Veterinář první: Bosonožství s přechodem

Debra Taylor, DVM, Dipl. ACVIM, specialistka na podiatrii (nauka o kopytech), především pak na léčbu schvácených kopyt, pracuje na fakultě veterinární medicíny univerzity v Auburnu. Ona a její tým zde mimo jiné zkoumají přizpůsobení kostí a měkkých tkání kopyt různým typům zátěže. Předpokládají, že kopytní chrupavky i prstní polštáře se remodelují (mění tvarově i funkčně) podle toho, jak se kůň pohybuje, proto se snaží vypracovat rehabilitační pohybová doporučení pro koně s nemocnými kopyty. Vyvinuli metodu, podle níž zjišťují objem a strukturu těchto tkání. Pokud se chcete vzdělávat v problematice kopyt koní, staňte se jejich studenty ;-) Pod článkem je přiložená příručka představující jejich obor se vším všudy.

Přestože je podle dr. Taylor hlavním cílem bosonožství přizpůsobit kopyta koní tak, aby byla plně funkční bez jakékoli ochrany, často se stává, že bude třeba jim v tom pomoci, většinou nazouvacími botami. Ty se koni mohou nasazovat i poté, kdy už přešel naboso, například tehdy, když bude pracovat na nezvyklých površích. Hlavním zřetelem je pohodlí koně při pohybu. Přechod na boso vyžaduje tedy svůj čas a určité úsilí. Nebude mít proto smysl pro majitele, který je spokojen s tím, jaké podává jeho kůň výkony a jak je zdravý. Pokud ale má kůň problémy s kopyty nebo kulhá z kopyt, změna životního stylu na bosonožství může stát za všechny ty nepříjemnosti.

Tvrdí, že pokud bosý kůň bez ochrany kopyt kulhá, přechod naboso nebyl proveden správně. Dle jejích zkušeností může každý kůň úspěšně přejít ze železných podkov na nazouvací boty, ale někteří koně už dál nedojdou; budou na nich závislí a úplný přechod naboso se nepodaří. Závisí to totiž nejen na stavu a případných patologiích kopyt daného koně, ale i na tom, v jakých podmínkách kůň žije a kdo se o jeho kopyta stará. Aby k závislosti na botičkách nedošlo, doporučuje dr. Taylor vytvořit místo s hlubokou vrstvou kulatého štěrku (kačírku), kam budou koně chodit. Dle jejích zkušeností právě koně s bolavými kopyty (a většina koní závislých na botkách mají bolavá kopyta) často raději stojí v oblém štěrku než na jiném povrchu.

Dr. Taylor zastává tři důležitá pravidla úspěšného přechodu naboso:

Nedělat žádné změny najednou, ale postupně, tedy i vrstvy či metody ochrany kopyt odstraňovat postupně.

Udržovat koně v takovém pracovním režimu, aby „maximalizoval počet kroků za den s minimálním množstvím pružné ochrany kopyta", čili aby co nejvíce chodil s co nejmenší ochranou kopyt. Díky tomu bude došlapovat nejdříve na patky, což se obecně považuje za nepostradatelný stimul k zesílení a zlepšení funkčnosti kopyt.

Zajistit koni vyváženou krmnou dávku, která bude přesně odpovídat jeho individuálním potřebám jednotlivých živin. Zvíře, které nemá přísun potřebných živin, nebude mít ani silná a zdravá kopyta.

A proč vlastně přecházejí někteří majitelé se svými koňmi naboso? Jaké výhody to skýtá?

Správně upravená bosá kopyta budou podle Dr. Taylor dostávat při došlapování podněty, které ovlivní jejich změnu směrem k plně funkčnímu zdravému stavu. Ostatně - to tvrdí i nedávná odborná studie, která tento názor potvrzuje. Podívejme se na ni:

Veterinář druhý: Bosý trim, který řeší neřešitelné (?)

Dá se říct, že názory odborníků zabývajících se kopyty koní se shodují v jedné zásadní věci: pro přechod naboso a pro celkové zdraví a funkčnost kopyt jsou důležité patky, nebo obecně zadní polovina kopyt. Každý zná některé časté znaky nemocných a bolavých kopyt: podsunuté patky, nízké patky, rozpůlené patky, těsné patky... Jakmile koně začnou chodit naboso a jsou správně trimováni, zadní část kopyt dostává při pohybu po zemi potřebné stimuly, rozvíjí se a mnohé bolesti a patologie zmizí. Zajímavé je, že poté, co se upraví vzhled a funkce patek, upraví se i zbytek kopyta - chodidlo, stěny, špice, poloha kopytní kosti...

