde ze zastavení do kroku, na delší stisk rovnou vykluše. Pokud dodržím princip „pozice před akcí“, kůň ví, že po uvolnění huby a změně rovnováhy bude asi následovat nějaký přechod a bude připraven na něj dobře reagovat.

V červnu Anke prohlásila, že „kůň se všemu, co po něm po prvním kurzu chtěla, brání, tuhne, bojuje“. Pak však přiznala, že zpočátku to šlo dobře, ale ona povolila v principech, vykašlala se na důslednost a vrátila se k původnímu způsobu ježdění. Na venkovní jízdárně valach jezdkyni doslova vozil. Začali se proto soustředit na jeho uvolnění a rovnováhu, aby ji začal lépe vnímat. Když kůň zvedne hlavu a kouká kolem sebe, jezdkyně musí zvednout ruce ještě výš a nastolit kontakt s jeho hubou, provázený odžvýknutím. Pak ruce sníží a jakmile kůň zůstane na měkkém kontaktu, nabídne mu vytažení krku. Zároveň však nesmí koně okopávat, ale musí zase začít pracovat podle principů „leg-lesson“. I to je důležité k tomu, aby kůň jezdkyni vnímal a respektoval její požadavky.

Kůň šel ztuhle, v kroku se roloval a měl tendence k mimochodu, v klusu lehal do ruky a tahal zadek za sebou. Pro uvolnění huby je třeba striktně dodržovat „akci – reakci“, čili postup zvednout napnuté otěže > kontakt na živé hubě > nabídnout vytažení do napnutých otěží na kontaktu, pro lepší pohyb dopředu je třeba důsledně dodržovat principy „leg-lesson“ a pro obojí pracovat na častých přechodech prokládaných pauzami v zastavení na prověšené otěži. Nelze klusat kilometry!

Dalším problémem, jehož příčinou je nadměrné užívání holení, bylo to, že jakmile jen jezdkyně pomyslela na přechod dolů a přestala koně „tlačit nohama dopředu“, kůň se zapíchl na místě. Zde musí dodržovat princip „pozice předchází akci“, o kterém jsme mluvili v minulých článcích, aby kůň čekal na instrukce jezdkyně a do přechodu „vešel“ a ne zabrzdil na místě.

Další den už jezdkyně neudržela pod kontrolou své chování, její používání bičíku už nebylo dle pravidel „leg-lesson“, ale spíš se o něm dalo mluvit jako o „vyprášení kožichu“. Věřím, že její zlost, pramenící možná z momentální bezmocnosti, určitě nepřidala ani koni a on odmítal spolupráci, což se projevilo naprostou neschopností Anke ho uvolnit a udržet a jemném kontaktu. PK navrhnul použít plnou uzdu (důvod je vysvětlen na konci textu). Nejdříve zkoušeli uvolnit hubu na páce ze země. Pak kladl Anke na srdce několik zásad:

- jezdit na dlouhých otěžích, jakmile kůň projeví snahu se natáhnout, mít ho jen na stihle,

- používat stihlové otěže pro zvednutí hlavy, uvolnění huby a ohnutí krku, pákové otěže pro uvolnění a vyklenutí týlu.

Obr. 3: S plnou uzdou a držením otěží dle Fillise.

Až další den, poté co si na koně sedl PK a ten se mu začal podávat, dosáhla jistého úspěchu i Anke. Dalo by se říct, že poté, co si sedla už na uvolněného a na holeně naposlouchaného koně, její rozčílení zmizelo, začala mnohem klidněji ovládat i sama sebe, její pochvaly byly od srdce a používání biče se minimalizovalo. Kůň na to téměř okamžitě zareagoval uvolněním a ochotou spolupracovat. Procvičili pěkné, uvolněné a ochotné přechody, malé kruhy i jednoduché cviky na dvou stopách.

Úkolem dvojice bude pracovat hlavně na vnitřním klidu a důslednosti. Provádět všechny přechody korektně, důsledně vyžadovat především při přechodech dolů princip „pozice předchází akci“, procvičovat akci-reakci, a samozřejmě neustále si hlídat své holeně, aby koně nepobízely a udržely ho „lehkého na holeni“. Anke dělá všechno „příliš“ – příliš pobídne holeněmi, příliš zkrátí nebo nabídne otěže… Musí se učit pracovat „přiměřeně“.

Kdy je pravý čas přechodu na páku?

