Náš dostihový kůň Rupert prošel během několika měsíců mnoha změnami. Jednu chvíli vypadal jako chlupatý žebřiňák, ale teď se dostává do dobré kondice, má moc hezkou srst a je připravený se o krok posunout ve svém redrezurním programu.

Rozhodli jsme se, že oslovíme Shane Rose, aby nám poradila s tou nejdůležitější první jízdou. Shane se specializuje na vyhledávání dobrých militaristů mezi vysloužilými dostihovými koňmi, je velmi inteligentní trenérkou a skvěle se s ní komunikuje.

Poté, co se Rupert vrátil domů od dostihového trenéra, strávil několik měsíců ve výběhu, pak byl asi tři týdny lonžován. Nyní vypadá vcelku civilizovaně a je čas na něj poprvé sednout. Na co bychom měli myslet, až poprvé vsuneme nohu do třmenu?

„Že ten kůň pravděpodobně neprošel žádným výcvikem. Nejspíš ví velmi málo o zastavování, točení, holeni,.. - vlastně o všem, vyjma toho, že mu někdo sedí na hřbetě, občas kopne a vede ho mezi dvěma hrazeními."

„První věc, o kterou byste se měli starat, je, aby šel dobře dopředu a neřešit příliš rámec, protože jediný způsob pohybu, který mnoho ex-dostihových koní zná, je s krkem vytaženým dopředu a často i do strany."

„Nejprve ho nechte jen jít dopředu v kroku, klusu a ve cvalu, asi ne moc dlouho. Jen pro ověření, že dokáže jít dopředu, aniž by vyhazoval a kozloval."

„Potom mým prvním krokem bývá zjištění, jak přijímají kontakt s udidlem, takže začínám žádat o trochu rámce. Nejprve se soustřeďte jen na jednu jednoduchou věc, pro mě to je mírné ohnutí dovnitř na obě ruce v kroku a klusu. V prvním týdnu se moc nestarejte o cválání."

„Když požádáte o ohnutí, snaží se tito koně přijít dovnitř do kruhu, takže je musíte začít učit, jak uhýbat před tlakem holeně a to je velmi často mate, protože jakékoli přiložení holeně až dosud znamenalo jen jít rychleji."

„Když akceptují skutečnost, že se ohýbají dovnitř na obě ruce a začínají uhýbat před tlakem holeně, což může trvat od deseti minut po dva týdny, začnu jim představovat vnější otěž a žádat je o kulatější tvar. V této fázi se dostáváte k přímému přilnutí - předtím se jednalo o nepřímé při ohnutí dovnitř."

„Mnoho koní z dráhy nechce jít dopředu na přilnutí, takže buďte zpočátku velmi jemní, to je ta nejdůležitější věc. Nechcete, aby zastavovali, vzpínali se a zlobili - takže používejte co nejjemnější a nejjednodušší pomůcky a žádejte koně o kulatější tvar a ohnutí dovnitř k pravé i levé ruce. A znovu, toto dělám v kroku a klusu."

„Když je toto v pořádku v kroku a klusu, je čas zkusit cval. Můžete s velkou pravděpodobností očekávat, že když rozumí v kroku a klusu, ve cvalu to bude stejné. Pro některé koně je velmi těžké cválat pomalu, takže napoprvé, když se snažím koně přimět k chůzi na otěži, se jen snažím, aby šel kulatě a moc neřeším, jakou rychlostí jde."

„Samozřejmě nechcete, aby šli úplně natažení, nebo příliš pomalu, ale jinak je nechte v pro ně pohodlném tempu dokud nejsou opravdu kulatí a nezačínají chápat cval na správnou nohu na obě ruce. Až tehdy začínám se shromažďováním cvalu."

„A opět to záleží na každém koni, u jednoho se to může podařit poprvé, když na něj sednete a u jiného to může trvat měsíc, než se do této fáze dostane."

„Kde tuto práci dělat, záleží na okolnostech. Určitě potřebujete povrch, na kterém kůň neuklouzne. Ne výběh s mokrou trávou, protože když jim to klouže, začnou panikařit a je mnohem pravděpodobnější, že dojde ke zranění jednoho z vás. Pokud máte pro začátek kruhovku, je to príma, pokud ne, ohrazená jízdárna je také velmi vhodná. Po prvním dnu nebo dvou v kruhovce (pokud ji máte), kdy už vím, že nebudou vyhazovat, se přesouvám na uzavřenou jízdárnu s neklouzavým povrchem. Pokud máte jen travnatý výběh, nejezděte, pokud je povrch mokrý a kluzký."

„Snažím se nepoužívat nic víc než jednoduché stihlo, když trénuji. Když se jednou naučí akceptovat stihlo a vy časem zjistíte, že nestačí, můžete najít vhodnější udidlo. Skvělý bude správně padnoucí martingal. Kroužky správně padnoucího martingalu, když je vytáhnete, by měly dosahovat téměř úrovně kohoutku. Pokud je kratší, nebudete mít správný kontakt s koňskou hubou a kůň se bude pravděpodobně spíše bránit otěži, která ho táhne dolů. Pokud mezi hubou a vaší rukou bude otěž tvořit nelomenou čáru, je mu to mnohem příjemnější."

„Jezdím své koně denně. Alespoň prvních několik týdnů. Nedávám jim ani den volna. Pokaždé, když mají den volna, začnou být bujnější a trvá déle je dostat zpět tam, kde byli. Takže dokud nefungují, pracovala bych co nejvíce."

„Myslím si, že nejvíce věcí se kůň naučí na jízdárně, ale pokud máte kam jet na klidnou, příjemnou vyjížďku, je to pro koně skvělé."

„Při několika prvních jízdách se můžete dočkat nepříjemných překvapení. Zrovna jsem v takové situaci teď, protože mám docela hodně bývalých dostihových koní a několik z nich má tyto problémy. Zpravidla proto, že byli špatně obsedáni nebo se s nimi špatně zacházelo v době, kdy běhali, může být jejich první reakcí prchat nebo vyhazovat nebo dělat otočky. Tato reakce vychází z potřeby se bránit, oni nevědí, že jim neublížíte, protože v minulosti byli zvyklí, že se tak dělo. Pokud dobře neznám historii koně, jsem vždy opatrná. A pokud nejste na podobného koně dost zkušení, možná je dobrým nápad najmout si na to profesionála."

Naštěstí pro nás Vanda Morganová má značné zkušenosti s ježděním ex-dostihových koní a nutnost sednout si na Ruperta jí starosti nedělá - a kdyby dělala, byla by příjemně překvapena!

Vanda o svém prvním ježdění:
„Když jsem na něm poprvé seděla, byl typickým dostihovým koněm, s hlavou zvednutou nahoru. Ale bylo milé, že „měl brzdy a volant" a to je vždycky příjemné zjištění."

„Ve cvalu trochu kozloval, ale nic vážného. Má dobrý přístup, jen je trochu napjatý, jak se dá u dostihového koně čekat. Beru to v úvahu a myslím, že z něj udělám zlatíčko. Možná na něj jdu pomaleji, než někteří jiní lidé, ale stále má dobrý přístup k práci."

„Právě jsem ho měla doma na jízdárně. Začala jsem lonžováním. Pak jsem nasedla, trochu se prošla a zaklusala kolem a vypadal dost bezpečný. Ale skutečně jsem hned poprvé necválala! Zacválala jsem až při druhém ježdění a trochu kozloval, ale ne moc. A opravdu se mi líbilo, jak je ochotný..."

Dodatky překladatelky:

Na to, jak postupovat, když nadejde ten kýžený okamžik a my máme koně připraveného na první nasednutí, jsou různé názory. Vše vychází z toho, že jak bylo napsáno výše, jedná se o naprosto syrového koně. Oproti obsedání koně bez předchozích zkušeností jsou tu ale některé odlišnosti. Ta první je pozitivní: ex-dostihový kůň už má zkušenost s jezdcem na hřbetě, není tedy pravděpodobné, že by se bránil či bouřlivě reagoval na jezdce v sedle (pochopitelně přiměřeně lehkého a přiměřeně zkušeného). Tím ale výhody končí a nastupují nevýhody: ta zkušenost nemusí být vždy pozitivní. „Přepsat" negativní zkušenosti z doby obsedání nebo těsně po je dlouhodobá a obtížná věc. Další nevýhodou oproti zcela „zelenému" koni je kondice. Když začínáte se zcela syrovým koněm, lze očekávat, že nebude mít kondici na to, aby vás příliš trápil. Možná se dočkáte nějakého kozlování a podobných věcí, ale velmi pravděpodobně vás neodveze několik kilometrů daleko zběsilým tryskem, protože na to zkrátka fyzicky nemá. U ex-dostihového koně to neplatí. Je tedy na místě mnohem větší opatrnost.