To nejsou jen slova víry či subjektivních sledování, ale i výsledky 16měsíční studie kopyt sedmi arabských koní, na nichž se prováděl jeden z bosých trimů, zvaný fyziologický, a sledovalo se, zda tento trim ovlivní jejich tvar a strukturu. Studii provedl tým vědců z McPhail Equine Performance Center michiganské státní univerzity (MSU) včetně známé osobnosti Hilary Clayton, BVMS, PhD, Dipl. ACVSMR, MRCVS.

Dr. Hilary Clayton je vedoucí výzkumného centra MSU McPhail Equine Performance Center, kde se aktivně věnuje výzkumu orientovanému na praktické upotřebení v ježdění a jezdeckém sportu. Známé jsou mimo jiné její studie pohybu koní, sledování a srovnávání polohy a působení různých udidel a mnoho jiných vědeckých prací s praktickými dopady. Kromě toho je sama aktivní drezurní, parkurovou a všestrannostní jezdkyní.

Ale zpět ke studii:

Sedmi bosým koním, kteří slouží univerzitě jako školní zvířata, byla každých 6 týdnů po dobu 16 měsíců upravována kopyta technikou, která zkracuje kopyto na úroveň živého chodidla, snižuje patky, zkosí špici a zakulacuje periferní stěnu. Chodidlo, střel a rozpěrky jsou ponechány nedotčené. Cílem tohoto trimu je zlepšit podíl střelu, rozpěrek a patek na podepření zátěže - na nosné funkci kopyta. Autoři předpokládají, že je důležité, aby se tyto části kopyta dotýkaly země, a to nejen proto, aby rozdělovaly síly při zatížení a podporovaly zespodu kopytní kost, ale také aby poskytovaly koni proprioceptivní informace (hmat, otřesy, polohu jednotlivých částí) z receptorových buněk na patkách.

Koně byli po celou dobu zdraví, s dobrým pohybem. Během studie vědci sledovali a měřili vzhled kopyt z boku (laterálně), zepředu (dorzálně) a od chodidla a prováděli laterolaterální (boční) rentgenové projekce. Ke změně tvaru kopyt docházelo už od samotného začátku. První čtyři měsíce kopyta opustila svůj původní tvar a „natvarovala se svým zevnějškem" dle prováděných úprav, především šlo o snížení vyšších patek. Od čtvrtého měsíce však začalo docházet ke změně jejich vlastní stavby i růstu, protože díky prováděnému trimu na ně začaly jinak působit stimuly prostředí.

Tím, že rozpěrky a střel začaly podepírat váhu koně, začaly se posouvat patky dozadu, čili se dostávaly více pod končetinu. Díky tomu se zvětšila délka podpůrné základny. Následkem toho se zvýšil úhel patek (přestaly být tak šikmé, „postavily se") a palmární úhel kopytní kosti (nadzvedla se v zadní části, přestože ve skutečnosti byly patky díky trimu kratší a nižší). Zároveň se snížením patek došlo i ke zkrácení špice kopyta a bočních stěn, což opět odlehčilo patky a umožnilo jejich posunutí dozadu. Důkaz toho, jak je kopyto schopné se přizpůsobit změnám podmínek a „samo" se ozdravit.

Dr. Clayton má z výsledku této studie radost, protože dodává naději majitelům koní s podsunutými patkami, plochými chodidly a negativními palmárními úhly - dosud těžko řešitelnými kopytními problémy majícími za následek vážné pohybové a zdravotní potíže. Samozřejmě je nutné počítat s tím, že celý tento proces je dlouhodobý, trvá měsíce až roky, především v případech, že byla kopyta hodně změněná a zvyklá nosit podkovy. Upozorňuje však všechny nadšené majitele, že podmínkou úspěchu je spolupráce s kopytním praktikem znalým této úpravy.

(Studie „Effects of barefoot trimming on hoof morfology" byla publikovaná v časopise Australian Veterinary Journal. Abstrakt je k dispozici online).

Veterinář třetí: Základem všeho je zadek

Na výše zmíněném výzkumu se podílela i další známá osobnost zabývající se kopyty koní: Robert Bowker, VMD PhD.

Dr. Bowker je profesorem anatomie a ředitelem Equine Foot Laboratory na MSU, veterinář a vědec, který skoro dvacet let intenzivně studuje koňská kopyta, a to živá, rozřezaná či pod mikroskopem. Ač sám neprovádí kopytářské práce, je duchovním otcem zmíněného fyziologického trimu, který vyvinul na základě četných výzkumů a který přináší celou řadu uspokojivých výsledků.