  1. normální situace: jezdit bez páky, dokud není kůň dostatečně naučený na stihlo, protože to je jediné udidlo, které může působit pouze na koutky a ne jen na jazyk. Čili na stihle postupně koně učím na tlak na jazyk a pak si můžu vzít páku.
  2. redrezura – pokud kůň lehá do ruky, táhne, koriguji pozici v první řadě stihlem. Pokud však je kůň příliš ztuhlý a s otevřeným týlem, pak pomůže páka – snáze na ni povolí v hubě a vyklene týl. Páka totiž funguje pouze pro vyklenutí týlu, ne pro vynucování si pozice! A pak díky vyklenutí týlu pomůže takové koně uvolit.

Podmínkou je držení otěží dle Fillise, stihlem lze zvednout koni hlavu a pákou ji snížit! Páka v kombinaci se stihlem je vhodná také pro koně, kteří mají problém se vyklenout v týlu. Lze ji použít i u koní, co dokážou udržet kontakt na otěži, ale odmítají se natáhnout. V případě Anky páka pomohla uvolnit jejího koně prostřednictvím vyklenutí týlu a přimět ho k vytažení krku dolů.

Právě za účelem uvolnění lze páku použít klidně i u 4letého koně. Na druhé straně u některých koní možná nebude nutné použít páku ani jednou za život; pokud je kůň perfektní na stihle, páku nepotřebuje. Až se problém vyřeší pomoci páky, lze se vrátit ke stihlu, ale někdy už může kůň při práci zůstat na obou udidlech; vše záleží na situaci.

Proč jezdit koně dopředu dolů?

Přirozená reakce koně na jezdce v sedle je ztuhnutí, prohnutí hřbetu a prověšení břicha + zvednutí hlavy tak, že se dostane nad otěž. Talentovaní koně mají tuto reakci málo zřetelnou, ale je u nich taky. Kůň však musí

  1. umět nést jezdce, aby šetřil svůj hřbet;
  2. napínat otěže = jít na kontaktu, aby se s ním dalo komunikovat a lehce pracovat.

Obojí splní, když se naučí chodit s vytaženým krkem – čili vytáhne krk vždy na povolení otěží, což je pokyn jezdce pro natažení krku.

Zarolovaný kůň má nadměrně prodloužené svaly a šíjový vaz v oblasti týlu, ale u báze krku, před kohoutkem, jsou zkrácené. Správné vytažení krku protahuje přiměřeně i svaly u báze krku a tedy i hřbet; o to jde. Kůň se nesmí dostat za kolmici, protože to je známkou toho, že jde proti otěži nebo před ní utíká; ani v jednom případě nenapíná otěže. Správné vytažení krku se pozná podle toho, že týl je daleko od kohoutku a nos vystrčený přiměřeně dopředu. Na druhé straně kůň nesmí nést hlavu příliš dole, protože to už blokuje pohyb lopatek. Mezi paží a hlavou je sval (brachiocephalicus), který má být vodorovně, pak optimálně táhne přední končetinu dopředu.

Další díly

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. H.T.

    vedení koně

    22:39 - 17. 09. 2007

    "Jezdec má otěže ve vnější ruce, tušírku ve vnitřní, nejdříve koně rozejde na malém kroužku, pak vnitřní holení trochu více vzadu dá JEDEN signál po uhnutí zádě ven, pokud kůň neposlechne, pracuje tušírka na zádi. Po pár správných krocích musí jít dopředu, zastavit, koně velmi pochválit a pak to lze opakovat, až kůň pochopí a akceptuje tuto stranovou pobídku. "<br /><br />Praktický dotaz : jak působím otěžema = jak vedu korektně koně po malém kruhu, a jak ho z malého kruhu korektně vyvedu přímo, když mám obě otěže ve vnější ruce? Neumím si to představit..... <br />

  • 2. H.T.

    vedení koně

    22:00 - 20. 09. 2007

    Reaguje na 1.

    ... asi mám malou představivost!!! :-)))

  • 3. HelenaG

    vedení koně

    10:57 - 21. 09. 2007

    Reaguje na 2.

    Nezlobte se, ale autorka je těsně před porodem. Obávám se, že zrovna teď nebude zvládat odpovídat. <br />HG

  • 4. jaja

    vedení koně

    13:07 - 21. 09. 2007

    Reaguje na 1.

    Moc se omlouvám, ale fakt jsem v tom shonu nějak zasklila mail, že mám na tento článek dotaz :-( <br /><br />Já jsem doma zkoušela tuto "lekci" tak, že jsem držela otěže normálně a tušírku jsem měla dost dlouhou na to, abych se jí dotkla zádě koně. To mi stačilo k tomu, aby klisna udělala ony úkroky vnitřní zadní nohou ven. Pak na to stačila jen ta holeň. <br />Ale na kurzu to skutečně dělali tak, jak jsem psala. Šlo o koně, který opravdu poměrně dost ignoroval holeně. V tu chvíli se vůbec nejednalo o korektní vyvedení na kruh nebo vyvedení z kruhu, šlo jen a jen o to, aby kůň na kroužku (šišce, bramboře...) uhýbal zádí ven, dokud působí vnitřní holeň na svém místě za obřišníkem. Koně vyvedli na kroužek v normálním držení otěží, pokud si dobře pamatuji nejdříve prostě dali pomůcku vnitřní holení, kůň nereagoval dost ochotně, takže přehodili otěže do vnější ruky a vnitřní rukou s tušírkou si pomohli, dokud kůň doslova neuskočil zádí ven. Ihned přestala tušírka pracovat, kůň udělal jen pár kroků stranou, pobrali otěže do obou rukou a vyvedli ho rovně, pochválili. Párkrát to zopákli. Nešlo ani o kontakt s hubou, šlo vážně jen o to, aby kůň pochopil, že v kroku ta vnitřní holeň vzadu prostě znamená ochotné křížení vnitřní zadní nohy - uhnutí zádí ven. Dělali to pak ještě s jednou klisnou, o které jsem ještě nepsala, úplně stejně, opět šlo o to, že klisna ignorovala holeně, takže bylo třeba ji na ně zcitlivit. V obou případech to koně pochopili velmi rychle, takže po pár pokusech nebylo třeba tušírku použít, otěže se vedly v obou rukách a tušírka byla ve vnitřní ruce jen připravená zasáhnout. Zásada byla i tady - jen pár kroků a hned pochvala a rovně, ne dělat spoustu kroužků za sebou s uhýbáním zádě ven. <br />Jinak PK dělá skutečně velmi rád řádnou dovnitř plec na malém kruhu, to už samozřejmě jsou pomůcky kultivované a požadavky na koně úplně někde jinde, jenže to už ti koně musí rozumět pomůckám a ochotně na ně reagovat. <br />Znovu jen připomenu věc, kterou PK dost často opakoval - když koně něco učím, učím ho a chci po něm skutečně jen tu jednu věc (čili při leg-lesson mi jde o zcitlivění koně na holeň a poddání se zádí = uhnout zádí ven, nechci korektní kruh ani kontakt, dokonce mi v první chvíli nevadí ani to, že kůň třeba uhne zádí poklusem místo krokem), až to zvládnu, můžu k tomu přidat další požadavek...

  • 5. ib

    skákání

    13:33 - 30. 10. 2007

    Chtěla bych se zeptat,leg lesson mi příjde hodně dobré,ale nevím jak se to dá kombinovat například s terenním skákáním. Tak je potřeba ke skokům doslova dotláčet.Jde to kombinovat?

  • 6. Koník

    dresura,skoky

    20:36 - 03. 01. 2008

    Je to pěkné,ale jen pro koně živé. Jak to mám praktikovat na koni,který i po slušné dávce ovsa je pasivní na pobídky,i bičem?

  • 7. jaja

    dresura,skoky

    22:40 - 03. 01. 2008

    Reaguje na 6.

    Naopak, pro živé koně to není, ale pro koně líné či naučení ignorovat pomůcky. <br />Pokud není příčinou neochoty vašeho koně zdravotní problém, pak je zřejmě chyba v tom, jak leg-lesson provádíte. Neříkám, že to bude fungovat na 100 % (to u živých tvorů nelze nikdy říct), ale věřím, že ve většině případů ano. Je velmi pravděpodobné, že nedodržujete některou z podmínek leg-lesson - nebo jste nedodržoval(a) a kůń se i ji naučil ignorovat. Pak to chce prostě vnímavého a důsledného jezdce s nezávislým sedem a dodržujícího uvedené podmínky.

  • 8. Koník

    dresura,skoky

    19:10 - 09. 01. 2008

    Reaguje na 7.

    No pochybuju o tom, že by na takovouhle akci někdo jel s líným koněm,páč by se styděl-z vlastní zkušenosti vím. Angloarab či Andaluska určitě líní nejsou.U mího línějšího koně funguje jen málo věcí. A donutit ho,nebo ho naučit na to ,aby na první pobídku vyklusal,či se jen rozešel je nemožné,Musela bych se pořídit hodně tvrdý bič a to by nešlo,že? Tak teď z jiného soudku.Kolik stojí takový kurz? díky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: