Centered Riding na vlastní kůži

15. 05. 2017 05:00

Obrázky: 13

Autor: Katka Lipinská Spoluautoři: Ostatní účastníci :-) Foto: Katka Lipinská, Jindřiška Marvanová, Michaela Holubová Rubrika: Kurzy, semináře, soustředění Počet přečtení: 4689 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

O víkendu 6.-7. května proběhl historicky první seminář Centered Riding u nás. Lektorkou byla Angelika Engberg, německá instruktorka levelu IV. Myšlenky Centered Riding u nás nejsou úplně neznámé, především díky knize Ježdění podle Sally Swift, ovšem zajímalo mě, jak jsou převedeny do praxe a jak vůbec takový trénink resp. kurz vypadá. Abych si to mohla skutečně naplno vyzkoušet, vyrazila jsem na otevřenou kliniku se svou mladou klisnou. Zkusím se s vámi podělit o to nejzajímavější, co mi utkvělo v hlavě, což byl nejen správný sed, ale i ohýbání koně, prodlužování a zkracování chodů nebo poloviční zádrže. Nemyslete si ovšem, že se jedná o přesný návod, je to spíše o možnosti cesty, kterou lze k vysněnému výsledku dojít. O své dojmy se níže podělily i další účastnice semináře.

hbOstatní účastnice s koňmi byly především hobby jezdci, ale zaznamenala jsem i skokanku a dvě taktéž drezurní jezdkyně. Asi nikdo nejel úplně naslepo, všichni přinejmenším z našeho článku tušili, o co se bude jednat. Zde jsme představili koncept Centered Riding i lektorku Angeliku Engberg.

Praktickému ježdění každý den předcházela teorie - přesněji řečeno krátký výklad a poté první převedení teorie do praxe s běžně dostupnými pomůckami, jako jsou židle či gymnastické míče. To bylo velmi užitečné, protože co si sami na sobě vyzkoušíte a pocítíte, to mnohem lépe pochopíte, zapamatujete si a dokážete znovu provést. Koně se na tomto semináři příliš neřešili, jak Angelika řekla, nebyla tu od toho, aby nás učila jezdit a pracovat s koňmi, nýbrž od toho, abychom se naučili uvědomovat si vlastní tělo a dokázali sedět vyváženě, aniž bychom koně rušili. To je totiž nezbytnou podmínkou správné práce s koněm. Zkrátka, „já vás neučím techniku, ale ukazuji vám cestu k sobě."

Začali jsme cvičením na židli, při kterém jsme měli sami přijít na to, jak se posadit na sedací kosti a zůstat v rovnováze. Cvičení je to velmi jednoduché a přitom překvapivě účinné. Sedíte na židli, nohy máte kolmo k zemi. Pomalu houpete tělem vpřed a vzad (přitom se vám naklápí i pánev) a hledáte rovnovážnou pozici s rovnou pánví, ve které se potom ustálíte. Tohle je pozice, kterou byste měli zaujímat i na koni. Potom byl věnován prostor správnému dýchání a dalším ze stavebních kamenů Centered Riding, tzv. měkkému pohledu a cvičením zaměřeným na laterální rovnováhu. Mimochodem, opravdu bych nevěřila, jak velký rozdíl udělá, zda zvedám ruku nad hlavu bokem anebo středem těla (palec jede po skutečném nebo pomyslném zipu). V tom druhém případě zůstaneme mnohem rovnější.

vsByla jsem zvědavá, jakým způsobem bude lektorka vysvětlovat a ukazovat techniku zvanou „uzemnění". Při ní jde o to, že musíte svou váhu koncentrovat do těžiště, které se nachází kousek pod vaším pupkem. Angelika to vysvětlila pomocí představ. Cituji: „Představte si, že máte uvnitř těla kuličku. Jak se cítíte, když je kulička v hrudníku? Nyní přesuňte kuličku níž, do středu těla, až kousek pod pupek - cítíte rozdíl?" Pokud si to člověk dokázal správně představit, při přesunu kuličky dolů do těžiště seděl stabilněji a se zpevněným jádrem těla.

Představy a metafory jsou pro Centered Riding velmi typické a během semináře nám Angelika jednoduchým pokusem ukázala jejich sílu. Vstoje s rozkročenýma nohama jsme se měli v trupu co nejvíce otočit a podívat dozadu. Měli jsme si zapamatovat nejvzdálenější objekt, na který jsme dohlédli. Když jsme toto protažení na jednu stranu zopakovali víckrát, šlo to snadněji a dokázali jsme se otočit a podívat dál. Následovalo totéž na druhou stranu - nejprve se otočit a zafixovat si objekt. Potom ale zavřít oči a dvakrát nebo třikrát zopakovat protažení, ale pozor - pouze v duchu. Po otevření očí a opětovném otočení jsme zjistili, že přestože jsme se fyzicky neprotahovali, dohlédneme nyní dál. Opravdu se zdá, že je to vše jen v hlavě.

Co dokážou třmeny

Pak už jsme se přesunuli na koně. Byli jsme rozděleni do dvou skupin a jezdilo se po šesti zhruba hodinu dopoledne i odpoledne převážně v kroku. Stejným cvičením jako na židli jsme se usadili na sedací kosti a pak přišlo drobné překvapení v podobě hledání místa, kde by měl být našlápnutý třmen. Pokud jste zvyklí mít ho na špičce nebo hned za prsty, pak je to zřejmě špatně - vyhazuje vás to z rovnováhy a způsobuje jednak prošlápnutí fdpaty a také posun nohy vpřed. Že vás to takhle učili a noha má být prošlápnutá? Tak na to zapomeňte, chodidlo má být rovnoběžně se zemí. Jen tak můžete mít pružný kotník. Jakmile ho prošlápnete nebo vytáhnete, ztuhne. A od ztuhlých kotníků pokračuje ztuhlost do celého těla, což jsme si názorně dokázali druhý den na gymnastickém míči.

Druhá věc je, že když máte třmen příliš na špičce, tlačí se vám holeň dopředu a neudržíte ji na koni. Myslím, že všem jezdcům bez výjimky Angelika opravila pozici holení směrem vzad. Mně osobně to pomohlo, konečně jsem na svou úzkou klisnu dosáhla. Ovšem dva dny jsem si zvykala na to, že nohy nemohou být volně spuštěné „samospádem", ale musím je na svém místě aktivně držet. Docela z toho bolí kyčle a třísla, když člověk není zvyklý :-). Nicméně tento problém majitelé širších koní asi nemají.

Následovala další cvičení. Uvědomění si sedacích kostí a jejich pohybu. To považuji za velmi důležité, protože pro to, abyste se naučili dobře vnímat koně a dobře na něm sedět, je toto zásadní. Navíc jnestabilním sedu se při posunu holení vzad ze sedla většina jezdců zvedne. Nicméně vnímat pohyb sedacích kostí (jedná se v podstatě o kroužky vzad v „protisměru" a na výšku) je velmi důležité nejen proto, aby člověk mohl jít s pohybem, ale také pro ovlivňování délky kroku a ohýbání koně. Byli jsme instruováni kroužky zvětšovat a zmenšovat. Kdo to dělal správně, mohl cítit, jak pod ním kůň na dlouhé otěži prodlužuje a zkracuje kroky. Mimochodem toto je jedna z věcí, která může pomoci při tréninku zejména začínajících jezdců, kteří jen velmi těžce pochopí pokyn: „Přibrzdi si ho sedem!" A když se kroužky zmenšovaly až na nulu, kůň zastavil. Vnímání a vědomé ovlivňování kroužků ovšem pomáhalo ještě při jedné věci a tou je ohýbání. Dále se trénoval ještě měkký pohled a uvolňující dýchání a mohla jsem si vyzkoušet i Franklinovy míčky. Účelem zasunutí dvou malých měkkých míčků pod zadek jezdce je prý rozhodit rovnováhu těla, rozbít stereotypy a po jejich vyndání se jezdec lépe a hlouběji usadí „v koni".

fs

Obrázek: správná pozice nohy ve třmenu

Od vysedávání k polovičním zádržím

dsDruhý den jsme zahájili opět teorií a také experimentováním se sezením na gymnastických míčích. Jeden ze dvojice se usadil a druhý ho houpal nahoru a dolů. Není to nepodobné pružnému sedu na koni. Pokud se úplně uvolníte, je to velmi příjemné, pokud zatuhnete, nadskakujete. Bylo nesmírně zajímavé sledovat, co s tělem a jeho pružností a schopností jít uvolněně s pohybem dělají takové drobnosti jako způsob dýchání či zadržení dechu, tvrdý pohled nebo zatnutí čelisti, které se okamžitě rozšíří i na další svaly v těle. Vyzkoušejte si, co se stane s koněm pod vámi, když dýcháte jen do hrudníku, a co se stane, když dýcháte hluboce. Nedostatek uvolnění a klidu je mnohdy jeden z důvodů, proč vlastně tuhnete a proč vám kůň nemůže vyhovět/nerozumí.

Mimochodem i měkký pohled vede jezdce k lepšímu uvolnění, které se promítá až do pohybu koně. Krk či hlava koně je sice krásná věc, ale jejich pozorováním se jezdci vlastně blokují. Velmi zajímavé bylo i vyzkoušet si, co udělá, když prošlápneme patu, tedy v tomto případě nadzvedneme špičky. I toto velmi ovlivnilo pružení celého těla. Pokud toto uděláme na koni, ovlivníme pružnost jeho pohybu i hřbetu.

ssDalší, čemu se věnovala v neděli pozornost, bylo správné vysedávání. Jaké jsou nejčastější chyby? Předně, většina lidí se zvedá příliš vysoko nad sedlo, zpravidla s neuzemněným tělem (kulička kdesi v hrudníku) - důsledkem je velmi malá stabilita sedu, člověk na koni „vlaje". Často se k tomu přidává neoddělení těla a rukou, takže se člověk zvedá současně i s rukama. Jsou ale i tací, kteří se naopak drží příliš pevně, holeně a kolena mají přimáčknutá do koně a zvedají se jen z kolen. Ani to není správně a to právě z důvodu, který jsme dobře poznali na míči - chybí pružnost kotníků a ztuhlost se pak přenáší do celého těla. Není správné ani dosedání zadkem příliš dozadu s prohnutými bedry. Jak Angelika trefně poznamenala, jezdci, kteří mají ztuhlá a prohnutá záda a zadek vzadu, mají i takové koně - se ztuhlým prohnutým hřbetem a zádí za sebou. A jak jezdce, tak koně prohnutá záda časem začnou bolet. Nejlepší způsob, jak mít koně s pružným hřbetem, je totiž být sám pružný. Slovy Angeliky: „Když se hýbou a ohýbají moje (jezdcovy) klouby, klouby koně se hýbou a ohýbají také."

Jak se tedy má vysedávat správně? Především tělo musí pružit už od kotníků. Neznamená to, že vám holeně na koni „lítají", ale nejsou ani pevně přimáčknuté. Jsou zkrátka přiložené, což bohužel není tak snadné, jak to zní. Dále při vysednutí nejdete pánví nahoru, ale spíše dopředu. A je potřeba vnímat pozici a sklon své pánve při dosednutí - nesmí se sklopit a jít vzad. Pokud dobře vnímáte a ovládáte své tělo, asi nebudete mít problém s tím, že by se vám při vysedávání zvedaly ruce, ale pokud přece, Angelika má malý tip - vědomě myslete na to, že při vysednutí otevíráte loket - zvětšuje se jeho úhel.

ssA teď to nejlepší nakonec. Poloviční zádrže. Každý kdo někdy někoho učil jezdit, ví, jak nesmírně těžko se poloviční zádrž vysvětluje a popisuje, aby ji žák pochopil. Je to několik věcí najednou - působíte sedem, holeněmi i otěží a vše musí být vyvážené. Ono i vysvětlit samotnou pomůcku sedem je dost těžké. Nejprve zrekapitulujme, co se při poloviční zádrži děje: sed jezdce spolu s přiloženou holení by měl způsobit lepší podšlápnutí zadních nohou pod tělo, tedy podsazení zádi a vyklenutí hřbetu, otěž by měla koni říci, že nechceme větší pohyb vpřed. Klíčová je tedy pomůcka sedem. Jak na ni? Pokud sed zesílíme (tedy zasedneme nebo zavrtáme sedací kosti do koně), kůň před tlakem hřbetem uhne a prohne se. O zesílení sedové pomůcky se tedy při poloviční zádrži nejedná. Aby se kůň vyklenul, musíme mu to sedem umožnit, tlak sedacích kostí by tedy v tu chvíli neměl směřovat dolů, ale spíše odzadu dopředu. Jak tedy má ten pohyb vypadat? Kdo to zná, dokáže to udělat, ale s popsáním je to horší. Centered Riding opět používá metaforu. Konkrétně: víte, jaký děláte pohyb, když si chcete vsedě povytáhnout kalhoty? Chytíte se rukama za lem kalhot, stáhnete hýždě a lehce se „sklouznete" dopředu a dolů. A to je přesně ten pohyb, který má vaše pánev udělat při poloviční zádrži. Pokud náhodou vám tato metafora není úplně blízká a z nějakého důvodu si to neumíte představit, Angelika nabídla dvě další. Zkuste si zapnout zip na poklopci. Opět, velmi podobný pohyb. A jedna vtipná nakonec - prý je velmi účinná u dětí: představte si, že jste klokánek a máte vzadu ocásek. Představujete? Tak teď zkuste svůj ocásek chytit mezi nohy :-)

Přišli jste Centered Riding na chuť? Pokud ano a chcete si to vyzkoušet, budete mít šanci, tento kurz totiž určitě nebyl poslední. Letos určitě ještě jeden proběhne!

sz

A dojmy ostatních účastníků?

Zuzana Kojdjak:
Angelika Engberg je velmi příjemná, charizmatická dáma. Vyhovoval mi způsob, jakým jednotlivé lekce vedla - teorii věnovala pouze nutné minimum času a zaměřovala se spíš na vysvětlení jednotlivých principů a postupů, které jsme si následně prakticky vyzkoušeli ze země (židle, gymnastického míče) a pak ve skupinách na koni. I když byl kurz překládán z němčiny do češtiny, výkladu to nijak neubralo na kvalitě a obsah sdělovala překladatelka srozumitelně a jasně.

Největší přínos pro mne měla první lekce v sedle, při které koně vedl pomocník ze země a já měla možnost soustředit se pouze na sebe, pohyby koně a jak na sebe vzájemně reagujeme. Každý sport je především o tom, jak dobře dokážeme ovládat svoji hlavu; sebelepší technika sama mnoho nezmůže. U ježdění to platí dvojnásob, jelikož se snažíme o soulad mezi člověkem a zvířetem.