Na základě svých zkušeností a znalostí zastává názor, že základem zdravých kopyt je zdravá jejich zadní polovina. Důvodů je hned několik; Dr. Bowker například vyzkoumal, že krev protékající kapilárami v zadní části kopyta se významně podílí na tlumení nárazů, objevil v oblasti patek hmatové receptory a zjistil, že kvalitní kopyta obsahují ve svém prstním polštáři silnou fibrózní chrupavčitou tkáň, zatímco nekvalitní mají prstní polštář především tukový. Rozvoj fibrózně-chrupavčitého prstního polštáře přitom podporuje dostatečný pohyb mladých koní, tedy odpovídající mechanické podněty. S kvalitním prstním polštářem se zlepšují i vlastnosti kopytních chrupavek a krevních cév, kopyto dopadá nejdříve na patky, což stimuluje hmatové vjemy a správnou krevní cirkulaci. Dr. Bowker zároveň tvrdí, že nekvalitní kopyta nemají genetickou podstatu, jsou pouze důkazem, že kůň měl nedostatek pohybu nebo nežil ve vhodném prostředí. Nikdy však není pozdě a správnou rehabilitací se dokáže „vzpamatovat" nejedno kopyto, protože buňky fibrózní chrupavky zůstávají zachovány a mohou díky potřebným stimulům začít tvořit odolnou tkáň.

Aby však k tomu došlo, je třeba se vyvarovat tzv. perifernímu zatížení kopyt. To je situace, kdy váhu přebírá především (nebo pouze a jen) kopytní stěna, zatímco střel a patky se při pohybu (téměř) nedotknou země. Většinou se jedná o kopyta podkovaná, ale i bosá mohou takto vypadat, především tehdy, když se pohybují po tvrdém povrchu. Dr. Bowker prováděl sérii pozorování krevní cirkulace v kopytech na různých površích a zjistil, že na tvrdém povrchu sice krev teče kopytem rychleji, ale zato „nedoteče" k buňkám, aby jim poskytla živiny a kyslík. Naopak na měkkém povrchu (drobný štěrk, písek, ale i různé pěnové výplně kopytních chodidel) je krevní tok pomalejší a ta krásně vteče do každé kapiláry, aby vyživovala jednotlivé buňky. Pro ozdravení a správnou funkci kopyta je proto měkký povrch vhodnější. Dr. Bowker zjistil, že nejlepší pro kvalitní prokrvení kopyta je drobný kačírek v dostatečně hluboké vrstvě.

Dr. Bowker však studoval prokrvení kopyt také v závislosti na tom, jak se koně pohybují. Pomocí speciálního zařízení zjistil, že nejzdravější kopyta měli ti jedinci, kteří denně udělali 4-6 tisíc kroků, čili ušli asi 4,8-8 kilometrů. Potřeba pohybu po vhodném povrchu pro rozvoj kvalitního funkčního kopyta či pro jeho ozdravení je proto nepostradatelnou podmínkou společně s vhodným trimem. Fyziologický trim, který Dr. Bowker propaguje a který se již nejednou osvědčil, spočívá kromě snížení patek i ve zkrácení špice kopyta, a to tak, aby vzdálenost od hrotu střelu po přední stěnu kopyta představovala 1/3 délky kopyta a od hrotu k patkám 2/3. Rozpěrky mají v tomto trimu nosnou funkci, a pokud nejsou přerostlé, nesahá se na ně. Pokud kůň chodí po tvrdším povrchu, mají být delší, aby se dotýkaly země, pokud je kůň na měkkém, mohou být kratší. Určitě je však nedoporučuje paušálně odstraňovat, protože se podílejí i na růstu chodidla.

Téma funkce, stavby, zdraví a úprav koňských kopyt je velmi živé a stále více členů odborné a vědecké obce se o ně zajímá. Další výzkumy na sebe nenechají dlouho čekat a pomohou tak objasnit, jak to vlastně s těmi bosými kopyty skutečně je.

Zdroje informací:

E. Larson: Veterinarian Reviews the Barefoot Concept, The Horse, 20. května 2013 - o přednášce Dr. Taylor na veterinární konferenci (anglicky)

N. DeFee Mendik: Study: Barefoot Trimming Can Impact Hoof Conformation, The Horse, 3. ledna 2013 - studie zkoumající vliv fyziologického trimu na stavbu kopyt a stanovisko Dr. Clayton (anglicky)

Y. Welz: More Hoof Ideas from Dr. Robert Bowker, The Horse Hoof, 2007 - Dr. R. Bowker a jeho poznatky a názory na bosá kopyta a bosý trim (anglicky).