Jaké jsou možnosti? Pokud o koni moc nevíte, je určitě vhodné provést první nasedání na klidném ohraničeném místě, jak radí i trenérka výše. Nemělo by být kluzké ani ve svahu. Přítomnost dalších koní je velkou výhodou. Záleží na vašich zkušenostech, podmínkách a vašem odhadu povahy koně, zda využijete pomocníka, který vám koně přidrží a třeba vás bude jistit na lonži, nebo budete chtít být s koněm sami. Buďte připraveni i na možnost, že váš kůň nemusí být zvyklý na nasedání přes třmen. Pokud chcete rovnou jezdit a nasedání řešit v procesu navykání později, použijte raději vyvýšené místo nebo se nechte vyhodit. Jinou možností, vhodnější pro méně zkušené jezdce, kteří si se svým koněm chtějí opravdu „pohrát", je začít opravdu od začátku a nejprve naučit koně klidu při nasedání a pohybu jezdce na hřbetě. Můžete ho v klidu „zaparkovat" k hromadě sena a postupně zatěžovat třmen, až se dostanete k nasednutí. Ani po nasednutí se nemusíte hned rozcházet, ale v klidu koně navyknete na pohyb jezdce na hřbetě. Toto budete cvičit, dokud nebude klidně stát. Je to cesta delší, ale získaný klid se vám později může velmi hodit.

I nadále platí, že nemusíte spěchat. Není nikde psáno, že hned první hodinu musíte klusat. Jsou trenéři, jako tato výše citovaná, kteří začínají s ježděním hlavně dopředu. Vycházejí z toho, že když je kůň nervózní, při klidném, pravidelném pohybu dopředu se zpravidla uklidní. Toto vyžaduje jezdce, který se s koněm netahá. Ať se kůň chová jakkoli, nikdy nepůsobí silou na jeho hubu a je dostatečně zručný, aby vždy ve správný okamžik povolil a v ruce neměl více než pár gramů. Zároveň si udržuje pevný a klidný sed a sedem koni udává správný rytmus pro pohyb. Obojí je při utíkacím koni vcelku náročné a drtivá většina i zkušených jezdců se dostane do kolotoče, při kterém drží rukama, zatímco tělo se naklání vpřed a vytahuje se ze sedla. Z takového kolotoče je velmi obtížné vystoupit a zlozvyky si fixuje kůň i jezdec.

Pokud tedy cítíte, že vám kůň tlačí do ruky, zrychluje a nejste schopni si ho podržet sedem a udržet stále stejnou rychlost vysedání (v klusu), nepokračujte a nenechte se svést k přetahování. Stejně tak, pokud je kůň sice lehce ovladatelný, ale nepřiměřeně nervózní - mějte na paměti, že aby se kůň (ale platí to stejně tak i pro člověka) mohl učit, nesmí být přehnaně nervózní. V těchto zmíněných případech je mnohem vhodnější nejezdit delší úseky dopředu, ale provádět přechody a vkládat přestávky. Tedy pracovat v kroku na správných reakcích na pomůcky (viz minulý díl a Andrew McLean) a při uspokojivém chování koně velmi jemně koně na chvíli přivést do vyššího chodu. Po přechodu do vyššího ruchu dejte pozor, ať neztuhnete, nezměníte pozici svého těla (vysedávat nebo odlehčit hřbet můžete, aniž byste přenesli váhu příliš dopředu) a nezměníte napětí otěží. Pokud ve vyšším chodu kůň začne příliš spěchat, jednorázová zádrž s následným povolením vám nejde a cítíte, že byste museli příliš tahat za otěže, raději přejděte zpět do nižšího ruchu. Koně uklidněte a popracujte na zádržích v nižším chodu.

Jsou i tací koně, kteří nedokáží zůstat klidní ani v kroku. Těm pomohou dlouhé procházky v přítomnosti druhého klidného koně a střídání vedení na ruce, popř. popasení a pobytu v sedle. Zaměstnat příliš spěchajícího koně také pomůže, ale až ve chvíli, kdy zná pomůcky a není přehnaně nervózní.