Pod fotografiemi z opracoviště z WEG z Tryonu se vedla bouřlivá debata na téma, proč stewardi nezakročí. Pokud někdo někde vyfotí hubeného koně, všichni nebožáka sdílejí a pohoršují se, ale kůň, který je širší než delší, nic podobného nevyvolá. Přitom je již zcela jednoznačně prokázáno, že obezita je pro jedince (a je jedno, zda dítě, psa nebo koně) škodlivější a rizikovější než „hubenost“. Nechci se tímto rozhodně zastávat žádného jednání, které koně ohrožuje nebo jim působí bolest, špatného ježdění ani zanedbávání péče, ale nezavírejme oči ani před opačným extrémem.
Prosím, pojďme společně trochu změnit veřejné mínění. Apelovat na zdravý rozum všech, aby si uvědomovali, že to, co někteří provádějí svým zvířatům ve jménu lásky, je stejné týrání jako nechávat je o hladu.
Nechci se tu pouštět do výkladu toho, proč je nezdravé být tlustý, takových článků byly napsané mraky (a příslušné odkazy najdete i pod tímto článkem). Takže jen z rychlíku ocituji z The Horse, že „tloustnutí a obezita koní zvyšují hladinu inzulínu a leptinu v krvi, riziko vzniku rezistence na inzulín a rozvoje laminitidy, kromě toho jsou i příčinou patologických změn celkového metabolismu“. Sama za sebe dodám, že neznám tlustého koně, který by se bez problémů hýbal, aniž by ho přitom nebolely klouby a kopyta. O tom, že takovou zátěž, jako je přirozený pohyb, ani neudýchá a srdce mu přitom skoro vyskočí z hrudníku, se také nemusím rozepisovat.
Proč tedy jsou tlustí koně akceptováni a vnímáni mnohem pozitivněji než hubení? Hlavním důvodem asi bude to, že vypadají spokojeně. Spokojenost s váhou a s pocitem sytosti souvisí, o tom žádná. Hojnost krmení dodává klid, vyrovnanost, ale funguje to ještě víc naopak, blahobytná kondice zvířete je i důkazem, že zvíře je spokojené a nic mu nechybí. Kůň, který je ve stresu nebo bolavý, bude jen málokdy tlustý. Můžeme se pak divit, že se majitel obézního koně spokojeně usmívá a říká „podívej, jak se u mě má dobře“?
K tomu si přidejme, že tlustí koně působí i dojmem svalnatosti (ačkoli se jedná o svaly pěkně prorostlé tukem) a nezřídka mají krásnou srst a „grošíčky“. Navíc oblé tvary podloudně působí na naše podvědomí a vyvolávají v nás mateřské a ochranitelské pudy, protože nám připomínají roztomilá oplácaná miminka. Není to ještě tak dávná historie, kdy se „barokní tvary“ považovaly za ideál krásy i u lidí, ale tady naštěstí už osvěta funguje poměrně dobře.
A víte, co je nejvtipnější? Naše selektivní slepota. Tým švýcarských vědců ukázal, že slušné procento majitelů koní má výraznou tendenci problém „nevidět“ a i významnou nadváhu přehlížet. Podle výzkumníků 27,5 % koní z jejich vzorku touto nadváhou trpělo, nicméně jejich majitelé je jako obézní neviděli. (Více zde.)
Podívejte se na tento obrázek (vlevo). Stupeň 7 na stupnici tělesné kondice již ukazuje nadváhu. Cokoli „nad“ je již problém. (Pod článkem najdete ke stažení PDF soubor, v němž najdete více.)
Oblíbeným argumentem je, že obezita je něco, za co dotyčný nemůže, protože „to má v genech“, případně je nemocný. Nabízí se opáčit, „že naproti tomu za hubenost geny nebo nemoc jistě nemůžou, že?“ Nicméně buďme spravedliví, snadná krmitelnost je samozřejmě z obrovské části ovlivněná genetickými dispozicemi a plemenem. Poměrně málokdy řeší problém se závažnějším stupněm obezity majitelé plnokrevníků a dalších krevnatých koní. Ovšem poníci, cobové, primitivní plemena nebo třeba španělé alespoň jednou za život skoro všichni. A tady se dostávám k tomu, z čeho mi zůstává rozum stát nejvíce. Tohle je přece informace, kterou většina koňařů ví! Obezita, inzulinová rezistence i laminitida a jaký typ koní je k tomu náchylný, jsou oblíbenými evergreeny nejen na našem serveru.
Proč tedy tolik lidí, kteří si pořizují koně tzv. „na mazlíka“ s velmi malým jezdeckým využitím, tak často sahá právě po těchto plemenech, která kynou prakticky ze vzduchu? Proč chodí zdravotním problémům naproti? Výrazně záslužnější (a z pohledu kondice mnohem bezpečnější) by bylo věnovat svou péči a rozmazlování třeba plnokrevníkům po dostihové kariéře, kteří by rozhodně takové sklony k tloustnutí neměli. Odpověď na výše uvedenou otázku vám nenabídnu, protože mě doopravdy žádná nenapadá. Snad mimo podvědomých útoků buclíků, připomínajících oplácaná miminka, na naše mateřské pudy.
Pohybem k … ?
Můžeme to vzít ještě z té druhé stránky. Líbí se mi primitivní plemena a kulatí koně tolik, že chci mít právě takového a ne jiného. To je naprosto pochopitelné. Musím ale pak počítat s tím, že tento miláček má své potřeby. Ty jako majitel, odpovědný za to, co jsem k sobě připoutal, musím naplnit. A stejně jako čínského naháče nebudu chovat na zahradě (což by asi nikoho soudného ani nenapadlo) a špatně krmitelného koně nenechám celoročně na seně bez příkrmu (pokud ano, dříve či později mě někdo právem nařkne z týrání), i záživnému koni jsem povinen poskytnout podmínky, aby byl zdravý a fit, tudíž nikoli obézní.
A základní podmínkou dobré kondice těchto plemen je jednoznačně pravidelný pohyb a aktivita. V takové míře, aby zkrátka nebyli tlustí. Je samozřejmě úžasné vymýšlet pro koně vychytávky typu paddock paradise, kde se budou pohybovat i sami, ale jsem přesvědčená o tom, že pravidelnou práci to u většiny z nich nenahradí. Ostatně podobně jako u lidí, jen málokdo „dobře záživný“ je v dobré kondici jen při práci kolem domova a zvířat, i když ví bůh, že se třeba celý den nezastaví. Ten. kdo má dispozice být oplácaný, ale třeba i trpět špatným držením těla, bez cvičení fit nebude.
Nebudu tvrdit, že to je jednoduché. Ani nebudu tvrdit, že vás to zbaví nutnosti hlídat, kolik toho váš kůň sežere a čím krmíte. Hlídání krmné dávky se ani tak u některých nevyhnete. Nebudu zde rozebírat, jak krmit obézního koně, tomu jsme se opakovaně věnovali a inspiraci najdete pod článkem, chci se věnovat pohybu. O tom se tolik nepíše, a přitom hmotnost ovlivňují oba faktory – jak kolik toho přijmete, tak kolik toho vydáte. Nejlepší výsledek bude vždycky o kombinaci obojího, protože pouhým omezením příjmu dobrou kondici nevybudujete. U pohybu je zajímavý fakt, že nejen aktivní pohyb sám zvyšuje energetický výdej, ale ještě navíc zrychluje látkovou přeměnu i několik hodin poté.
Z toho pohledu je zřejmé, že „nárazovky“ nebudou to pravé, mnohem lepší je méně, ale častěji. Ovšem co je méně a co už stačí? Krokové procházky jsou jistě príma pro začátek, ale stačit nebudou. Nejlepších výsledků u lidí se dosahuje kombinací rutinního pohybu, kdy člověk například místo výtahu používá schody, nebo parkuje kousek dál, aby se trochu prošel, a pohybu aktivního, při kterém se zvýší tepová frekvence, ale ještě ho stihnete udýchat, tedy svaly nepracují na kyslíkový dluh – ostrá chůze, pomalý běh nebo cvičení. Takováto aktivita už nemusí být denní, stačí třeba třikrát týdně, alespoň hodinu. Anebo častěji a kratší dobu. Důležitá je pravidelnost.
U koní je to obdobné – jako optimální se jeví stáj typu paddock paradise, nebo alespoň velký výběh, kde seno není umístěno na místě, kde koně rádi stávají, takže musejí „pendlovat“. To zajistí, že se kůň alespoň trochu hýbe (rutinní pohyb). K tomu tři až pětkrát týdně organizovaná zátěž (aktivní pohyb). Nejlepší je samozřejmě trénink pod sedlem, nicméně hlavně u malých poníků to úplně reálné není. Jsou ale i jiné možnosti, od zapřažení do vozíku, přes lonžování až po pohybování a skákání ve volnosti a libůstky typu horse agility. Samozřejmě, při lonžování a skákání je potřeba brát ohled na klouby obézního koně, protože tyto aktivity představují dost velkou zátěž. Záměrně moc nezmiňuji práci a procházky na ruce, pokud tedy nejste vytrvalostní běžec, protože ty nesplňují podmínku zvýšení tepové frekvence, takže nebudou stačit.
Mnoha koním, kteří jsou tlustí, protože jsou bez pohybu a mají nonstop přístup k senu či pastvě, bude přidání pravidelného pohybu stačit a ani nebude potřeba je omezovat. Jsou ale i koně, kteří na zvýšený výdej budou reagovat i zvýšeným příjmem a tam nezbyde, než přistoupit i k nějakému omezení. Mně postačilo v takovém případě koně na část dne oddělit s omezeným přístupem ke krmení. Přes noc byl pak spokojeně ve stádě s ostatními.
Říkáte, že tolik času nemáte? Ať se na mě nikdo nezlobí, ale kdo nemá čas se o své zvíře postarat, měl by ho svěřit někomu jinému. Lze sehnat bereitera, koně pronajmout, případně mu zaplatit tréninky pod zkušeným jezdcem. A i když je to krajní řešení, než mít na dívání obézního koně, který si střádá na inzulínovou rezistenci, je rozhodně lepší ho prodat někomu, kdo ho využije a na dívání a opečovávání si pořídit koně, který tento režim ocení.
PS. Řeč je samozřejmě o zdravých koních, ne o koních s pohybovým omezením.
PPS. Ano, vím, že budu bita, sežrána a roznesena na kopytech (samozřejmě bosých), protože jsem se dotkla spousty milujících majitelů, ale já prostě musím. Obezita JE týrání a vědomé vystavování koně zdravotním rizikům!
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...