Akademické jezdecké umění v podání Greetje Hakvoort

1. 09. 2015 10:00

Obrázky: 7

Autor: Magdaléna Perić Foto: archiv Greetje Hakvoort Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 7349 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Akademické jezdecké umění je veličina, která se u nás začíná pomalu, ale jistě usídlovat. Když na Facebooku vznikla skupina, která se tomuto jezdeckému směru věnuje, byla jsem velmi zvědavá, jak rychle a jak moc se rozroste. Kdo by očekával, že bude během pár týdnů mít několik set členů? Každý den někdo přibude. To ve mně vzbudilo naději, že by bylo konečně možné zde v Čechách uspořádat kliniku, na kterou jsem už několik let myslela...

fsA s kým? Pro mě byla volba jasná. Musí to být Greetje Hakvoort. A proč? Protože spojuje několik velmi důležitých atributů. Ale všechno popořadě. Pojďme si tuto zajímavou jezdkyni, trenérku a léčitelku v jedné osobě představit.

Greetje Hakvoort se narodila v únoru 1985 v Holandsku. Kdo ví, jak některé věci v genetice chodí, ale já osobně si myslím, že lidé, kteří jsou jaksi „postiženi" láskou ke koním, prostě mají poněkud jiný genom než ostatní. A malá Greetje, ačkoliv její matka se koní bála a její otec s nimi neměl pranic společného, se narodila právě s tímto genetickým kódem. Slovo kůň uměla říct dříve než „máma" a „táta", což její rodiče mohlo mrzet, ale nemohli s tím nic dělat.

V pěti letech se konečně dostala ke koním. Na ponících postupně závodila v drezúře a ve skocích. Když jí bylo jedenáct, měla už svého vlastního poníka jménem Eroz Diamond. Vznešené jméno pro velmi sebevědomého a silného oře, přestože byl maličký. Nicméně Greetje s ním vycházela výborně a dokázala neuvěřitelné věci. Byli jako tým natolik úspěšní, že se probojovali až k vítězství v juniorském holandském mistrovství v drezúře. Jenže... Greetje nebyla zrovna tuctová závodnice. Samozřejmě, že ji bavilo vítězit, ale daleko víc ji bavila práce s koňmi. Na koních jezdila bez sedla, což u ostatních působilo mírné zděšení. Zajímala se o nové disciplíny, jako bylo Working Equitation, jezdila hodně problémové a zkažené koně, prostě působila ve svém prostředí lehce exoticky.

fsVýcvik, welfare a Guasha

Byla zvláštní i proto, že na žebříčku jejích hodnot byly welfare a zdraví jejích svěřenců na jednom z prvních míst. Zajímala se i o alternativní léčivé postupy a dostala se až k čínské medicíně, konkrétně k metodě, která se nazývá „Guasha". Ta je primárně zamýšlena pro humánní medicínu, nicméně Greetje ji velmi úspěšně začala aplikovat na všechny typy i problémy koní, a to s překvapivými výsledky. Začala tak pomáhat jak koním, tak i jejich majitelům. V čem Guasha spočívá?

Čínská medicína, jak známo, zaujímá celostní přístup k problémům těla i duše. V překladu znamená „Gua" něco jako „škrabat" a „sha" značí „všechno špatné". Jinými slovy znamená Guasha něco jako seškrabat vše zlé. Jedná se o masáž jakýmsi škrábáním, které se provádí škrabkou z polodrahokamů (nejčastěji z nefritu) či z bůvolího rohu po drahách meridiánů. Jak se tělo zbavuje nečistot a toxinů, objevují se tmavé skvrny v podkoží, které značí úspěšný čisticí proces. Greetje tuto metodu aplikuje na všechny své koně a je nesporným faktem, že zrovna tahle část „výcviku" je u nich jedna z nejoblíbenějších.

„Otec" Branderup

Další kapitolou, která se začala odvíjet v životě mladé Greetje, bylo setkání s filosofií a jezdeckým a trenérským uměním Benta Branderupa. To totiž dokonale zapadlo do jejího způsobu přemýšlení i práce s koňmi. Jemné, vyvážené a laskavé ke koni. Nasávala informace všemi póry a byla nadšená z pokroků, které se u ní i u jejích svěřenců projevily velmi záhy. Bylo to něco, s čím se dokázala naprosto ztotožnit a fungovalo to! A dokonce lépe než čekala. A protože se vždycky také zabývala Working Equitation, hned začala aplikovat Branderupovy postupy i na své závodní koně. Každý z nich z této gymnastiky benefitoval.

