První slepice se v našich stájích tedy samozřejmě zabydlela čirou náhodou. Úmysl z mé strany rozhodně pražádný. Přinesl ji s udiveným výrazem ve tváři, uslintanou a lehce pochroumanou, jeden z našich psů odkudsi ze zahrady. Původní majitel se ke slepici, i když jsem na návsi vylepila hlášení o nálezu, nikdy nepřihlásil. Už to se mi jevilo značně podezřelé. Kdo ví, co kde vyvedla anebo nevyvedla?

Nějaký čas jsem doufala, že si dotyčná slepice, až se jí udělá o kapičku lépe, sbalí saky paky a vrátí se tam, odkud ji vítr zavál. O slepici v domě jsem, i přes nabádání babiček, ani za mák nestála. Vidina možných vajíček v bio kvalitě pouze oživila vzpomínky z dětství. Zadní část dvorku, smrdutý kur obalený slizkým blátem, všudypřítomní čmelíci, páchnoucí trus. Ohavné a nepřípustné. U mě doma rozhodně ne.

Po pár týdnech mě ale slepice, originálně nazývaná Koko, donutila poupravit úhel pohledu. Koko byla spořádaný a vzorný nájemník. Nikterak neobtěžovala. Ráno jsem se do stájí nebrodila čvachtajícími slepičinci. Každý den do půl desáté snesla teplé a čisté vajíčko v boxe pod štítem. Nikdy od nikoho nic nevyžadovala. Jídlo si splašila, tichá byla jako pěna, vodila se mnou koně do výběhů, moudře přihlížela při místování. Děti ji milovaly. Neuvěřitelné. Slepice se s oblibou chovala v náručí. Dokonce bez protestů nosila i šálu.

Jak už to tak bývá, láska je nakažlivá. Netrvalo dlouho a Koko jsem si zamilovala i já. Welfare zvířat milovaných bývá majitelům nade vše, netrvalo tedy dlouho a Koko jsem pořídila hejno sličných hrabavých přítelkyň.

Tolik rozsáhlý, a poněkud rozevlátý úvod. Šlo mi o to, abyste uvěřili, že i slepici si můžete zamilovat a že kur domácí opravdu patří na spořádaný dvůr.

Máte i vy obavy, že se budete brodit slepičinci? Že kurník bude páchnoucí obluda u vaší stáje? Že slušný hipolog slepice ve dvoře míti nemůže?

Dnes tedy pár tipů, jak povýšit estetiku našich stájí o kouzlo kurníků a jak chovat slepice tak, aby nad nimi nejen vaječný strávník, ale i jeho oko zaplesalo. Slepice a jejich kurníky totiž mohou být skutečně velmi krásné.

Esteticky hodnotný chov slepic v našich stájích

Slepice potřebují dostatečně velký životní prostor. Pokud ho nemají, trpí nejen prostředí, ve kterém slepice chováme, ale i slepice samotné.

Hrabání slepic v blátě tvořeném převážně jejich vlastním trusem, v minimalisticky vyměřeném výběhu, je sice lepší variantou než průmyslový chov slepic v drátěných klecích, rozhodně se ale nejedná o variantu ideální a už vůbec ne estetickou.

Pusťte je ven!

"Když slepice pustíš, budeš mít všechno posraný a rozhrabaný". Tuto informaci dostaneme, aniž o ni žádáme, od všech, kdo chovají velké množství slepic v supermalých výbězích a také od těch, co kupují vajíčka v krámě. Tuto dezinformaci ale vyvrátí zdravý selský rozum. Čím větší prostor bude slepice mít, tím méně trusu vyprodukuje na jednom metru čtverečním.

Slepičí trus je nejen skvělým hnojivem, ale také se poměrně rychle rozkládá. Mizí podstatně rychleji než konzistentní trus psa, kozy nebo koně. Je tedy pravděpodobné, že na větší ploše trus slepice nejspíše vůbec nepotkáte.

Zcela prost trusu ani velký prostor samozřejmě nebude. To je ale něco, co se s chovem žádného druhu zvěře neslučuje. Věřte ale, že šest slepic tisíc metrů zahrady zaneřádit zkrátka nedokáže, ani kdyby si tento cíl závazně vytyčily. Koncentrace trusu bude vyšší jen na exponovaných místech, u krmítek, v kurníku a v jeho okolí. Tam budete muset skutečně sem tam uklízet. To ale rozumný chovatel nejen pochopí, ale i předpokládá.

Pokud chcete, aby na některá místa zahrady slepice zásadně nevstupovaly, snadno jejich průniku do zakázané zóny zamezíte nízkým oplůtkem. Slepice, které mají dostatek prostoru, bariéry obvykle respektují. Je pro ně snazší změnit směr výpravy, než se věnovat jim ne příliš přirozené gymnastice. Řešením může být i přistřižení křídel.

V některých stájích, na klidnějších lokalitách slepice za plotem ani být nemusí. Slepice nikdy nechodí od svých kurníků nějak závratně daleko a dávno před soumrakem se vždy dobrovolně, spořádaně a rády vracejí. Pokud nehrozí, že na svých výpravách budou obtěžovat sousedy nebo ohrožovat provoz místních komunikací, můžete je bez obav a zábran vypustit na svobodu.

Pokud opravdu nelze pustit slepice do větších výběhů a zahrad, je řešením "slepičí" prostor dobře odvodnit, vyspádovat, alespoň částečně zastřešit a vysypat pískem, který následně pravidelně čistíme a dezinfikujeme. Nebudete mít o mnoho víc práce, než kolik jí máte s péčí o přístřešek nebo box a efekt bude zaručeně evidentní. Žádné bláto a žádný zápach. Tam, kde je čisto, tyto ohavné elementy nevládnou a nevítězí.

A co nevzhledná popeliště?

Slepice mají přirozenou potřebu vytvářet nepřitažlivé "koupelny"- jámy, ve kterých se popelí. Tomu, aby si slepice vytvářely krátery na nevhodných místech, můžeme zamezit tak, že jim vhodné prostory k popelení připravíme a nabídneme. Vhodně konstruovaným a vhodným materiálem naplněným popelištěm lze skutečně velmi významně omezit hrabání a popelení slepic tam, kde nás to obtěžuje. I když podle mého názoru je krásnější trávník s pár dírami po slepicích než sterilní pažit plný chemického hnojiva. To je ale opravdu jen můj osobní pohled na anglické trávníky a chápu, že nebude plošně podpořen.

Využít můžeme i skutečnost, že slepice bývají využívány v permakulturních zahradách. Mají schopnost vyhrabat ze země škůdce a odstraňují je i z rostlin. Jestliže má slepice na výběr, hrabe jen na povrchu a smysluplně. Tu tam, tu onde, cílem je chutné sousto. O objevení Austrálie slepicím primárně nejde. Pokud ale chcete mít úrodu "v kompletní sestavě", nepouštějte slepice do užitkové zahrady na celý den. Ideální je hodinová, dvouhodinová návštěva úměrného množství slepic a za včasu velet dost!

Kurník jako estetická dominanta našich stájí?

S vizáží kurníku lze kreativně experimentovat. Není nutné stlouci k sobě kusy poloshnilých palet a na vrh hodit olysalou lepenku. Pokud nejste rození kutilové, můžete si koupit průmyslový polotovar a za účasti všech dvounohých obyvatel či návštěvníků stáje si svůj snový kurník dotvořit. Možností je skutečně nepřeberně. Pamatujte na to, že slepice jsou opravdu užitečné, a jak nosnice, tak i brojleři vám finanční investici výhledově vrátí nejen svými "produkty", ale i jejich kvalitou.

Kurník samozřejmě musí splňovat jisté technické parametry, o tom ale třeba někdy příště. Pokud máte enormní zájem pustit se do výstavby kurníku již zítra, jistě si poradíte. Pro inspiraci ale můžete nahlédnout do fotogalerie. Kurník totiž můžete postavit i tam, kde byste ho nečekali. či z takových materiálů, že se vám zatají dech! :)

Slepice... páv v naší stáji

Po celém světě bylo vyšlechtěno nevídané množství plemen kura domácího. Slepice se šlechtily za různými účely. Vyšlechtěna byla plemena nosná, masná, bojová, ale i okrasná. Okrasná plemena slepic jsou skvělou volbou, pokud se chceme pohledem na slepice zásadně potěšit. Přestože nelze říci, že ostatní plemena slepic jsou nudná a nehezká, okrasná plemena slepic bývají skutečně atraktivní ozdobou. Navíc jsou obvykle nejen krásná, ale i mimořádně krotká.

Dobrou zprávou je, že i okrasná hedvábnička vám sem tam vejce snese, takže vlk se nažere a koze zůstane celá. Samozřejmě, okrasná plemena slepic mají obecně nižší užitkovost, ale pohled na jejich barevné variety a zajímavé tvary tuto nevýhodu u mnohých vyváží. Je tedy opravdu jen otázkou vkusu, které plemeno budete právě ve vaší stáji preferovat.

Nejznámnějšími "národními" plemeny je česká slepice zlatě kropenatá a šumavanka. Možná není od věci právě tyhle naše vymírající "krajanky" ve svých malochovech podpořit.

Hloupá jako slepice...

Sousloví hloupá jako slepice je legendární. Kdo by o něm pochyboval? Každý, kdo slepice žijící v přirozeném prostředí ustálené slepičí komunity důvěrně zná! Slepice jsou zajímavé, zvídavé, mají vyhraněné osobnosti. Jedna je maková, druhá taková. Možnost sledovat všeliké to jejich hemžení je impozantním vhledem do nám neznámého vesmíru. Troufám si tvrdit, že hloupá může být leckterá blondýna, slepice ale rozhodně ne! :)

Nebojte se slepic, tak jako jsem se jich bála já a pusťte je bez obav do svých životů. Jsou milé, nenáročné, užitečné. Rozsvítí dvory vašich stájí a pokud je budete mít alespoň trochu "pod kontrolou", určitě nebude litovat.

A pak také ...každé vejce, každé kuře, které vzejde z vymazleného malochovu, potenciálně snižuje poptávku po produktech z velkochovů a to je skutečnost, která rozhodně stojí za úvahu. Někdy příště si můžeme o slepicích povědět něco objevného zase z trochu jiného úhlu pohledu. Chce se vám? :)