Zažila jsem několik „aha momentů" a zjistila, že mnohé jezdecké problémy si vytvářím sama díky neschopnosti se uvolnit, soustředit, pravidelně dýchat a dostatečně vnímat koně pod sebou. Tyto chvíle pro mne byly klíčové, velmi emotivní a klidně se přiznám, že jsem ke konci brečela.
Pravidelně jezdím pod dohledem trenéra a mívám často problém s pokyny typu „pořádně si do něj sedni", „obraty dělej jako bys tančila", „brzdi sedem", apod. Seminář mi dal překladový slovník a já si teď tyto pokyny dovedu spojit s pocitem, který mám hledat a taky se k němu umím přes jednotlivé asociace a představy rychleji dostat. Není to tak, že bych po dvou dnech jezdila zázračně lépe; spíš mám pocit že vím, jak nejezdit blbě.

Knížku a principy Centered Riding jsem znala i před kurzem, ale učení „samadoma" je ne vždy efektivní. Jsem nesmírně ráda, že jsem se semináře zúčastnila, a doufám, že budu mít možnost pokračovat.

jiBarbora Kraftová:
Měla jsem možnost zúčastnit se první otevřené kliniky CR jako jezdec, a i když jsem principy znala a věděla jsem, do čeho jdu, byla jsem velmi mile překvapena kvalitou výuky, vysvětlováním, názorným předvedením a v neposlední řadě pohybem mého koně :-) Na tento kurz jsem se přihlásila proto, že již některé poznatky z CR velmi opatrně aplikuji ve výuce svých svěřenců a chtěla jsem je hlouběji pochopit a vyzkoušet si je sama na sobě s odborným vedením. Pravdou je, že po zjištění, že budeme jezdit ve skupině, kde je 6 jezdeckých dvojic, jsem byla trochu zklamaná - přeci jen jsem zvyklá na samostatné, tak trochu soukromé lekce. Nakonec jsem musela uznat, že to mělo své kouzlo, své důvody a klady (a kdybych měla mít tu hodinu jen pro sebe, jisto jistě bych vypustila duši, i takhle to bylo velmi, velmi náročné).

Angelika se nám opravdu věnovala celý den - teorie, praxe bez koně, ježdění - to vše dvoufázově. Ještě jsem nezažila takový kurz, kde bych byla součástí dění celý den. Nejsilnějším zážitkem pro mne byla představa poloviční zádrže - tak, jak jsem ji nově uchopila a začala provádět jinak než dosud, jsem získala koně plného energie s touhou vydat ze sebe to nejlepší. Velmi mne potěšilo, že učení CR může navázat na školu ježdění, o kterou se již pár let snažím a kde trenérka nasadila laťku velmi vysoko. Odnesla jsem si mnoho informací a zkušeností, a mým cílem je dále si tyto vědomosti rozšiřovat, vzdělávat se a nakonec jezdit s koněm, a ne jen na koni :-) Do budoucna bych se moc ráda zúčastnila návazného, pokračujícího kurzu.

dwNa závěr bych chtěla upozornit, že ne každému tento styl učení musí vyhovovat. Je to trochu jiná práce s jezdcem i koněm, než na co jsme v našich podmínkách zvyklí. Rozhodně koni nikdo nediktuje, co musí udělat, ale spíše mu umožňujeme, aby to mohl udělat. Každá zkušenost je dobrá, umožní nám vytříbit si názory, postoje. A tu cestu, kterou se vydáme, si stejně musíme najít sami...

Veronika Fazekašová:
Pro mne jako pro vytrvalostního jezdce to bylo velice přínosné, zejména Angeliky sugestivní představy správného sedu mi hodně pomohly dosáhnout usilovaného cíle, tedy sednout si do koně a cítit, že je to "to ono". Také bylo zajímavé pojmenovat věci, které jsem již dříve cítila, ale neuměla je správně vyjádřit. O správné, koni neubližující ježdění se snažím dlouho, na tomto semináři to vše krásně zapadlo do sebe. Co jsem hodně ocenila, byla skutečnost, že Angelika opravdu neřešila jezdeckou disciplínu nebo metody výcviku koně, soustředila se opravdu na samotného jezdce a jeho projev.