Branderupova filosofie a způsob výcviku ji zaujaly natolik, že se rozhodla vstoupit k němu do semináře a byla přijata. Nadšeně kvitovala možnost vše si vyzkoušet na jeho skvěle vycvičených koních. Staletí zpět bylo nemyslitelné, že by mladý elév dostal do ruky nevycvičeného koně, když sám nic neuměl. Je to jako když slepý vede slepého, proto Branderup takovou chybu nedělá a své studenty nechává zažít TEN POCIT, který vám dá jen vzdělaný kůň. Řeknete si, ano, není to nic tak zvláštního, každý by se měl učit na vzdělaném koni, jenže ruku na srdce, komu z nás se to podaří? Ani Branderup si nedělá iluze o možnostech dnešních jezdců a ví moc dobře, jaká je realita. Není žádnou výjimkou, že si nejezdec koupí koně a ještě menší výjimkou je, že si nejezdec koupí nevzdělaného koně. Bent tuto nepříznivou realitu akceptuje a co víc, přichází s řešením. Jeho metoda pracuje primárně s hobby jezdci a koňmi všech kategorií. Učí je samostatnosti a pamatuje na fakt, že ne každý má možnost mít hodiny se zkušeným lektorem akademického ježdění a zažívat ony pocity na Grand Prix koni. Kupodivu to nese své pozitivní výsledky.

fs

Za Bentem Branderupem jezdí Greetje stejně jako ostatní jeho svěřenci na dva týdny ročně na jakousi letní akademii, kde se všichni zdokonalují či skládají zkoušky na další stupně v rámci svých trenérských licencí. Greetje nicméně sama říká, že nejlepším učitelem je váš kůň. A já dodávám, že čím složitějšího koně máte, tím lepšího učitele jste získali.

sdfKrál Bongo, blázen Coco a rytířka

Cestu Greetje k akademickým výšinám pozitivně poznamenalo ještě jedno setkání. V roce 2008 se na první pohled zamilovala do mohutného hnědáka jménem Bongo. Byl to farmářský kůň, který byl určen k tahu, a jeho stavba nebyla zrovna ideální pro kariéru „akademického koně". Nicméně když ho miluješ, není co řešit, jak říká známá reklama. Greetje si mladého Bonga, který neuměl vůbec nic, odvezla domů a začali spolu pracovat. Jejich postup byl pod supervizí Benta Branderupa natolik úspěšný, že si na hřbetě „Krále Bonga", jak ho Greetje familiárně nazývá, dojela až pro svou mistrovskou zkoušku a stále spolu rostou. V letošním roce spolu složili i tzv. „Piaffe Test".

Stejně jako Bent Branderup, i Greetje se ve svém životě setkala s velmi různými koňmi. Vedle Bonga to byl například i valach Coco. Koupila ho jako hříbě, i když věděla, že to nikdy nebude zvíře, které by si zasloužilo banální řešení. Trpěl ataxií, byl mentálně velmi komplikovaný. Prostě zvíře, které byste si, pokud byste nechtěli dělat charitu, dobrovolně nepořídili.

Greetje zkrátka musela použít velmi kreativní přístup k výcviku, aby se s ním posunula a současně umožnila Cocovi, aby minimalizoval své hendikepy.
To je jedna z nejúžasnějších věcí na akademickém ježdění - neeliminuje žádného koně, nevybírá si jen ty talentované a dokonale stavěné, pomáhá všem. I těm nedokonalým a dle obecného mínění nevhodným pro sport. Navíc žádný z cviků, které provádíte, tu není pro cvik samotný, ale je to jen prostředek vzdělání vašeho koně.

dsWorking Equitation a sen o Grand Prix

Greetje nelenila a své znalosti a schopnosti předává dál svým studentům v jezdecké akademii, kterou si založila. Trénuje běžně 6-8 koní denně a samozřejmě také vede lekce, a to nejen akademického ježdění, ale také Working Equitation. Nesmíme zapomenout ani na terapii pomocí masáží Guasha. Disponuje samozřejmě vysoce vycvičenými koňmi, na kterých své studenty také učí.

Greetjinýma rukama prošlo nepočítaně koní s nejrůznějšími pohybovými problémy či nedokonalostmi. Během těch let dospěla ke klíčovému cviku, který tyto problémy pomáhá ve spojitosti s dalším výcvikem řešit. Piafa. Řeklo by se, že je to již celkem náročný cvik, ale v akademickém ježdění je to jen další fáze výcviku, kterou dříve nebo později projde každý kůň.

Jak známo, Working Equitation neboli pracovní jezdectví, kombinuje několik disciplín, a to drezúru, rychlostní test a práci s dobytkem. Spojuje tedy dokonalou přiježděnost s praktickým využitím, což bylo pro Greetje mimořádně lákavé. S Bongem se jí postupně podařilo nejen se dostat na německé mistrovství ve WE, ale dokonce ho vyhrát v rychlostní části a části s dobytkem. Pro Bonga to bylo více než obtížné vzhledem k jeho velikosti a malému prostoru pro obraty v překážkách. Nicméně díky dokonalé přípravě v rámci akademického ježdění je to pro něj čím dál snadnější.

Jak už z předchozích řádků vyplynulo, není Greetje zrovna troškař a své sny neomezuje jen na svou jezdeckou akademii a současný výcvik. Každý potřebuje motivaci pro další růst a pro Greetje je to drezúra na úrovni Grand Prix. Ovšem jak jinak, než podle ní, tedy podle zásad akademického ježdění. Kéž bychom viděli více takových jezdců v nejvyšších patrech drezúrního sportu.

Ve dnech 3. - 4. 10. 2015 se ve Všeticích na Benešovsku odehraje historicky první jezdecká klinika s Greetje, na kterou se ještě stále můžete přihlásit. Tam budete mít možnost ji spatřit na vlastní oči. Více informací získáte ve skupině na Facebooku s názvem „Greetje Hakvoort v Čechách".

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: