Jak začínám s krokovou piruetou

Pro úvod do krokové piruety lze použít několik metod.

Obrat kolem zádi

Někteří jezdci požádají koně o obrat kolem zádi a tento obrat stále zmenšují. Někdy se termín obrat kolem zádi používá k označení piruety, ale to není zcela správně. Obrat kolem zádi se od piruety liší ve dvou věcech – je požadován ve zpomaleném středním kroku místo ve shromážděném kroku a zadní končetiny opisují širší kruh, než jak je požadováno u piruety, která vyžaduje, aby se vnitřní zadní noha zvedala a došlapovala do stejné stopy. 

Já tento přístup nepoužívám, protože podle mých zkušeností učení piruety tímto způsobem narušuje flexi a správné ohnutí celého těla koně. Kůň jde do cviku s tím, že neočekává žádné přistavení a nerozumí ohnutí, které požadujete, aby byl pohyb správnou piruetou. V důsledku toho má kůň tendenci přebírat kontrolu a prát se s námi.

Dovnitř záď

Piruetu lze učit také požádáním o záď dovnitř na desetimetrovém kruhu. Ani tento způsob nepoužívám, protože pro mladé nebo nezkušené koně (pod úrovní S) není vhodný. Nemělo by se od nich očekávat, že udrží přistavení a ohnutí na desetimetrovém kruhu tak dlouho. Je to příliš malý kruh a je to fyzicky příliš náročné. Toto cvičení lze upravit a používat po částech, které desetimetrový kruh rozdělí, ale mělo by se používat pouze s koněm, který má se stranovou prací bohaté zkušenosti, nikdy ne s mladým nebo nezkušeným koněm. Při všech svých trénincích se snažím, aby byla práce pro koně co nejjednodušší a fyzicky co nejsnazší. 

Travers

Jak už bylo dřív zmíněno, v rámci přípravy na práci na piruetách se ujistím, že kůň jistě zvládá stranovou práci a zejména travers. Používám travers rád, protože je to pro koně jednoduchý úvod, jak se naučit pohybovat ve směru přistavení a ohnutí. Na začátku mohu požadovat v kroku, klusu nebo cvalu jen několik kroků, aniž bych koně stresoval. Je to předehra k tomu, co budu požadovat v překrocích a piruetách.

Při traversu ohýbám koně tak, aby jeho předek zůstal na stěně a jeho záď šla mimo stopu, dovnitř jízdárny.  Postavím ho tak, aby jeho vnější zadní noha překračovala vnitřní zadní nohu a došlapovala do stopy vnitřní přední nohy. Tím se zvýší angažovanost vnitřní zadní nohy, takže se její klouby musejí víc ohýbat a nést víc váhy. U nezkušeného koně nejprve žádám o tento cvik při vjíždění do rohu z krátké stěny na dlouhou.

Když kůň tuto práci pochopí, mohou ho požádat, aby udělal několik kroků v traversu, narovnal se a pak znovu udělal pár kroků v traversu, aniž by k nastavení pohybu potřeboval roh. 

Začátek výuky piruety

Jakmile je kůň v traversu plynulý, je připravený začít pracovat na piruetách.

Jedno ze cvičení, které rád používám, je čtverec, kde mohu podle potřeby udělat čtvrťovou, poloviční, tříčtvrteční nebo celou piruetu, zatočit na kruh nebo je jezdit jednoduše jako rohy, podle toho, jak se kůň cítí. Tento čtverec používám nejen k výuce krokové piruety od nuly, ale také k přeučení koně, který nechápe jak udělat piruetu správně, ale umí provést špatnou. 

Začínám tak, že jezdím dokola kolem jízdárny a koně zahřeji. Pak v dobře, ale ne přehnaně, aktivním kroku, požádám, když zatočím na dlouhou stěnu, o pár kroků traversu. 

Pak jedu rovně, pak zase několik kroků v traversu až do dalšího rohu. 

Travers pomůže připravit koně na piruetu, protože zlepšuje křížení vnější zadní nohy a více zapojuje vnitřní zadní nohu, která musí nést větší váhu a její klouby se musí více ohýbat. 

V rohu zatočím na krátkou stěnu, jedu rovně a udělám čtvercový roh doprava, jedu rovně, udělám další čtvercový roh doprava, jdu rovně, zpomalím, zatočím vpravo, ale ještě nežádám o piruetu, pokračuji rovně, a v dalším rohu zpomalím a požádám o čtvrťovou piruetu a kontroluji, zda vnější zadní noha kříží a došlapuje dobře pod tělo. Pak jedu rovně, udělám čtvercový roh, aniž bych o cokoli žádal, pak rovně a v dalším rohu opět žádám o čtvrt piruetu. 

Vyhodnocuji, zda mě můj kůň poslouchá. Jedu rovně a nechci žádnou piruetu a v dalším rohu požádám o poloviční. Vracím se zpět na dlouhou stěnu a žádám o travers v kroku, ne příliš strmý. 

Střídám krok, někdy pracovní, někdy více shromážděný krok, žádám svého koně, aby zpomalil a opět žádám o čtvrt piruetu, pak o poloviční piruetu. 

Střídám velikost piruet, které požaduji, protože trénuji, nezávodím a chci rozvíjet ohebnost a ochotu mého koně a udržet jeho pozornost. Moje piruety mohou být o něco větší nebo menší než tři metry a já to neřeším. Nedriluji, zlepšuji pružnost svého koně. 

Nechci, aby můj kůň předvídal a připravoval se na to, co bude následovat. Neustále naslouchám tomu, co mi říká jeho tělo. Jeho žebra proti mé noze…jsou ztuhlá nebo poddajná? Má problém se ohnout nebo se nést na vnitřní zadní noze nebo je to pro něj snadné? Jaký je na kontaktu? Je jeho huba měkká nebo má zablokované čelisti a týl? Pokud mi řekne, že po něm chci dnes příliš velké ohnutí, požádám ho o menší. 

Pokud je pro mého koně ¼ a ½ pirueta snadná, požádám o ¾ a pak o celou piruetu. Pokud cítím, že s tím má potíže, nesnažím se piruetu opravit, dokud jsem v ní, vyjedu z ní ven a jedu okolo, možná nacválám a pracuji v lehkém sedu dopředu dolů a do otevřeného krku, abych uvolnil a protáhl jeho všechny dlouhé svaly.

Po zbytek lekce mohu pracovat na něčem jiném – nebo se k piruetě po chvíli vrátit. Ať už se rozhodnu dělat cokoliv, vím, že se mohu kdykoliv vrátit k rohům čtverce. 

Moje pomůcky

Když jedu piruetu, pokud točím doprava, sedím ve středu svého koně, ale protože mé tělo zrcadlí tělo mého koně, moje váha je lehce vpravo ve směru pohybu, na vnitřní straně oblouku. 

Na tuto stranu je otočnou nohou mého koně jeho pravá zadní noha. 

Pravou nohu držím blíž u podbřišníku, abych kontroloval aktivitu a ohnutí koně. Moje levá noha je lehce za podbřišníkem, abych zabránil zádi vybočit ven a podpořil vnější zadní nohu, aby vykročila dopředu a přes otočnou vnitřní zadní nohu. 

Moje holeně pulsují, nekopou ani tvrdě netlačí, sedím bez napětí v sedu až dolů do pat. 

Horní část těla mám v pase mírně natočenou, abych odrážel ohnutí těla koně, přičemž moje vnější ruka kontroluje, jak moc bude kůň ohnutý v krku, zatímco moje vnitřní pravá ruka vede koně ve směru obratu lehkým otevřením otěže do strany. Mé ruce následují pohyb krku a hlavy koně v kroku. Moje ramena, paže a ruce spolupracují a jak se můj trup lehce natáčí, aby doprovázel otáčení plecí koně, moje vlastní ramena to kopírují. 

Moje vnější otěž je u krku koně, ale není krátká nebo napjatá, vede koně do obratu, ale není dlouhá ani prověšená. Udržuji jemný, doprovodný kontakt. 

Když přecházím z rovné linie do a z piruety, pokračuji v následování pohybu koně a jezdím jeho každý krok. 

Začátek a konec piruety jsou stejně důležité jako pirueta sama, zvláště vyjetí z ní. Je důležité koně připravit tak, aby přešel z ohnutí do narovnání, aniž by ztratil rytmus, rovnováhu a aktivitu. 

Někdy kůň konec piruety předvídá a udělá vzadu krok zeširoka, snaží se, aby to měl rychle za sebou, může spěchat nebo naopak ztrácet sílu – nebo rytmus. Pokud k tomu dojde, zkontroluji velikost piruety a kolik ohnutí požaduji, může být příliš malá a strmá na to, jak na tom v daný okamžik kůň je. 

Jezdím větší piruety, a pokud to nepomůže, vrátím se k tréninku ¼ nebo ½ piruety a zaměřím se na jasné kroky a rovnováhu, pak dám koni pauzu a zkusím to znovu jiný den. 

Piruety jsou pro tělo náročné, nechci svého koně naučit, aby se jich bál. 

Někdy vidím jezdce, kteří se zaseknou a zapomenou jezdit krok a následovat ho svým sedem a rukou. Ztuhnou a blokují koně. Tito jezdci ze zvyku tahají za vnější otěž a tahají za vnitřní otěž, aby se pokusili vytvořit ohnutí, místo toho, aby použili svůj sed a holeně k vedení koně a jeho nastavení do správné pozice. To ve výsledku láme tvar krku místo skutečného, harmonického ohnutí od uší k ocasu. Tito jezdci sedí na vnější straně obratu s tělem i rameny natočenými na vnější stranu obratu. 

Sed na vnější straně obratu a používání sedu a holení má za následek špatné piruety, které nemají dost skutečného ohnutí. 

Pokud jezdec nepoužívá holeně správně k vytvoření a udržení ohnutí a aktivity, kůň ztrácí energii a pirueta vyzní do prázdna. 

Pokud to jezdec s ohnutím přežene, může pro něj být obtížné se včas z piruety dostat. A/nebo může jezdec piruetu uspěchat, což je velmi časté. Kůň se do piruet a z piruet vyřítí a ztrácí rovnováhu a sebenesení. 

To má u něj na následek zmatenost, strach a rozrušení, které je pak třeba opravit, což vyžaduje ještě více úsilí a času a není to snadné. 

Jezdec, který se piruety sám učí, se může také cítit zahlcený, zmatený a rozrušený, protože všechny prvky se musejí spojit: tvar, přesnost, shromáždění, rytmus. Rady, které platí pro trénink koně, platí stejně tak i pro jezdce. Rozdělte si učení na malé kousky, dejte si čas, udělejte krok zpět, pokud budete frustrovaní a vězte, že zdokonalení dobré piruety trvá dlouho. Ne dny a týdny, ale měsíce a roky. 

Pokud je kůň před zahájením práce na piruetách řádně připravený a práce se mu představuje postupně, bude pro jezdce mnohem jednodušší ho je naučit a bude připravený začít s piruetami ve cvalu. 

První díl seriálu naleznete zde. Třetí díl seriálu, Úvod do cvalové piruety, najdete na našich stránkách za čtrnáct dní! 

Manolo Mendez byl jeden ze šesti zakládajících členů Královské andaluské školy jezdeckého umění. Škola sídlí v Jerezu a je jednou ze čtyř klasických škol, k nimž patří také Cadre Noir v Saumuru, Španělská jezdecká škola ve Vídni a Portugalská škola jezdeckého umění v Lisabonu. Manolo, mistrovský jezdec s víc než čtyřicetiletou praxí se věnuje jemné, sympatické a důkladné tréninkové metodě, který koně připravuje fyzicky a psychicky na každou fázi tréninku od základního výcviku až po Grand Prix a cviky vysoké školy.

Více informací a další články naleznete na: www.manolomendezdressage.com.