Iva Mrkvanová:

Jelikož jsem četla knihu od Sally Swift, měla jsem již představu, jakým směrem se asi seminář bude ubírat. Lektorka na mě udělala velmi dobrý dojem, je to šarmantní dáma, která umí velmi dobře volit slova a o ta právě šlo. Můžete si přečíst několik knih, ale nemusíte pochopit podstatu věci. Díky Angelice a jejímu vysvětlení správných pocitů například při zádrži, ohnutí koně, zrychlení a zpomalení, jsem měla možnost pochopit, jak vše funguje a jak má daná pomůcka byt správně použita. Velké překvapení pro mě bylo, jak málo stačí k tomu, aby kůň pochopil a udělal, co po něm chcete, když si to správně myslíte a jste při tom uvolnění. Díky tomuto semináři mi do sebe zapadly věci, které vlastně znám, a stačilo jen málo k jejich úplnému pochopení. Jak se říká, někdy je míň víc.

Divačka Svatava Punčochářová alias Svapu:

Seminář mi coby divákovi dal hodně, protože pracovat s představami a pocity je pro mě asi ten nejlepší způsob, jak se učit. Teoretické lekce daly i divákům do jisté míry šanci najít si ten správný pocit a když jsem pak při jezdeckých lekcích sledovala jezdce a koně, které znám a vídám, bylo zřejmé, že ty malé změny, se kterými ve svých hlavách pracovali, měly velký efekt na jejich sed a uvolnění, což se projevilo nesmírně kladně na koních. Můj celkový dojem je veskrze kladný a těším se na pokračování :-)

Divačka Petra Čejková:

Po 40 letech v sedle doplnila Angelika k mnoha mým pohybům a pocitům trefné slovní pojmenování a skvělé vysvětlení. Celý život se věnuji tomu, jak opravit jezdecky rozbité koně, a teď konečně mám ten nejdůležitější puzzlik do celého obrazu - jak opravit jezdecky sám sebe, aby to ostatní fungovalo nenásilně, vlastně samo od sebe, jako perpetuum mobile. Děkuji všem, kteří v této akci měli své prstíky, těším se na pokračování.

ssA jako pozorovatele jezdících účastníků mne fascinovala změna jejich výrazů - začínající od úšklebků, přes údivy, úsměvy až po úžas.

A slovo organizátorky a obětavé tlumočnice na závěr:
S myšlenkou pořádat v České republice kurs Centered Riding jsem si pohrávala už nějakou dobu, konkrétnější podobu vše získalo po absolvování instruktorského kurzu, který vedla právě Angelika Engberg. Po měsících plánování, hledání vhodného objektu a vhodného termínu jsem oslovila Katku Lipinskou, která nám zveřejnila článek tady na EQUICHANNELu a tím oslovila velké množství čtenářů - zájemců o tuto tréninkovou metodu. Hlavně díky tomuto článku se na kurzu sešla skvělá parta lidí a koní, Angelika sama mi několikrát zopakovala, jak je z atmosféry, která celý víkend panovala, nadšená. (Takže Katko, ještě jednou černé na bílém, DĚKUJI!)

To, že jsem sama instruktorkou Centered Riding level I a s Angelikou jsem již několikrát spolupracovala, mi tlumočení celého kurzu usnadnilo, a snad tedy nepřišel žádný účastník zkrátka i přes jazykovou bariéru. Bylo mi potěšením sledovat ty malé velké změny jak v jezdcích tak koních a nadšení a spokojenost účastníků mě motivuje do pořádání dalších akcí.

Obrovský dík patří i mému podpůrnému organizátorskému týmu, bez kterého by tato akce nebyla reálná. Takže všem, kteří se na této akci podíleli a kteří se jí účastnili - RESPEKT!
Martina Krpálková, organizátorka, tlumočnice, instruktorka Centered Riding level I.

gf

Připojené obrázky

Připojené články

10.04. 2017 05:00 Centered Riding, Sally Swift a tak trochu jiná filosofie

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: